T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Text

ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROZHLAS (prosinec 2010)

Před dvěma lety jste oslavil kulatiny. Byla to pro Vás příležitost k ohlédnutí se dozadu?

Jistě: šestá dekáda byla pracovně a duchovně nejplodnější etapa mého dosavadního života a proto byla také nejšťastnější. Až po padesátce jsem začal psát pořádné knihy (osobně považuji za trochu opovážlivé, když se člověk o to pokouší dříve); mezi padesátkou a šedesátkou jsem toho také nejvíc přečetl a navštívil všech šest kontinentů naší planety, nejvíc jsem se naučil a mohl jsem pomoci nejvíce lidem. Díval jsem se ovšem také do budoucnosti: stále se ode mne coby šedesátníka očekává výkon za dva třicátníky, tak jsem udělal dohodu s čtyřicátníkem a dvacetiletým v sobě, že sečtou své síly a posunou hranici stáří až za sedmdesátku. Ale samozřejmě je v ruce Boží, nakolik mi dopřeje zdraví, humor, duševní svěžest. Lidský život je křehký a jedna prasklá cévka v mozku může v minutě změnit všechny naše plány.

Čekáte ve svém životě ještě na něco s netrpělivostí?

Čím jsem starší, tím víc cením trpělivost jako jednu z nejdůležitějších ctností; napsal jsem o tom i knihu. Ale zdaleka se mi nepodařilo si tu ctnost plně osvojit. Každoročně například čekám velmi netrpělivě na okamžik, kdy si v nakladatelství Lidové noviny vyzvednu tiskařskou černí ještě vonící první výtisk své knihy (podobně se asi cítí otcové, když se běží do porodnice podívat na své novorozené dítě).

Jako jeden z mála katolických kněží jste znám široké veřejnosti. Jak vnímáte a prožíváte tuto určitou výjimečnost?

Zvykl jsem si vybočovat z řady. Přináší to jistě různé projevy závisti, někdy si zas lidé na mne přenáší dost absurdně leccos, co se o církvi naučili v dějepisu (marně bych vysvětloval, že jsem Jana Husa neupálil a že za inkvizici můžu asi tolik, kolik dnešní Pražané za vyvraždění Slavníkovců) nebo co si přečetli v bulváru. Je příznačné, že mnozí z těch, kteří musí věcně uznat, že já nejsem bigotní fanatik, prahnoucí po majetku a zneužívající děti, trak nedojdou k názoru, že asi všichni kněží nejsou bigotní fanatici a pederasti prahnoucí po majetku, nýbrž zachovají si ten stereotyp a mne vnímají nanejvýš jako výjimku. Na druhé straně si mne řada lidí zbytečně idealizuje nebo se na mne obrací s požadavky, které opravdu nejsem schopen splnit. Být průměrným je jistě pohodlnější, ale člověk by alespoň sám sebe měl umět přijímat takového, jaký je, znát své plusy i minusy.

Advent je o očekávání. Očekává podle Vás něco od církve česká společnost?

Většina ne; naprostá většina našich lidí se s církví, která byla komunisty dokonale vytěsněna ze společnosti a dodnes spíš sedí bojácně v koutě, nikdy bezprostředně nesetkala; na místo osobních zkušeností nabíhají jak stereotypy, přežívající z dob komunistického vymývání mozků, tak bulvární zprávy o církevních skandálech, často příslušně nafouknuté. Kdyby církev byla skutečně taková, jak si ji lidé u nás v důsledku toho představují, zřejmě bych sám řekl: Děkuji, nechci! Ti lidé, s nimiž já přicházím běžně do styku (zejména na univerzitě a v univerzitní farnosti), patří k té vzdělanější a informovanější části společnosti a tam cítím jak rostoucí zájem o víru a spiritualitu, tak velké očekávání, že církev může významně obohatit život jedince i společnosti, pokud bude schopna srozumitelně a věrohodně předávat své poselství a svěřenou tradici. Bohužel mám dojem, že v naší církvi stále není dostatek lidí, schopných kompetentně naplnit toto očekávání. Obecně je poptávka mnohem větší než nabídka; církev se někdy chová jako líná firma, nabízející jeden sortiment a nestarající se o to, že lidé kolem nejsou ani „ovečky“ jako před sto lety, ale ani žádní „bezbožní materialisté“ - že mají své duchovní potřeby, ale ty jsou poněkud jiné než ty, na něž si církev zvykla odpovídat, že mají jiné otázky než ty, na které je církev z minulosti připravena a že potřebují jiný styl a jiný přístup, než který církev zpravidla nabízí.

