T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Text

CÍRKEV MUSÍ ROZVÍJET SOLIDARITU I SPIRITUALITU (duben 2005)

rozhovor s Tomášem Halíkem vedl Petr Svoboda

Jste z generace, která měla to štěstí studovat u Jana Patočky. Jak na jeho přednášky vzpomínáte? A navštěvoval jste i jeho proslulé bytové semináře?

Profesora Patočku jsem znal vlastně trochu už od svého dětství, byl přítelem mého otce, vydavatele díla bratří Čapků a už jako chlapec jsem slyšel některé jeho přednášky pro Společnost bratří Čapků. Pak mne podstatně ovlivnil během mého studia na FF UK koncem šedesátých let, kde jsem zažil celého jeho působení – zkoušel mne (mimochodem velmi přísně) i u státnic. A pak jsem samozřejmě zažil i některé jeho bytové semináře – kromě jiného byl několikrát hostem filozofického kroužku, do něhož jsem patřil– spolu s Jiřím Němcem, Janem Sokolem, Zdeňkem Neubauerem a dalšími – a který se scházel každý pátek podobu asi sedmi let.

S Radimem Paloušem a Václavem Havlem jste pořádali bytové semináře. Byl jste spíše z řad posluchačstva, nebo jste i v okruhu spřízněných intelektuálů přednášel?

U Havlů jsem přednášel asi dvakrát, jednou o Gabrielu Marcelovi; u Paloušů vícekrát – to byla menší, ale velmi sehraná společnost.

Váš život za komunismu byl intelektuálně dobrodružný. Sociologie, klinická psychologie, filosofie náboženství a tajně i teologie… Proč tajně? Byl jste pro režim persona non grata, či ona tajnost byla z jiného důvodu?

Teologické studium existovalo legálně pouze v litoměřickém semináři, který byl (kromě kratičkého období roku 1968/9) zcela nekvalitní a pod kontrolou StB; absolvent jiné vysoké školy, navíc vedený na seznamu osob nepřátelských režimu, tam v sedmdesátých letech neměl šanci vstoupit, navíc jsem neměl zájem být farářem v podmínkách, které kladl komunismus – vědomě jsem volil cestu kněžství, spojeného s civilním povoláním, bez „státního souhlasu“.

Pokud vím, tak jste samizdatově spoluvydával některá filosofická díla. S kým jste v samizdatu spolupracoval a o jaké konkrétní tituly například šlo?

Byl jsem součástí kroužku, který se scházel hlavně u Paloušů a říkal si „Akademie“, tam jsme vydávali samizdatovou řadu a spolupracovali s italským časopisem Nový Areopag, který vznikl z iniciativy Jana Pavla II. jako platforma pro filozoficko-teologický dialog katolíků přes Železnou oponu. Spolupracoval jsem také s Mádrovým teologickým samizdatem a namátkově s Bendovými filozofickými texty PARAF, něco mi vyšlo i v exilových římských Studiích Karla Skalického. S Otou Mádrem, Petrem Příhodou a dalšími jsme vydávali časopis „Psí“ pro psychoterapeuty s filozoficko-teologickými přesahy. Psal jsem hlavně pod pseudonymem Kalypton (volný řecký překlad jména Halík); kromě jiného to byla studie o potřebě nového vztahu katolíků k Husovi a pak zejména texty, týkající se Desetiletí duchovní obnovy národa – ty byly hojně přetiskovány různými samizdatovými časopisy, například „Informacemi o církvi“, jakési paralele „Informací o Chartě“. Něco mi vyšlo i v polském Tygodniku Powszechnym, vydávaným spolupracovníky Karola Wojtyly v Krakově. Byly to všechno jen stati, ne knihy. Pár mých přednášek kolovalo na magnetofonových páskách, hlavně o psychologii C.G. Junga.

Cítil jste v aktivní protikomunistické zóně nějaké rozpory? Ptám se proto, že dnes je celý - použijme to slovo - „underground“ 70. a 80. let jakoby slit do jednolitého kvádru a jak se říká není čas na jemné rozdíly.

Underground byl velice členitý, můžeme ho rozdělit na „politický“ (hlavně chartistický), „filozoficko-kulturní“ (bytové semináře) a „náboženský“ (podzemní církev) – všechny měly své samizdatové řady a samozřejmě se bohatě členily, také názorově a někdy překrývaly. Já jsem pařil k lidem, kteří propojovali zejména ty druhé dva okruhy, ale měl jsem také styky s předními chartisty, zejména s Němcem, Sokolem, Havlem, Paloušem, Bendou, Medkem, Pithartem aj. a zprostředkovaně s exilem. Snažili jsme se ovšem názorové rozdíly tlumit – zejména uvnitř katolického „podzemí“ - spojoval nás přece všechny jeden společný nepřítel. Ale existovaly i polemiky v samizdatech, třeba kolem dokumentu Charty o českých dějinách.

