T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Text

CÍRKEV SE MUSÍ ZMĚNIT (duben 2020)

Taková primitivní otázka na úvod: Proč tohle Bůh dopustil? Proč nechává svět zamořit smrtelnou nákazou, která kosí slabé, staré, nemocné, zatímco silní jedinci většinou ani nemají žádné příznaky?

Jeden moudrý rabín řekl, že jako mozek psa není schopen pochopit matematické úlohy, lidský mozek není schopen pochopit smysl zla a utrpení. Nejhlubší kniha Starého zákona, kniha Jób, líčí Hospodina, jak Jóbovi na jeho výčitky odpovídá tím, že mu ukazuje nepochopitelnost přírody, jako by mu tím říkal: Ty bys to snad uměl řídit?

Virus je součástí přírody a tu Bůh nevybavil morálním svědomím – to máme z důvodů, kterým nerozumím, jenom my lidé. Podstatné věci jsou tajemstvím, které ani Bible neruší jednoduchými odpověďmi. Víra tu není od toho, aby nám odpovídala na všechny otázky, nýbrž aby nám dávala sílu a naději obstát i uprostřed paradoxů a temnot, vydržet i to nejtěžší.

V jednom ze svých posledních kázání, během kterého stojíte nikoli čelem k věřícím, ale mluvíte v prázdném kostele, jste zmínil, že víra je lék proti panice a strachu. Před pár dny jsem mluvila s lékařem Lukášem Pollertem, který se na motolské jipce stará o pacienty s nemocí Covid-19 v těžkém stavu. Současnou situaci bere s velkým nadhledem, ale upozorňuje, že se svět ocitl v šílené panice, kterou nejde zastavit ničím. Vy tedy myslíte, že víra strach a paniku mnoha lidí zastaví?

Vírou nemyslím náboženské přesvědčení či zvyk chodit do kostela. Myslím tím hlubokou pradůvěru ve smysl všeho, co se děje, i když tomu momentálně nerozumím. Mám na mysli vědomí, že žiju z energie slunce i tehdy, když je obloha zcela zatažená mraky.

Taková víra, která jistě překračuje hranice jednotlivých církví a náboženství a najdeme ji i u některých anonymních věřících, těch mých „něcistů“, skutečně dává životu kotvu, i když jsou kolem bouře strachu a paniky. Ovšem je to neustálý zápas – cítit s ostatními strach, ale nepustit ho ke kormidlu svého života.

Strach je ale nejspíš nakažlivější než víra.

To jistě, protože strach je emoce, rychlá bezprostřední reakce, zatímco víra má své místo v hloubce a zahrnuje celého člověka, jeho myšlení, vůli a konání, a zejména nejdůležitější část naší psychiky, kterou zkoumá hlubinná psychologie, naše nevědomí.

Strach – zejména v davu – infikuje okamžitě, kdežto šíření víry předpokládá celoživotní proces obrácení. Může být inspirován momentálním zážitkem nebo četbou, nejčastěji příkladem druhých lidí, ale roste dlouho jako strom z nepatrného semínka, jak o tom mluví Ježíš. Ovšem někdy člověk pokoje, člověk silné živé víry, je schopen zastavit paniku autoritou, kterou ze sebe vyzařuje.

Vy strach nemáte? O sebe, o blízké… Teď myslím opravdu ten obyčejný lidský strach.

Když mi jednou v době, kdy jsem působil v podzemní církvi, jeden můj přítel přinesl zprávu o jednom z tajně vysvěcených kněží, který byl na Moravě zavražděn – patrně sovětskými agenty, protože byl hodně napojený na ruskou podzemní církev –, zeptal se mě: „Nemáš strach?“ Řekl jsem mu: „To víš, že mám strach, ale kašlu na něj.“ On tedy tvrdí, že jsem použil i silnější výraz.

Strach, stejně jako bolest, je důležitý signál. Necítit strach není ctnost, nýbrž porucha. Důležité je, opakuji, nepustit strach ke kormidlu. Tentokrát se o sebe opravdu nebojím – možná si pořád nejsem ochoten připustit, že jsem senior, a tudíž ohrožený živočišný druh –, ale mám pochopitelně obavy o osud svých blízkých, zejména starých a zdravotně křehkých, a také o lidi, na které dopadnou drastické sociální důsledky téhle situace.

