T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Text

ROZHOVOR PRO AHA/BLESK - 50. VÝROČÍ JANA PALACHA (leden 2019)

Tento týden to bude 50 let od upálení Jana Palacha. Co jeho oběť a projev bezmoci znamená pohledem dneška?

Palachova burcující oběť je výzva pro každou dobu, v níž se smráká, v níž se zdá, že lumpové mají vyhráno, že lež překřikuje pravdu a lidé se začínají bát a křivit: Lidi, probuďte se! Nenechte si to líbit!

Mělo to sebeobětování se vůbec nějaký smysl? Změnilo se něco kromě toho, že odešel z tohoto světa jeden mladý, uvědomělý intelektuál?

Ano, pro ty, kdo pochopili smysl jeho oběti, to mělo velký smysl. Kdykoliv mne během 20 let normalizace vyslýchali STBáci, a snažili se mne sliby nebo hrozbami přinutit ke spolupráci, vzpomněl jsem si na Palacha a řekl si: Už kvůli němu to nesmím udělat! A jsem velmi rád, že mne nikdy nezlomili. A podobnou zkušenost má více lidí mé generace. A pak, po 20 letech, jeho památka probudila mnoho lidí z letargie: v „Palachově týdnu“ začaly demonstrace, které vyústily v pád zločinného komunistického režimu v listopadu téhož roku. Naplnilo se slovo evangelia: „Pšeničné zrno, když padne do země, odumře, ale pak přinese mnohý užitek.“

Není to pro náš národ typické, že oslavuje historické prohry místo dějinných vítězství? Proč to podle vás tak je?

Kdosi napsal jednou zajímavou esej o pohřbívání v Čechách. Manifestační pohřeb Karla Čapka pohřbíval v roce 1938 prvorepublikovou demokracii, pohřeb Jana Masaryka v březnu 48 naději na poválečnou obnovu demokracie, Palachův pohřeb naděje Pražského jara. Při pohřbu Václava Havla jsem měl pocit, že pohřbíváme euforii Listopadu 89 a přichází éra zcela jiných politiků. Avšak v pohledu křesťanské víry naděje sice umírá, ale pak zas vstává z mrtvých.

Jaké na dobu, kdy se Jan Palach upálil, máte vzpomínky?

Srpnová ruská okupace mne zastihla na prázdninách v Anglii. Na radu rodičů a přátel jsem se nevrátil, ale začal studovat na jedné britské univerzitě a otázku návratu jsem nechával otevřenou. V britském univerzitním prostředí jsem byl absolutně šťastný. Před Vánoci jsem dostal dopis, že i ve stínu tanků je možné mnoho věcí stále dělat, ale že mnohé vůdčí osobnosti studentského hnutí emigrovaly – a výzvu, abych se vrátil a nastoupil na jejich místo. Celou noc jsem vnitřně zápasil s otázkou: jsem na světě proto, abych se cítil a měl dobře, nebo proto, abych dělal správné, byť těžké věci? Ráno jsem se rozhodl k návratu. Měl jsem však stále otevřená dvířka na Západ: na vyslanectví nám tenkrát prodlužovali „výjezdní doložky“ o rok. Teprve v lednu mne Palachova oběť definitivně přesvědčila, že zůstanu se svým národem, děj se co děj a zapojím se do disentu. To rozhodnutí mne o několik let později přivedlo do řad „podzemní církve“, k přijetí tajného svěcení a s ním riskantního působení kněze „v ilegalitě“, později jsem se stal blízkým pomocníkem legendárního kardinála Tomáška.

Možná už to někde padlo, přesto se zeptám: setkal jste se s Palachem osobně? A co s Janem Zajícem?

Narodil jsem se ve stejném roce jako Palach a studoval stejnou fakultu, ale jiný obor. S Palachem jsem se pravděpodobně potkával na chodbách Filozofické fakulty, ale osobně jsem ho neznal. Ani Jana Zajíce, rovněž hrdinu čistého srdce a velkého mravního idealismu, jsem osobně nepoznal.

Sám jste se účastnil akcí studentského hnutí a nějakou dobu jste uchovával posmrtnou masku Jana Palacha. Ta je dnes součástí pomníku na budově Filozofické fakulty. Jak často kolem toho místa procházíte a co se vám pokaždé vybaví?

