T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Náboženství a společnost

ROZPOR V CÍRKVI NELZE SKRÝVAT (srpen 2019)

Kázání krakovského arcibiskupa Jedraszewského, v němž nazval hnutí za společenské uznání komunit LGBT morem, který nahradil rudý teror komunistické diktatury duhovou diktaturou, vyvolal pochopitelně vzrušené debaty v polské církvi i společnosti. Lze pochopit, že některé záměrně provokativní projevy, doprovázející Pride Parade, mnohé církevní představitele vydráždí a některé vyděsí. Vyděšené prvoplánové reakce by však měly ustoupit – zejména u reprezentantů duchovní kultury – moudřejšímu, klidnějšímu a hlubšímu uvažování.

V době prolínání civilizací a proměn kulturních paradigmat se pochopitelně vynořují pokusy nově promyslet postoje k sexuálním menšinám, k chápání genderových rolí a struktury rodiny. Církve, skládající se většinou z konzervativněji smýšlející lidí, jistě mohou a mají vnést do veřejné debaty o těchto tématech kritické postřehy. Má-li jejich hlas být brán vážně, neměly by se předem v této debatě diskvalifikovat tím, že si vytvoří schématické „obrazy nepřítele“, nálepky typu „homosexualismus“, „genderové ideologie“, „neomarxismus“, které mají druhou stranu především dehonestovat bez patřičné znalosti a ochoty k dialogu.

Nedávno jsme na toto téma v České křesťanské akademii měli velmi klidnou a věcnou odbornou rozpravu mezi křesťanskými teology a sociology a kulturními antropology, specialisty na genderová studia, kde jsme si vyjasnili mnohá nedorozumění a vzájemné předsudky. Když konzervativní křesťané na jednostrannosti sekulární levice odpoví opačným extrémem, pak místo dorozumění v seriózní debatě přilévají olej do ohně „kulturních válek“.

Kulturní spory mají své politické konsekvence. Ve světě i u nás vidíme rostoucí nebezpečné snahy pravicového extrémismu politicky využívat rétoriku a symboly křesťanství. Nedávno se na jednom českém zámku konal pokus o koalici extrémistů pravice i levice pod vlajkou nacionalismu, v doprovodu bohoslužby katolického tradicionalisty. Ta akce sama sice ukázala trapnost této koalice, nicméně je varovným signálem. Afinita určitého typu katolického tradicionalismu k autoritativním režimům a nacionalistickým ideologiím ukázala svou nebezpečnou tvář už v třicátých letech minulého století.

Zcela souhlasím s článkem polského dominikána Tomasze Dostatniho, který o slovech arcibiskupa Jedraszewského napsal, že taková kázání odporují evangeliu a vyhánějí lidi z církve. Obsahují absurdní tvrzení, srovnávání nesrovnatelného a snad se chtějí vlichotit vládnoucí straně PiS, která na předsudcích vůči LGTB+ chce postavit předvolební propagandu. Podobně agresivní rétoriku a neseriózní argumentací použil loni probošt Piťha ve svatováclavském kázání v pražské katedrále. Místo zvěstování evangelia se spíše podobalo útočnému politickému projevu, který by se stylem i obsahem snad lépe hodil mezi fake news Parlamentních listů; nenašel jsem v něm ani stopu křesťanského ducha. Tenkrát kardinál Dominik Duka Piťhu bezvýhradně podpořil. Tedy nepřekvapuje, že obhajobou arcibiskupa Jedraszewského pokračuje v politickém kursu, který zahájil spojenectvím s Václavem Klausem a později Milošem Zemanem. Rád používá vytržené citáty z projevů papeže Františka, ačkoliv si musí být dobře vědom, že zejména svými společensko-politickými postoji je daleko bližší církevní opozici vůči papeži a populistickým českým politikům než základnímu poselství tohoto důležitého pontifikátu. Mezi ideologií Klause staršího i mladšího a bývalého Klausova ministra pátera Piťhy a křesťanstvím v podání papeže Františka je nepřeklenutelný rozdíl dvou odlišných hodnotových světů; člověk se musí rozhodnout, do kterého z nich chce patřit. Právě zde, jak jsem si loni uvědomil, jsme s Dominikem Dukou zřejmě udělali opačnou volbu.

