T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Text

NAPREPAROVANÉ MRTVOLY BANALIZUJÍ SMRT (květen 2007)

(titulek redakce LN – pozn. TH)

Většina zápisů v návštěvní knize výstavy Bodies vyjadřuje nadšení ze shlédnutých exponátů. Některé zápisy jsou přitom vzkazy těm, kteří výstavu kritizují. Ve čtvrtek odpoledne tam jeden návštěvník napsal: „Páter Halík by se měl přijít podívat, získal by další rozměr v pohledu na stvoření! Bylo to supr!“ Navštívil jste už tu výstavu?

Opatřil jsem si jsem si velmi rozsáhlou fotodokumentaci výstavy a pročetl množství argumentů pro i proti výstavě z debat v zahraničí. Vím tedy, o čem mluvím. Na výstavě jsem osobně z principu nebyl - považoval bych to kromě jiného za nefair vůči těm zemřelým. Necítím se však proto diskvalifikován - nemluvím totiž o svých subjektivních emocionálních a estetických dojmech z výstavy, nýbrž hovořím o principu, zda je správné pořádat veřejné výstavy nakoupených mrtvých těl, navíc stylizovaných do poloh sportovního zápolení, nebo zda to správné není.

Pokud se ale k výstavě vyjadřujete, nestálo by za to zajít tam aspoň kvůli návštěvníkům, vidět, jak reagují, přečíst si, jak výstavu hodnotí?

To bych zjistil právě jen ty subjektivní emocionální reakce diváků, které mohou záviset na tom, jak je kdo otrlý, jakou měl právě náladu či zda krátce předtím obědval. Ale to o etické legitimitě výstavy nic nevypovídá, to vypovídá nanejvýš o těch lidech. Nechci popírat, že se někdo mohl na výstavě poučit. Přemýšlivý člověk se může použit prakticky ze všeho. Kdybych byl divákem poprav politických vězňů v Číně nebo mučení zajatců v Abu Graib, jistě by mi to přineslo neopakovatelnou zkušenost a prohloubilo mé poznatky o lidské psychice, ale to v nejmenším neospravedlňuje ani popravy, ani mučení.

V otevřeném dopise rektorovi Univerzity Karlovy odsuzujete to, že na výstavě účinkují jako odborní komentátoři studenti lékařských fakult. O expozici samotné se tam bez podrobnějšího vysvětlení zmiňujete jako o „jednom z nejodpornějších útoků na důstojnost lidské bytosti v dějinách naší civilizace“. Co vám na té výstavě nejvíc vadí?

Podnětem k mému prohlášení bylo, že účast studentů tomu dává pokrytecky takovou masku osvětové akce. Já se domnívám, že skutečně jde spíš o byznys a o senzaci.

Tu výstavu vnímám v širších souvislostech jako špičku ledovce, jako součást trendu chápat lidské tělo jako materiál, jako zásobárnu náhradních dílů. To popírá svobodu a důstojnost lidské osoby. Ta těla nebyla získána na základě dárcovství, ale zakoupena jako materiál. A podobně se zachází s lidskými embryi. Lidé si začínají zvykat na tento dehumanizační proud. Je třeba hájit integritu lidské bytosti.

V případě, že by byl prokázán původ těch exponátů a jednalo se o důstojné okolnosti, dobrovolný souhlas dárců, bez jakéhokoli nátlaku, byl byste k výstavě shovívavější?

Kdyby těla byla získána na základě předchozího svobodného souhlasu těch zemřelých, kdyby nebyla s urážlivým nevkusem pokrouceno do podoby sportovních hráčů, tehdy by se má argumentace jistě oslabila, ale s výstavou bych nesouhlasil ani tenkrát: těla patří do hrobu, nebo skutečně do výzkumného ústavu či antropologického muzea ke studiu pro vážné zájemce, nikoliv na komerční výstavu k okukování. Jestliže zastánci výstavy argumentují tím, že podobné relikty lidského těla jsou v muzeích, na internetu a ve vědeckých ústavech, dá se právě tento argument obrátit proti nim: proč, mají-li takový zájem, tedy nejdou tam, proč pořádat takové výstavy?

