T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Text

ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROVNOST, BRNĚNSKÝ DENÍK (prosinec 2009)

Velké části Brňanů se při jméně Halík vybaví váš jmenovec Libor Halík, který už dlouhá léta hlasitě protestuje proti potratům před brněnskou porodnicí na Obilním trhu. Co na jeho počínání říkáte?

Jeho demonstrativní prozpěvování před porodnicí asi těžko zachránilo nějaký nenarozený život, je to spíš kontraproduktivní sebepředvádění. Lepší by bylo, kdyby se pokusil ženám v kritických situacích nějak pomáhat, aby mohly své děti dát třeba k adopci, nebo aby o ně bylo lépe postaráno, když se rozhodnou zůstat svobodnými matkami. Konkrétní pomoc je křesťanštější než demonstrace a odsuzující zdvižený prst. Ti, kteří cítí odpovědnost za morální stav dnešního lidstva, by se měli snažit hledat s odborníky konstruktivní řešení těch problémů. A neměli bychom ulpívat jen na tématech, souvisejících se sexualitou. Vážné etické problémy přináší také oblast lékařských objevů, zejména genová manipulace, úloha médií, neměli bychom zapomínat na etiku politiky a hospodářství, vztahy mezi generacemi apod.

A jak se vyrovnat s menšinovými kulturami? V Brně je například početná muslimská komunita. Považujete islám jako náboženství za hrozbu?

Každé náboženství může být využito k dobrému i ke zlému.V dějinách islámu jsou mnohá staletí, kdy z této kultury vycházely velice pozitivní podněty. A k zneužití náboženství docházelo i minulosti i v křesťanství, jak všichni dobře víme. Křesťané, Židé a muslimové věří v jednoho a téhož Boha (to výslovně říká i Korán). Pokud někdo neví, že Alláh je prostě arabský výraz pro Boha a myslí si, že Alláh je nějaký „zvláštní Bůh muslimů“, svědčí o to o jeho nevzdělanosti. Dokonce označení Boha v aramejštině, kterou mluvil Ježíš, je slovu Alláh velice podobné.

Jak se tedy díváte na odpor některých lidí proti tomu, aby v Brně vyrostla nová, větší mešita, která by na rozdíl od té dnešní mohla mít i minaret?

Nevím, proč bych měl protestovat proti minaretům a mešitám a omezovat právo muslimů na náboženskou svobodu, pokud tato komunita prokáže, že opravdu další svatyni potřebuje a bude ji používat v souladu s naším právním řádem. Málokdo asi ví, že například svatého Františka z Assisi velmi okouzlily jak minarety, tak pravidelné modlitby, které se z nich ozývají. Díky tomu pak františkáni v Evropě zavedli pravidelné zvonění, které lidi třikrát denně vyzývalo k modlitbě Anděl Páně. Podobně růženec „odkoukali“ křesťané při křižáckých taženích od muslimů. Z toho je vidět, že ta náboženství se mohou v lecčems vzájemně inspirovat.

Islám však v mnoha lidech vyvolává obavy z teroristických útoků. Co se s tím dá dělat?

Každá společnost má samozřejmě právo kontrolovat, zda náboženské instituce opravdu slouží svému účelu a nejsou školou politické agitace, jak se v některých případech v zahraničí stalo. Myslím si, že velmi moudře to řeší například Německo. Stát tam platí i muslimské duchovní, kteří však musí umět dobře německy a musí mít vysokoškolské vzdělání. Podle mého je také fér připomínat muslimům, že jestliže západní křesťanský svět jim umožňuje náboženskou svobodu, něco podobného by tedy mělo platit i pro křesťany ve všech muslimských zemích.

Jaký ve Vás zanechala dojem zářijová návštěva papeže Benedikta XVI. v České republice?

