Slavnostního aktu ve Vatikánu se zúčastnili vrcholní představitelé jednotlivých církví a náboženství. Jde podle Vás o průlom v rámci mezináboženského dialogu?
Ano, byl to radikálně nový krok v mezináboženských vztazích, které zahájil Jan Pavel II. kdysi v Assisi. Ještě nikdy v dějinách se přímo ve Vatikánu nesetkali vrcholní představitelé nejdůležitějších náboženství planety, a to ne pouze k tiché meditaci, nýbrž k akci pro svět - přijali závazek bojovat společně s jedním z největších zel, sužujících současný svět. Uvědomil jsem si, že něco podobného může v dnešním světě podnítit pouze jediný člověk, papež František. Bylo tam zřejmé, jak nesmírně si ho váží lidé celého světa přes všechny kulturní, náboženské a politické hranice - tento papež je dnes bezesporu největší morální autoritou planety Země.
Jaké jsou hlavní výsledky vatikánského summitu?
Setkání se konalo v budově Papežské akademie věd ve vatikánských zahradách; to je nesmírně prestižní instituce, mezi jejímiž členy je řada nositelů Nobelovy i Templetonovy ceny z různých kontinentů. Předcházela mu porada expertů, většinou zástupců nevládních iniciativ proti otroctví, organizací na ochranu lidských práv, právníků, filantropů mezi podnikateli a bankéři, ale i vládních poradců z celého světa - radili jsme se, jak dosavadní akce sjednotit a prohloubit. Také generální tajemník OSN poslal své poselství.
Dokument, podepsaný vrcholnými náboženskými představiteli, má charakter jak výzvy, mobilizující svědomí světa, tak konkrétního závazku, udělat vše pro vymýcení moderního otroctví, které se týká cca 37 milionů lidí v současném světě.
Vyslechli jsme také svědectví těch, kteří byli do otroctví zavlečeni a pak řeholních sester, které se s nasazením života se starají o lidi v nejhrůznějších podmínkách v Africe, kde některé skupiny z unesených dětí cvičí "dětské vojáky" nebo je zabíjejí a rozprodávají jejich orgány. Ano, katolická církev má v řadě zemí světa dnes jak mučedníky, tak opravdové hrdiny a světce - a většina světa o tom nic neví a asi ani nechce vědět.
Klíčovým tématem nyní byl obchod s lidmi. Bude se portfolio diskutovaných problémů rozšiřovat?
Podle papeže Františka má být církev "polní nemocnicí", připravenou pomáhat léčit všechna zranění světa a být hlasem lidí, jejichž nářek svět neslyší. Předpokládám, že podobné iniciativy budou pokračovat a přinesou své plody. Papeži rovněž leží na srdci ekologická odpovědnost.
Bylo to poprvé, co jste se viděl s papežem Františkem? Jaký dojem na Vás udělal? Byl například prostor pro debatu o významu Templetonovy ceny udělené Vám? Vyjádřil se papež nějak k situaci v České republice (ať už ve společnosti, církvi nebo politice)? Nebavili jste se o jeho případné návštěvě ČR?
S papežem Františkem jsem se poprvé setkal letos na jaře, kdy jsem přednášel na Papežské akademii věd na symposiu, věnovanému úloze Jana Pavla II. a katolické církve při obnově demokracie v roce 1989. Věnoval jsem mu svou knížku, vydanou oficiálním vatikánským nakladatelstvím a dostal pak od něho dopis se srdečným poděkováním a povzbuzením.
Tentokrát jsem se však nesnažil dostat se do osobního rozhovoru s papežem, považoval jsem za důležitější, aby měl co nejvíce času na rozhovory zejména s vrcholnými představiteli muslimů, jak sunitů, tak šíitů; ti papeže ujistili, že odmítají extrémismus takzvaného "islámského státu". To je nesmírně důležité poselství pro miliardu muslimů - záleží na tom, zda budeme paušálně odsuzovat islám a nahánět tak muslimy do náručí extrémistům, nebo zda budeme schopni vidět, že v každém náboženství jsou jak lidé mírumilovní, tak fanatici. Je třeba, aby ti rozumní a mírumilovní si podali ruce přes hranice kultur a náboženství. Ti fanatičtí a zaslepení se už dávno spojili.
Jak je Vaše účast na jednání s papežem Františkem vnímána v rámci české katolické církve?
Není tajemstvím, že i když určité malé, ale hlasité skupiny katolíků doma mi po léta nemohou přijít na jméno, v Římě jsem byl vždy přijímán velmi dobře. Měl jsem velmi dobré osobní vztahy jak s papežem Janem Pavlem II., který mne pozval na jaře 1990 do Vatikánu pomoci připravit jeho první návštěvu naší země a pak mne jmenoval poradcem papežské rady pro dialog s nevěřícími, tak s Benediktem XVI., který - ještě jako kardinál - přijel poprvé do Prahy přednášet na pozvání České křesťanské akademie a který mne pro pastorační a vědecké zásluhy o církev jmenoval čestným papežským prelátem.
A to, že k papeži Františkovi, jehož pojetí "otevřeného katolicismu" už dlouhá léta zastávám, budu mít blízko, asi nikoho nepřekvapuje. Ostatně ty katolické skupinky, které mne nenávidí, jsou také asi jediní - kromě fanatiků "Islámského státu" - kteří také podobně nesnášejí papeže Františka a bojí se jeho reformních snah.
V čem spočívá ten model "otevřeného katolicismu"?
Někteří lidé, kteří mají strach ze současného světa, protože mu nedokážou rozumět, by rádi měli z církve opevněnou baštu, skanzen minulosti jako v době paranoidního "protimodernistického boje".
Ekumenická a kulturní otevřenost církve, kterou zahájil před 50 lety II. vatikánský koncil a o níž se snažili papežem Františkem svatořečení papežové Jan XXIII. a Jan Pavel II., ovšem nemá být nekritické přebírání poslední módy a kýčové nadbíhání vkusu okolního světa, jak si to představují někteří "progresisté", k nimž mám stejně daleko jako k fundamentalistům.
Jde o to, pečlivě studovat soudobou kulturu a tvořivě a kriticky vybírat to, čím i "pohanská kultura" může pomoci rozvíjet a prohlubovat myšlení víry, podobně jako se o ve starověku a středověku snažili velcí teologové Augustin a Tomáš Akvinský. "Evangelizace", hlavní úkol církve, může být pochopena buď povrchně jako vulgární náboženská agitace v duchu amerických sekt, nebo jako trpělivý kulturní dialog, snahu o citlivé vtělování Ježíšova poselství do živé kultury, jako duchovní a morální inspirace pro hledající lidi naší doby.
otázky kladl Ondřej Koutník - v LN vyšlo mírně zkráceno 5. 12. 2014
