Vážená redakce,
pamflet pana Otakara Jelínka, který jste uveřejnili 5.5.2016 v PL pod názvem Otakar Jelínek: Halík a pochybnosti, resp 17.5. pod názvem Tomáš Halík se dopustil akademického podvodu a tituly získal neoprávněně, tvrdí vysokoškolský docent, jsem zařadil do již obsáhlé sbírky hanopisů téhož autora, z nichž některé jste již dříve publikovali. Dosud vyšlo najevo, že hanopisy na mou osobu (dohromady několik set stran), plné prokazatelně nepravdivých tvrzení, pan Jelínek s cílem mne očernit zasílal už po několik let řadě osob a církevních a akademických institucí v ČR i v zahraničí: např. absurdní udání z „herezí“ kardinálu Müllerovi, prefektu kongregace pro nauku víry ve Vatikánu, dokonce s žádostí o postoupení papeži Benediktovi XVI., či kolínskému arcibiskupovi kardinálu Meissnerovi; difamační dopisy kardinálu Dukovi (22-stránkový text), všem českým a moravským biskupům (26-stránkový), rektoru Univerzity Karlovy, děkanovi ETF UK, prezidentu Templetonovy nadace dr. Templetonovi (s cílem mne očernit a zpochybnit udělení Templetonovy ceny), prezidentu Notre Dame University v USA, na níž jsem působil, a dokonce dopisy vicekancléři Oxfordské univerzity s nepokrytým úmyslem zmařit rozhodnutí této univerzity udělit mi čestný doktorát.
Předal jsem dnes tento fascikl svému právnímu zástupci, aby uvážil, zda se jedná o aktivitu vcelku neškodného grafomana, kterou je lépe ignorovat (kvůli zjevně absurdnímu obsahu nedostal pan Jelínek prakticky žádnou odpověď od adresátů svých „udání z hereze“), nebo zda kvalifikovat jeho jednání jako trestný čin pomluvy podle § 184, odst. 2 Tr.z. a podle toho postupovat právní cestou nebo požádat o zjednání nápravy akademické instituce (pan Jelínek se podepisuje svou funkcí na UK a tím zároveň škodí pověsti naší univerzity v zahraničí).
Dlouho jsem hledal motiv, proč člověk, který mne osobně nezná, vynaložil tak nesmírně mnoho času a energie, aby mne poškodil. Nepřekvapilo mne, když jsem na běžně dostupném zdroji na internetu našel údaj, že Doc. RNDr. Otakar JELINEK, CSc., byl veden jako konfident StB, ev. č. 31658, pod jménem OTA - fyzik. Tento údaj mi mnohé vysvětlil.
Z mnoha Jelínkových křivých obvinění a nepravdivých tvrzení uvádím jen několik příkladů:
I. Pan Jelínek mne nařkl z akademického podvodu, nazval mne hochštaplerem a obvinil mne z neoprávněného užívání akademického titulu Th.D. Obviněním z „akademického podvodu“ a neoprávněného užívání titulu doktora teologie pan Jelínek pouze opakuje již před 20 lety vyvrácené staré nařčení tehdejšího děkana KT UK prof. Wolfa. Na základě mé žádosti tenkrát ustanovil rektor UK prof. Malý komisi tří děkanů a tří právníků UK pod vedením prorektora UK prof. Wilhelma, která vyslechla obě strany a prostudovala všechny písemné doklady. V konečném rozhodnutí ze dne 10.12. 1996 konstatovala: "Závěrem komise shrnuje, že ve všech uvedených případech postupoval doc. Halík v rámci platných zákonů ČR a akademických norem ČR a z tohoto jednání nevznikají pochybnosti o jeho kvalifikaci"; tento závěr pak 29. ledna 1997 potvrdil rektor Malý a oznámil ho na zasedání Vědecké rady UK a na poradě děkanů; kardinál Vlk pak nařídil prof. Wolfovi, aby se mi za křivé nařčení omluvil. Pan Jelínek, který jistě hledal podklady pro svá tvrzení v archivu UK, mohl zde tento dokument, vyvracející jeho nařčení, najít; nevím, zda ho přehlédl, nebo úmyslně zatajil.
K vyvrácení křivého obvinění p. Jelínka mohu předložit tyto doklady:
- Dopis rektora Malého z 8.11. 1996, ustavující na mou žádost vyšetřující komisi
- Protokol o závěrečném jednání komise z 10.12. 1996
- Potvrzení závěrů komise rektorem UK z 29.1. 1997
Lživé tvrzení O. Jelínka o předmětu habilitace ve Wroclawi a neoprávněném užívání titulu Th.D. mohu vyvrátit:
- diplomem Papežské teologické fakulty ve Wroclawi z 29.9. 1994, kterým mi na základě celkového souboru předložených jedenácti vědeckých statí a habilitační přednášky komise 19 profesorů uděluje titul habilitovaného doktora teologie.
