T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Text

VŠECHNO VYZKOUŠEJTE, CO JE DOBRÉ, TOHO SE DRŽTE (březen 2010)

Po roce 1989 jste přednášel jako host na řadě univerzit a mezinarodnich vědeckých konferencích v Evropě, na osmi univerzitách v USA, v Indii (Madrasu a Bomabai), v Čínské republice na Taiwanu a Latinské Americe. Pozoroval jste zásadní rozdíly mezi studenty tamních zemí a Českými studenty?

Tohle bych zodpovědně mohl zhodnotit jen při delším pobytu. Většinou šlo o jednotlivé přednášky, často měly charakter slavnostních „výročních přednášek“, kterých se účastní nejen studenti, ale hlavně univerzitní učitelé a akademická veřejnost, tam kromě odpovědí na pár otázek se studenty vlastně nepracujete. Výjimky tvořily jen delší pobyty (trimestr) na univerzitách v Pittsburgu, pak na Newyorské univerzitě v Praze a v roce 2001 v Oxfordu. Anglosaští studenti jsou zvyklí především zpracovávat eseje a průběžně je probírat s pedagogy, v Oxfordu dokonce na stupni „postgraduate“ jsou přednášky spíše výjimkou a chodí na ně zájemci z různých kolejí a fakult a často také univerzitní učitelé (to je u nás naprostou výjimkou, jít na přednášku kolegy). Studenti jsou tam zvyklí permanentně vyhledávat prameny a neustále psát písemné práce. Tam je nemyslitelné to, co u našich studentů bohužel stále přežívá, že skutečně intenzivní práci vyvinou až před zkouškami na konci semestru. Západní studenti si jsou vědomi toho, že studium je drahé a tak se více snaží, aby z něho (tj. ze sebe a ovšem i z učitelů) „vymačkali“ maximum. To, že student během semestru řádného denního studia pracuje v nějakém zaměstnání a studuje jaksi „na částečný úvazek“ (a že pedagog – jako je u nás často z finančních důvodů nucen - podobně vyučuje jen „napůl“), je tam naprosto nemyslitelné. Západní společnost ví, že její úspěšnost stojí a padá se vzděláním mladé generace a že to jedna z věcí, na které se opravdu nevyplatí šetřit a „šidit ji“.

Jedno z desatera božích přikázání zní: Cti otce svého i matku svou… Nenapadlo vás někdy, že by se mohlo rozšířit a obsáhnout také úctu ke všem blízkým, převážně pak ke starším lidem, a nejen k nim, potažmo také například k pedagogům? Ti právě poslední dobou čím dál častěji narážejí na neukázněné děti, se kterými je velmi těžké pracovat. Seběvědomí a pocit neohroženosti v zádech některým z nich úplně zbořil mantinely slušného chování. Je to odraz doby a také nás dospělých?

Jistě, běžně se v katechismech a učebnicích morálky toto přikázání interpretuje šíře, jako vztah k autoritě vůbec. Na Západě vybuchla první dramatická revolta proti autoritám v klíčovém roce 1968 a pubescentní antiautoritářství se nosí dodnes. Člověk, který není během svého vývoje konfrontován s věrohodnou autoritou, dopadne ještě hůř než ten, který je mrzačen přehnaně autoritářskou výchovou: roste deviantní osobnost, která nezná spojení svobody s odpovědností, zná jen karikaturu svobody: nezodpovědnou svévoli. V posledním desetiletí zaznamenáváme další tragický vývoj: ve školách přibývá vražd učitelů a spolužáků a už zdaleka nejde jen o několik málo duševně chorých jedinců; způsob řešit nesnesitelné vnitřní napětí ve stylu agresivních počítačových her a zabijáckých akčních filmů, jimž jsou (nejen) mladí vystaveni jako trvalému vymývání mozkům, se šíří jako ničivá „kulturní nákaza“.

Imunitní systém společnosti, který by měl zvládat agresivní pudovost (k němuž samozřejmě patří důležitá etická dimenze náboženské tradice) je ochromen. Institucionální nositelé této kultury jsou trvale „fackovacími panáky“ médií a křesťanské prvky jsou různými způsoby vytlačovány z veřejného života (nejnověji v rámci ideologie „politické korektnosti a multikulturality“, o níž kdosi řekl, že miluje všechny kultury s výjimkou své vlastní). Ovšem církve samotné jsou do jisté míry rovněž odpovědné za to, že jsou v dnešní Evropě v koutě a v krizi: náboženští představitelé se z velké části se rozdělili na „liberály“ (kteří se de facto ztrácejí v sekulární kultuře) a „fundamentalisty“, kteří nedokážou oslovit společnost s výjimkou malého segmentu vystrašených. Žádná věrohodná náhrada za ně však nenastoupila a asi těžko nastoupit může.

