T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Náboženství a společnost

PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)

Překvapivá volba argentinského jezuity novým kormidelníkem katolické církve budí značné naděje, ale i mnohé otázky v církvi i mimo ni. Poprvé od roku 1831 je papežem je řeholník. Velké mezinárodní řeholní řády představují zpravidla dynamičtější, světovější, pružnější část katolického kléru. Poprvé v dvoutisíciletých dějinách papežství je hlavou církve jezuita. Jezuité patřili vždy k nejprogresivnějším a nejsvobodomyslnějším silám v církvi – už jejich zakladatel Ignác z Loyoly míval těžkosti s inkvizicí, jezuita Fridrich von Spee se zasloužil o ukončení čarodějnických procesů. Z řad jezuitů vzešli kromě řady geniálních vědců v různých oborech i teolog evoluce Teilhard de Chardin nebo nedávno zesnulý velký kardinál Martini, ostrý kritik zpátečnictví v církvi.

Jezuité byli a jsou intelektuální elitou církve, spojující důkladné vědecké vzdělání a hlubokou spirituální formaci s praktickým smyslem pro realitu a odvahou nasadit se tam, kde je to nejžhavěji třeba. V Latinské Americe je to zejména sociální oblast. Řada jezuitů v Latinské Americe – ať už v dávné minulosti slavného „jezuitského státu“ v Paraguay, vyhlazeného koloniálními mocnostmi, nebo v nedávné minulosti v Salvadoru - svou solidaritu s chudými dosvědčila mučednictvím krve, obětí vlastního života.

Z toho mála, co víme o novém papeži – kromě jeho vzdělání rozsáhlých zkušeností z univerzitního působení i ve vedení jezuitského řádu a církve v Argentině – je jeho životní styl: odmítl bydlet v arcibiskupském paláci a užívat přepychový služební vůz, jako arcibiskup bydlel v prostém bytě na předměstí, jezdil do práce autobusem, sám si vařil a staral se o svou domácnost. Tím ukazuje představitelům církve jasný směr: vyjít z uzavřených paláců starých jistot a triumfalistických zvyklostí, mít odvahu jít doprostřed reálného života a živě s ním komunikovat.

Zdá se, že od nového papeže nelze očekávat velké změny v oblasti morálního učení církve. Je však opravdu žádoucí, aby církev papouškovala názory liberálních médií, která se o ni zajímají jen optikou mediálních klišé: Kdy už budete tleskat potratům, eutanásii, homosexuálním manželstvím a ostatním vymoženostem pozdní moderny? Neprospěje však církev světu spíše tím, když bude – jako v případě Benedikta XVI., který představoval inteligentní konzervativismus, který je třeba si neplést se strnulým reakcionářstvím katolických „ultra“ – kritickým oponentem soudobého libertinismu a morálního relativismu a zároveň kompetentním partnerem liberálů v diskusi o směřování současné civilizace?

Lze jistě očekávat, že nový papež bude mnohem více zdůrazňovat sociální odpovědnost církve a přítomnost křesťanů v zápasech za sociální spravedlnost a lidská práva, než otázky antikoncepčních prostředků. Jistě se bude snažit navázat na závazné dědictví Druhého vatikánského koncilu v důrazu na trojí vstřícný dialog: dialog s ostatními křesťanskými církvemi, dialog s mimokřesťanskými náboženstvími a dialog se sekulárním humanismem, agnosticismem a ateismem. V dialogu s Židy má již dobré zkušenosti, oceňované židovskou stranou. Nyní je třeba zejména rozvinout vztah s muslimy a pokračovat v Benediktově vizi otevřít v církvi „nádvoří národů“, prostor pro duchovně hledající.

Hlavní dělící čára v dnešním světě totiž už dlouho neběží mezi těmi, kdo se považují za věřící nebo nevěřící, nýbrž větší příkop existuje mezi „zabydlenými“ (dwellers) a hledajícími (seekers). Když se mluví o úbytku věřících na Západě, bezmyšlenkovitě se pojem věřící stále ztotožňuje se „zabydlenými“ ve vnějších strukturách církve. „Zabydlených“ však ubývá jak mezi věřícími, tak mezi přesvědčenými ateisty. Přibývá „hledajících“.

Vitalita církve budoucnosti závisí ve velké míře na její odvaze vyjít vstříc hledajícím a srozumitelně, bez manipulace, jim nabídnout své duchovní bohatství a tisícileté zkušenosti. To, že nejčastějším pojmem ve dvou prvých projevech papeže během prvých 24 hodin pontifikátu byla „cesta“ – a důraz na to, že kdo nekráčí vpřed, ztrácí životnost - je dobrým znamením.

Dobrým znamením je osobní charisma papeže, který vyzařuje skromnost a vlídnost. Významným gestem bylo to, že dříve, než udělil první slavnostní požehnání, pokorně poprosil zástupy věřících, aby napřed oni jeho podpořili svou přímluvnou modlitbou. Bude to zřejmě papež, který si váží nejen hierarchie, ale i prostých věřících laiků.

Po svých předchůdcích dědí tento papež zanedbanou římskou administrativu, o níž sám papež Benedikt přiznal problémy se špatnou prací s informacemi a kde existují patrně i nemalé problémy v oblasti nakládání s financemi. Je dobře, že tento papež není spojen se strukturami kurie – ale velmi záleží na tom, zda si vybere dostatečně razantního Státního sekretáře, který se do agendy kurie pustí s velkou energií k reformám.

Katolická církev je dnes vnitřně rozdělena na ty, kteří se snaží za každou cenu uchovat vnější struktury církve v jejich nynější podobě a na ty, kteří se vysilují úsilím o jejich co možná nejradikálnější změny. Osobně jsem snil o papeži, který oběma stranám ukáže jejich společný omyl, spočívající v tom, že se příliš zaměřují na ono vnější, zatímco opravdová obnova vyžaduje především prohloubení duchovního života věřících a intenzivní teologickou práci na novém jazyku, jímž by církev mohla srozumitelně a přitom nezkresleně tlumočit své poselství. Zda tento papež ukáže církvi tento směr dalšího vývoje, se ukáže v následujících letech.

Publikováno v Hospodářských novinách, duben 2013

Články a eseje

SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
VYJASNĚNÍ STANOVISEK S PETREM DVOŘÁKEM (říjen 2017)
.
POZVÁNÍ K DIALOGU (říjen 2017)
.
VZPOURA PROTI PAPEŽI? (říjen 2017)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

Myšlenka na den

Opravdové náboženské hledání v našem životě zde nemůže nikdy skončit tak, jako končí úspěšné hledání nějakého předmětu, totiž jeho nalezením a vlastněním; nesměřuje totiž k nějakému předmětnému cíli, nýbrž k srdci Tajemství, které je nevyčerpatelné, které nemá dno.