Neměly by se ale potom zavřít i ty veřejně přístupné anatomické sbírky v muzeích?

Pokud jde o vědeckou instituci, má to jiný kontext, nejde o exhibici. Přijdou tam lidé, kteří mají seriózní zájem a přistupují k tomu jinak.

Proč myslíte, že návštěvníci pražské výstavy nemají seriózní zájem o věc? Když člověk listuje návštěvní knihou, drtivá většina zápisů vyjadřuje nadšení z výstavy, přitom bez stopy senzacechtivosti. „Výstavu vnímáme s úctou, respektem a obdivem ke stvoření a funkcím lidského těla,“ napsal tam jeden manželský pár.

Dovolte protiotázku: kdyby na výstavě byly exponáty lidských těl z umělé hmoty, které by byly do posledního detailu a do posledního barevného odstínu identické s těmi těly, takže by na nich bylo možno ukázat naprosto totéž, kolik diváků by se postavilo do fronty, kolik lístků by se denně prodalo? Ruku na srdce: kolik lidí tam jde skutečně za poznáním a kolik za dráždivou senzací a poukazy na poznání jen dodatečně před sebou i druhými racionalizují a omlouvají své skutečné důvody?

Řekl jste, že těla by se měla pohřbívat. Jak vidíte tradiční kostnice, v nichjž jsou ostatky stovek lidí naskládány do různých obrazců? Nevadí vám?

Vadí mi to také, ale ty dvě věci bych nekladl na stejnou úroveň, vždy záleží na kulturním kontextu. Dřívější připomínání smrti, zejména v baroku, to byla především výzva k tomu, aby si lidé uvědomili, jak je lidský život pomíjivý, že je třeba se obrátit k věčnosti. Já si nemyslím, že by tohle bylo to zamýšlené poselství pražské výstavy a že si mnoho lidí z ní odneslo tuto myšlenku.

Jedna z pozitivních interpetací výstavy říká, že výstava dává dnešnímu člověku, zavírajícímu často oči před smrtí, možnost setkat se s tématem smrt. Nedalo by se aspoň tohle na výstavě ocenit?

Oceňuji vás jako vytrvalého ďáblova advokáta, ale ani na tohle nepřistoupím. Tam přece nejde o konfrontaci se skutečnou smrtí, to je opět taková virtualizace smrti, jíž je dnešní masová zábavní kultura plná. Lidé na jedné straně před tou skutečnou smrtí uhýbají a na druhé straně jsou fascinováni vším tím umělým předváděním smrti. Stačí si večer zapnout televizi a během půl hodiny vidíte nekonečný počet smrtí. Domnívám se, že napreparovat mrtvoly a uspořádat je do různých neobvyklých pozic je prostě součástí téhle banalizace smrti. Kdo chce se setkat se skutečnou smrtí, může jít na brigádu do léčeben dlouhodobě nemocných, tam lidé skutečně a nezábavně umírají – a často sami. Tam fronty nestojí.

Rektor Václav Hampl doporučil studentům, aby zásadně zvážili svoje působení na výstavě. Sdělil zároveň, že jim ty brigády zakazovat nebude. Uspokojila Vás jeho reakce?

Ano. Já jsem nevolal ani po zákazu výstavy, ani po nějaké represi těch studentů. Šlo mi o to, aby ti studenti slyšeli od svých univerzitních učitelů názor, který přinejmenším položí otazník nad etickou hodnotou té jejich brigády. Jsem naprosto spokojen s tím, co rektor udělal: od akce se distancoval, prohlásil ji spolu s děkany lékařských fakult za neetickou a studentům účast výslovně nedoporučil. Víc ani udělat nemohl. Jak ti studenti s názorem vedení univerzity naloží, to už je jejich zodpovědnost. Etická zodpovědnost lékařů je už dnes a o to více bude v budoucnosti jak v oblasti lékařského výzkumu, tak i praxe lékařů věc naprosto podstatná pro uchování humanity a přežití lidstva jakožto druhu. K těm medikům, kteří s tou výstavou "nemají žádný problém", bych se v budoucnosti nerad šel léčit a nerad je viděl rozhodovat o aplikaci stále výkonnější techniky.

