T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Text

ZEMAN NENÍ HODEN VYKONÁVAT FUNKCI PREZIDENTA (červen 2016)

Česká společnost je dnes médii nejčastěji definována jako „rozdělená“. A to platí jak v názoru na současného prezidenta Miloše Zemana, tak i v postoji k uprchlíkům. Souhlasíte s tímto názorem?

Každá normální společnost je názorově rozdělená a žádná svobodná společnost tu různost nezakrývá, nehraje si na uniformitu jako Čína či Severní Korea – naopak, podporuje diskusi ve veřejném prostoru, která je biosférou demokracie. U nás však chybí kultura diskuse, takže extrémistům, kteří se v normální společnosti pohybují na jejím okraji, se tu daří – nacházejí úrodnou půdu v myslích mnoha lidí, kteří si nedělají hlavu s rozlišováním kvality informací. Také místo věcné argumentace o problémech u nás nacházíme často hrubé osobní napadání jejich nositelů – mnozí mají potřebu dokazovat sobě i veřejnosti, že ti lidé, kteří si myslí něco jiného než oni, jsou osobně nečestní, mají temnou minulost, jsou placeni z nějakých podivných centrál apod.

Když je řeč o uprchlících, Evropská unie se nedokáže shodnout, zda je přijímat a podle jakého principu je rozdělovat. Zatímco země jako Itálie, kam teď přijíždí největší počet běženců, volají po solidaritě, východní členové EU, včetně České republiky, odmítají kvóty pro jejich přerozdělování. Trvají na tom, že pomáhají jinými způsoby. Myslíte si, že Česko v tomto směru dělá dost? A o kolik lidí by se dle vás naše země dokázala dočasně postarat?

Samozřejmě, že „uprchlickou krizi“ lze zvládnout jen v solidaritě jednotlivých evropských zemí a není důvodu, proč my bychom měli být vyňati z povinnosti pomáhat. Čistě ekonomicky bychom se byli schopni postarat o několik tisíc běženců, práce je u nás stále víc než zájemců o ni, máme nejmenší nezaměstnanost v Evropě. Ale on to není problém jen ekonomický, nýbrž především kulturní, psychologický a morální. Přitom při živelných sbírkách se u nás vybere od dobrovolných dárců mnoho peněz, nejsme jednoduše sobecká a nesolidární společnost. Ale hysterie, která se rozpoutala kolem uprchlíků, kdy si lidé často zaměňovali oběti násilí za jejich pachatele, znemožňuje přijmout reálná řešení. Ti, kdo odmítají strašení a volají po věcnosti, jsou označováni za naivní „sluníčkaře“, „vítače“, ne-li pátou kolonu islámských teroristů. Přitom já neznám nikoho, kdo by tvrdil, že máme přijmout všechny migranty, že se nemáme snažit pečlivě rozlišovat mezi obětmi perzekuce a obětmi cynického obchodu s lidskými nadějemi na snadný a bohatý život na Západě.

Nedávno se objevily informace, že katoličtí duchovní v Německu „obchází“ zákony a uděluje některým uprchlíků náboženský azyl tím, že je ukrývají na farách a pozemcích církve. Myslíte si, že by něco takového mohlo fungovat i u nás? Má tady tento princip vůbec nějakou tradici?

Zejména katolické kláštery a křesťanské charitativní organizace vždy velkoryse pomáhaly trpícím a pronásledovaným. Za nacismu ukrývaly velké množství Židů (i když např. v Polsku, Holandsku a Itálii jistě mnohem víc než u nás), u nás zas během komunismu, zejména za stalinského teroru raných padesátých let, pomáhaly lidem, pronásledovaným režimem. Za obou diktatur za to tisíce kněží a řeholníků zaplatilo vězněním i životem. Komunisté i z tohoto důvodu v Československu kláštery pozavírali a řeholníky odvezli do pracovních táborů, trestných vojenských oddílů a do věznic. Církev u nás i dnes nabídla pomoc migrantům, ale obávám se, že obecně v dnešní církvi v Čechách a na Slovensku lze očekávat větší vstřícnost spíš v případě pronásledovaných křesťanů.

Uprchlíci přicházející do Evropy jsou z velké části muslimové. V té souvislosti například prezident Miloš Zeman prohlásil, že jde o „řízenou invazi Muslimského bratrstva“. Podle různých odhadů by za několik desítek let mohlo být v Evropě více muslimů než křesťanů. Neděsí vás jako křesťanského duchovního podobná slova?

