T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

K věcem veřejným

ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)

Možná by bylo zajímavé zeptat se pár osobností veřejného života nejen na to, co si myslí o globalizaci, Světové bance a násilí v ulicích, nýbrž co děli v tomto horkém pražském týdnu.

Mám-li vydat počet z těchto dní, pak jsem se snažil "být u toho" a nedělat si obrázek jen optikou televizních kamer.

Nepřeskakoval jsem, pravda, hořící barikády a nehrnul se do těch chvil, které byly nejatraktivnější pro fotoreportéry, ale zdaleka ne tak typické pro kongresovou Prahu, jak by se mohlo zdát. Snažil jsem se být všude tam, kde šlo o náznak toho,co bylo slibováno, že Praha bude místem dialogu o socioekonomických důsledcích srůstání světa. Byl jsem v Míčovně i v Městské knihovně, kde Česká křesťanská akademie uspořádala s předními představiteli Světové banky panelovou diskusi nad dokumentem o překonávání chudoby. Když média hlásila, že rozvášnění demonstranti táhnou na Karlův most, vzpomněl jsem si na svého pradědečka, který tam hájil barikády v roce 1848 a na svého salvátorského předchůdce Jiřího Plachého, který o dvě stě let dříve tam vzdoroval Švédům a spěchal tam: nebylo však třeba nikomu vzdorovat, "protestanti" letošního podzimu se chovali spíš jako rozjívení fotbaloví fanoušci a celkem si dali říci, když jsem jim mezinárodní posunčinou ukazoval, že podstavce barokních soch nejsou nejlepší plochou pro grafické zpodobení jejich víry v lepší svět.

Když jsem uslyšel výzvu ODS, tlumočenou z tepla stranického sekretariátu Ivanem Langrem české policii, aby byla mnohem tvrdší, naštval mne tento laciný populismus natolik, že jsem během večera a noci osobně a pěšky obešel několik desítek policejních vozů, potřásl si rukou s několika stovkami vystresovaných policistů a řekl jim, aby to v žádném případě nedělali. Byli skvělí tím, že se ani demonstranty, ani populistickými politiky, ani pivní bojechtivostí televizní veřejnosti k žádné "daleko větší tvrdosti" vyprovokovat nedali. Jediný náznak brutality, jediné selhání nervů ze strany policie by mohlo mít příšerné následky - pro lidi v ulicích, pro pověst naší země a celospolečenskou atmosféru. Odpovědět násilím na násilí je možné a nutné jen v naprosto krajních případech, kde jde o to zastavit diktátorské režimy Hitlerů a Miloševičů, provádějící genocidy celých etnických skupin; v uličních sporech ruka demokratického státu projevuje sílu svým neotřesitelným klidem - a právě tuto odvahu česká policie prokázala a její prestiž je teď větší než byla kdykoliv v uplynulém půlstoletí.

"Odpůrci globalizace" zářijovou bitvu v pražských ulicích v očích veřejnosti morálně, psychologicky a politicky tvrdě prohráli, zůstaly po nich rozbité hlavy a výlohy, ideologicky šablonovitá hesla a trapný dojem z lídrů, snažících se pubertálně vylhat z odpovědnosti. Přesto a právě proto je třeba neustat v dialogu, nedémonizovat tuto část společenského spektra, neházet všechny levicově zaměřené iniciativy mladých do jednoho pytle a tím je ještě více radikalizovat. Řada pravicových politiků bude určitě na koni. Zodpovědného politika od laciného sběrače hlasů však poznáme právě v této chvíli: nebude si vychutnávat vítězství, nebude nahrávat převažujícím náladám pobouřené veřejnosti, skrze mlhu zvířených emocí se podívá střízlivě na pestrou paletu svých ideových odpůrců a bude hledat ty, s nimiž je i po "svatováclavských bouřích 2000" možno zasednout ke stolu.

Ano, hlavní patos antiglobalizátorů byl trapný anachronismus - ekonomové Světové banky myslí skutečně dosti jinak než před deseti lety. Na diskusi s Českou křesťanskou akademií se její hlavní ekonomický expert několikrát jasně odřekl fundamentalismu "tržního hospodářství bez přívlastků" a pro svou vnímavost k mimoekonomickým faktorům společenského rozvoje by patrně od leckterých českých ideologů dostal nálepku "zastánce třetí cesty". Zpráva o hospodářském stavu světa a zápasu s chudobou, publikovaná v předvečer pražského zasedání, jistě zaslouží jinou odpověď než hesla, která doprovázela spršky dlažebních kostek pod Vyšehradem. Těžko říci, nakolik změnu v postojích Světové banky způsobily hlubší reflexe ekonomů, pro něž sociologie není "vědeckým omylem" a nakolik zde zapůsobil i tlak veřejnosti, artikulovaný také veřejnými demonstracemi. A jde skutečně o změnu postojů, nebo jen o změnu rétoriky? O tom všem bude třeba hovořit, a to i v naší společnosti. Až se uklidí střepy výloh, neměla by být zametena vážná politická a filozofická témata.

Září 2000, publikováno v MFDnes

Články a eseje

SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

Myšlenka na den

Pracuji-li s předpokladem, že jak víra, tak nevíra mají svůj kus pravdy, pak se nechci spokojit s lacině postmoderním heslem „každý má svou pravdu!“ Zajímá-li mne „pravda nevíry“, pak ne proto, abych ji blazeovaně „uznal“, nýbrž abych jejím promyšlením a protrpěním obohatil svou víru.