Ale samozřejmě nemohu stoprocentně zaručit, zjistí-li se u mne nákaza, že se mi také na chvíli nerozklepou ruce.

Vidíte, nikdy mě nenapadlo, že Halík je už senior. Za sloužení nepovolené mše hrozily za totality až dva roky vězení. Vy jste je takto sloužil prakticky denně jedenáct let. Jistě, dnes se vám nic nestane, žádné postihy, naopak to bude přijímáno pozitivně. Vidíte ale na těchto dvou situacích nějaké podobnosti? Třeba v tom, jak to sám prožíváte.

Jistě. Když i po svém „coming outu“, vyjití z ilegality po Listopadu, sloužím výjimečně mši v neobvyklých podmínkách – třeba na polární stanici v Antarktidě nebo na skále či pařezu při výletu se studenty, říkávám sentimentálně: „To je jako za krásných zlatých časů pronásledování!“ Vždycky je pro mne osvěžující změna vyjít z baroka do skrovných podmínek, kde vás nerozptylují druhořadé věci.

Jaké?

Například zda dobře fungují mikrofony a číselník ukazující věřícím číslo písničky. V tu chvíli se blížíte tomu, jak asi vypadala Ježíšova poslední večeře, nebo myslím na to, jak sloužili moji učitelé víry mši v nacistických a komunistických vězeních a lágrech s propašovaným kouskem rohlíku a hrozinkou místo vína.

Ale snad v tom seniorském věku, který si taky nepřipouštím, se konečně zbavím mladistvé romantiky a naučím se prostě brát život, jak přichází, jak to učil apoštol Pavel: umět žít v dostatku i nedostatku.

Když vláda vyhlásila nouzový stav a skoro všechno zavřela, vzpomněla jsem si právě na vás a říkala jsem si, že vy jako jeden z mála budete jako ryba ve vodě – prostě si svoje několikatýdenní letní meditování o samotě uděláte na jaře. Asi to tak jednoduché není, minimálně máte pravidelná kázání, která lidé sledují na internetu. Ale dělá vám samota dobře? A existuje rada pro ostatní, jak se s ní smířit, vypořádat, nebo si ji třeba i užít? Zaznamenávám kolem sebe čím dál víc případů, kdy lidé sociální izolaci nesou velmi špatně.

Když si představím rodiny, které přes všechnu lásku k vřískajícím dětem zažívají ponorkovou nemoc nebo mají oprávněnou hrůzu z nejisté profesní budoucnosti, je mi trochu stydno přiznat, že já si izolaci v bytě s obrovskou knihovnou a dostatečně zásobenou ledničkou z řady důvodů nesmírně užívám.

Jednak jsem na to opravdu zvyklý – přes dvacet let trávím v létě měsíc či více v naprosté izolaci v lesní poustevně v Německu, a to nejen od lidí, ale i od knihovny, internetu, telefonu a všech médií. Po naprosto hektických jedenácti měsících v klidu medituju, přemýšlím, studuju a především píšu. To je pro mne nejkrásnější čas roku a plazím se k němu jako žíznivý k oáze.

Vím, že bych bez toho nepřežil tělesně, duševně a především duchovně, vyhořel bych. Ale v posledních letech jsem to hodně ošidil, protože jsem každý rok přednášel několik měsíců v Americe a nemohl jsem si dovolit ještě další dlouhou nepřítomnost v Česku. Snažil jsem se i v USA, naposled letos v únoru na Boston College, o určitou sociální izolaci od stálého sledu přednášek, seminářů, schůzí a schůzek, kázání a zpovídání. Ale poustevna to nebyla.

Teď jasně vidím, že nynější nucená přestávka mi patrně zachránila život. Škrtl jsem v programu od března do září mimo jiné čtrnáct zahraničních přednášek po Evropě i v USA. Většinou to bylo na otočku, jeden den tam a druhý den ráno letadlem zpět, abych už v 11 hodin stál za katedrou v aule Filozofické fakulty.