POLSKO

Minulý měsíc jste v Polsku dostal cenu Feniks 2007 za knihu Vzýván i nevzýván. Vaše publikace tam dobře hodnotí i mnozí biskupové. Čím si vysvětlujete, že jste v Polsku přijímán vstřícněji než u nás?

Překvapilo mě, když jeden z polských vydavatelů konstatoval, že jsem v Polsku druhý nejvydávanější český autor po Hrabalovi. A samozřejmě jsem přemýšlel nad tím, proč řada biskupů a profesů teologie, děkanů teologických fakult mé knížky nejen osobně oceňuje, ale dává jako doporučenou četbu zejména mladým kněžím a kandidátům kněžství. S některými biskupy jsem o tom hovořil a oni mi řekli: My si uvědomujeme, že Polsko také čekají velké změny. Skupina, politicky využívající směs nacionalismu a tradicionalismu, která je dnes v Polsku u moci, dřív nebo později padne. Trend, který vane Evropou, dřív nebo později zasáhne Polsko a polská církev musí být připravena vejít do toho nového kulturního kontextu. Má-li církev obstát v moderní společnosti, musí být schopna kompetentního dialogu se sekulárním humanismem a liberálním světem a to je přesně to, co cítíme, že vaše knihy nabízejí.

S podobnou reakcí jsem se překvapivě setkal ze strany děkana teologické fakulty Harvardovy univerzity ze Spojených států nebo od teologů, kteří dávali dobrozdání jednomu americkému nakladatelství, které má v úmyslu vydávat moje knížky. Řekli: ve Spojených státech čekáme, že po brzkém pádu Bushovy administrativy nastane odliv neokonzervativismu, který se odvolává na tradicionální křesťanství a nastoupí opačný extrém - velmi ofenzivní sekularismus. A to, co cítíme z vašich knih, totiž snahu o dialog mezi vírou a kritickým myšlením, náboženstvím a sekulárním humanismem – to je přesně to, co americká společnost právě teď potřebuje a my u nás podobný hlas velmi postrádáme.

V Polsku se teď mluví o dvou možnostech: buď tam nastane laicizace jako v západní Evropě, a pak se ukáže, že pontifikát Jana Pavla II. byl jen "ledničkou", která celý proces zmrazila, anebo Polsko ukáže Západu, že modernizace nemusí znamenat laicizaci. Která z variant je podle Vás pravděpodobnější?

Myslím , že v tom budoucím vývoji jak celé Evropy tak i Polska budou vedle sebe žít různé modely. Bude tam určitě také typ katolicismu, který se stáhne do zahořklého ghetta, bude tam i ten útočný sekularismus, který vyplývá z jakési kocoviny po triumfálním katolicismu, ale nesporně tam bude také velmi živý proud lidí, kteří vždycky v Polsku usilovali o to, aby víra byla spojena s dialogem s moderním myšlením. Ty tři proudy budou zřejmě žít v určitém napětí a žádný z nich asi neovládne ten prostor dokonale.

Úspěch vašich knížek v Polsku ukazuje, že polskou církev inspirujete. Inspiruje něčím vás polská církev?