A hlavní garant etické výchovy, prostředí naprosto klíčové pro formování vztahu k autoritám, totiž klasická stabilní rodina, je v naší části světa v rozkladu. Nenávistné výbuchy vůči autoritám jsou téměř vždy přenosem frustrace ze vztahu k otci a matce (přičemž může jít i o tzv. „spořádané rodiny“ podle vnějších kritérií, v nichž však chybí zdravé vztahy mezi rodiči a dětmi).

U nás v Čechách jde – jako v mnoha dalších případech - o zvláštní koktejl jedovatého dědictví „normalizace“ s urputnou snahou napodobit a dohnat Západ v tom, co je na něm nejhoršího. Komunismus byl notorickým „negativním výběrem“: trvale likvidoval ty, kdo mohli být přirozenou mravní autoritou a na vedoucí místa po generace preferoval lidi bezcharakterní a neschopné (schopní a vzdělaní byli už tím potencionálně nebezpeční), ve společnosti se rozmohl cynismus. „Doba Kožená a Železná“ sice otevřela netušené možnosti schopným, avšak často také schopným všeho. Cynismus a naprostá nedůvěra k „lidem nahoře“ nezmizely, dostaly jen nový odstín. Stačí se rozhlédnout po současné politické garnituře a mnoha dalších „celebritách“, abychom pochopili, že osobností veřejného života, které mohou být skutečnou věrohodnou autoritou , je jako šafránu.

Systém a způsob vzdělávání, který je u nás praktikován se podle vás ubírá tím správným směrem? Nebo máte pocit, že se spíše na školách snaží vychovávat ze všech dětí budoucí univerzitní profesory? Humanitní obory na Základních a středních školách nejsou až tolik preferovány a chybí předměty jako je etika, finanční gramotnost – také obecně řečeno tzv.selský rozum.

Nejsem natolik obeznámen s celkovým stavem našeho školství,zejména na nižších stupních, pouze se děsím toho, jaké (bohužel rok od roku větší) procento pologramotných maturantů přichází k přijímacím zkouškám na univerzitu. Obávám se, že stále dojíždí starý systém školství, usilující o předávání kvanta poznatků a informací a ignorující kulturní převrat, který nastal s novými informačními technologiemi. Nyní je úkolem školy naučit kritickému a tvořivému myšlení, umět si vybírat v záplavě lehce dostupných informací a vyhodnocovat je.

Zhruba před deseti lety jste hovořil o mezigeneračním napětí a jeho vývoji. Změnilo se něco za uplynulou dobu?

Stále více se obávám, že konflikt generací bude v budoucnosti nejtragičtějším polem sváru. Když si spočtete řadu faktorů – stárnutí společnosti, neochota mladých plodit a vychovávat děti, prodlužování průměrného věku, nemožnost uživit rostoucí procento důchodců menšícím se počtem ekonomicky aktivních, ztráta „úcty ke stáří“ (typické pro archaické premoderní společnosti), konflikt politických preferencí, daných rozdílnými ekonomickými zájmy generací (sobečtí staří už dnes naslouchají levicovým populistům, kteří upřednostňují hlasy stále početnějších seniorů před zodpovědností za budoucnost dalších generací) atd. – co můžete čekat? Varuji před lehkomyslným schvalováním legalizace euthanasie – právě ta by se mohla stát strašnou zbraní ve „válce generací“.

Zaujala mě také rada, kterou jste kdysi dostal - "do čtyřiceti se drž se starými a od čtyřiceti s mladými" – držíte se jí pořád?

Ano, můj život se jak na univerzitě, tak v pražské Akademické farnosti odehrává převážně mezi mladými a to je úžasný vklad do života, který nedovoluje mentálně zestárnout. Být mezi mladými, to znamená mít po ruce jemný seismograf, který vám lépe než všichni prognostici a futurologové a autoři sci-fi dává tušit, co se bude dít se světem v následujících desetiletích. A můžete být toho alespoň trochu spolutvůrcem.

Máte pocit, že teď v době krize, se lidé mnohem více než kdykoliv předtím ubírají k Bohu a hledají útěchu, pochopení a snad i pomoc? Co pozitivního si z této nepříliš ekonomicky šťastné doby můžeme odnést a předat našim dětem?