Obrovsky se mi ulevilo. Už se k tomu nechci vracet, musím se naučit říkat „ne“. Podvědomá, nepřiznaná snaha být ten nejlepší, nejvýkonnější a nejnepostradatelnější je od ďábla. Teď za to konám pokání a děkuji za tento uzdravující náhled – ne koronaviru, nýbrž Bohu.

Moje otázka krom jiného směřovala i k tomu, zda umíte lidi, kteří sociální izolaci snáší špatně, utěšit.

Dělám, co můžu. Smutným posílám vtipy, nudícím se texty, duchovně vyprahlým kázání a meditace na mém i farním webu, s některými se po telefonu modlím. Jenom ode mne nelze čekat pocukrované pobožné fráze a sladce útěšné řečičky lidí, kteří tak rychle přesně vědí, co má Pánbůh za lubem, a už vůbec ne zneužívání náboženství ke strašení lidí Božími tresty a vytloukání náboženského kapitálu ze strachu a pověrčivosti. Tyto apokalyptiky – přítel Orko Vácha jim trefně říká stálé exempláře katolického bestiáře – opravdu bytostně nesnáším.

Tak já bych poprosila o vtip.

Nedávno jsem v kázání, varujícím před lidmi, kteří vyhrožují Božími tresty, vyprávěl o tom, jak farář s jeptiškou hrají tenis. Farář to pořád kazí a pokaždé zakleje: „K čertu, zase těsně vedle!“ Ctihodná sestra ho napomíná: „Důstojný pane, neklejte, Pánbůh vás potrestá!“ Ale farář – jak je u farářů obvyklé – si nedá říct. Tu z čistého nebe sjede blesk, ale zasáhne jeptišku. A z nebe se ozve hlas: „K čertu, zase těsně vedle!“

Výborný. Ještě se vrátím k samotě. Pro mě bylo velmi silné vidět na záznamu papeže Františka, jak se vypravil v Římě sám jen s ochrankou pěšky na prosebnou modlitbu, aby se pomodlil za konec epidemie, za zdravotníky, za uzdravení nemocných. Vás nenapadlo jít takhle – opravdu ochráněn, abyste je nenakazil a sám se nenakazil – třeba do domovů pro seniory, kde jsou teď ti lidé opuštění? Byť byste s nimi mluvil třeba jen ze zahrady nebo jakkoli jinak na dálku? Tohle mi teď u církevních představitelů chybí.

To víte, že o tom přemýšlím. Ale jednak se obávám, že by mne tam nepustili, jednak respektuji doporučení pro seniory držet se doma. Myslím, že v tomhle jsem zastupitelný mladšími spolubratry, zejména nemocničními kaplany. Také bych nerad, aby to ode mne bylo vnímáno jako populistické gesto. Tedy teď se snažím pomáhat tím, co je mé charisma, a to jsou ty texty a promluvy. Ale třeba je to ode mne alibismus a ten názor změním.


V jednom kázaní jste řekl, že pandemie zanechá svět ekonomicky chudší, sociálně komplikovanější, ale možná lidsky hlubší. Co znamená lidsky hlubší svět?

Určitě si hodně lidí uvědomí, co je skutečně v životě důležité, a bez čeho můžeme přežít, a budou se snažit o jiný, skromnější a zdravější životní styl. A taky si uvědomí, že v globalizovaném světě, který je naším údělem se vším dobrým i zlým, co to přináší, budou různé pandemie nakažlivých chorob, ale i zhoubných infekcí, jako je populismus, nacionalismus a náboženský i politický fundamentalismus. A proti těmto zlům je třeba postavit globalizaci soucitu a spolupráce.

Ale nesmíme být slepí k vážným nebezpečím. Jistě také mnozí spoléhají, že lidé na tuhle lekci zapomenou. Už teď vidíme, jak se chovají totalitní režimy Číny a Ruska, které zneužívají situaci k vlastní propagaci, například podivným obchodům s rouškami, vydávaným za dobročinnost. A jak jsou dobře vytipované země, včetně naší, bombardovány fake news, které mají podrýt důvěru v EU a oslabit tak Západ.