Jeden motiv kardinálova vyjádření je ovšem hodný pozornosti. Dominik Duka ve svém prohlášení vyzývá své slovenské i maďarské kolegy, aby se rovněž postavili na podporu výroků krakovského arcibiskupa. O potřebě spojenectví církví visegrádských zemí ostatně pražský arcibiskup hovořil už letos na Velehradě. Myšlenka vytvořit z episkopátu visegrádských zemí jakousi konzervativní alianci, brzdící reformní kurs papeže Františka, která by kopírovala snahy populistických politiků těchto zemí brzdit proces evropské integrace, však nepochází z hlavy kardinála Duky, to bychom mu křivdili. Zde je třeba znát širší politický kontext takového projektu.

Hlavním ideologem konzervativně politického „katolicismu bez křesťanství“ a „neliberální demokracie“ (tedy např. orbánovského pokusu o nahrazení demokracie autoritativním státem) je bývalý poradce prezidenta Trumpa Steve Bannon. Nepřekvapuje, že tentýž politik byl blízko také bývalému nunciovi v USA, který nedávno požadoval abdikaci papeže Františka. Bannon se nedávno pokusil vytvořit v jednom bývalém italském klášteře jakési mezinárodní školicí středisko populistických politiků k podpoře nacionalistů, podrývajících Evropskou unii. Své hlavní spojence tento směr hledá právě v konzervativních biskupech postkomunistických zemí, vyděšených z nynější vlny odcírkevnění, na kterou nebyli teologicky ani pastoračně připraveni.

Ještě radikálnějším spojencem v protiliberálních útocích je ideologie pravoslavného křesťanského fašismu, o jejímž vlivu na Putinův režim v Rusku píše zejména historik Timothy Snyder. Ostatně nejvyhledávanějším cílem současné ruské protizápadní propagandy jsou vedle komunistů právě konzervativní katolíci postkomunistických zemí. Vztah většiny ruské společnosti a represivního ruského režimu k homosexuálům je jim předkládán jako vzor.

Opakuji: Je zřejmé, že některé recesistické a nepříliš vkusné projevy, doprovázející karnevalové akce komunit LGBT, záměrně provokují církevní představitele. Bylo by však prozíravější, aby se představitelé církve těmito okrajovými jevy nenechávali strhnout k prvoplánovým emocionálním reakcím, které je mohou nakonec zavléci do zatuchlých a nahnědlých politických vod. Spíše by se měli snažit vytvářet v církevním prostředí důstojné místo pro křesťany s menšinovou sexuální orientací, jak k tomu ostatně vyzývají oficiální dokumenty církve.

Není tajemstvím, že právě v řadách katolických duchovních je nemalé procento mužů s homosexuální orientací a že ne všichni se s ní naučili žít. Právě za nejagresivnějšími homofobními útoky stojí často ti, kdo nebyli schopni přijmout vlastní homosexualitu a nepřijetí sebe kompenzují touhou „kamenovat hříšníky“. Nedávno odhalená vlna sexuálního zneužívání dětí a mladistvých duchovními osobami staví teologii před nutnost znovu a hlouběji promyslet vztah církve a jejího učení k sexualitě.

Církvi, která se dosud pomalu uzdravuje z oněch dlouho zakrývaných nezhojených ran, by zejména v postojích k sexualitě slušela spíše pokora, pokání a sebekritické zpytování, než laciné moralizování, natož agresivita, strašení a démonizování. Za fanatismem bývá často pokrytectví – o tom ostatně mluví už Ježíš v evangeliích.

Papež František vyvolává odpor tím, že znovu objevuje ducha evangelia: Místo moralizovaní, odsuzování a poplašeného pokřiku v hysterických kázáních učí v Ježíšově duchu cestě milosrdenství, chápajícího a pohostinného přijímání lidí na okraji, pochopení a obvazování ran. Rozdíl mezi triumfalistickým klerikálním chápáním církve a Františkovou vizí „církve jako polní nemocnice“ už nelze zakrývat.