Ten Zemanův výrok patří do sbírky jeho skandálních šplechtů, které nestojí za komentář, resp. musel bych se uchýlit k hrubým slovům, která patří do jeho, nikoliv však mého slovníku.
Právě jako muž víry a naděje odmítám se sám něčeho děsit a strašit druhé, strach je vždy špatný rádce a statečnost patří mezi hlavní křesťanské ctnosti. Ty odhady blízkého zániku křesťanství provázejí dějiny církve už dvě tisíciletí – a bylo už mnohem hůř. Naštěstí osud víry není v lidské režii a každá krize je zároveň velká šance. Když křesťané budou opravdu upřímnými křesťany, nemají se čeho bát, i kdyby byli jen menšinou – ti opravdoví ostatně vždy menšinou byli a dnes už dlouho zas menšinou jsou. Ti, kteří dnes horují za „obranu křesťanské civilizace“, ale nevyjmenovali by ani polovinu přikázání Desatera a Bibli neměli nikdy v ruce, ti křesťanství v Evropě nespasí. Záchrana křesťanství není v zabarikádování se před druhými, nýbrž v prohloubení víry, lásky a naděje.

Mnoho Čechů podle průzkumů nechce žít vedle muslimů, protože je považují za násilníky. A to i přesto, že většina obyvatel České republiky nemá s islámem osobní zkušenosti. Čím to podle vás je? Jsme až tak málo tolerantní? Nebo u nás panuje představa, že muslim rovná se terorista?

Není to „přesto“, nýbrž právě proto, že o islámu a muslimech mnozí u nás nevědí vůbec nic kromě drastické „politické pornografie“ na internetu. Masaryk se dokázal statečně postavit proti předsudkům vůči Židům, dnešní prezident předsudky vůči muslimům podporuje a šíří. Představa, že „muslim rovná se terorista“ je podobně nesmyslná, jako kdybychom si o současném křesťanství dělali představu podle středověké inkvizice, Ku-klux-klanu či pedofilních afér několika promile kléru. Ostatně takto primitivně zkreslenou představu o církvi má u nás stále mnoho lidí, o skutečném životě a víře křesťanů prakticky nic nevědí. V Čechách panuje přebujelá tolerance tam, kde by být neměla – k domácímu násilí, které u nás zakouší třetina žen, k hrubostem, korupci, zanedbávání morální výchovy v rodinách, sprostotách na internetu apod., ale tam, kde by být měla – např. k jinému náboženskému přesvědčení nebo náboženskému přesvědčení vůbec – tady chybí. A přitom je třeba nejen „tolerance“ ve smyslu lhostejného žití „vedle sebe“, nýbrž porozumění a úcty k „životu spolu“, neboť ten nás čeká, ať chceme, či nechceme.

Pokud se odkloníme od tématu migrační krize, v české společnosti se už pomalu začíná mluvit o možných kandidátech na post prezidenta. Vy sám jste se už nechal slyšet, že nemáte v plánu kandidovat, přestože se vaše jméno v této souvislosti pravidelně objevuje. Čistě hypoteticky, může nastat situace, kdy byste názor změnil a řekl si, že do toho jdete?

Já jsem se po léta učil vnitřní svobodě a připravenosti jít tam, kde mne je nejvíc zapotřebí: nemyslím si, že je to dnes česká politika. Mé jméno se v souvislosti s úlohou hlavy státu objevuje už 18 let, od okamžiku, kdy je vyslovil Václav Havel. Já na to odpovídám stále stejně – nevylučuji to úplně, protože vím, že bych měl co nabídnout, ale když pečlivě zvažuji všechna pro a proti, stále mi převažují argumenty proti. Nejde jen o to, že bych se musel vzdát všeho, co miluji – univerzitní dráhy, kněžské služby a psaní knih – ale zejména se zdráhám vzdát se svobody člověka, který je nezávislý na jakékoliv moci a může otevřeně říkat, co mu diktuje jen jeho rozum, svědomí a víra.
Navíc po obdržení Templetonovy ceny a čestného doktorátu Oxfordské univerzity se mi otevřely dříve netušené možností působení na mezinárodní intelektuální scéně a věřím, že dnes tím mohu prospívat nejen české společnosti. Pouze tehdy, kdybych nenašel nikoho, komu bych mohl bez výčitek svědomí dát v prezidentských volbách svůj hlas a atmosféra ve společnosti by se poněkud uklidnila, tak asi v krajním případě bych byl připraven vzdát se všeho a musel bych jít do toho. Pevně však doufám, že to v roce 2018 nebude třeba.