Už i u nás – jako v Čapkově románu – vylézají z kanálů „mloci“, kteří chtějí situaci zneužít k destrukci demokracie. Počínaje zrušením Senátu a likvidací neposlušných neziskovek. Je zřejmé, že soudruzi typu Doubravy a Filipa se už nebojí a nestydí dávat najevo, že by chtěli u nás demokracii nahradit režimem podle vzoru Maďarska a Ruska. O čínské lobby kolem Hradu nemluvě.

Zatímco mnozí – opravdu přes názorové a politické hranice – dělají, co umějí, aby společnosti pomohli, je třeba si na určité pokusy o zneužití pandemie k destrukci svobody dát obrovský pozor.

Ono se leccos ozývá i ze Strakovy akademie. Třeba velké díky Číně, které jsme v rámci humanitární pomoci zdarma poslali ochranné prostředky a teď si je od nich kupujeme. A co mi připadá ještě lepší, že Evropská unie nám jen dává, co je stejně naše. Tedy řečeno Andrejem Babišem.

To je přece dávno známé, že pár oligarchů, kteří mají velké obchodní zájmy v Číně, si z představitelů státu udělali směšné figurky poklonkující Číně, která se vůči naší zemi chová arogantně jako ke kolonii – viz dopis čínského velvyslance předsedovi Senátu. Jestli byl ten výhružný dopis objednaný z Hradu, pak je to opravdu tragikomická hra, připomínající závěrečnou scénu Orwellovy Farmy zvířat.

Nikdy jsem se tak nestyděl za představitele svého státu, jako když se omlouvali Číně za to, že si někteří politici suverénní České republiky dovolili se setkat s dalajlamou. Naši představitelé si tenkrát stáhli kalhoty ještě dřív, než čínský komunistický vládce stačil ukázat rákosku. Přitom každý, kdo zná čínskou mentalitu, ví, že Čína si ze všeho nejvíc – i u nepřátel – váží hrdosti a nejvíc pohrdá lokajstvím. Kdyby u nás politická kultura fungovala jako v normálním svobodném demokratickém státě, parlament by donutil všechny signatáře takového dokumentu k okamžité rezignaci.

A co byste rád slyšel z Hradu?

Z Hradu bych nejraději slyšel, že si pánové Zeman, Mynář, Nejedlý a Ovčáček doživotně pronajali zámek v Lánech k trvalé luxusní karanténě. Současný Hrad dělá pro republiku to nejlepší, pokud neříká a nedělá vůbec nic.

To by byl pěkný závěr, ale trochu vám to zkazím. Letošní Velikonoce se nesou i ve znamení půstu od bohoslužeb. Zřejmě poprvé v historii křesťanství jsou takto plošně uzavřeny všechny kostely. Naznačil jste dokonce, že během další generace se tu zavřené kostely, kláštery i semináře stanou denní realitou, pokud v nejbližší době církev neprovede v pojetí kněžství zásadní změny. Zní to jako by „bratr koronavirus“, jak jste se o nákaze během jednoho ze svých kázání vyjádřil, byl jakýmsi varováním pro celou katolickou církev.

Skutečně to tak vidím. Pokud se církev radikálně nezreformuje, jak ji k tomu vyzývá papež František, ale zůstane v zajetí klerikalismu a bude chtít, jako je tomu u nás, jen brzdit stálý úbytek kněží i věřících spojováním farností a dovozem kněží z Polska či Afriky, budou tu během dvou generací prázdné, zavřené či prodané kostely.

Vůbec nejde o úbytek víry nebo nahrazování náboženství vědou, jak nás učili ve škole. Například u nás do uprázdněného místa po náboženství nevstoupila žádná vědecká racionalita, ale spíš pověry a ezoterika – laciný náboženský kýč.

Jaké změny by měly proběhnout?

Reforma nemůže být povrchní, nemůže se týkat jen struktur. Jakkoliv bude brzy třeba světit ženaté muže a dát v církvi větší prostor ženám, ani tyto kroky samy velkou změnu nepřinesou. Řešení není ani v marných snahách o návrat do doby, kdy údajně bylo všechno v pořádku. Konzervy, jak vidím nyní jako kuchař z donucení, jsou užitečné, ale jednou vyprší jejich doba použitelnosti a musí se vyhodit, protože jsou jedovaté.