Tou svou v Čechách málo známou pluralitou. Když jsem byl poprvé v Polsku, ještě za komunismu, se všemi těmi předsudky vůči tradicionalistické lidové církvi prosycené folklórem, tak jsem navštívil jeden kostel, který byl sice plný stařen, klanících před ikonou „Královny Polska“, ale v sákristii seděl dominikán s dýmkou v ústech a diskutoval s mladými intelektuály o současné literatuře, filozofii, politice. Možná právě ta masovost polské církve umožnila to, že pod jednu střechu se také vešla ta nonkonformní kultura. Já myslím, že ta pestrost a pluralita tam je dodnes.

VLK

Pražský arcibiskup Miloslav Vlk oslaví příští týden 75 let, což je u biskupů věk, kdy začínají myslet na důchod. Jak byste zhodnotil jeho působení v čele české katolické církve? Jak byste zhodnotil jeho působení v čele české katolické církve?

Na to se mi z mnoha důvodů neodpovídá lehce. Jednak Miroslav Vlk je několik desetiletí můj přítel a mám-li nějaké výhrady vůči němu, tak jsem zvyklý mu je říct přímo a nevzkazovat mu je přes média. Za druhé si myslím, že k tomu objektivnímu posouzení je třeba jednak trošku většího odstupu.

Zdá se, že se kardinálu Vlkovi víc podařilo získat si prestiž a popularitu v zahraničí než doma. Jeho příběh – od myče oken pod kardinálský klobouk - lidi fascinoval, podobně jako příběh Václava Havla. Dokázal spontánně a opravdu netriumfalisticky rozmlouvat třeba se zahraničními teology a účastnil se některých jejich setkání, naopak doma se mu myslím ne příliš podařilo získat dostatečnou oblibu a podporu, jak ve vlastním kléru, tak v té větší části české populace.

Jaké hlavní úkoly podle vás čekají jeho nástupce?

Úloha pražského arcibiskupa má mnoho aspektů, mnoho rozměrů a na tom, kdo přijde, bude záležet, na co položí důraz. Pražský stolec je tradičně spojen s kardinálskou hodností a kardinál dnes má také velké diplomatické úlohy na evropském poli, také může být hráčem na celocírkevní scéně. Čili kdyby se objevil člověk typu kardinála Königa, pravděpodobně by se zaměřil spíš na ty mezinárodní aspekty role pražského kardinála a ty administrativní věci by ponechal spíš svému generálnímu vikáři nebo svým pomocným biskupům. Ovšem nemyslím, že by dnes česká církev někoho takového měla nebo navrhla na biskupa. Další role je ten management církevní administrativy, kde bude třeba dále racionalizovat církevní správu a potom dodat víc tak říkajíc lidského tepla kontaktu s kněžími, kteří dnes z velké části představují skupinu starých, hodně vyčerpaných, mnohdy velmi frustrovaných a opuštěných lidí. Další aspekt té role je komunikace se sekulární veřejností, která se dnes odehrává především prostřednictví médií. Zase je možné, že když se objeví člověk, který má talent pro tyto věci, že by se věnoval především té komunikaci s veřejností anebo, kdyby pro to sám neměl talent, že by se pokusil vybrat někoho, kdo by se této věci kompetentně věnoval.

Máte tip na příštího pražského arcibiskupa?

Pan kardinál se mne několikrát ptal – jako zřejmě mnoha dalších lidí -, koho bych považoval za jeho nejvhodnějšího nástupce a já jsem mu vždy opakoval jedno jméno. Asi vás nepřekvapí, že vám ho neřeknu.

Víte, mně ta otázka, kdo bude biskupem a arcibiskupem, zas tolik nepálí. Dnes nejdůležitější společenský úkol české církve je navázat lepší vztah s celkem společnosti, zlepšit věrohodnost církve v očích veřejnosti - a tady hrají a budou hrát daleko větší roli spíše neformální a přirozené autority, než ty formální. Při veškeré úctě k biskupskému úřadu se mi zdá, že postavení biskupů v současné české společnosti dobře ilustruje zážitek, s nímž se mi nedávno svěřil jeden z mých přátel v biskupském sboru. Když vyjednával s velitelem městské policie nějaké technické detaily kolem pouti na náměstí, řekl mu: Víte, já jsem zdejší biskup. Ve všech okolních zemích by se po takové větě velitel policie postavil do pozoru. U nás se na něj policista dobrácky zašklebil, poklepal mu na rameno a shovívavě řekl: Mně to nevadí. Zdá se, že lidi u nás jsou už více zvědaví na myšlenky než na špičaté čepice, na to, co má člověk v hlavě, než co má na hlavě. A na to bych zase já řekl: Mně to nevadí.