Měl jste v době komunismu kontakty se zahraničními autory? Kdo je zprostředkovával?

Přednášelo tu ve filozofických a teologických bytových seminářích mnoho významných myslitelů – z teologů Küng, Metz, Waldenfels, dnešní kardinálové Kasper a Schönborn, z filozofů Charles Taylor, Jaques Derrida, Riger Scruton a celá plejáda lidí z Cambridge. Pokud vím, mnoho kontaktů zprostředkoval Hejdánek a Mádr.

Po revoluci jste v povědomí hlavně jako smiřovatel nekřesťanských náboženství s křesťanskými. Z katolické církve se čím dál častěji ozývají hlasy, že až příliš ustupuje ze svých pozic a za cenu smiřování opouští svou tradiční nauku. Nemůže to pro církev znamenat v dlouhodobém horizontu nebezpečí marginalizace?

Naopak – je to projev procesu, který ve své poslední knížce „Vzýván i nevzýván“ nazývám „od katolicismu ke katolicitě“. Církev nemusí ztratit svou identitu, když se otevře k dialogu a ekumenické spolupráci mimo své viditelné hranice, naopak tím naplní své poslání být „svátostí (tj. účinným znamením) jednoty celého lidstva“ (II. Vatikánský koncil) a může sehrát epochální historickotvornou úlohu v prevenci a terapii „střetu civilizací“.

Jaké vidíte základní styčné duchovní plochy křesťanství a např. buddhismu nebo hinduismu? U judaismu i islámu vyplývají samozřejmě z některých společných textů.

Především je možné „indická náboženství“ chápat spíš jako spirituální dimenzi indické kultury než jako „konkurenční náboženské systémy“. Jsou tu hluboké analogie v oblasti mystiky, hlubinné spirituální zkušenosti, přes rozdíly v kosmologii a antropologii (filozofického pojímání člověka a vesmíru), které se artikulují v doktrinální oblasti. I Jan Pavel II. zdůrazňoval, že se křesťanství nemá vázat jen na evropské myšlení a upozorňoval výslovně na vznešenost indické kultury.

Často hovoříte o víře jako o hoře, na kterou se dá jít různými cestami. Ona hora se však dá i obejít a na vrchol vůbec nestanout. Jak vidíte úkol sebe, jakožto kněze ochotného širokého dialogu, aby se na vrchol dostalo co nejvíce lidí?

Povzbuzovat k odvážnému, ale trpělivému a kompetentnímu hledání, doprovázet, inspirovat, provokovat otázky, varovat před lacinými zkratkami.

Odborník na sekty Aleš Opatrný hovoří o víře dnešní doby jako supermarketu. Každý si dá do košíku z regálů různých náboženství, co chce. Myslíte, že široký dialog s nekřesťanskými náboženstvími může mít i tento důsledek?

Ano, pokud by ten dialog vycházel jen z naivního entuziasmu bez pečlivého studia pramenů a umění interpretovat texty v jejich kulturních a historických kontextech, povede to rychle ke guláši esoteriky a kýčového „náboženského esperanta“, kterého jsou plny různé kroužky teosofů, New Age atd.

V souvislosti se smrtí papeže se především v anglických médiích (např. v The Guardian) a později i u nás vytáhly staré hříchy katolické církve. Je přirovnávána k totalitarismům a někteří především levicoví intelektuálové ji obviňují ze spoluúčasti na problémech třetího světa.

Konkrétně jde třeba o epidemii AIDS. V Africe dnes žije 25 miliónů nakažených. V mnoha zemích má katolická církev velký vliv a je de facto jedinou fungující institucí. Nemá tedy spoluzodpovědnost za stávající epidemii tím, že odmítá kondomy? Katolický teolog z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Josef Dolista říká, že jakožto normu povolit nelze, ale že v praxi a v terénu je třeba brát ohled na tamější situaci a mít pro ni pochopení. Očekáváte v této oblasti změny od nového papeže?

Už jsem unaven tím, kolik diskusí o náboženství a církvi v Čechách sklouzne na otázku restitucí majetku a mediálních úvah o papeži na otázky antikoncepce. Copak říkal opravdu jen toto?