Stejně naléhavě ale varuji před lacinou modernizací církve a povrchním přizpůsobením se dnešní společnosti zábavy, jak o to usilují některé charismatické bohoslužby v megakostelích a na stadionech.

Co pro to můžete udělat konkrétně vy?

Já mohu nabídnout zkušenost farnosti, kde je kostel stále plný a počet zájemců – hlavně mladých a vzdělaných – o křest, ostatní svátosti a kněžská a řeholní povolání celých třicet let roste. A podobně je tomu i v několika dalších farnostech, kde pracují podobným stylem, takže si vůbec nemyslím, že to visí na mé osobě.

Tajemstvím vitality naší a podobných farností je to, že se snažíme spojovat tři věci. První a nejdůležitější je naučit lidi meditovat a vést ke kultuře kontemplativního přístupu k životu. Druhou je nabízet důkladné vzdělání ve víře. Tedy vést je ke zdravé, inteligentní, promyšlené víře, která může obstát v čestném dialogu se současnou kulturou, vědou, filozofií a uměním.

A zatřetí – dbát na společenskou angažovanost věřících. Pokusy některých prelátů poklonkovat moci, ať je jakákoliv, lidi z církve vyhánějí a naopak tam lákají patologické typy. Je skvělé, když se zejména křesťané zapojují do nejrůznějších neziskovek, vzdělávacích, charitativních či ekologických hnutí.

Uvedete nějaké příklady?

Výborně se spolupracuje se skautingem a také s Milionem chvilek pro demokracii, který vedou dva teologové. Tam vidím zdravé křesťanství v akci. Žádné zbožné řeči, žádné mávání kříži a růženci a spílání homosexuálům či Istanbulské smlouvě.

Radostná a nesmírně slušná atmosféra i na jejich masových akcích, vědomí občanské zodpovědnosti, odvaha věci pojmenovat správným jménem, to, jak se nyní celorepublikově zapojili do pomoci společnosti ohrožené koronavirem, to je pro mne mnohem přesvědčivější a zralejší přítomnost křesťanských hodnot v občanské společnosti, než jsou různé pochody pro život a klerikálně organizované akce.

Myslím, že církev budoucnosti bude opravdu muset vyjít z kostelů a stát se polní nemocnicí, jak po tom volá papež František a jak se to snažím domýšlet v textech z posledních let. Křesťanská společenství – farnosti, řády, spolky či hnutí – by se měla proměnit ve školy na způsob ideálu prvních univerzit, tedy ve společenství života, modlitby a studia, kde se pravda hledá cestou svobodné, ale kultivované disputace.


ptala se Renata Kalenská, publikováno na serveru Denik N
5. 4. 2020 pod titulkem "Církev se musí změnit, i konzerva se jednou stane jedovatá",
7. 4. 2020 pak "Izolaci si užívám, patrně mi zachránila život. Strach nesmíme pustit ke kormidlu"