- osvědčením rektora UK prof. Hampla z 7.12. 2006 (k nostrifikační doložce čj. 16413/92) o právu užívat podle §99 odst. 10 Zákona č.111/1998 Sb. titul Th.D.
(Pro úplnost dodávám, že jsem počátkem 90. let nevyužil možnost získat akademické tituly jednoduchou cestou rehabilitace, na kterou jsem měl nárok, protože mi po mé“protistátní“ promoční řeči v Karolinu 14.7. 1972 bylo z politických důvodů zakázáno a po celou dobu trvání komunistického režimu znemožněno přednášet na vysokých školách. Místo toho jsem složil potřebné zkoušky na Papežské Lateránské fakultě v Římě i na papežské teologické fakultě ve Wroclawi – ovšem obě fakulty mi vzhledem k okolnostem, potřebě pedagogů s formální kvalifikací, vyšly vstříc ohledně zkrácení doby studia. Pan Jelínek po celou dobu normalizace nerušeně působil na univerzitě, dokonce ve vedoucích funkcích.)
II. V dopise kardinálu Meisnerovi O. Jelínek tvrdí, že „před nějakým časem vyvstaly v naší zemi opodstatněné pochyby o platnosti kněžství Mons. Halíka.“ Nestydí se tedy za „opodstatněné pochybnosti“ vydávat absurdní tvrzení pana Petra Hájka o tom, že jsem si svěcení vymyslel (a jeho lživé odvolávání se na údajný rozhovor s kardinálem Meisnerem) a že nejsem profesor, nýbrž inženýr (sic!).
Toto křivé nařčení mohu vyvrátit následujícími dokumenty:
- oficiálním potvrzením o kněžském svěcení v Erfurtu dne 21.10. 1978, vydaném 2. 2. 1990 nástupcem světitele erfurtského biskupa Aufderbecka (je výslovně uvedeno, že jde o výtah z knihy svěcení biskupa Aufderbecka – protokoly o tajných svěceních v době pronásledování byly ukryty v tajném archivu biskupství)
- oficiálním potvrzením o platnosti svěcení kardinálem Meisnerem (který tato svěcení zprostředkovával a získal pro ně oprávnění Svatého Stolce v Římě)
- svědectvím přímého účastníka mého svěcení biskupa Reinharda Kocha, zachyceným v TV filmu „13. komnata Tomáše Halíka" – dostupný v archivu ČT
III. Tvrzení O. Jelínka, že jsem teologii před svěcením nestudoval a že „bylo porušeno platné kanonické právo CIC 1917, neboť Halík nemohl předložit doklad o náležitém teologickém vzdělání“, mohu vyvrátit potvrzením kardinála Tomáška o tom, že mé studium v tajných kursech v Praze odpovídalo nárokům na bakalaureát teologie (na základě tohoto potvrzení jsem pak byl přijat k navazujícímu studiu na Papežské Lateránské univerzitě v Římě po pádu komunismu).
Rovněž oficiální dokument kardinála Meisnera o platnosti mého svěcení obsahuje jasné potvrzení mé náležité teologické i duchovní přípravy na svěcení. („Auβerdem bezeuge ich, daβ er die theologische und geistliche Vorbereitung auf das Priestertum ordnungsgemäβ absolviert hat.“)
Tvrzení O. Jelínka v dopisu kardinálu Meisnerovi, zveřejněném mj. v Parlamentních listech („Jsem pevně přesvědčen, že v roce 1978 byl zesnulý biskup Hugo Aufderbeck podveden a oklamán ohledně Halíkova teologického vzdělání. V té době nebyl Halík schopen předložit žádná platná svědectví o svém studiu teologie v souladu s 1917 CIC! Pachatelem/Viníkem tohoto podvodu musí být buď Halík sám, nebo osoba z pražského arcibiskupství, která podepsala a poskytla propustný list (dimisorie). Tímto byl v té době zjevně spáchán podvodný skutek, což vrhá závažné pochyby na platnost Halíkovy ordinace. Ani v době po svém svěcení se Halík nepostaral, aby dokončil svá nedostačující teologická studia“) je tedy zřejmou pomluvou s úmyslem poškodit mou pověst a ublížit mému působení v církvi. Tento Jelínkův úmysl je zcela patrný z jeho věty: „Proto prosím instantissime (vážně), aby Vaše Eminence pobídla/přesvědčila naši hierarchii k činnosti či alespoň k církevnímu pokárání Mons. Halíka.“
IV. Dopis O. Jelínka prefektovi vatikánské Kongregace pro nauku víry kardinálu Müllerovi (s žádostí o postoupení papeži Benediktovi) má nejen charakter udání pro údajné „kacířství“, ale už anticipuje rozhodnutí kongregace a obsahuje dokonce návrh na mé potrestání. Toto udání se opírá mj. o zcela nesmyslné a nedoložitelné tvrzení, že „nevěřím v Boha Stvořitele“. Pan Jelínek, který opravdu teologii nikdy nestudoval, neváhá suverénně posuzovat mou teologickou odbornost. Zřejmě proto Kongregace neuznala za potřebné na podobné denunciace vůbec odpovídat. Papež Benedikt XVI., kterému Jelínek adresoval své udání (a kterého snad pan Jelínek nepovažuje za modernistu), při udělení titulu čestného papežského preláta ocenil mé „kněžské, pastorační a vědecké kvality“ a osobně mne vybral za přednášejícího pro kruh svých žáků v papežském sídle Castel Gandolfo v srpnu 2015. Pan Jelínek však svůj úsudek nadřazuje všem těmto akademickým autoritám a poučuje o úrovni a pravověrnosti mé teologie biskupy i Vatikán.