Mezi diskutované kandidáty se vedle Miloše Zemana objevují jména politiků, jako je Zdeněk Škromach, Martin Stropnický, Věra Jourová, i dalších výrazných osobností jako Michal Horáček, Jan Švejnar nebo generál Petr Pavel. Máte vy svého černého koně? A jaký by měl vůbec prezident být?

Nemám žádného svého „černého koně“, znám však několik lidí, které si tam představit dovedu a kteří nejsou na vašem seznamu. Nechci je jmenovat, protože nevím, zda budou ochotni kandidovat. Z těch Vámi právě jmenovaných bych snad kromě prof. Švejnara o nikom z těch ostatních vážně neuvažoval. Český prezident by měl být člověk s jasnou prozápadní a proevropskou orientací. Prezident by měl být moudrý, vzdělaný člověk, nevydíratelný, s vnitřní noblesou, schopný důstojně reprezentovat stát doma i v zahraničí. Měl by být tím, co vystihuje pojem džentlmen.

Kritici Miloše Zemana poukazují na to, že táhne Českou republiku spíše na východ, ať už je řeč o Rusku nebo Číně. Při návštěvě čínského prezidenta třeba uvedl, že vztahy mezi oběma zeměmi byly špatné, protože minulá vláda „podléhala tlaku Spojených států a Evropské unie“. Teď jsme podle jeho slov „znovu nezávislá země a formulujeme svou zahraniční politiku, která je založena na našich vlastních zájmech“. Co o jeho výrocích soudíte vy?

Když jsem slyšel tento absurdní a velmi nebezpečný výrok, uvědomil jsem si, že tento člověk představuje neúnosné politické, bezpečnostní a morální riziko pro tuto zemi a není hoden vykonávat funkci prezidenta. Kdyby přiznal tuto politickou orientaci ve svém volebním programu, nikdy by nemohl být zvolen.

Nejen kvůli migrační krizi zaznívají názory, že bychom měli odejít z Evropské unie i z NATO a že bychom pak mohli opět rozhodovat sami za sebe a neposlouchat „diktát Bruselu“. Dokážete si představit, že by k tomu opravdu došlo? A co by to dle vás pro Českou republiku opravdu znamenalo?

Znamenalo by to politickou a ekonomickou sebevraždu, navíc zradu těch, kdo proti nacismu a komunismu bojovali za to, abychom náleželi tam, kam svou kulturou a dějinami patříme, do svobodného světa západní liberální demokracie – se všemi jejími výhodami i pochopitelnými problémy, které musíme řešit v celoevropské solidaritě. Znamenalo by to vydat se do sféry vlivu putinovského světa oligarchů a právního nihilismu. Znamenalo by to znovu ztratit nejnadanější část společnosti, protože taková země by se pro svobodomyslné lidi stala neobyvatelnou.
Integrační proces Evropy, který je jedinou zárukou konkurenceschopnosti menších zemí v globalizujícím se světě, vyžaduje ovšem větší péči a fascinující projekt evropského soustátí, Evropská unie, musí být průběžně zdokonalován, protože má své slabosti jako každé lidské dílo. Masaryk řekl: Demokracii už máme, teď bychom potřebovali nějaké demokraty. Podobně lze říci: Evropskou unii už máme, teď je třeba vychovat skutečné Evropany. Češství může rozvinout své skutečné hodnoty pouze v živém celoevropském kontextu, odtrženo od něj je zatuchlým provincionalismem.
S lidmi, kteří pomlouvají „zlý Brusel“ a dokonce koketují s myšlenkou vystoupení z EU a NATO, je třeba vést velmi energický politický a ideový zápas – jsou pro naši zemi a její budoucnost nesmírně nebezpeční.

Velká Británie o tom dokonce rozhodla v referendu. Sledoval jste debaty, které v zemi probíhaly? A jaké dle vás brexit bude mít dopady nejen na Velkou Británii, ale i na další země EU včetně Česka? Může hrozit dominový efekt, jak o něm některá média spekulují?