Překvapila mě pozitivní odezva a zájem lidí o tuto návštěvu. Já jsem většinu času strávil v televizním studiu s Václavem Moravcem, které vysílalo a komentovalo dění kolem papeže. Ukázalo se, že dosud žádný jiný pořad v televizi nevyvolal takové množství pozitivních ohlasů, jako právě tyto přenosy. Přišel také rekordní počet dotazů, což svědčí o tom, že lidé se o papeže a jeho poselství opravdu zajímali. V tu chvíli jsem si také uvědomil, jak je důležité, že máme více televizních stanic. Lidé, které papežská návštěva nezajímala, se mohli nerušeně dívat na krváky a slaďáky na komerčních stanicích a ti, které zaujala, ji mohli sledovat se zasvěcenými komentáři.

Na jižní Moravě má katolická církev poměrně silnou pozici. Čím je to podle vás způsobeno?

Postavení katolické církve na jižní Moravě má především socio–kulturní důvody. V každém náboženství jsou vždy dvě varianty. Ta lidová je hodně opřena o tradici, ta druhá stojí spíše na individuálním přemýšlení o víře. Díky tomu, že se na jižní Moravě udržela tradiční kultura více, než například ve velkoměstech nebo průmyslových oblastech, zůstal tu i typ té lidové víry.

A udrží si zde církev své postavení i v budoucnu?

Obávám se, že tradiční lidová religiozita bude slábnout v rytmu změn venkovského prostředí. To však zdaleka neznamená, že musí ustupovat víra jako taková. V této souvislosti považuji za velmi podstatné jedno z papežových sdělení při jeho návštěvě. Je přesvědčen, že v naší části Evropy nebude církev záležitostí většiny, avšak že má být „tvořivou menšinou“. To by si měli zejména naši biskupové a kněží napsat na svůj psací stůl. Není totiž možné se tvářit, že náboženství bude neustále automaticky předávané „dědictví otců“. Má-li totiž víra v obstát v dnešní době, musí se stát osobní, promyšlenou „vírou synů a dcer“.

Je pro lidi, kteří nejsou věřící, důležité znát Bibli?

Jestliže člověk nezná Bibli, tak je cizincem ve své vlastní kultuře. Bible není ideologická učebnice, ale kniha příběhů, jejichž hlavní poselství je určeno pro dospělé. Není jistě nic špatného na tom, když se s Biblí seznamují děti, které tyto příběhy vnímají poeticky jako pohádky. Když pak dorůstají, je třeba je zasvětit do dospělého zacházení s Biblí. Tedy vysvětlil jim, že Bible se vyjadřuje symbolickým jazykem, že jsou v ní různé literární druhy apod. Protože pokud zůstanou u toho dětského a dětinsky doslovného chápání, tak vyvstanou zbytečné a falešné problémy mezi biblickým a vědeckým pohledem na svět. Bibli je zkrátka třeba různě číst v různém věku.

Mělo by se tedy náboženství učit i ve školách? Nebo je možné nahradit ho „bezejmennou“ etickou výchovou?

Výchova k etickému jednání je velký problém. Učíme-li se etickým pravidlům, musíme se samozřejmě seznámit s křesťanským kontextem, protože naše civilizace má hluboké křesťanské kořeny. Při „vyučování náboženství“ je však třeba rozlišit „katechismus“, přípravu na život v církvi, od obecného seznámení s náboženstvím. Katecheze je podle mého názoru spíše záležitostí rodiny nebo farního společenství. Avšak překonat „náboženský analfabetismus“ české společnosti a učit porozumět náboženským kulturám dnešního světa by mělo být přirozenou součástí školního vzdělání. Učitel takového předmětu by neměl být „nábožensky amuzikální“ , ale měl by být schopen učit přistupovat s respektem i k věřícím jiných náboženství, než je jeho vlastní.

Na blíží se Vánoce se nyní připravují nejen křesťané. Málokdo z nevěřících lidí však tuší, že křesťanská víra považuje za důležitější Velikonoce. Čím jsou oba ty svátky důležité?