A prozradíte, co ještě od katolické církve očekává Tomáš Halík?

Já nemám aspirace reformovat církev podle svého vkusu, církev je tu pro všechny, nejen pro mne a mně blízké. Snažím se v rámci církve vytvořit prostředí, kam mohou přemýšliví lidé přijít se svými otázkami a pochybnosti a nemusí se stylizovat, jsou bráni vážně takoví, jací jsou. A od církve a jejího vedení očekávám, že si bude vědoma, že tato služba je důležitá a nebude-li ji podporovat, tak jí alespoň nebude házet klacky pod nohy – a jsem rád, že si většina mé církve na mne už prostě zvykla.

Mnoho lidí se na Vánoce a další svátky, včetně těch osobních, netěší. O čem svědčí tento trend, nebo čeho je výsledkem? Umíme vůbec slavit?

Většina ne: ta výraz„jdeme to oslavit“ chápe jako ekvivalent věty „jdeme se opít“. Samozřejmě to souvisí se sekularizací společnosti. Často říkám, že náboženství nezačíná tam, kde má člověk nějaké představy o Bohu a andělích, nýbrž tam, kde je schopen rozeznávat sváteční od každodenního, posvátné od obyčejného. A svaté je základ svátku a svátek je zdrojem slavení. Komu není nic svaté, ten neumí slavit, svátek je pro něj „prázdno“ a prázdno spíš děsí nebo se zakrývá náhražkami. Komu není nic svaté, před tím je lépe se mít na pozoru.

Nejen Vánoce, ale i další slavnostní události se slaví většinou v rodině. Kde a jak však trávíte své svátky Vy, který nemáte rodinu ?

V jistém smyslu je rodinou kněze jeho farnost a té si užije o Vánocích vrchovatě. A já navíc mám mnoho let rodinu přátel, která mne plně „adoptovala“ – s nimi také trávím část Štědrého večera, než se odejdu domů soustředit před půlnoční mší.

Očekával bych, že jste mimořádně vytížený člověk. Přesto každý rok na podzim vydáváte knihu. Kde na to ušetříte čas a kde se ve Vás bere tvůrčí puzení?

Ano, jsem mimořádně vytížený člověk. Proto už víc než deset let odjíždím v létě do absolutní samoty jedné poustevny u kontemplativního kláštera v Porýní, tam medituju, chodím po lese a většinu dne píšu. I psaní a chůze lesem se pro mne stává pak součástí modlitby a meditace. a každý rok tam vznikne knížka, za kterou se nemusím stydět.

Dvacet let se u Salvátora věnujete mládeži. Je to dost dlouhá doba na změny. V čem se změnila za ten čas vysokoškolská mládež a v čem se změnil jejich duchovní?

Jsou více diferencovaní. Mají víc zájmu o spiritualitu, o duchovní život, než jen o diskuse jako před lety. A jejich duchovní lituje, že mnohé věci, které ví teď, nevěděl dříve.

Pro mladé lidi je technický pokrok v komunikačních prostředcích důležitý. Umí ho používat dnešní církev při jejich evangelizaci?

Jak kdy. Dnes má pomalu každá církevní instituce své webové stránky, existuje řada křesťanských portálů různé úrovně a různého ducha. Rozhlasová vysílání jsou poměrně kvalitní, s televizními pořady bývá větší problém. V zahraničí včetně Vatikánu (a papežova facebooku ) jsou tyto věci běžné.

Najde čtenář, posluchač nebo jakýkoli zájemce kupříkladu Váš profil na Facebooku?

Jsou tam prý nějaké mé fankluby, ale já sám se facebooku vyhýbám jako žroutu času. Blogy nemám rád, z četby anonymních příspěvků se mi obvykle zvedá žaludek – vždycky mne jímá hrozná lítost a stud nad tou směsí hlouposti a arogance, zvláště z těch nenávistných a naprosto nekvalifikovaných projevů nenávisti k skoro všemu, co nějak souvisí s církví. Mám ovšem hojně navštěvované osobní stránky www.halik.cz a hodně je i na stránkách naší akademické farnosti www.salvator.farnost.cz .

Proč byli a jsou v historii lidstva vizionáři, kteří již tolikrát předpověděli konec světa, včetně druhého příchodu Ježíše Krista na tento svět?

Protože si nepřečetli v Písmu Ježíšovo jasné slovo, že o té době neví nikdo, ani Boží Syn, jen Bůh sám a abychom podobným vizionářům nevěřili; ale snad už i Svědkové Jehovovi, kteří už mnohokrát notoricky ohlašovali konec světa na určité datum a vždycky potom nějak mlžili, už si přečetli i ty části Bible mimo jejich oblíbené, z kontextu vytrhané citáty.