V. Když v dopise do Oxfordu Jelínek tvrdí: „Pokud vím, neexistuje žádná vědecky závažná kniha profesora Mons. Halíka ani v oboru teologie, ani filosofie!“ tak mu nevadí skutečnost, že má kniha Geduld mit Gott získala Cenu za nejlepší teologickou knihu Evropy za léta 2009-11, udělovanou Evropskou společností pro katolickou teologii, že mé knihy vycházejí v 17 světových jazycích v prestižních odborných nakladatelstvích a můj vědecký příspěvek k teologii byl předmětem řady diplomových, magisterských a licenciátních prací na univerzitách v Praze, Lovani, Varšavě, Krakově, byl předmětem celoamerické vědecké konference na univerzitě Notre Dame, česko-německé vědecké rozpravy v Praze, diskuse na teologické fakultě v Honk Kongu a byl oceněn čestnými doktoráty univerzit v Erfurtu a Oxfordu.
VI. V dopisu Otakara Jelínka Johnu Templetonovi poté, co mi byla udělena Templetova cena, se najdou kromě jiného i tato zcela nepodložená nactiutrhání: „Nevěří ve všemohoucího Boha-Stvořitele a zaujímá negativní postoj k vědě. Je nebezpečí, že v budoucnu tento příliš ambiciózní a sebestředný kněz nezaváhá a zneužije vaši prestižní cenu k politickým cílům.“ Zástupci nadace mi sdělili, jakými slovy komentovali tento dopis, když jej bez odpovědi házeli do koše: „Jaká špína! Jací to jsou lidé? Vždyť v každém národě jsou lidé hrdí na to, že jejich krajan získal Templetonovu cenu!“ Pan Jelínek tedy neuškodil mně, nýbrž pověsti našeho národa v zahraničí.
VII. S podobnou reakcí se v Oxfordu setkala i snaha O. Jelínka dehonestujícími dopisy překazit udělení čestného doktorátu. Pan Jelínek zřejmě netušil, že rozhodnutí kongregace Oxfordské university o udělení tohoto titulu předchází důkladné mnohaměsíční prověřování vhodnosti kandidáta – např. návrh na udělení čestného doktorátu premiérce Thacherové třikrát neprošel a premiérka doktorát nedostala. Po všech pokusech pana Jelínka pošpinit mou pověst bylo hlasování pro udělení doktorátu jednohlasné a nikdo nevznesl námitku.
O Jelínkově charakteru svědčí i to, že když se dozvěděl, že jeho snaha překazit udělení doktorátu nevyšla, alespoň dodatečně v dalším textu v Parlamentních listech plivnul na Oxfordskou univerzitu: v anglosaském světě prý čestné doktoráty nemají žádnou skutečnou váhu a s faktem, že mi jedna z nejvýznamnějších univerzit světa uděluje tuto nejvyšší poctu, se vyrovnal větou, že na nějaké univerzitě v USA je možné si koupit čestný doktorát za pakatel v dolarech.
VIII. V dopise kardinálu Meisnerovi O. Jelínek tvrdí: „Jeho diplomová práce „Sociálně kritický význam utopických a prorockých proudů v historii křesťanského sociálního myšlení“ byla později rozvinuta v jeho rigorózní práci „Křesťanství jako utopie – dialektika historie křesťanského sociálního myšlení“. Nečetl jsem tyto práce, avšak z jejich názvů jsem nabyl hlubokého podezření, že byly napsány dle „diamatu“ (dialektického materialismu)!“ Tuto mou práci (kterou nečetl), resp. její název, pak Jelínek používá jako argument pro své tvrzení, že patrně nejsem vůbec věřící křesťan. Kdyby si O. Jelínek dal práci s ověřením svých tvrzení, objevil by, že název „Křesťanství jako utopie“ je vědomou narážkou na stejný titul práce významného teologa kardinála Hanse Urse von Balthasara. V knize rozhovorů s J. Jandourkem by se dočetl o dramatických okolnostech obhajoby této práce, jejíž původní hodnocení škrtl předseda komise doc. Filipec – označil ji za nemarxistickou a ideologicky nežádoucí. (Aby tehdejší katedra filozofie neměla kvůli mé disertaci politické potíže, poslala ji doc. Pešková svému kolegovi doc. Cetlovi, který tehdy působil na Ústavu vědeckého ateismu, aby na práci napsal pozitivní hodnocení a tak neutralizoval veto doc. Filipce.)