Pro věřící křesťany jsou Velikonoce a Vánoce nejen připomenutím Ježíšova narození a smrti. Jsou to oslavy vtělení a vykoupení, dvou centrálních tajemství křesťanské víry. Ta říká, že Ježíš se narodil zejména proto, aby přinesl na kříži oběť pro lidstvo a aby zvítězil nad smrtí. Vánoční téma vtělení je tak vlastně předpokladem pro velikonoční drama, kterým vrcholí Ježíšovo poslání na zemi.

Čeká vás letos vánoční kázání?

Mám jich před sebou celý cyklus, protože pro křesťany trvají svátky až do první neděle po šestém lednu. To klíčové je však bezpochyby kázání na Půlnoční, kde člověk musí oslovit celou řadu lidí, kteří normálně do kostela nechodí. Těm bych rád srozumitelným způsobem vysvětlil větu z Janova evangelia, že Slovo se stalo tělem a Boží syn na sebe vzal lidskou přirozenost. To je také pro nás výzvou, umět brát i své lidství jako dar a zároveň jako náročný úkol – i my se máme neustále více „stávat lidmi“.

Jak se díváte na lidi, kteří nejdou do kostela „jak je rok dlouhý“, ale vypraví se na Půlnoční?

U nás je to trochu atypické: Zatímco mnohé kostely v Čechách zejí během roku prázdnotou a na Půlnoční se naplní, náš velký kostel u Karlova mostu je naštěstí zcela naplněn každou neděli. I tak však na Vánoce přicházejí jiní lidé. Většina pravidelných návštěvníků naší akademické farnosti jsou totiž studenti, kteří jedou na svátky domů. A místo nich zas přijdou ti, kteří do kostela běžně nechodí.

Jak se k nim chováte?

Vždy s úsměvem pozoruji, jak se změní jejich obličeje, pokud se mi je podaří oslovit. Třeba už tím, že jim u vchodu do kostela přivítám podáním ruky a podívám se jim do očí. V tu chvíli jsou najednou odzbrojeni i ti, kteří třeba přicházejí trošku podnapilí a v kostele by vyrušovali. A když k nim člověk lidsky přesvědčivě promluví, pak i lidé, kteří se na mši dívají s odstupem, najednou zpozorní a začnou skutečně naslouchat a zamyslí se.

Vítat věřící podáním ruky není u katolíků obvyklé.

Je pravda, že v našich končinách je to zvykem spíše u evangelíků, kde se takto faráři s věřícími obvykle loučí. V anglosaském světě, zejména v Americe, je to však běžné i u katolíků. Já od tohoto zvyku teď z hygienických důvodů většinou ustupuji, ale v minulosti jsem to dělal pravidelně, zejména však na Vánoce.

Jak vzpomínáte na Vánoce v době svého dětství?

Nevyrůstal jsem sice ve věřící rodině, přesto naše rodinné klima bylo prosyceno láskou a kulturou. Vánoce jsme slavili velmi krásně. Vzpomínám si, že jsem jako dítě na Štědrý den jezdíval za svým otcem, který pracoval v Národní knihovně v Klementinu. Pak jsme se spolu šli podívat na jesličky do tamního kostela Nejsvětějšího Salvátora. Asi bych se tehdy divil, kdyby mi někdo řekl, že za půl století to bude moje působiště. (smích) No a pak jsme šli s tatínkem na oběd do nějaké staropražské hospůdky, zatímco maminka doma připravovala vánoční tabuli. A my jsme s tatínkem hovořili jako dva dospělí chlapi, na což strašně rád vzpomínám.

Pamatujete si ještě, co jste si tehdy přál pod stromeček?

Jako dorůstající chlapec jsem byl velký obdivovatel husitství, takže si vzpomínám, jak jsem se jednou celé měsíce těšil na jednu krásnou knihu o Husovi.

A kdy a jak jste přišel na to, že dárky nenosí Ježíšek?