Můžou lidé v dnešním přetechnizovaném světě ještě zažívat opravdové mystické zážitky, jak je známe ze života některých svatých?

Ano. To nezáleží na vnějším světě, spíš na vnitřní připravenosti.

Co byste vzkázal těm, co jsou na prahu Vánoc unaveni shonem za nákupy?

Že i Maria s Josefem na cestě do Betléma nezažívali zvláštní idylku, museli zařizovat plno věcí a jistě byli unavení. Ale člověk by měl přípravy na svátky omezit tak, aby přípravy nezakryly vlastní smysl toho, proč jsou konány.

Jste Vy osobně připraven na jakési věčné Vánoce a na to, že byste se už měl setkat s Kristem ve věčnosti?

Kdybych byl připraven, tak už by si mně Pán Bůh k sobě vzal. Z toho, že mne tu ponechává, usuzuji, že mám na sobě ještě hodně pracovat.

Jaký dárek najdou letos pod stromečkem od Vás Vaši nejbližší?

Já mám špatnou fantazii na dárky a nákupy špatně snáším, proto musím vždy v létě v poustevně napsat knihu, která vyjde před Vánoci. Letos nadělím blízkým i vzdáleným knihu Divadlo pro anděly, asi nejhlubší a myšlenkově nejodvážnější z těch, které jsem napsal.

Najdete si ve svém programu čas na poslouchání Českého Rozhlasu?

Rozhlas mám raději než televizi, ale i ten poslouchám dost málo: během ranního koupání a snídaně vyslechnu zpravidla proud zpráv a komentářů, někdy si při psaní pouštím kulisu vážné hudby. Ale o to víc se na vlnách Českého Rozhlasu vyskytuji, např. pravidelně v pořadu Jak to vidí a letos bude Český Rozhlas Praha přenášet na Štědrý večer půlnoční mši z našeho kostela a zazní při tom světová premiéra nového nastudování jedné české barokní vánoční mše.