Já si příliš nevážím „utěšujícího“ náboženství a lidí, „utíkajících ke křížku“, jen když jim teče do bot. Vážím si víry, která dává sílu k statečnému morálnímu řešení životních situací a která posiluje vědomí odpovědnosti – před Bohem i lidmi. Svoboda jako Boží dar a úkol - to je křesťanství, kterému se snažím učit. Ano, mnoha lidem dochází, že civilizace, v níž si člověk hrál na Boha a necítil žádnou odpovědnost za své konání, výrazně přispěla ke krizi, jejímž jedním z mnoha projevů je současná ekonomická krize. Tato krize ukazuje mimo jiné lživost (pravicového i levicového) jednostranného ekonomického materialismu, který podcenil důležitost kulturně-morálního klimatu, v němž se může ekonomice dařit. Nová generace ekonomů už neočekává od „ekonomické základny“ (ať už od její socializace nebo od její privatizace) automatický efekt na „nadstavbu“; vnímá ekonomické procesy v daleko širším kontextu. I toto vystřízlivění mnohých z ideologie samospasitelné neviditelné ruky trhu je vzácným ovocem dnešní situace.

Jaký je váš osobní názor na moderní technické pomůcky, které se čím dál víc objevují ve vyučovacích hodinách na Základních školách? Mám na mysli notebooky, interaktivní tabule, elektronické čtečky knih, apod.

Technika může a má být významnou pomocí, ale nemůže a nemá nahradit či zastínit nebo jen oslabit mezilidskou komunikaci, která je nejdůležitější hodnotou - to platí o školství (vztahu učitel – žák), stejně jako o lékařství (vztahu lékař – pacient) a dalších oborech. Je-li pro dítě počítač už ne pomůckou, nýbrž nejdůležitějším a nejčastějším „životním partnerem“, zakrní jeho sociální inteligence a lidská komunikační kompetence, vyroste z něj pravděpodobně sociální invalida. Učitel má samozřejmě techniku využívat, ale nemůže se za ní schovávat. Škola se nemůže změnit v plně automatizovanou tovární dílnu, musí zůstat – pamatujme na Komenského – „dílnou lidskosti“. Myslím na slova filozofa Martina Heideggera: Technika překonala všechny vzdálenosti, ale nepřinesla žádnou blízkost. Anebo na slova svatého Pavla: Všechno vyzkoušejte – a co je dobré, toho se držte.

Otázky připravila Marie Hrdá (Uveřejněno v čas. Moderní vyučování č. 3, březen 2010)