IX. V dopisech vedení Oxfordské univerzity se Otakar Jelínek dopustil vyloženě podlého nařčení: „Soudě z neoficiálních údajů dostupných na internetu, předchozí veřejný život Tomáše Halíka, na rozdíl od skutečného politického disidenta Václava Havla, plynul většinou v plném souhlasu s komunistickým režimem, kromě jeho účasti v některých tajných/nelegálních filosofických kruzích. Existují i náznaky o jeho možné spolupráci s naší tajnou policií pod krycím jménem Kazatel!“
O jaký „údaj dostupný na internetu“ O. Jelínek, kterému - jakožto vědeckému pracovníkovi - by mělo být známo elementární pravidlo kritického zacházení s prameny, opírá svá nařčení? Jde o prokazatelně lživý pamflet Daniela Solise, uveřejněný v Parlamentních listech jako můj údajný „alternativní životopis“. Ten „dokument“, sestavený z komunistických kádrových materiálů a záznamů STB, prokládaných zcela nepodloženými a často prokazatelně lživými údaji, záměrně ignoruje mou činnost v podzemní církvi (kde jsem byl, jak je svědecky doloženo, jedním z nejbližších spolupracovníků kardinála Tomáška a pomáhal mu v době, kdy se stal symbolem zápasu proti komunistické totalitě) i fakt, že jsem po celou dobu „normalizace“ nesměl přednášet na vysoké škole a cestovat na Západ, že jsem byl vystaven výslechům a šikanám apod. O mé činnosti v náboženském a kulturním disentu, kdy jsem s velkými riziky působil jako kněz podzemní církve, při přípravě kněží k tajnému svěcení, při vydávání a šíření samizdatu, v činnosti podzemních seminářů apod. existuje množství jednoznačných dokladů – zde si O. Jelínek mohl, kdyby měl opravdovou touhu poznat pravdu, ověřit naprostou nesolidnost Solisova pamfletu. D. Solis sepsal lživý „alternativní životopis“ jako pomstu za to, že mu soukromá vysoká škola neprodloužila pracovní smlouvu poté, co se odmítl omluvit za to, že o mně veřejně šířil lživé a nactiutrhačné údaje.
Solis sice uvádí, že jsem při výsleších STB výslovně odmítl nabídku spolupráce (od té doby jsem byl veden ve spise pod krycím jménem Kazatel jako osoba nepřátelská režimu), ale dodává bez jediného dokladu absurdní domněnku, že jsem snad později mohl na spolupráci přistoupit! Pan Jelínek tyto zcela nepodložené „náznaky“ a nepravdivá nařčení šíří např. v dopise vedení Oxfordské univerzity s jednoznačným záměrem uškodit mé dobré pověsti.
Opakuji, že na rozdíl ode mne docent Jelínek mohl po celou dobu působit na vysoké škole a v době normalizace dokonce ve vedoucím postavení. Na rozdíl ode mne se jeho jméno vyskytlo v seznamu konfidentů STB. Logicky se pak nabízí otázka, zda jeho aktivity proti mé osobě nemají už kořeny v tom, co dělal v době normalizace. Chci se však na rozdíl od O. Jelínka omezit pouze na jasně prokazatelná a doložitelná fakta.
Nepamatuji se, že bych se kdy s docentem Jelínkem osobně setkal. Mám od něj jen několik sladkých e-mailů, v nichž mne (a možná své svědomí) opakovaně ujišťuje, jak si mne nesmírně váží a mou činnost obdivuje - a ve stejné době na mne za mými zády posílal denunciační a nactiutrhačné dopisy na všechny možné adresy. Na otázku, zda jako křesťan zná Ježíšův příkaz "Máš-li něco proti svému bratru, řekni to nejprve jemu mezi čtyřma očima, pak přiber svědka, pak teprve to pověz církvi", mi nedokázal odpovědět. Byl a je zřejmě trvale člověkem více tváří. Styděl bych se, kdyby byl muž s takovým charakterem mým příznivcem.
Tomáš Halík
(pro server Halik.cz do textu doplněny webové odkazy)