Rozhovor pro časopis Rozhlas, prosinec 2010

Text

PŘEDVOLEBNÍ ROZHOVOR PRO EUROZPRÁVY.CZ (říjen 2017)
.
ZEMAN CHÁTRÁ. PROKREMELSKÉ MAFIE SI MOŽNÁ NAJDOU NÁHRADNÍKA (květen 2017)
.
PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ AŽ NA POSLEDNÍM SOUDU (květen 2017)
.
NÁBOŽENSKÝ FUNDAMENTALISMUS? LIDÉ HLEDAJÍ PŘIROZENĚ JEDNODUCHÉ ODPOVĚDI NA SLOŽITÉ OTÁZKY (únor 2017)
.
DOSAVADNÍ CÍRKEVNÍ PRAXE JE NELIDSKÁ A NEKŘESŤANSKÁ (leden 2017)
.
ROZHOVOR PRO EURO (srpen 2016)
.
ZEMAN NENÍ HODEN VYKONÁVAT FUNKCI PREZIDENTA (červen 2016)
.
SPOJIT NÁBOŽENSTVÍ S POLITICKOU MOCÍ JE OHROMNÉ POKUŠENÍ (červen 2016)
.
RUSKO ZA BREŽNĚVA BYLO MENŠÍ HROZBOU (červen 2016)
.
ZEMAN TRAGICKY ROZDĚLIL SPOLEČNOST. UŽ NELZE USTUPOVAT (duben 2016)
.
FRANTIŠEK JAKO LAKMUSOVÝ PAPÍREK (duben 2016)
.
ROZHOVOR PRO STUDENT TIMES (prosinec 2015)
.
PŘEDVÁNOČNÍ ROZHOVOR PRO PRÁVO (prosinec 2015)
.
VIDEA S POPRAVAMI JSOU PORNO NÁSILÍ! (únor 2015)
.
V REFERENDÁCH VIDÍM NEBEZPEČNÝ NÁSTROJ POPULIZMU (únor 2015)
.
ROZHOVOR PRO DENNÍK N (leden 2015)
.
NOVINÁŘ BY MĚL UMĚT ROZLIŠIT MEZI SATIROU A URÁŽKOU (leden 2015)
.
FANATICI SE JIŽ SPOJILI, ROZUMNÉ TO ČEKÁ (prosinec 2014)
.
NAŠE ZEMĚ PATŘÍ NA ZÁPAD (listopad 2014)
.
ROZHOVOR PRO ECHO24 (září 2014)
.
TEĎ UŽ NA MĚ NEDOPLIVNOU / ZEMANOVI PŘIROSTLA MASKA PŘIHLOUPLÉHO STRÝCE (červenec 2014)
.
BŮH NENÍ POKLADNIČKA (květen 2014)
.
PŘEVLÁDÁ TU NÁBOŽENSKÝ ANALFABETISMUS (březen 2014)
.
PŘÍBĚH JEDINÉHO SYNA (březen 2014)
.
CENU CHÁPU JAKO MORÁLNÍ ZÁVAZEK, ABYCH DÁL POKRAČOVAL VE SVÉ PRÁCI (březen 2014)
.
ROZHOVOR PRO LN (prosinec 2013)
.
ROZHOVOR PŘED VOLBAMI (říjen 2013)
.
ROZHOVOR PRO "ČESKOU POZICI" (leden 2013)
.
PŘED VOLBOU PREZIDENTA (leden 2013)
.
TOMÁŠ HALÍK: K PREZIDENTSKÉ VOLBĚ (leden 2013)
.
SPÁSA JE NA CESTĚ DO HLOUBKY (prosinec 2012)
.
ROZHOVOR S RENÁTOU KALENSKOU A VÝTVARNÍKEM DAVIDEM ČERNÝM PRO ČAS. TÝDEN (prosinec 2011)
.
ČESKÉ SPOLEČNOSTI CHYBÍ KULTURA PRÁVA (leden 2012)
.
BŮH SI CENÍ SVOBODY – VAŽME SI JÍ TAKÉ (prosinec 2011)
.
LÁSKA JE BEZPEČNÝ PROSTOR (prosinec 2011)
.
DUKA TO S KLAUSEM PŘEHÁNÍ (listopad 2011)
.
ROZHOVOR PRO INT. PORTÁL VAŠE LITERATURA (říjen 2011)
.
PŮVODNÍ TEXT ROZHOVORU PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
NOVINKY.CZ - CHAT (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (srpen 2011)
.
DIALOG O TRANSFORMACI (březen 2011)
.
KLAUS MÁ PORUCHU OSOBNOSTI (březen 2011)
.
ROZHOVOR PRO BULLETIN SALVATORE (prosinec 2010)
.
I DNES JE V ŽIVOTĚ MÍSTO NA ZÁZRAK (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO REVUE SPOLEČNOSTI KŘESŤANŮ A ŽIDŮ (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO WEB CESTOMILA (léto 2010)
.
ROZHOVOR PRO KULTURNÍ NOVINY (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROZHLAS (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO FINANČNÍ KOŠER PORTÁL SHEKEL (srpen 2010)
.
ROZHOVOR PRO DOMAŽLICKÝ DENÍK (srpen 2010)
.
CESTA KAŽDÉHO KONVERTITY JE NEZAMĚNITELNÁ (březen 2010)
.
VŠECHNO VYZKOUŠEJTE, CO JE DOBRÉ, TOHO SE DRŽTE (březen 2010)
.
POLITIKY KONTROLUJME, ALE PORAĎME SI BEZ NICH (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO PROFIT (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROVNOST, BRNĚNSKÝ DENÍK (prosinec 2009)
.
SE SATANEM NELZE VYJEDNÁVAT (prosinec 2009)
.
BÝT PŘIPRAVEN, TOŤ VŠE (prosinec 2009)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (listopad 2009)
.
KRIZE JAKO ŠANCE (listopad 2009)
.
VZPOMÍNKA NA SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ (listopad 2009)
.
VZTAH VÍRY A FILOZOFIE (říjen 2009)
.
PAPEŽ MÁ KUPODIVU SMYSL PRO HUMOR (září 2009)
.
O VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ (2009)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LN (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR S M. URBANEM PRO JEHO DIPLOMOVOU PRÁCI O FILOZOFICKÝCH ASPEKTECH DÍLA V. HAVLA (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR O K. ČAPKOVI PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2008)
.
O FRANCII (říjen 2008)
.
TOMÁŠ HALÍK: "MNOHO ČECHŮ SE ZA ATEISTY POKLÁDÁ VLASTNĚ OMYLEM." (září 2008)
.
ROZHOVOR O HUSOVI (červenec 2008)
.
TRPĚLIVOST SE SVĚTEM, CÍRKVÍ A MLČÍCÍM BOHEM (červen 2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (červen 2008)
.
NENECHTE SI VYMÝVAT MOZEK (březen 2008)
.
NEJSEM ANI HOMOSEXUÁL, ANI EUNUCH (březen 2008)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS 25FPS, TÉMA: DUCHOVNÍ FILM (březen 2008)
.
TŘI AKTUÁLNÍ DIALOGY (březen 2008)
.
O HUSOVI A ČESKÉM CIVILNÍM NÁBOŽENSTVÍ (2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (leden 2008)
.
O VEŘEJNÉM SLYŠENÍ V EVROPSKÉM PARLAMENTU (leden 2008)
.
O KÁZÁNÍ – ODPOVĚĎ DO ANKETY ČASOPISU SALVE (leden 2008)
.
NAŠE DĚJINY NEKONČÍ NA VELKÝ PÁTEK ODPOLEDNE (prosinec 2007)
.
NESMÍME ZTRÁCET NADĚJI (prosinec 2007)
.
ROZHOVOR NEJEN O VÝSTAVĚ MRTVÝCH TĚL V PRAŽSKÉ LUCERNĚ (květen 2007)
.
TĚLO NENÍ ŽÁDNÉ ZAVAZADLO, PATŘÍ MU ÚCTA (květen 2007)
.
NAPREPAROVANÉ MRTVOLY BANALIZUJÍ SMRT (květen 2007)
.
NA PREZIDENTA JE MĚ ŠKODA (23.4.2007)
.
MŮJ NEVĚŘÍCÍ PARTNER (březen 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS „EVANJELICKY POSOL SPOD TATIER“ (únor 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS REGENERACE (leden 2007)
.
KŘÍŽ A UKŘIŽOVANÁ MADONNA (září 2006)
.
K TELEVIZNÍMU SERIÁLU >PROLÍNÁNÍ SVĚTŮ< (září 2006)
.
SPOR MUSLIMŮ S BENEDIKTEM XVI. (září 2006)
.
CÍRKEV A MÉDIA (červen 2006)
.
PRO LIDI MUSÍME BÝT PARTNERY V JEJICH HLEDÁNÍ (duben 2006)
.
ODPOVĚDI V ANKETĚ MEZINÁRODNÍHO ČASOPISU GEO (2006)
.
ŽIVOT SÁM JE BOŽÍ HLAS (prosinec 2005)
.
SV. TOMÁŠ A KRÁLÍK, KTERÝ HRAJE NA HOUSLE (listopad 2005)
.
ČASOPIS CHRISTNET (listopad 2005)
.
CÍRKEV MUSÍ ROZVÍJET SOLIDARITU I SPIRITUALITU (duben 2005)
.
PAPEŽ OSLOVIL CELÝ SVĚT (duben 2005)
.
NÁDEJ NA POROZUMENIE NIE JE STRATENÁ (únor 2005)
.
ČASOPIS ANTHROPOS (2005)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NAŠE RODINA (duben 2004)
.
ROZHOVOR S JAKUBEM HUČÍNEM PRO ČASPIS PSYCHOLOGIE DNES (prosinec 2003)
.
ROZHOVOR S JANEM PAULASEM PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2003)
.
„S POŘÁDNĚ ODŘENOU KŮŽÍ“ (září 2003)
.
ROZHOVOR PRO JIHLAVSKÉ LISTY (únor 2003)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LIDOVÉ NOVINY (prosinec 2002)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS CHRISTNET (říjen 2002)
.
ROZHOVOR S JANEM JANDOURKEM PRO MF DNES (září 2002)
.
ROZHOVOR PRO LIDOVÉ NOVINY (červenec 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (květen 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (únor 2002)
.
ROZHOVOR S JOSEFEM GREŠEM PRO ČASOPIS RESPEKT (nepublikováno, červenec 2001)
.
ROZHOVOR PRO STUDENTSKÝ ČASOPIS (březen 2001)
.
O ŽIVOTĚ A PŮSOBENÍ PAPEŽE JANA PAVLA II. (listopad 2000)
.
MLÁDÍ A STÁŘÍ (duben 2000)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS XANTYPA (prosinec 1999)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NOVÁ PŘÍTOMNOST (1999)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Každý člověk dostal (od Boha, ať si to uvědomuje či ne), určitou míru moci, tj. svobody něco udělat, něco mohl (a tudíž a tou měrou i za něco mohl). Kdo tuto moc zneužil či zanedbal, kdo raději nebyl ochoten svou svobodu objevit a realizovat (viděl sebe sama jen jako oběť a produkt vnějších poměrů), je vinen. Nebyl věrný onomu nejpodstatnějšímu závazku, který je druhou stranou lidské svobody.