To neustálé obviňování církve a papeže za oběti ADS je velmi problematické mediální klišé. Jestliže papež řekl, že manželská věrnost je lepší ochranou před AIDS než kondomy, pak v tom má - s odpuštěním - úplnou pravdu. A ti, kteří ignorují učení církve o manželské věrnosti, ti přece nejspíš ignorují i to, co říká o kondomech.

S Dolistou však souhlasím: tohle rozumné rozlišení vám snad řekne každý zodpovědný kněz s rozsáhlou praxí zpovědníka. Zcela striktní odmítání jakékoliv „umělé antikoncepce“ (nehovořím o té abortivní, tam jsem proti) za všech okolností a lpění na dosti problematickém modelu „přirozeného plánování rodičovství“ bez přihlédnutí k okolnostem asi nemá budoucnost ani v konkrétní praxi a možná ani v teorii, tady nejspíš dojde k „tichému promlčení“ některých dokumentů, to se v církvi občas děje..

Jak se ukázalo z informování médií, společností rezonují daleko více sociální otázky než oblast duchovna. Myslíte, že by se tedy budoucí papež měl více zaměřit na sociální problémy dneška? Teolog Jakub Trojan pro Hospodářské noviny uvedl, že katolické církvi chybí hlubší analýza vztahu k eutanazii, homosexuálům, antikoncepci i některým druhům interupcí (např. po znásilnění).

Nemyslím si, že by ta hlubší analýza chyběla, přál bych příteli Trojanovi zažít diskuse mezi mnoha katolickými morálními teology na Západ od našich hranic. Je však pravda, že se například z otázky antikoncepce stal v určitou dobu takový „šibolet“ k rozlišování „pravověrných“ a „liberálů“, takže ti, kteří chtěli demonstrovat svou „papežskost“, pokud měli kritické otázky, tak je neříkali moc nahlas. Tohle se může změnit.

Nový papež bude stát před úkolem „jedno činit a druhé nezanedbávat“ – církev musí rozvíjet jak „solidaritu“ (tedy sociální důrazy), tak „spiritualitu“ – po ní je nemenší žízeň a tady je církev zcela nenahraditelná. Jedno nelze oddělit od druhého. Josef Zvěřina nás učil, že „katolický princip“ vždycky zní NEJEN, ALE I ..

Jan Pavel II. si často podal ruku i s kontroverzními lidmi – namátkou Pinochet, Castro nebo Arafát. Bezesporu tím vysílá do světa důležité signály o církvi i o člověku, s kterým se setkal. Jaký hlavní smysl v nich vidíte vy?

Je prostě třeba, aby lidé spolu mluvili a věděli, že když papež někoho přijme, nedává tím žádné požehnání či oficiální schválení jeho činnosti. Navíc papež dokázal pak často v přítomnosti diktátora říci to, co si nikdo k němu neodvolil – a vatikánská diplomacie dovedla velmi jemně odstínit typ přijetí (včetně toho, že Arafat šel zadním schodištěm).

Spekuluje se o několika možných nástupcích. Co by pro církev znamenalo, kdyby byl zvolen papežem představitel třetího světa? Hovoří se o nigerijském kardinálovi Arinze či několika jihoamerických kardinálech.

Nechme se překvapit.

Jižní Amerika je dnes bezesporu baštou katolické církve. Přesto i tam se objevují pro církev velké překážky. Katolické obyvatelstvo inklinuje spíše k levicovým ideologií, z čehož vznikla i směs marxismu a katolictví – tzv. teologie osvobození. Jak se na její hlavní myšlenky – společenská angažovanost, starost o nejchudší – díváte vy? Vidíte v ní nějaké nebezpečí pro katolickou církev?

Tahle podoba teologie osvobození do značné míry umřela na zkušenost roku 1989, dnes má jinou tvář – rozvíjí se hlavně v oblasti mezikulturního dialogu. Teologie osvobození ale nebylo jen naivní koketování s marxismem a iluze o socialismu, byla tam pozoruhodná hermeneutika – čtení Písma v sociálním kontextu, překonání příliš spiritualistického chápání spásy, kritika idolatrie moci apod. Ostatně i Jan Pavel II. se jednou – a nikoliv neprávem – nazval „teologem osvobození“ a jeho iniciativa při založení časopisu Nový Areopag byla ukázat, že vedle té marxismem zmámené teologie osvobození existuje i její alternativní verze – boj za lidská práva proti komunistické totalitě. I Zvěřina, Mádr a Trojan byli v jistém smyslu teology osvobození.

