T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

K věcem veřejným

EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)

Silně mne nyní v naší zemi znepokojují dvě věci. Na jedné straně hysterické reakce a "strašení islámem" z úst lidí, kteří buď o islámu nevědí vůbec nic kromě mediálních zpráv o džihádistech, nebo chtějí ze strachu, nenávisti a předsudků vůči muslimům vytloukat politický (a potažmo finanční) kapitál.

Na druhé straně často dost nešťastné obranné reakce některých českých muslimů, kteří se uchylují k jednostranné apologetice, zatímco schopnost (sebe)kritického pohledu na některé stránky islámu by jim naopak přidala na věrohodnosti. Na obou stranách se pak vrší jednostranné černobílé přístupy, mezi nimiž je těžko vést rozumný dialog.

Těm, kteří nás straší islámem: Je příznačné, že největší strach z muslimů vládne tam, kde téměř žádní muslimové nejsou (v České republice a v Sasku v bývalé NDR). Naopak tam, kde už po desetiletí naprostá většina z milionů muslimské menšiny žije bezproblémově spolu s evropskou většinou (ve velkých částech Německa, Francie a Anglie), lidé dokážou jasně rozlišit mezi islámem a džihádismem, mezi většinou muslimů a procentuelně velmi malou (byť nebezpečnou) menšinou fanatiků.

Těm, kteří nyní u nás po internetu rozesílají strašlivé (z kontextu vytržené) citáty z Koránu nebo jiných muslimských pramenů (v této demagogii vyniká Miloš Zeman), odpovídám: Našel bych podobné, ba horší citáty z Bible (Starého zákona) a křesťanských autorit (např. pomocí jistých citátů z Luthera či sv. Jana Zlatoústého o Židech bychom křesťanství mohli šmahem označit za náboženství nenávisti).

Ve skutečnosti je to tak, že posvátné texty všech velkých náboženství jsou rozsáhlé světy, v nichž při dobré či zlé vůli můžeme najít doklady téměř všeho, protože často reagovaly na různé situace. Proto velmi záleží na interpretaci. Solidní teologie dokáže pochopit skutečný smysl textu jen v historickém a kulturním kontextu. Tento hermeneutický přístup k textu je prakticky od osvícenství, ale zejména od počátku 20. století, samozřejmostí u většiny křesťanských teologů; v islámu je bohužel dosud spíš výjimkou.

Křesťanští teologové (až na výjimky fundamentalistů) uznávají, že Boží slovo v Bibli nepadá přímo z nebe, ale je traktováno lidskými autory, kteří do stylu vyprávění vkládají mnohé, co je podmíněno jejich dobou a kulturou. Proto platí zásada: Bibli je možné brát buď doslova, nebo vážně; primitivní doslovný výklad znamená, že my si do textu nereflektovaně vkládáme své dějinně podmíněné názory; zatímco odborný výklad odkrývá autentický smysl pomocí znalosti kontextu.

Většina islámských autorit však chápe Korán jako přímý diktát Boží bez lidského prvku; jen někteří uznávají, že mluvil-li k Mohamedovi Bůh, musel použít mnohá jemu srozumitelná myšlenková schémata (odpovídající jeho, nikoliv už naší době).

Jako člověk, který se věnoval studiu islámu v rámci religionistického studia na Papežské univerzitě v Římě, navštívil řadu islámských zemí a osobně hovořil s nejvyššími autoritami islámu, musím varovat před jednoznačnými soudy o islámu – existuje spousta různých škol, směrů a podob islámu, a to jak v průběhu dějin, tak i dnes. (Mezi teology univerzity al-Azhar a ideology tzv. Islámského státu existuje v rámci islámu podobně propastný rozdíl jako v rámci českého katolicismu mezi mnou a lidmi typu Petra Hájka či Michala Semína z D.O.S.T).

Jsem v rámci iniciativy Společný hlas v pravidelném kontaktu s řadou českých muslimů a mám s nimi většinou dobré zkušenosti. Bohužel, někteří z nich někdy upadnou do poněkud trapné obhajoby neobhajitelného (např. zpochybňování toho, že za 11. zářím stáli islámští fanatici – a ve shodě s Petrem Hájkem tvrdí, že to bylo dílo CIA) nebo zlehčují některé problematické stránky islámské společnosti (např. otázku náboženské svobody).

Mnozí muslimové jsou v rozpacích, pokud jde o výklad islámského práva, kde se ve většině zemí řada drastických příkazů už sice neuplatňuje, ale muslimové mají problém říci, že to nebylo Boží nařízení.

Stejně jako v křesťanství i v islámu nejzapálenější fundamentalisté své svaté knihy pořádně neznají, citují z nich jen pár citátů, které se jim hodí.

Lékem na fundamentalismus je vzdělání; stává-li se ale fundamentalistický výklad politickou ideologií, často už je na dialog pozdě.

To nejdůležitější nakonec: mezi námi na Západě bude žít – ať se nám to líbí, či ne – stále víc muslimů. Nikoliv jen v důsledku přistěhovalectví, nýbrž především v důsledku sobecké neochoty mnoha západních lidí vzít na sebe rodičovské povinnosti.

V této chvíli – tváří v tvář teroru, zaštiťujícímu se islámem – je většina muslimů ochotna postavit se proti extremistům na stranu Západu. Pokud však z naší strany budou slyšet jen hloupé paušální odsudky islámu jako takového (vzpomeňme na výroky Zemana, Okamury či lidoveckého europoslance Pavla Svobody) či oslavu laciné a nezodpovědné provokace typu karikatur Charlie Hebdo, maříme tuto historickou šanci a naháníme muslimy do náručí extremistům.

Byla nám dána inteligence jako schopnost rozlišovat. Pokud se jí zřekneme ve prospěch populistických výkřiků, Bůh s námi.

(Dotyk č.3 - 16.1.2015, rubrika Hydepark)

Články a eseje

ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

Myšlenka na den

Člověk nesmí nevděčně odvrhovat dar rozumu, který má od Boha. Víra bez otázek by navíc mohla natolik zarůst plevelem lidských předsudků a fantazijních obrazů, kulturně-náboženského balastu, že by ten plevel v nás udusil Boží semeno víry. Dokud naše víra má poutnický charakter a nezměnila se v „blažené patření“, vyhrazené jen těm, kteří po pozemském putování spočinuli v Boží náruči, potřebuje kritický korektiv pochybujícího rozumu: právě tato pokorná otevřenost k dialogu s rozumem ji chrání před poklesem do mělčin ideologie.