Uveřejněno v LN 12.5. 2007 (Bob Fliedr)

Text

PŘEDVOLEBNÍ ROZHOVOR PRO EUROZPRÁVY.CZ (říjen 2017)
.
ZEMAN CHÁTRÁ. PROKREMELSKÉ MAFIE SI MOŽNÁ NAJDOU NÁHRADNÍKA (květen 2017)
.
PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ AŽ NA POSLEDNÍM SOUDU (květen 2017)
.
NÁBOŽENSKÝ FUNDAMENTALISMUS? LIDÉ HLEDAJÍ PŘIROZENĚ JEDNODUCHÉ ODPOVĚDI NA SLOŽITÉ OTÁZKY (únor 2017)
.
DOSAVADNÍ CÍRKEVNÍ PRAXE JE NELIDSKÁ A NEKŘESŤANSKÁ (leden 2017)
.
ROZHOVOR PRO EURO (srpen 2016)
.
ZEMAN NENÍ HODEN VYKONÁVAT FUNKCI PREZIDENTA (červen 2016)
.
SPOJIT NÁBOŽENSTVÍ S POLITICKOU MOCÍ JE OHROMNÉ POKUŠENÍ (červen 2016)
.
RUSKO ZA BREŽNĚVA BYLO MENŠÍ HROZBOU (červen 2016)
.
ZEMAN TRAGICKY ROZDĚLIL SPOLEČNOST. UŽ NELZE USTUPOVAT (duben 2016)
.
FRANTIŠEK JAKO LAKMUSOVÝ PAPÍREK (duben 2016)
.
ROZHOVOR PRO STUDENT TIMES (prosinec 2015)
.
PŘEDVÁNOČNÍ ROZHOVOR PRO PRÁVO (prosinec 2015)
.
VIDEA S POPRAVAMI JSOU PORNO NÁSILÍ! (únor 2015)
.
V REFERENDÁCH VIDÍM NEBEZPEČNÝ NÁSTROJ POPULIZMU (únor 2015)
.
ROZHOVOR PRO DENNÍK N (leden 2015)
.
NOVINÁŘ BY MĚL UMĚT ROZLIŠIT MEZI SATIROU A URÁŽKOU (leden 2015)
.
FANATICI SE JIŽ SPOJILI, ROZUMNÉ TO ČEKÁ (prosinec 2014)
.
NAŠE ZEMĚ PATŘÍ NA ZÁPAD (listopad 2014)
.
ROZHOVOR PRO ECHO24 (září 2014)
.
TEĎ UŽ NA MĚ NEDOPLIVNOU / ZEMANOVI PŘIROSTLA MASKA PŘIHLOUPLÉHO STRÝCE (červenec 2014)
.
BŮH NENÍ POKLADNIČKA (květen 2014)
.
PŘEVLÁDÁ TU NÁBOŽENSKÝ ANALFABETISMUS (březen 2014)
.
PŘÍBĚH JEDINÉHO SYNA (březen 2014)
.
CENU CHÁPU JAKO MORÁLNÍ ZÁVAZEK, ABYCH DÁL POKRAČOVAL VE SVÉ PRÁCI (březen 2014)
.
ROZHOVOR PRO LN (prosinec 2013)
.
ROZHOVOR PŘED VOLBAMI (říjen 2013)
.
ROZHOVOR PRO "ČESKOU POZICI" (leden 2013)
.
PŘED VOLBOU PREZIDENTA (leden 2013)
.
TOMÁŠ HALÍK: K PREZIDENTSKÉ VOLBĚ (leden 2013)
.
SPÁSA JE NA CESTĚ DO HLOUBKY (prosinec 2012)
.
ROZHOVOR S RENÁTOU KALENSKOU A VÝTVARNÍKEM DAVIDEM ČERNÝM PRO ČAS. TÝDEN (prosinec 2011)
.
ČESKÉ SPOLEČNOSTI CHYBÍ KULTURA PRÁVA (leden 2012)
.
BŮH SI CENÍ SVOBODY – VAŽME SI JÍ TAKÉ (prosinec 2011)
.
LÁSKA JE BEZPEČNÝ PROSTOR (prosinec 2011)
.
DUKA TO S KLAUSEM PŘEHÁNÍ (listopad 2011)
.
ROZHOVOR PRO INT. PORTÁL VAŠE LITERATURA (říjen 2011)
.
PŮVODNÍ TEXT ROZHOVORU PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
NOVINKY.CZ - CHAT (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (srpen 2011)
.
DIALOG O TRANSFORMACI (březen 2011)
.
KLAUS MÁ PORUCHU OSOBNOSTI (březen 2011)