Text

CÍRKEV SE MUSÍ ZMĚNIT (duben 2020)
.
NADĚJE V NEMOCNÉM SVĚTĚ (březen 2020)
.
CESTOU DO BOSTONU (leden 2020)
.
ODMÍTÁM DÉMONIZOVÁNÍ HOMOSEXUÁLŮ, CÍRKEV MÁ SAMA KOSTLIVCE VE SKŘÍNI (září 2019)
.
CÍRKEV JE JAKO NĚMECKO PO HOLOCAUSTU (březen 2019)
.
ČAPUTOVÉ JSEM SE OMLUVIL ZA ÚTOKY NA JEJÍ ADRESU Z JISTÝCH KATOLICKÝCH KRUHŮ (březen 2019)
.
VAŘILI SI NÁS JAKO ŽÁBY A POSTUPNĚ ZVYŠOVALI TEPLOTU (leden 2019)
.
ROZHOVOR PRO AHA/BLESK - 50. VÝROČÍ JANA PALACHA (leden 2019)
.
VĚŘIT ZNOVU – A JINAK (prosinec 2018)
.
O JEŽÍŠKOVI NELŽETE. DÍTĚ NENÍ MALÝ HLUPÁČEK (prosinec 2018)
.
STOLETÉ DĚDICTVÍ NÁS VŠECHNY ZAVAZUJE (prosinec 2018)
.
CÍRKVI PŘÍSLUŠÍ POKORA (říjen 2018)
.
50. VÝROČÍ SRPNOVÉ OKUPACE ČESKOSLOVENSKA (srpen 2018)
.
ROZHOVOR PRO LN (červen 2018)
.
ROZHOVOR PRO ČTK (květen 2018)
.
ROZHOVOR PRO KT (květen 2018)
.
MÁME ODVÁŽNÉHO PAPEŽE (březen 2018)
.
KOHO BY DNES JEŽÍŠ HNAL BIČEM Z CHRÁMU (březen 2018)
.
ROZHOVOR PRO LN (leden 2018)
.
PŘEDVOLEBNÍ ROZHOVOR PRO EUROZPRÁVY.CZ (říjen 2017)
.
ZEMAN CHÁTRÁ. PROKREMELSKÉ MAFIE SI MOŽNÁ NAJDOU NÁHRADNÍKA (květen 2017)
.
PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ AŽ NA POSLEDNÍM SOUDU (květen 2017)
.
NÁBOŽENSKÝ FUNDAMENTALISMUS? LIDÉ HLEDAJÍ PŘIROZENĚ JEDNODUCHÉ ODPOVĚDI NA SLOŽITÉ OTÁZKY (únor 2017)
.
DOSAVADNÍ CÍRKEVNÍ PRAXE JE NELIDSKÁ A NEKŘESŤANSKÁ (leden 2017)
.
ROZHOVOR PRO EURO (srpen 2016)
.
ZEMAN NENÍ HODEN VYKONÁVAT FUNKCI PREZIDENTA (červen 2016)
.
SPOJIT NÁBOŽENSTVÍ S POLITICKOU MOCÍ JE OHROMNÉ POKUŠENÍ (červen 2016)
.
RUSKO ZA BREŽNĚVA BYLO MENŠÍ HROZBOU (červen 2016)
.
ZEMAN TRAGICKY ROZDĚLIL SPOLEČNOST. UŽ NELZE USTUPOVAT (duben 2016)
.
FRANTIŠEK JAKO LAKMUSOVÝ PAPÍREK (duben 2016)
.
ROZHOVOR PRO STUDENT TIMES (prosinec 2015)
.
PŘEDVÁNOČNÍ ROZHOVOR PRO PRÁVO (prosinec 2015)
.
VIDEA S POPRAVAMI JSOU PORNO NÁSILÍ! (únor 2015)
.
V REFERENDÁCH VIDÍM NEBEZPEČNÝ NÁSTROJ POPULIZMU (únor 2015)
.
ROZHOVOR PRO DENNÍK N (leden 2015)
.
NOVINÁŘ BY MĚL UMĚT ROZLIŠIT MEZI SATIROU A URÁŽKOU (leden 2015)
.
FANATICI SE JIŽ SPOJILI, ROZUMNÉ TO ČEKÁ (prosinec 2014)
.
NAŠE ZEMĚ PATŘÍ NA ZÁPAD (listopad 2014)
.
ROZHOVOR PRO ECHO24 (září 2014)
.
TEĎ UŽ NA MĚ NEDOPLIVNOU / ZEMANOVI PŘIROSTLA MASKA PŘIHLOUPLÉHO STRÝCE (červenec 2014)
.
BŮH NENÍ POKLADNIČKA (květen 2014)
.
PŘEVLÁDÁ TU NÁBOŽENSKÝ ANALFABETISMUS (březen 2014)
.
PŘÍBĚH JEDINÉHO SYNA (březen 2014)
.
CENU CHÁPU JAKO MORÁLNÍ ZÁVAZEK, ABYCH DÁL POKRAČOVAL VE SVÉ PRÁCI (březen 2014)
.
ROZHOVOR PRO LN (prosinec 2013)
.
ROZHOVOR PŘED VOLBAMI (říjen 2013)
.
ROZHOVOR PRO "ČESKOU POZICI" (leden 2013)
.
PŘED VOLBOU PREZIDENTA (leden 2013)
.
TOMÁŠ HALÍK: K PREZIDENTSKÉ VOLBĚ (leden 2013)
.
SPÁSA JE NA CESTĚ DO HLOUBKY (prosinec 2012)
.
ROZHOVOR S RENÁTOU KALENSKOU A VÝTVARNÍKEM DAVIDEM ČERNÝM PRO ČAS. TÝDEN (prosinec 2011)