Tak téhle otázce nerozumím. Vám, paní redaktorko, dárky nenosí Ježíšek? Tak to jste asi nebyla hodná! Mně dárky stále nosí Ježíšek. Já jsem sice celkem záhy pochopil, že Ježíšek nemůže stihnout obdarovat všechny fyzicky, takže to musí delegovat na moje rodiče a později na moje přátele. Ale je mi zcela jasné, že kdyby se Ježíš nenarodil, tak nikdo, ani ten největší ateista, na Vánoce nic nedostane.

(otištěno ve zkrácené a neautorizované verzi v čas. Rovnost v prosinci 2009)

Text

PŘEDVOLEBNÍ ROZHOVOR PRO EUROZPRÁVY.CZ (říjen 2017)
.
ZEMAN CHÁTRÁ. PROKREMELSKÉ MAFIE SI MOŽNÁ NAJDOU NÁHRADNÍKA (květen 2017)
.
PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ AŽ NA POSLEDNÍM SOUDU (květen 2017)
.
NÁBOŽENSKÝ FUNDAMENTALISMUS? LIDÉ HLEDAJÍ PŘIROZENĚ JEDNODUCHÉ ODPOVĚDI NA SLOŽITÉ OTÁZKY (únor 2017)
.
DOSAVADNÍ CÍRKEVNÍ PRAXE JE NELIDSKÁ A NEKŘESŤANSKÁ (leden 2017)
.
ROZHOVOR PRO EURO (srpen 2016)
.
ZEMAN NENÍ HODEN VYKONÁVAT FUNKCI PREZIDENTA (červen 2016)
.
SPOJIT NÁBOŽENSTVÍ S POLITICKOU MOCÍ JE OHROMNÉ POKUŠENÍ (červen 2016)
.
RUSKO ZA BREŽNĚVA BYLO MENŠÍ HROZBOU (červen 2016)
.
ZEMAN TRAGICKY ROZDĚLIL SPOLEČNOST. UŽ NELZE USTUPOVAT (duben 2016)
.
FRANTIŠEK JAKO LAKMUSOVÝ PAPÍREK (duben 2016)
.
ROZHOVOR PRO STUDENT TIMES (prosinec 2015)
.
PŘEDVÁNOČNÍ ROZHOVOR PRO PRÁVO (prosinec 2015)
.
VIDEA S POPRAVAMI JSOU PORNO NÁSILÍ! (únor 2015)
.
V REFERENDÁCH VIDÍM NEBEZPEČNÝ NÁSTROJ POPULIZMU (únor 2015)
.
ROZHOVOR PRO DENNÍK N (leden 2015)
.
NOVINÁŘ BY MĚL UMĚT ROZLIŠIT MEZI SATIROU A URÁŽKOU (leden 2015)
.
FANATICI SE JIŽ SPOJILI, ROZUMNÉ TO ČEKÁ (prosinec 2014)
.
NAŠE ZEMĚ PATŘÍ NA ZÁPAD (listopad 2014)
.
ROZHOVOR PRO ECHO24 (září 2014)
.
TEĎ UŽ NA MĚ NEDOPLIVNOU / ZEMANOVI PŘIROSTLA MASKA PŘIHLOUPLÉHO STRÝCE (červenec 2014)
.
BŮH NENÍ POKLADNIČKA (květen 2014)
.
PŘEVLÁDÁ TU NÁBOŽENSKÝ ANALFABETISMUS (březen 2014)
.
PŘÍBĚH JEDINÉHO SYNA (březen 2014)
.
CENU CHÁPU JAKO MORÁLNÍ ZÁVAZEK, ABYCH DÁL POKRAČOVAL VE SVÉ PRÁCI (březen 2014)
.
ROZHOVOR PRO LN (prosinec 2013)
.
ROZHOVOR PŘED VOLBAMI (říjen 2013)
.
ROZHOVOR PRO "ČESKOU POZICI" (leden 2013)
.
PŘED VOLBOU PREZIDENTA (leden 2013)
.
TOMÁŠ HALÍK: K PREZIDENTSKÉ VOLBĚ (leden 2013)
.
SPÁSA JE NA CESTĚ DO HLOUBKY (prosinec 2012)
.
ROZHOVOR S RENÁTOU KALENSKOU A VÝTVARNÍKEM DAVIDEM ČERNÝM PRO ČAS. TÝDEN (prosinec 2011)
.
ČESKÉ SPOLEČNOSTI CHYBÍ KULTURA PRÁVA (leden 2012)
.
BŮH SI CENÍ SVOBODY – VAŽME SI JÍ TAKÉ (prosinec 2011)
.
LÁSKA JE BEZPEČNÝ PROSTOR (prosinec 2011)
.
DUKA TO S KLAUSEM PŘEHÁNÍ (listopad 2011)