Evropa se nachází v krizi religiozity. Především z německy mluvících zemí se ozývá požadavek, aby se církev decentralizovala. Podle nich by tak nejvíce napomohla obnovení spirituality stále více se sekularizující společnosti. Jan Pavel II. řídil církev ryze centrálně. Myslíte, že decentralizace je cestou, kterou by se církev měla dát?

Myslím, že problémy „krize evropské religiozity“ i jejich řešení leží mnohem hlouběji – odkazuji na rozbory v mé poslední knížce a snad i v té, na níž teď začínám pracovat.

Ale nechat více rozvinout pestrost a pluralitu forem církve – s tím souvisí i ta „decentralizace“ – bude potřebné a užitečné, církev tak může oslovit větší škálu lidí.

Od února 1990 jste i rektorem univerzitního kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze, kde spolupracujete hlavně se studenty. Jaké projekty máte společně rozdělané?

Dokonce loni jsme byli ustanoveni jako první samostatná „akademická farnost“ v Čechách a zdá se, že patříme k nejživějším studentským centrům v Evropě (snad kromě Polska). Kromě bohoslužeb tam běží bohatý program diskusí, teologických kursů, meditačních cvičení, hudebních, literárních i divadelních představení, výstav, příprav na křest i manželství, pořady o rodině, jazykové kursy, sportovní akce a také sociální pomoc a různé druhy mezinárodní spolupráce a také ekumenická a mezináboženská setkání. Studenti se sdružili do „cechů“ podle studijních oborů a ty cechy navzájem spolupracují a diskutují. A hlavně je to místo, kam mohou přijít i „nezařazení“ a „sympatizující“ bez obav, že je hned někdo bude masírovat vtíravým evangelizováním. Respektujeme prostě různost názorů a to, jak chce člověk být blízko či daleko, si svobodně určí sám.