Text

PŘEDVOLEBNÍ ROZHOVOR PRO EUROZPRÁVY.CZ (říjen 2017)
.
ZEMAN CHÁTRÁ. PROKREMELSKÉ MAFIE SI MOŽNÁ NAJDOU NÁHRADNÍKA (květen 2017)
.
PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ AŽ NA POSLEDNÍM SOUDU (květen 2017)
.
NÁBOŽENSKÝ FUNDAMENTALISMUS? LIDÉ HLEDAJÍ PŘIROZENĚ JEDNODUCHÉ ODPOVĚDI NA SLOŽITÉ OTÁZKY (únor 2017)
.
DOSAVADNÍ CÍRKEVNÍ PRAXE JE NELIDSKÁ A NEKŘESŤANSKÁ (leden 2017)
.
ROZHOVOR PRO EURO (srpen 2016)
.
ZEMAN NENÍ HODEN VYKONÁVAT FUNKCI PREZIDENTA (červen 2016)
.
SPOJIT NÁBOŽENSTVÍ S POLITICKOU MOCÍ JE OHROMNÉ POKUŠENÍ (červen 2016)
.
RUSKO ZA BREŽNĚVA BYLO MENŠÍ HROZBOU (červen 2016)
.
ZEMAN TRAGICKY ROZDĚLIL SPOLEČNOST. UŽ NELZE USTUPOVAT (duben 2016)
.
FRANTIŠEK JAKO LAKMUSOVÝ PAPÍREK (duben 2016)
.
ROZHOVOR PRO STUDENT TIMES (prosinec 2015)
.
PŘEDVÁNOČNÍ ROZHOVOR PRO PRÁVO (prosinec 2015)
.
VIDEA S POPRAVAMI JSOU PORNO NÁSILÍ! (únor 2015)
.
V REFERENDÁCH VIDÍM NEBEZPEČNÝ NÁSTROJ POPULIZMU (únor 2015)
.
ROZHOVOR PRO DENNÍK N (leden 2015)
.
NOVINÁŘ BY MĚL UMĚT ROZLIŠIT MEZI SATIROU A URÁŽKOU (leden 2015)
.
FANATICI SE JIŽ SPOJILI, ROZUMNÉ TO ČEKÁ (prosinec 2014)
.
NAŠE ZEMĚ PATŘÍ NA ZÁPAD (listopad 2014)
.
ROZHOVOR PRO ECHO24 (září 2014)
.
TEĎ UŽ NA MĚ NEDOPLIVNOU / ZEMANOVI PŘIROSTLA MASKA PŘIHLOUPLÉHO STRÝCE (červenec 2014)
.
BŮH NENÍ POKLADNIČKA (květen 2014)
.
PŘEVLÁDÁ TU NÁBOŽENSKÝ ANALFABETISMUS (březen 2014)
.
PŘÍBĚH JEDINÉHO SYNA (březen 2014)
.
CENU CHÁPU JAKO MORÁLNÍ ZÁVAZEK, ABYCH DÁL POKRAČOVAL VE SVÉ PRÁCI (březen 2014)
.
ROZHOVOR PRO LN (prosinec 2013)
.
ROZHOVOR PŘED VOLBAMI (říjen 2013)
.
ROZHOVOR PRO "ČESKOU POZICI" (leden 2013)
.
PŘED VOLBOU PREZIDENTA (leden 2013)
.
TOMÁŠ HALÍK: K PREZIDENTSKÉ VOLBĚ (leden 2013)
.
SPÁSA JE NA CESTĚ DO HLOUBKY (prosinec 2012)
.
ROZHOVOR S RENÁTOU KALENSKOU A VÝTVARNÍKEM DAVIDEM ČERNÝM PRO ČAS. TÝDEN (prosinec 2011)
.
ČESKÉ SPOLEČNOSTI CHYBÍ KULTURA PRÁVA (leden 2012)
.
BŮH SI CENÍ SVOBODY – VAŽME SI JÍ TAKÉ (prosinec 2011)
.
LÁSKA JE BEZPEČNÝ PROSTOR (prosinec 2011)
.
DUKA TO S KLAUSEM PŘEHÁNÍ (listopad 2011)
.
ROZHOVOR PRO INT. PORTÁL VAŠE LITERATURA (říjen 2011)
.
PŮVODNÍ TEXT ROZHOVORU PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
NOVINKY.CZ - CHAT (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (srpen 2011)
.
DIALOG O TRANSFORMACI (březen 2011)
.
KLAUS MÁ PORUCHU OSOBNOSTI (březen 2011)
.
ROZHOVOR PRO BULLETIN SALVATORE (prosinec 2010)
.
I DNES JE V ŽIVOTĚ MÍSTO NA ZÁZRAK (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO REVUE SPOLEČNOSTI KŘESŤANŮ A ŽIDŮ (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO WEB CESTOMILA (léto 2010)
.
ROZHOVOR PRO KULTURNÍ NOVINY (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROZHLAS (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO FINANČNÍ KOŠER PORTÁL SHEKEL (srpen 2010)
.
ROZHOVOR PRO DOMAŽLICKÝ DENÍK (srpen 2010)
.
CESTA KAŽDÉHO KONVERTITY JE NEZAMĚNITELNÁ (březen 2010)
.
VŠECHNO VYZKOUŠEJTE, CO JE DOBRÉ, TOHO SE DRŽTE (březen 2010)
.
POLITIKY KONTROLUJME, ALE PORAĎME SI BEZ NICH (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO PROFIT (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROVNOST, BRNĚNSKÝ DENÍK (prosinec 2009)
.
SE SATANEM NELZE VYJEDNÁVAT (prosinec 2009)
.
BÝT PŘIPRAVEN, TOŤ VŠE (prosinec 2009)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (listopad 2009)
.
KRIZE JAKO ŠANCE (listopad 2009)
.
VZPOMÍNKA NA SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ (listopad 2009)
.
VZTAH VÍRY A FILOZOFIE (říjen 2009)
.
PAPEŽ MÁ KUPODIVU SMYSL PRO HUMOR (září 2009)
.
O VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ (2009)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LN (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR S M. URBANEM PRO JEHO DIPLOMOVOU PRÁCI O FILOZOFICKÝCH ASPEKTECH DÍLA V. HAVLA (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR O K. ČAPKOVI PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2008)
.
O FRANCII (říjen 2008)
.
TOMÁŠ HALÍK: "MNOHO ČECHŮ SE ZA ATEISTY POKLÁDÁ VLASTNĚ OMYLEM." (září 2008)
.
ROZHOVOR O HUSOVI (červenec 2008)
.
TRPĚLIVOST SE SVĚTEM, CÍRKVÍ A MLČÍCÍM BOHEM (červen 2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (červen 2008)
.
NENECHTE SI VYMÝVAT MOZEK (březen 2008)
.
NEJSEM ANI HOMOSEXUÁL, ANI EUNUCH (březen 2008)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS 25FPS, TÉMA: DUCHOVNÍ FILM (březen 2008)
.
TŘI AKTUÁLNÍ DIALOGY (březen 2008)
.
O HUSOVI A ČESKÉM CIVILNÍM NÁBOŽENSTVÍ (2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (leden 2008)
.
O VEŘEJNÉM SLYŠENÍ V EVROPSKÉM PARLAMENTU (leden 2008)
.
O KÁZÁNÍ – ODPOVĚĎ DO ANKETY ČASOPISU SALVE (leden 2008)
.
NAŠE DĚJINY NEKONČÍ NA VELKÝ PÁTEK ODPOLEDNE (prosinec 2007)
.
NESMÍME ZTRÁCET NADĚJI (prosinec 2007)
.
ROZHOVOR NEJEN O VÝSTAVĚ MRTVÝCH TĚL V PRAŽSKÉ LUCERNĚ (květen 2007)
.
TĚLO NENÍ ŽÁDNÉ ZAVAZADLO, PATŘÍ MU ÚCTA (květen 2007)
.
NAPREPAROVANÉ MRTVOLY BANALIZUJÍ SMRT (květen 2007)
.
NA PREZIDENTA JE MĚ ŠKODA (23.4.2007)
.
MŮJ NEVĚŘÍCÍ PARTNER (březen 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS „EVANJELICKY POSOL SPOD TATIER“ (únor 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS REGENERACE (leden 2007)
.
KŘÍŽ A UKŘIŽOVANÁ MADONNA (září 2006)
.
K TELEVIZNÍMU SERIÁLU >PROLÍNÁNÍ SVĚTŮ< (září 2006)
.
SPOR MUSLIMŮ S BENEDIKTEM XVI. (září 2006)
.
CÍRKEV A MÉDIA (červen 2006)
.
PRO LIDI MUSÍME BÝT PARTNERY V JEJICH HLEDÁNÍ (duben 2006)
.
ODPOVĚDI V ANKETĚ MEZINÁRODNÍHO ČASOPISU GEO (2006)
.
ŽIVOT SÁM JE BOŽÍ HLAS (prosinec 2005)
.
SV. TOMÁŠ A KRÁLÍK, KTERÝ HRAJE NA HOUSLE (listopad 2005)
.
ČASOPIS CHRISTNET (listopad 2005)
.
CÍRKEV MUSÍ ROZVÍJET SOLIDARITU I SPIRITUALITU (duben 2005)
.
PAPEŽ OSLOVIL CELÝ SVĚT (duben 2005)
.
NÁDEJ NA POROZUMENIE NIE JE STRATENÁ (únor 2005)
.
ČASOPIS ANTHROPOS (2005)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NAŠE RODINA (duben 2004)
.
ROZHOVOR S JAKUBEM HUČÍNEM PRO ČASPIS PSYCHOLOGIE DNES (prosinec 2003)
.
ROZHOVOR S JANEM PAULASEM PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2003)
.
„S POŘÁDNĚ ODŘENOU KŮŽÍ“ (září 2003)
.
ROZHOVOR PRO JIHLAVSKÉ LISTY (únor 2003)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LIDOVÉ NOVINY (prosinec 2002)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS CHRISTNET (říjen 2002)
.
ROZHOVOR S JANEM JANDOURKEM PRO MF DNES (září 2002)
.
ROZHOVOR PRO LIDOVÉ NOVINY (červenec 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (květen 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (únor 2002)
.
ROZHOVOR S JOSEFEM GREŠEM PRO ČASOPIS RESPEKT (nepublikováno, červenec 2001)
.
ROZHOVOR PRO STUDENTSKÝ ČASOPIS (březen 2001)
.
O ŽIVOTĚ A PŮSOBENÍ PAPEŽE JANA PAVLA II. (listopad 2000)
.
MLÁDÍ A STÁŘÍ (duben 2000)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS XANTYPA (prosinec 1999)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NOVÁ PŘÍTOMNOST (1999)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Každý člověk dostal (od Boha, ať si to uvědomuje či ne), určitou míru moci, tj. svobody něco udělat, něco mohl (a tudíž a tou měrou i za něco mohl). Kdo tuto moc zneužil či zanedbal, kdo raději nebyl ochoten svou svobodu objevit a realizovat (viděl sebe sama jen jako oběť a produkt vnějších poměrů), je vinen. Nebyl věrný onomu nejpodstatnějšímu závazku, který je druhou stranou lidské svobody.