.
ROZHOVOR PRO INT. PORTÁL VAŠE LITERATURA (říjen 2011)
.
PŮVODNÍ TEXT ROZHOVORU PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
NOVINKY.CZ - CHAT (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (srpen 2011)
.
DIALOG O TRANSFORMACI (březen 2011)
.
KLAUS MÁ PORUCHU OSOBNOSTI (březen 2011)
.
ROZHOVOR PRO BULLETIN SALVATORE (prosinec 2010)
.
I DNES JE V ŽIVOTĚ MÍSTO NA ZÁZRAK (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO REVUE SPOLEČNOSTI KŘESŤANŮ A ŽIDŮ (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO WEB CESTOMILA (léto 2010)
.
ROZHOVOR PRO KULTURNÍ NOVINY (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROZHLAS (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO FINANČNÍ KOŠER PORTÁL SHEKEL (srpen 2010)
.
ROZHOVOR PRO DOMAŽLICKÝ DENÍK (srpen 2010)
.
CESTA KAŽDÉHO KONVERTITY JE NEZAMĚNITELNÁ (březen 2010)
.
VŠECHNO VYZKOUŠEJTE, CO JE DOBRÉ, TOHO SE DRŽTE (březen 2010)
.
POLITIKY KONTROLUJME, ALE PORAĎME SI BEZ NICH (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO PROFIT (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROVNOST, BRNĚNSKÝ DENÍK (prosinec 2009)
.
SE SATANEM NELZE VYJEDNÁVAT (prosinec 2009)
.
BÝT PŘIPRAVEN, TOŤ VŠE (prosinec 2009)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (listopad 2009)
.
KRIZE JAKO ŠANCE (listopad 2009)
.
VZPOMÍNKA NA SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ (listopad 2009)
.
VZTAH VÍRY A FILOZOFIE (říjen 2009)
.
PAPEŽ MÁ KUPODIVU SMYSL PRO HUMOR (září 2009)
.
O VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ (2009)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LN (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR S M. URBANEM PRO JEHO DIPLOMOVOU PRÁCI O FILOZOFICKÝCH ASPEKTECH DÍLA V. HAVLA (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR O K. ČAPKOVI PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2008)
.
O FRANCII (říjen 2008)
.
TOMÁŠ HALÍK: "MNOHO ČECHŮ SE ZA ATEISTY POKLÁDÁ VLASTNĚ OMYLEM." (září 2008)
.
ROZHOVOR O HUSOVI (červenec 2008)
.
TRPĚLIVOST SE SVĚTEM, CÍRKVÍ A MLČÍCÍM BOHEM (červen 2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (červen 2008)
.
NENECHTE SI VYMÝVAT MOZEK (březen 2008)
.
NEJSEM ANI HOMOSEXUÁL, ANI EUNUCH (březen 2008)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS 25FPS, TÉMA: DUCHOVNÍ FILM (březen 2008)
.
TŘI AKTUÁLNÍ DIALOGY (březen 2008)
.
O HUSOVI A ČESKÉM CIVILNÍM NÁBOŽENSTVÍ (2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (leden 2008)
.
O VEŘEJNÉM SLYŠENÍ V EVROPSKÉM PARLAMENTU (leden 2008)