.
ROZHOVOR PRO BULLETIN SALVATORE (prosinec 2010)
.
I DNES JE V ŽIVOTĚ MÍSTO NA ZÁZRAK (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO REVUE SPOLEČNOSTI KŘESŤANŮ A ŽIDŮ (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO WEB CESTOMILA (léto 2010)
.
ROZHOVOR PRO KULTURNÍ NOVINY (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROZHLAS (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO FINANČNÍ KOŠER PORTÁL SHEKEL (srpen 2010)
.
ROZHOVOR PRO DOMAŽLICKÝ DENÍK (srpen 2010)
.
CESTA KAŽDÉHO KONVERTITY JE NEZAMĚNITELNÁ (březen 2010)
.
VŠECHNO VYZKOUŠEJTE, CO JE DOBRÉ, TOHO SE DRŽTE (březen 2010)
.
POLITIKY KONTROLUJME, ALE PORAĎME SI BEZ NICH (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO PROFIT (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROVNOST, BRNĚNSKÝ DENÍK (prosinec 2009)
.
SE SATANEM NELZE VYJEDNÁVAT (prosinec 2009)
.
BÝT PŘIPRAVEN, TOŤ VŠE (prosinec 2009)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (listopad 2009)
.
KRIZE JAKO ŠANCE (listopad 2009)
.
VZPOMÍNKA NA SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ (listopad 2009)
.
VZTAH VÍRY A FILOZOFIE (říjen 2009)
.
PAPEŽ MÁ KUPODIVU SMYSL PRO HUMOR (září 2009)
.
O VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ (2009)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LN (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR S M. URBANEM PRO JEHO DIPLOMOVOU PRÁCI O FILOZOFICKÝCH ASPEKTECH DÍLA V. HAVLA (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR O K. ČAPKOVI PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2008)
.
O FRANCII (říjen 2008)
.
TOMÁŠ HALÍK: "MNOHO ČECHŮ SE ZA ATEISTY POKLÁDÁ VLASTNĚ OMYLEM." (září 2008)
.
ROZHOVOR O HUSOVI (červenec 2008)
.
TRPĚLIVOST SE SVĚTEM, CÍRKVÍ A MLČÍCÍM BOHEM (červen 2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (červen 2008)
.
NENECHTE SI VYMÝVAT MOZEK (březen 2008)
.
NEJSEM ANI HOMOSEXUÁL, ANI EUNUCH (březen 2008)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS 25FPS, TÉMA: DUCHOVNÍ FILM (březen 2008)
.
TŘI AKTUÁLNÍ DIALOGY (březen 2008)
.
O HUSOVI A ČESKÉM CIVILNÍM NÁBOŽENSTVÍ (2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (leden 2008)
.
O VEŘEJNÉM SLYŠENÍ V EVROPSKÉM PARLAMENTU (leden 2008)
.
O KÁZÁNÍ – ODPOVĚĎ DO ANKETY ČASOPISU SALVE (leden 2008)
.
NAŠE DĚJINY NEKONČÍ NA VELKÝ PÁTEK ODPOLEDNE (prosinec 2007)
.