Psáno pro Deník N, publikováno 15. srpna 2019

Články a eseje

KŘESŤANÉ A VZEDMUTÍ OBČANSKÉ NELHOSTEJNOSTI (červen 2019)
.
VÝKŘIK DO SVĚDOMÍ (leden 2019)
.
ČAPEK JAKO VYCHOVATEL (prosinec 2018)
.
VSTUPUJEME DO 30. ROKU SVOBODY (listopad 2018)
.
KLAUS HÁJÍ NEOBHAJITELNÉ (říjen 2018)
.
PRODAVAČI STRACHU (říjen 2018)
.
CO JE PRAVDA? (březen 2018)
.
POVOLEBNÍ ÚVAHA (únor 2018)
.
NAROZENINY PAPEŽE FRANTIŠKA (prosinec 2017)
.
SLOUPOVNÍCI A JEJICH NEPŘÁTELÉ (září 2017)
.
STRAŠIDLO POPULISMU V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ (červen 2017)
.
ÚNOR 1948 A JEHO NEBLAHÉ DĚDICTVÍ (únor 2017)
.
ROK VÝZNAMNÝCH VÝROČÍ (leden 2017)
.
ZÁPAS O NADĚJI PO AMERICKÉ VOLBĚ (listopad 2016)
.
HLAS ZE SRDCE EVROPY - výzva k společné odpovědnosti (červen 2016)
.
A VOICE FROM THE HEART OF EUROPE – an appeal for joint responsibility
.
Udavačům a mystifikátorům neodpovídám (Otevřený dopis redakci Parlamentních listů)
.
NENÍ ATEISTA JAKO ATEISTA (listopad 2015)
.
O UPRCHLÍCÍCH I SEBEVRAŽEDNÉM DEMOKRATICKÉM SKOKU (říjen 2015)
.
ROZUM A VĚCNOST MÍSTO HYSTERIE A PANIKAŘENÍ (září 2015)
.
PŘÍPAD CHARLIE (únor 2015)
.
10 ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY PETRA HONZEJKA (leden 2015)
.
EVROPA VS. MUSLIMOVÉ. MAŘÍME HISTORICKOU ŠANCI (leden 2015)
.
PROČ NEJSEM CHARLIE (leden 2015)
.
KAMBERSKÝ, PODEJTE MI INDEX! (srpen 2014)
.
DESET ZÁSAD – VIZE PRO BUDOUCNOST DEMOKRACIE V ČR
.
DIALOG O POVOLEBNÍ SITUACI (únor 2013)
.
KLAUS K OLTÁŘI NEPATŘÍ (říjen 2011)
.
PARÁDA RŮŽOVÉ HRDOSTI (srpen 2011)
.
MODLITBA ZA JIŘINU ŠVORCOVOU (srpen 2011)
.
OTÁZKA PILÁTOVA (duben 2011)
.
K VOLEBNÍM VÝSLEDKŮM 2010 (červen 2010)
.
TENTOKRÁT PODPORUJI KLAUSE (únor 2006)
.
VELKÝ BRATR A ZVÍŘECÍ FARMA (září 2005)
.
KLAUSOVA POLITICKÁ FILOZOFIE - A "NĚCO NAVÍC" (únor 2004)
.
VÁLKA MEZI METAFOROU A REALITOU (září 2002)
.
POCHODEŇ 2003? (únor 2002)
.
O (NE)PŘESADITELNOSTI DEMOKRACIE NEBO KULTURNÍ EKOLOGIE OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI (říjen 2001)
.
NEŽ SE NÁM SVĚT ZNOVU STANE DOMOVEM (září 2001)
.
PROČ NEJSEM CTITELEM VÁCLAVA KLAUSE (listopad 2000)
.
ZAMEŤME STŘEPY, NE VŠAK TÉMATA (září 2000)
.
ROZPOR V CÍRKVI NELZE SKRÝVAT (srpen 2019)
.
RÁNY KRISTOVY CÍRKVE (duben 2019)
.
JE ČESKÁ KATOLICKÁ CÍRKEV „DŮM ZE SKLA“? (leden 2019)
.
OD NAPOMÍNÁNÍ K POROZUMĚNÍ (leden 2019)
.
K BOUŘI V NAŠÍ KATOLICKÉ SKLENICI (únor 2018)
.
VYJASNĚNÍ STANOVISEK S PETREM DVOŘÁKEM (říjen 2017)
.
POZVÁNÍ K DIALOGU (říjen 2017)
.
VZPOURA PROTI PAPEŽI? (říjen 2017)
.
TAJEMSTVÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (září 2017)
.
NÁVRAT NÁBOŽENSTVÍ? (září 2017)
.
ANKETA MESAČNÍKA EVÝCHOD (září 2017)
.
VELIKONOČNÍ KŘEST A NOVÝ ŽIVOT (duben 2017)