.
O KÁZÁNÍ – ODPOVĚĎ DO ANKETY ČASOPISU SALVE (leden 2008)
.
NAŠE DĚJINY NEKONČÍ NA VELKÝ PÁTEK ODPOLEDNE (prosinec 2007)
.
NESMÍME ZTRÁCET NADĚJI (prosinec 2007)
.
ROZHOVOR NEJEN O VÝSTAVĚ MRTVÝCH TĚL V PRAŽSKÉ LUCERNĚ (květen 2007)
.
TĚLO NENÍ ŽÁDNÉ ZAVAZADLO, PATŘÍ MU ÚCTA (květen 2007)
.
NAPREPAROVANÉ MRTVOLY BANALIZUJÍ SMRT (květen 2007)
.
NA PREZIDENTA JE MĚ ŠKODA (23.4.2007)
.
MŮJ NEVĚŘÍCÍ PARTNER (březen 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS „EVANJELICKY POSOL SPOD TATIER“ (únor 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS REGENERACE (leden 2007)
.
KŘÍŽ A UKŘIŽOVANÁ MADONNA (září 2006)
.
K TELEVIZNÍMU SERIÁLU >PROLÍNÁNÍ SVĚTŮ< (září 2006)
.
SPOR MUSLIMŮ S BENEDIKTEM XVI. (září 2006)
.
CÍRKEV A MÉDIA (červen 2006)
.
PRO LIDI MUSÍME BÝT PARTNERY V JEJICH HLEDÁNÍ (duben 2006)
.
ODPOVĚDI V ANKETĚ MEZINÁRODNÍHO ČASOPISU GEO (2006)
.
ŽIVOT SÁM JE BOŽÍ HLAS (prosinec 2005)
.
SV. TOMÁŠ A KRÁLÍK, KTERÝ HRAJE NA HOUSLE (listopad 2005)
.
ČASOPIS CHRISTNET (listopad 2005)
.
CÍRKEV MUSÍ ROZVÍJET SOLIDARITU I SPIRITUALITU (duben 2005)
.
PAPEŽ OSLOVIL CELÝ SVĚT (duben 2005)
.
NÁDEJ NA POROZUMENIE NIE JE STRATENÁ (únor 2005)
.
ČASOPIS ANTHROPOS (2005)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NAŠE RODINA (duben 2004)
.
ROZHOVOR S JAKUBEM HUČÍNEM PRO ČASPIS PSYCHOLOGIE DNES (prosinec 2003)
.
ROZHOVOR S JANEM PAULASEM PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2003)
.
„S POŘÁDNĚ ODŘENOU KŮŽÍ“ (září 2003)
.
ROZHOVOR PRO JIHLAVSKÉ LISTY (únor 2003)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LIDOVÉ NOVINY (prosinec 2002)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS CHRISTNET (říjen 2002)
.
ROZHOVOR S JANEM JANDOURKEM PRO MF DNES (září 2002)
.
ROZHOVOR PRO LIDOVÉ NOVINY (červenec 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (květen 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (únor 2002)
.
ROZHOVOR S JOSEFEM GREŠEM PRO ČASOPIS RESPEKT (nepublikováno, červenec 2001)
.
ROZHOVOR PRO STUDENTSKÝ ČASOPIS (březen 2001)
.
O ŽIVOTĚ A PŮSOBENÍ PAPEŽE JANA PAVLA II. (listopad 2000)
.
MLÁDÍ A STÁŘÍ (duben 2000)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS XANTYPA (prosinec 1999)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NOVÁ PŘÍTOMNOST (1999)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Víře, jak jí rozumím, se život jeví jako dar a výzva. Můžeme vůči této výzvě být bdělí anebo spící, otevření nebo uzavření. Člověk, který přijímá oslovení, je jím zavázán.