.
ČESKÉ SPOLEČNOSTI CHYBÍ KULTURA PRÁVA (leden 2012)
.
BŮH SI CENÍ SVOBODY – VAŽME SI JÍ TAKÉ (prosinec 2011)
.
LÁSKA JE BEZPEČNÝ PROSTOR (prosinec 2011)
.
DUKA TO S KLAUSEM PŘEHÁNÍ (listopad 2011)
.
ROZHOVOR PRO INT. PORTÁL VAŠE LITERATURA (říjen 2011)
.
PŮVODNÍ TEXT ROZHOVORU PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
NOVINKY.CZ - CHAT (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (srpen 2011)
.
DIALOG O TRANSFORMACI (březen 2011)
.
KLAUS MÁ PORUCHU OSOBNOSTI (březen 2011)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROZHLAS (prosinec 2010)
.
I DNES JE V ŽIVOTĚ MÍSTO NA ZÁZRAK (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO KULTURNÍ NOVINY (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO REVUE SPOLEČNOSTI KŘESŤANŮ A ŽIDŮ (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO WEB CESTOMILA (léto 2010)
.
ROZHOVOR PRO BULLETIN SALVATORE (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO FINANČNÍ KOŠER PORTÁL SHEKEL (srpen 2010)
.
ROZHOVOR PRO DOMAŽLICKÝ DENÍK (srpen 2010)
.
CESTA KAŽDÉHO KONVERTITY JE NEZAMĚNITELNÁ (březen 2010)
.
VŠECHNO VYZKOUŠEJTE, CO JE DOBRÉ, TOHO SE DRŽTE (březen 2010)
.
POLITIKY KONTROLUJME, ALE PORAĎME SI BEZ NICH (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO PROFIT (leden 2010)
.
SE SATANEM NELZE VYJEDNÁVAT (prosinec 2009)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROVNOST, BRNĚNSKÝ DENÍK (prosinec 2009)
.
BÝT PŘIPRAVEN, TOŤ VŠE (prosinec 2009)
.
KRIZE JAKO ŠANCE (listopad 2009)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (listopad 2009)
.
VZPOMÍNKA NA SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ (listopad 2009)
.
VZTAH VÍRY A FILOZOFIE (říjen 2009)
.
PAPEŽ MÁ KUPODIVU SMYSL PRO HUMOR (září 2009)
.
O VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ (2009)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LN (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR S M. URBANEM PRO JEHO DIPLOMOVOU PRÁCI O FILOZOFICKÝCH ASPEKTECH DÍLA V. HAVLA (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR O K. ČAPKOVI PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2008)
.
O FRANCII (říjen 2008)
.
TOMÁŠ HALÍK: "MNOHO ČECHŮ SE ZA ATEISTY POKLÁDÁ VLASTNĚ OMYLEM." (září 2008)
.
ROZHOVOR O HUSOVI (červenec 2008)
.
TRPĚLIVOST SE SVĚTEM, CÍRKVÍ A MLČÍCÍM BOHEM (červen 2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (červen 2008)
.
NENECHTE SI VYMÝVAT MOZEK (březen 2008)
.
NEJSEM ANI HOMOSEXUÁL, ANI EUNUCH (březen 2008)
.
TŘI AKTUÁLNÍ DIALOGY (březen 2008)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS 25FPS, TÉMA: DUCHOVNÍ FILM (březen 2008)
.
O HUSOVI A ČESKÉM CIVILNÍM NÁBOŽENSTVÍ (2008)
.
O VEŘEJNÉM SLYŠENÍ V EVROPSKÉM PARLAMENTU (leden 2008)
.