.
11. ZÁŘÍ – VAROVÁNÍ PŘED GLOBÁLNÍM TERORISMEM (září 2016)
.
VZPOMÍNKY NA PŮSOBENÍ V PODZEMNÍ CÍRKVI BĚHEM NORMALIZAČNÍHO REŽIMU (srpen 2016)
.
MÁME S MUSLIMY STEJNÉHO BOHA? (prosinec 2015)
.
The Afternoon of Christianity: Church and Theology for a Post-Secular Age
.
DLOUHÁ CESTA UZDRAVOVÁNÍ (říjen 2015)
.
KDO JE TADY UVĚDOMĚLÝ? (listopad 2014)
.
OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ KOMUNITĚ V ČR (květen 2013)
.
PŘEKVAPENÍ NA PAPEŽSKÉM STOLCI (duben 2013)
.
POLEMIKA O VÍŘE A ATEISMU POKRAČUJE (říjen 2010)
.
PŘEDPOKLADEM DIALOGU JE OCHOTA POROZUMĚT (říjen 2010)
.
ZAČ KŘESŤANÉ VDĚČÍ ATEISTŮM (září 2010)
.
"KDO JE ODPOVĚDNÝ ZA PŘÍTOMNOST KŘESŤANSTVÍ" (září 2010)
.
STRUČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ČTK KE KAUZÁM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ (březen 2010)
.
20 LET AKADEMICKÉ PASTORACE V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍHO SALVÁTORA (únor 2010)
.
CO ČEKÁ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA? (únor 2010)
.
KULATÝ STŮL: PŘIBLÍŽILA SE ZA POSLEDNÍ LÉTA (leden 2010)
.
PATNÁCT PURPUROVÝCH LET A CO BYLO PŘEDTÍM (listopad 2009)
.
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO KLÍČE (říjen 2009)
.
MÉDIA – NÁBOŽENSTVÍ NAŠÍ DOBY? (podzim 2009)
.
PAPEŽOVA LEKCE ČESKÉ CÍRKVI I SPOLEČNOSTI (říjen 2009)
.
SETKÁNÍ PAPEŽE BENEDIKTA S AKADEMICKOU OBCÍ (říjen 2009)
.
PŘÍSPĚVEK PRO MEZINÁBOŽENSKÝ PANEL NA KONFERENCI FORUM 2000 (říjen 2009)
.
ROZPAKY Z JEDNÉ VELKORYSOSTI (únor 2009)
.
CO SE DĚJE V HLAVÁCH NÁBOŽENSKÝCH FANATIKŮ (prosinec 2008)
.
ROLE CÍRKVÍ V UDÁLOSTECH ROKU 1989 (říjen 2008)
.
PROMĚNY SVĚTOVÉ NÁBOŽENSKÉ SCÉNY (prosinec 2007)
.
OSLOVIT VZDÁLENÉ (říjen 2007)
.
PAPEŽSKÝ SKANDÁL (září 2006)
.
O TOM NAŠEM BEZBOŽECTVÍ (léto 2005)
.
MYSLITEL „NENÁBOŽENSKÉHO KŘESŤANSTVÍ“ (duben 2005)
.
O ATEISMU, POCHYBNOSTECH A VÍŘE (leden 2005)
.
CÍRKEV A "ČÁSTEČNĚ IDENTIFIKOVANÍ" (květen 2004)
.
JE POSTMODERNÍ KULTURA POSTSEKULÁRNÍ? (říjen 2003)
.
CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI (únor 2002)
.
SPOR O NÁBOŽENSTVÍ? ()
.
STÁTEM VNUCENÝ ATEISMUS (srpen 2000)
.
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 (2000)
.
NÁBOŽENSTVÍ - POLITIKA - VĚDA: PROMĚNY VE VZTAZÍCH (září 1998)
.
JAK PROMĚNIT TRAGÉDII CÍRKVE V BOŽSKOU KOMEDII? (duben 1998)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Věřící není nikdy úplně věřícím, protože leckdy také jemu se v hluku světa (nebo v oněch chvílích nejistoty a úzkosti) či vinou jeho vlastní nepozornosti ztrácí onen oslovující hlas; ano, někdy jsme my věřící také příliš zbabělí či líní, abychom mu odpovídali, anebo odpovídáme špatně a nevěrohodně.