NESMÍME ZTRÁCET NADĚJI (prosinec 2007)
.
ROZHOVOR NEJEN O VÝSTAVĚ MRTVÝCH TĚL V PRAŽSKÉ LUCERNĚ (květen 2007)
.
TĚLO NENÍ ŽÁDNÉ ZAVAZADLO, PATŘÍ MU ÚCTA (květen 2007)
.
NAPREPAROVANÉ MRTVOLY BANALIZUJÍ SMRT (květen 2007)
.
NA PREZIDENTA JE MĚ ŠKODA (23.4.2007)
.
MŮJ NEVĚŘÍCÍ PARTNER (březen 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS „EVANJELICKY POSOL SPOD TATIER“ (únor 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS REGENERACE (leden 2007)
.
KŘÍŽ A UKŘIŽOVANÁ MADONNA (září 2006)
.
K TELEVIZNÍMU SERIÁLU >PROLÍNÁNÍ SVĚTŮ< (září 2006)
.
SPOR MUSLIMŮ S BENEDIKTEM XVI. (září 2006)
.
CÍRKEV A MÉDIA (červen 2006)
.
PRO LIDI MUSÍME BÝT PARTNERY V JEJICH HLEDÁNÍ (duben 2006)
.
ODPOVĚDI V ANKETĚ MEZINÁRODNÍHO ČASOPISU GEO (2006)
.
ŽIVOT SÁM JE BOŽÍ HLAS (prosinec 2005)
.
SV. TOMÁŠ A KRÁLÍK, KTERÝ HRAJE NA HOUSLE (listopad 2005)
.
ČASOPIS CHRISTNET (listopad 2005)
.
CÍRKEV MUSÍ ROZVÍJET SOLIDARITU I SPIRITUALITU (duben 2005)
.
PAPEŽ OSLOVIL CELÝ SVĚT (duben 2005)
.
NÁDEJ NA POROZUMENIE NIE JE STRATENÁ (únor 2005)
.
ČASOPIS ANTHROPOS (2005)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NAŠE RODINA (duben 2004)
.
ROZHOVOR S JAKUBEM HUČÍNEM PRO ČASPIS PSYCHOLOGIE DNES (prosinec 2003)
.
ROZHOVOR S JANEM PAULASEM PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2003)
.
„S POŘÁDNĚ ODŘENOU KŮŽÍ“ (září 2003)
.
ROZHOVOR PRO JIHLAVSKÉ LISTY (únor 2003)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LIDOVÉ NOVINY (prosinec 2002)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS CHRISTNET (říjen 2002)
.
ROZHOVOR S JANEM JANDOURKEM PRO MF DNES (září 2002)
.
ROZHOVOR PRO LIDOVÉ NOVINY (červenec 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (květen 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (únor 2002)
.
ROZHOVOR S JOSEFEM GREŠEM PRO ČASOPIS RESPEKT (nepublikováno, červenec 2001)
.
ROZHOVOR PRO STUDENTSKÝ ČASOPIS (březen 2001)
.
O ŽIVOTĚ A PŮSOBENÍ PAPEŽE JANA PAVLA II. (listopad 2000)
.
MLÁDÍ A STÁŘÍ (duben 2000)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS XANTYPA (prosinec 1999)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NOVÁ PŘÍTOMNOST (1999)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Víře, jak jí rozumím, se život jeví jako dar a výzva. Můžeme vůči této výzvě být bdělí anebo spící, otevření nebo uzavření. Člověk, který přijímá oslovení, je jím zavázán.