O KÁZÁNÍ – ODPOVĚĎ DO ANKETY ČASOPISU SALVE (leden 2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (leden 2008)
.
NAŠE DĚJINY NEKONČÍ NA VELKÝ PÁTEK ODPOLEDNE (prosinec 2007)
.
NESMÍME ZTRÁCET NADĚJI (prosinec 2007)
.
ROZHOVOR NEJEN O VÝSTAVĚ MRTVÝCH TĚL V PRAŽSKÉ LUCERNĚ (květen 2007)
.
NAPREPAROVANÉ MRTVOLY BANALIZUJÍ SMRT (květen 2007)
.
TĚLO NENÍ ŽÁDNÉ ZAVAZADLO, PATŘÍ MU ÚCTA (květen 2007)
.
NA PREZIDENTA JE MĚ ŠKODA (23.4.2007)
.
MŮJ NEVĚŘÍCÍ PARTNER (březen 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS „EVANJELICKY POSOL SPOD TATIER“ (únor 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS REGENERACE (leden 2007)
.
KŘÍŽ A UKŘIŽOVANÁ MADONNA (září 2006)
.
K TELEVIZNÍMU SERIÁLU >PROLÍNÁNÍ SVĚTŮ< (září 2006)
.
SPOR MUSLIMŮ S BENEDIKTEM XVI. (září 2006)
.
CÍRKEV A MÉDIA (červen 2006)
.
PRO LIDI MUSÍME BÝT PARTNERY V JEJICH HLEDÁNÍ (duben 2006)
.
ODPOVĚDI V ANKETĚ MEZINÁRODNÍHO ČASOPISU GEO (2006)
.
ŽIVOT SÁM JE BOŽÍ HLAS (prosinec 2005)
.
SV. TOMÁŠ A KRÁLÍK, KTERÝ HRAJE NA HOUSLE (listopad 2005)
.
ČASOPIS CHRISTNET (listopad 2005)
.
CÍRKEV MUSÍ ROZVÍJET SOLIDARITU I SPIRITUALITU (duben 2005)
.
PAPEŽ OSLOVIL CELÝ SVĚT (duben 2005)
.
NÁDEJ NA POROZUMENIE NIE JE STRATENÁ (únor 2005)
.
ČASOPIS ANTHROPOS (2005)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NAŠE RODINA (duben 2004)
.
ROZHOVOR S JAKUBEM HUČÍNEM PRO ČASPIS PSYCHOLOGIE DNES (prosinec 2003)
.
ROZHOVOR S JANEM PAULASEM PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2003)
.
„S POŘÁDNĚ ODŘENOU KŮŽÍ“ (září 2003)
.
ROZHOVOR PRO JIHLAVSKÉ LISTY (únor 2003)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LIDOVÉ NOVINY (prosinec 2002)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS CHRISTNET (říjen 2002)
.
ROZHOVOR S JANEM JANDOURKEM PRO MF DNES (září 2002)
.
ROZHOVOR PRO LIDOVÉ NOVINY (červenec 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (květen 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (únor 2002)
.
ROZHOVOR S JOSEFEM GREŠEM PRO ČASOPIS RESPEKT (nepublikováno, červenec 2001)
.
ROZHOVOR PRO STUDENTSKÝ ČASOPIS (březen 2001)
.
O ŽIVOTĚ A PŮSOBENÍ PAPEŽE JANA PAVLA II. (listopad 2000)
.
MLÁDÍ A STÁŘÍ (duben 2000)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS XANTYPA (prosinec 1999)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NOVÁ PŘÍTOMNOST (1999)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

blog Tomáše Halíka

Myšlenka na den

Dnes oblíbené tvrzení, že „všechna náboženství jsou stejně pravdivá“, je ve skutečnosti projevem arogantního a naivního nároku člověka na božskou pozici nad všemi náboženstvími. Mohu opravdu znát všechna náboženství natolik, abych toto mohl tvrdit; kdo vůbec jsem, abych mohl vynášet jakýkoliv (byť sebebenevolentnější) soud o všech náboženstvích?