Pokud by mechanismy britské demokracie nedokázaly uchránit Británii a svět před logickými důsledky toho kroku, byl by to především začátek konce Velké Británie. Pravděpodobně by následoval návrat Skotska a Irska do Unie, zbyla by tu „malá Británie“ s nekonečně menším ekonomickým a politickým vlivem ve světě. Velkým problémům dneška můžeme čelit jen společně v integrované Evropě. David Cameron, který demagogickým slibem referenda spustil proces, kterého se až pozdě sám polekal a už ho nedokázal odvrátit (a stal se jeho první obětí), překonal Chamberlaina, který si také myslel, že izolacionismus a odvrat od evropských problémů je řešení pro Británii. Referenda a „přímá demokracie“ – kromě řešení ryze lokálních problémů nebo rozhodování ve specifickém systému Švýcarska – jsou vždy cestou do pekel a nepatří k britské politické kultuře, která – jako prakticky celá západní demokracie – stojí na zastupitelské, parlamentní demokracii. Na to také poukazují ti, kteří mají ještě naději v odvrácení důsledků nešťastného referenda.
Tak závažný krok, jako je odtržení Británie od Unie, může být legitimní jen tehdy, předchází-li mu věcná odborná debata a pak hlasování v parlamentu (kvalitní rozhodnutí nemůže být výsledkem referenda, nešťastné souhry vln emocí, vlivu populistické kampaně bulvárních novin a špatného počasí), a nemůže být rozhodnut zanedbatelným procentem hlasů lidí, z nichž naprostá většina problémům, o nichž se jedná, naprosto nerozumí. To, že v Oxfordu měli zastánci setrvání 70 procent a že v zahraničí nad brexitem jásali lidé jako Trump, Le Penová či Klaus s Bobošíkovou, také přece něco vypovídá. Pokud by Británie rozpoutala politické a ekonomické zemětřesní v Evropě, která čelí na jedné straně džihadistům Islámského státu a na druhé straně velmocenským aspiracím Ruska, Pán Bůh s námi.

Díky za rozhovor…

(připravila Martina Učňová, publikováno na serveru EuroZprávy.cz 27. 6. 2016)