Uveřejněno v Literárních novinách č. 16, 18.4. 2005

Text

PŘEDVOLEBNÍ ROZHOVOR PRO EUROZPRÁVY.CZ (říjen 2017)
.
ZEMAN CHÁTRÁ. PROKREMELSKÉ MAFIE SI MOŽNÁ NAJDOU NÁHRADNÍKA (květen 2017)
.
PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ AŽ NA POSLEDNÍM SOUDU (květen 2017)
.
NÁBOŽENSKÝ FUNDAMENTALISMUS? LIDÉ HLEDAJÍ PŘIROZENĚ JEDNODUCHÉ ODPOVĚDI NA SLOŽITÉ OTÁZKY (únor 2017)
.
DOSAVADNÍ CÍRKEVNÍ PRAXE JE NELIDSKÁ A NEKŘESŤANSKÁ (leden 2017)
.
ROZHOVOR PRO EURO (srpen 2016)
.
ZEMAN NENÍ HODEN VYKONÁVAT FUNKCI PREZIDENTA (červen 2016)
.
SPOJIT NÁBOŽENSTVÍ S POLITICKOU MOCÍ JE OHROMNÉ POKUŠENÍ (červen 2016)
.
RUSKO ZA BREŽNĚVA BYLO MENŠÍ HROZBOU (červen 2016)
.
ZEMAN TRAGICKY ROZDĚLIL SPOLEČNOST. UŽ NELZE USTUPOVAT (duben 2016)
.
FRANTIŠEK JAKO LAKMUSOVÝ PAPÍREK (duben 2016)
.
ROZHOVOR PRO STUDENT TIMES (prosinec 2015)
.
PŘEDVÁNOČNÍ ROZHOVOR PRO PRÁVO (prosinec 2015)
.
VIDEA S POPRAVAMI JSOU PORNO NÁSILÍ! (únor 2015)
.
V REFERENDÁCH VIDÍM NEBEZPEČNÝ NÁSTROJ POPULIZMU (únor 2015)
.
ROZHOVOR PRO DENNÍK N (leden 2015)
.
NOVINÁŘ BY MĚL UMĚT ROZLIŠIT MEZI SATIROU A URÁŽKOU (leden 2015)
.
FANATICI SE JIŽ SPOJILI, ROZUMNÉ TO ČEKÁ (prosinec 2014)
.
NAŠE ZEMĚ PATŘÍ NA ZÁPAD (listopad 2014)
.
ROZHOVOR PRO ECHO24 (září 2014)
.
TEĎ UŽ NA MĚ NEDOPLIVNOU / ZEMANOVI PŘIROSTLA MASKA PŘIHLOUPLÉHO STRÝCE (červenec 2014)
.
BŮH NENÍ POKLADNIČKA (květen 2014)
.
PŘEVLÁDÁ TU NÁBOŽENSKÝ ANALFABETISMUS (březen 2014)
.
PŘÍBĚH JEDINÉHO SYNA (březen 2014)
.
CENU CHÁPU JAKO MORÁLNÍ ZÁVAZEK, ABYCH DÁL POKRAČOVAL VE SVÉ PRÁCI (březen 2014)
.
ROZHOVOR PRO LN (prosinec 2013)
.
ROZHOVOR PŘED VOLBAMI (říjen 2013)
.
ROZHOVOR PRO "ČESKOU POZICI" (leden 2013)
.
PŘED VOLBOU PREZIDENTA (leden 2013)
.
TOMÁŠ HALÍK: K PREZIDENTSKÉ VOLBĚ (leden 2013)
.
SPÁSA JE NA CESTĚ DO HLOUBKY (prosinec 2012)
.
ROZHOVOR S RENÁTOU KALENSKOU A VÝTVARNÍKEM DAVIDEM ČERNÝM PRO ČAS. TÝDEN (prosinec 2011)
.
ČESKÉ SPOLEČNOSTI CHYBÍ KULTURA PRÁVA (leden 2012)
.
BŮH SI CENÍ SVOBODY – VAŽME SI JÍ TAKÉ (prosinec 2011)
.
LÁSKA JE BEZPEČNÝ PROSTOR (prosinec 2011)
.
DUKA TO S KLAUSEM PŘEHÁNÍ (listopad 2011)
.
ROZHOVOR PRO INT. PORTÁL VAŠE LITERATURA (říjen 2011)
.
PŮVODNÍ TEXT ROZHOVORU PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
NOVINKY.CZ - CHAT (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (srpen 2011)
.
DIALOG O TRANSFORMACI (březen 2011)
.
KLAUS MÁ PORUCHU OSOBNOSTI (březen 2011)
.
ROZHOVOR PRO BULLETIN SALVATORE (prosinec 2010)
.
I DNES JE V ŽIVOTĚ MÍSTO NA ZÁZRAK (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO REVUE SPOLEČNOSTI KŘESŤANŮ A ŽIDŮ (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO WEB CESTOMILA (léto 2010)
.
ROZHOVOR PRO KULTURNÍ NOVINY (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROZHLAS (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO FINANČNÍ KOŠER PORTÁL SHEKEL (srpen 2010)
.
ROZHOVOR PRO DOMAŽLICKÝ DENÍK (srpen 2010)
.
CESTA KAŽDÉHO KONVERTITY JE NEZAMĚNITELNÁ (březen 2010)
.
VŠECHNO VYZKOUŠEJTE, CO JE DOBRÉ, TOHO SE DRŽTE (březen 2010)
.
POLITIKY KONTROLUJME, ALE PORAĎME SI BEZ NICH (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO PROFIT (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROVNOST, BRNĚNSKÝ DENÍK (prosinec 2009)
.
SE SATANEM NELZE VYJEDNÁVAT (prosinec 2009)
.
BÝT PŘIPRAVEN, TOŤ VŠE (prosinec 2009)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (listopad 2009)
.
KRIZE JAKO ŠANCE (listopad 2009)
.
VZPOMÍNKA NA SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ (listopad 2009)
.
VZTAH VÍRY A FILOZOFIE (říjen 2009)
.
PAPEŽ MÁ KUPODIVU SMYSL PRO HUMOR (září 2009)
.
O VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ (2009)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LN (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR S M. URBANEM PRO JEHO DIPLOMOVOU PRÁCI O FILOZOFICKÝCH ASPEKTECH DÍLA V. HAVLA (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR O K. ČAPKOVI PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2008)
.
O FRANCII (říjen 2008)
.
TOMÁŠ HALÍK: "MNOHO ČECHŮ SE ZA ATEISTY POKLÁDÁ VLASTNĚ OMYLEM." (září 2008)
.
ROZHOVOR O HUSOVI (červenec 2008)
.
TRPĚLIVOST SE SVĚTEM, CÍRKVÍ A MLČÍCÍM BOHEM (červen 2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (červen 2008)
.
NENECHTE SI VYMÝVAT MOZEK (březen 2008)
.
NEJSEM ANI HOMOSEXUÁL, ANI EUNUCH (březen 2008)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS 25FPS, TÉMA: DUCHOVNÍ FILM (březen 2008)
.
TŘI AKTUÁLNÍ DIALOGY (březen 2008)
.
O HUSOVI A ČESKÉM CIVILNÍM NÁBOŽENSTVÍ (2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (leden 2008)
.
O VEŘEJNÉM SLYŠENÍ V EVROPSKÉM PARLAMENTU (leden 2008)
.
O KÁZÁNÍ – ODPOVĚĎ DO ANKETY ČASOPISU SALVE (leden 2008)
.
NAŠE DĚJINY NEKONČÍ NA VELKÝ PÁTEK ODPOLEDNE (prosinec 2007)
.
NESMÍME ZTRÁCET NADĚJI (prosinec 2007)
.
ROZHOVOR NEJEN O VÝSTAVĚ MRTVÝCH TĚL V PRAŽSKÉ LUCERNĚ (květen 2007)
.
TĚLO NENÍ ŽÁDNÉ ZAVAZADLO, PATŘÍ MU ÚCTA (květen 2007)
.
NAPREPAROVANÉ MRTVOLY BANALIZUJÍ SMRT (květen 2007)
.
NA PREZIDENTA JE MĚ ŠKODA (23.4.2007)
.
MŮJ NEVĚŘÍCÍ PARTNER (březen 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS „EVANJELICKY POSOL SPOD TATIER“ (únor 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS REGENERACE (leden 2007)
.
KŘÍŽ A UKŘIŽOVANÁ MADONNA (září 2006)
.
K TELEVIZNÍMU SERIÁLU >PROLÍNÁNÍ SVĚTŮ< (září 2006)
.
SPOR MUSLIMŮ S BENEDIKTEM XVI. (září 2006)
.
CÍRKEV A MÉDIA (červen 2006)
.
PRO LIDI MUSÍME BÝT PARTNERY V JEJICH HLEDÁNÍ (duben 2006)
.
ODPOVĚDI V ANKETĚ MEZINÁRODNÍHO ČASOPISU GEO (2006)
.
ŽIVOT SÁM JE BOŽÍ HLAS (prosinec 2005)
.
SV. TOMÁŠ A KRÁLÍK, KTERÝ HRAJE NA HOUSLE (listopad 2005)
.
ČASOPIS CHRISTNET (listopad 2005)
.
CÍRKEV MUSÍ ROZVÍJET SOLIDARITU I SPIRITUALITU (duben 2005)
.
PAPEŽ OSLOVIL CELÝ SVĚT (duben 2005)
.
NÁDEJ NA POROZUMENIE NIE JE STRATENÁ (únor 2005)
.
ČASOPIS ANTHROPOS (2005)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NAŠE RODINA (duben 2004)
.
ROZHOVOR S JAKUBEM HUČÍNEM PRO ČASPIS PSYCHOLOGIE DNES (prosinec 2003)
.
ROZHOVOR S JANEM PAULASEM PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2003)
.
„S POŘÁDNĚ ODŘENOU KŮŽÍ“ (září 2003)
.
ROZHOVOR PRO JIHLAVSKÉ LISTY (únor 2003)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LIDOVÉ NOVINY (prosinec 2002)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS CHRISTNET (říjen 2002)
.
ROZHOVOR S JANEM JANDOURKEM PRO MF DNES (září 2002)
.
ROZHOVOR PRO LIDOVÉ NOVINY (červenec 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (květen 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (únor 2002)
.
ROZHOVOR S JOSEFEM GREŠEM PRO ČASOPIS RESPEKT (nepublikováno, červenec 2001)
.
ROZHOVOR PRO STUDENTSKÝ ČASOPIS (březen 2001)
.
O ŽIVOTĚ A PŮSOBENÍ PAPEŽE JANA PAVLA II. (listopad 2000)
.
MLÁDÍ A STÁŘÍ (duben 2000)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS XANTYPA (prosinec 1999)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NOVÁ PŘÍTOMNOST (1999)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Každý člověk dostal (od Boha, ať si to uvědomuje či ne), určitou míru moci, tj. svobody něco udělat, něco mohl (a tudíž a tou měrou i za něco mohl). Kdo tuto moc zneužil či zanedbal, kdo raději nebyl ochoten svou svobodu objevit a realizovat (viděl sebe sama jen jako oběť a produkt vnějších poměrů), je vinen. Nebyl věrný onomu nejpodstatnějšímu závazku, který je druhou stranou lidské svobody.