Text

PŘEDVOLEBNÍ ROZHOVOR PRO EUROZPRÁVY.CZ (říjen 2017)
.
ZEMAN CHÁTRÁ. PROKREMELSKÉ MAFIE SI MOŽNÁ NAJDOU NÁHRADNÍKA (květen 2017)
.
PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ AŽ NA POSLEDNÍM SOUDU (květen 2017)
.
NÁBOŽENSKÝ FUNDAMENTALISMUS? LIDÉ HLEDAJÍ PŘIROZENĚ JEDNODUCHÉ ODPOVĚDI NA SLOŽITÉ OTÁZKY (únor 2017)
.
DOSAVADNÍ CÍRKEVNÍ PRAXE JE NELIDSKÁ A NEKŘESŤANSKÁ (leden 2017)
.
ROZHOVOR PRO EURO (srpen 2016)
.
ZEMAN NENÍ HODEN VYKONÁVAT FUNKCI PREZIDENTA (červen 2016)
.
SPOJIT NÁBOŽENSTVÍ S POLITICKOU MOCÍ JE OHROMNÉ POKUŠENÍ (červen 2016)
.
RUSKO ZA BREŽNĚVA BYLO MENŠÍ HROZBOU (červen 2016)
.
ZEMAN TRAGICKY ROZDĚLIL SPOLEČNOST. UŽ NELZE USTUPOVAT (duben 2016)
.
FRANTIŠEK JAKO LAKMUSOVÝ PAPÍREK (duben 2016)
.
ROZHOVOR PRO STUDENT TIMES (prosinec 2015)
.
PŘEDVÁNOČNÍ ROZHOVOR PRO PRÁVO (prosinec 2015)
.
VIDEA S POPRAVAMI JSOU PORNO NÁSILÍ! (únor 2015)
.
V REFERENDÁCH VIDÍM NEBEZPEČNÝ NÁSTROJ POPULIZMU (únor 2015)
.
ROZHOVOR PRO DENNÍK N (leden 2015)
.
NOVINÁŘ BY MĚL UMĚT ROZLIŠIT MEZI SATIROU A URÁŽKOU (leden 2015)
.
FANATICI SE JIŽ SPOJILI, ROZUMNÉ TO ČEKÁ (prosinec 2014)
.
NAŠE ZEMĚ PATŘÍ NA ZÁPAD (listopad 2014)
.
ROZHOVOR PRO ECHO24 (září 2014)
.
TEĎ UŽ NA MĚ NEDOPLIVNOU / ZEMANOVI PŘIROSTLA MASKA PŘIHLOUPLÉHO STRÝCE (červenec 2014)
.
BŮH NENÍ POKLADNIČKA (květen 2014)
.
PŘEVLÁDÁ TU NÁBOŽENSKÝ ANALFABETISMUS (březen 2014)
.
PŘÍBĚH JEDINÉHO SYNA (březen 2014)
.
CENU CHÁPU JAKO MORÁLNÍ ZÁVAZEK, ABYCH DÁL POKRAČOVAL VE SVÉ PRÁCI (březen 2014)
.
ROZHOVOR PRO LN (prosinec 2013)
.
ROZHOVOR PŘED VOLBAMI (říjen 2013)
.
ROZHOVOR PRO "ČESKOU POZICI" (leden 2013)
.
PŘED VOLBOU PREZIDENTA (leden 2013)
.
TOMÁŠ HALÍK: K PREZIDENTSKÉ VOLBĚ (leden 2013)
.
SPÁSA JE NA CESTĚ DO HLOUBKY (prosinec 2012)
.
ROZHOVOR S RENÁTOU KALENSKOU A VÝTVARNÍKEM DAVIDEM ČERNÝM PRO ČAS. TÝDEN (prosinec 2011)
.
ČESKÉ SPOLEČNOSTI CHYBÍ KULTURA PRÁVA (leden 2012)
.
BŮH SI CENÍ SVOBODY – VAŽME SI JÍ TAKÉ (prosinec 2011)
.
LÁSKA JE BEZPEČNÝ PROSTOR (prosinec 2011)
.
DUKA TO S KLAUSEM PŘEHÁNÍ (listopad 2011)
.
ROZHOVOR PRO INT. PORTÁL VAŠE LITERATURA (říjen 2011)
.
PŮVODNÍ TEXT ROZHOVORU PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
NOVINKY.CZ - CHAT (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (srpen 2011)
.
DIALOG O TRANSFORMACI (březen 2011)
.
KLAUS MÁ PORUCHU OSOBNOSTI (březen 2011)
.
ROZHOVOR PRO BULLETIN SALVATORE (prosinec 2010)
.
I DNES JE V ŽIVOTĚ MÍSTO NA ZÁZRAK (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO REVUE SPOLEČNOSTI KŘESŤANŮ A ŽIDŮ (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO WEB CESTOMILA (léto 2010)
.
ROZHOVOR PRO KULTURNÍ NOVINY (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROZHLAS (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO FINANČNÍ KOŠER PORTÁL SHEKEL (srpen 2010)
.
ROZHOVOR PRO DOMAŽLICKÝ DENÍK (srpen 2010)
.
CESTA KAŽDÉHO KONVERTITY JE NEZAMĚNITELNÁ (březen 2010)
.
VŠECHNO VYZKOUŠEJTE, CO JE DOBRÉ, TOHO SE DRŽTE (březen 2010)
.
POLITIKY KONTROLUJME, ALE PORAĎME SI BEZ NICH (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO PROFIT (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROVNOST, BRNĚNSKÝ DENÍK (prosinec 2009)
.
SE SATANEM NELZE VYJEDNÁVAT (prosinec 2009)
.
BÝT PŘIPRAVEN, TOŤ VŠE (prosinec 2009)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (listopad 2009)
.
KRIZE JAKO ŠANCE (listopad 2009)
.
VZPOMÍNKA NA SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ (listopad 2009)
.
VZTAH VÍRY A FILOZOFIE (říjen 2009)
.
PAPEŽ MÁ KUPODIVU SMYSL PRO HUMOR (září 2009)
.
O VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ (2009)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LN (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR S M. URBANEM PRO JEHO DIPLOMOVOU PRÁCI O FILOZOFICKÝCH ASPEKTECH DÍLA V. HAVLA (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR O K. ČAPKOVI PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2008)
.
O FRANCII (říjen 2008)
.
TOMÁŠ HALÍK: "MNOHO ČECHŮ SE ZA ATEISTY POKLÁDÁ VLASTNĚ OMYLEM." (září 2008)
.
ROZHOVOR O HUSOVI (červenec 2008)
.
TRPĚLIVOST SE SVĚTEM, CÍRKVÍ A MLČÍCÍM BOHEM (červen 2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (červen 2008)
.
NENECHTE SI VYMÝVAT MOZEK (březen 2008)
.
NEJSEM ANI HOMOSEXUÁL, ANI EUNUCH (březen 2008)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS 25FPS, TÉMA: DUCHOVNÍ FILM (březen 2008)
.
TŘI AKTUÁLNÍ DIALOGY (březen 2008)
.
O HUSOVI A ČESKÉM CIVILNÍM NÁBOŽENSTVÍ (2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (leden 2008)
.
O VEŘEJNÉM SLYŠENÍ V EVROPSKÉM PARLAMENTU (leden 2008)
.
O KÁZÁNÍ – ODPOVĚĎ DO ANKETY ČASOPISU SALVE (leden 2008)
.
NAŠE DĚJINY NEKONČÍ NA VELKÝ PÁTEK ODPOLEDNE (prosinec 2007)
.
NESMÍME ZTRÁCET NADĚJI (prosinec 2007)
.
ROZHOVOR NEJEN O VÝSTAVĚ MRTVÝCH TĚL V PRAŽSKÉ LUCERNĚ (květen 2007)
.
TĚLO NENÍ ŽÁDNÉ ZAVAZADLO, PATŘÍ MU ÚCTA (květen 2007)
.
NAPREPAROVANÉ MRTVOLY BANALIZUJÍ SMRT (květen 2007)
.
NA PREZIDENTA JE MĚ ŠKODA (23.4.2007)
.
MŮJ NEVĚŘÍCÍ PARTNER (březen 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS „EVANJELICKY POSOL SPOD TATIER“ (únor 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS REGENERACE (leden 2007)
.
KŘÍŽ A UKŘIŽOVANÁ MADONNA (září 2006)
.
K TELEVIZNÍMU SERIÁLU >PROLÍNÁNÍ SVĚTŮ< (září 2006)
.
SPOR MUSLIMŮ S BENEDIKTEM XVI. (září 2006)
.
CÍRKEV A MÉDIA (červen 2006)
.
PRO LIDI MUSÍME BÝT PARTNERY V JEJICH HLEDÁNÍ (duben 2006)
.
ODPOVĚDI V ANKETĚ MEZINÁRODNÍHO ČASOPISU GEO (2006)
.
ŽIVOT SÁM JE BOŽÍ HLAS (prosinec 2005)
.
SV. TOMÁŠ A KRÁLÍK, KTERÝ HRAJE NA HOUSLE (listopad 2005)
.
ČASOPIS CHRISTNET (listopad 2005)
.
CÍRKEV MUSÍ ROZVÍJET SOLIDARITU I SPIRITUALITU (duben 2005)
.
PAPEŽ OSLOVIL CELÝ SVĚT (duben 2005)
.
NÁDEJ NA POROZUMENIE NIE JE STRATENÁ (únor 2005)
.
ČASOPIS ANTHROPOS (2005)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NAŠE RODINA (duben 2004)
.
ROZHOVOR S JAKUBEM HUČÍNEM PRO ČASPIS PSYCHOLOGIE DNES (prosinec 2003)
.
ROZHOVOR S JANEM PAULASEM PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2003)
.
„S POŘÁDNĚ ODŘENOU KŮŽÍ“ (září 2003)
.
ROZHOVOR PRO JIHLAVSKÉ LISTY (únor 2003)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LIDOVÉ NOVINY (prosinec 2002)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS CHRISTNET (říjen 2002)
.
ROZHOVOR S JANEM JANDOURKEM PRO MF DNES (září 2002)
.
ROZHOVOR PRO LIDOVÉ NOVINY (červenec 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (květen 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (únor 2002)
.
ROZHOVOR S JOSEFEM GREŠEM PRO ČASOPIS RESPEKT (nepublikováno, červenec 2001)
.
ROZHOVOR PRO STUDENTSKÝ ČASOPIS (březen 2001)
.
O ŽIVOTĚ A PŮSOBENÍ PAPEŽE JANA PAVLA II. (listopad 2000)
.
MLÁDÍ A STÁŘÍ (duben 2000)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS XANTYPA (prosinec 1999)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NOVÁ PŘÍTOMNOST (1999)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Víře, jak jí rozumím, se život jeví jako dar a výzva. Můžeme vůči této výzvě být bdělí anebo spící, otevření nebo uzavření. Člověk, který přijímá oslovení, je jím zavázán.