Já jsem pouze nesl Palachovu masku do kostela svatého Tomáše na Malé straně na zádušní mši, kterou jsem pomáhal organizovat, a odtud na Filozofickou fakultu, kam jsme ji umístili do výklenku místo Leninovy busty. Právě ta cesta přes Karlův most byla pro mne zlomovým zážitkem. Vedl jsem jakýsi vnitřní rozhovor s mrtvým spolužákem – a slíbil mu několik věcí, které budu a které nikdy nebudu dělat v celém svém dalším životě. Například že budu vždycky říkat a psát jen to, co si skutečně myslím. Ten slib jsem splnil.
Kolem té masky chodím několikrát týdně, když jdu přednášet na Filozofickou fakultu a svůj tehdejší závazek odpovědět na mravní výzvu Palachovy oběti si často připomenu.

Na internetové diskusi jsem zahlédl srovnání Jana Palacha a atentátníků na Heydricha, kteří si také šli pro jistou smrt a ve finále spáchali sebevraždu. Jak byste srovnal tyto dvě události vy?

Určitý společný motiv tam je – byli to všechno vlastenci, kteří obětovali život, aby probudili národ k odporu vůči okupantům.

Myslíte, že i v současném světě může někdo najít důvod k sebevraždě a být za to opěvován? Pokud vidíme smysl v tom, co udělal Jan Palach, můžeme zároveň říci, že se podobná situace může opakovat a bylo by pak správné podniknout stejné kroky?

Každý takový extrémní čin je jedinečný a pouhé opakování ho spíše zeslabuje. Je třeba hledat nové cesty odporu vůči zlu, vždy přiměřené dané situaci. Pokud nežijeme v diktatuře pod vojenskou okupací, máme mnohé jiné formy občanské angažovanosti.

Nemáte jako kněz se sebevrahy dilema? Co je ještě zatraceníhodná sebevražda a co už je třeba hrdinský čin?

Nikdy bych nenazval Palachů čin sebevraždou, nýbrž obětí. Můj oblíbený spisovatel Chesterton napsal: Sebevrah pohrdá životem, mučedník pohrdá smrtí. Sebevražda je hřích, pokud je nevděčným a zbabělým „vrácením vstupenky do života“. Tohle Janův čin nebyl, on daroval svůj život nám, abychom si uvědomili, že se nesmíme zkřivit ke kolaboraci s ruskými okupanty. Ukázal nám, jakou máme cenu – mravní odolnost národa byla pro něj víc, než jeho vlastní život.
Ale neodvážil bych se soudit vůbec žádného sebevraha – mnohdy je sebevražda důsledek neléčeného depresivního onemocnění, často to mělo být jen demonstrativní volání o pomoc. Pohřbíval jsem řadu sebevrahů a těšil jejich pozůstalé, vím, o čem mluvím, mám za sebou čtyřicet let psychoterapeutické i pastorální péče o lidi v těžkých situacích.

O nás se mluví spíše jako o ateistické zemi. Co řekne křesťanství současnosti? A jak to celé pojetí může změnit doba sociálních sítí a internetu?

Já se teď podílím na jednom velkém mezinárodním sociologickém projektu, zkoumajícím současné globální proměny náboženství i ateismu.
V Čechách je stoprocentních ateistů pramálo. Ti, kteří se za ně považují, jsou jednak spíše agnostici (kteří považují otázku Boží existence za rozumově nerozhodnutelnou), antiklerikálové (kteří proti Bohu celkem nic nemají, ale je jim protivná církev) a „apateisté“ (kterým je náboženství lhostejné). Pak je tu také spoustu pověr – ty jsou skutečným protikladem víry. Tradiční podoby náboženství upadají, ale na místo nich nastupuje něco zajímavějšího, duchovní „hledači“. Ti mne zajímají, s nimi já vedu dialog. Pokud má mít křesťanství v Čechách v budoucnosti šanci, pak to bude jeho nová podoba, která zaujme právě ty hledače. Tato pravdivější a věrohodnější tvář křesťanství bude navazovat na to, co dnes ukazuje papež František. Náboženské strašení lidí, jaké jsme nedávno v Praze slyšeli od pátera Piťhy, mladé lidi od církve odpuzuje, zato však přitahuje velmi zvláštní sortu lidí, kteří se rádi bojí. Celou Biblí však zní výzva: Nebojte se!
Ježíš opakovaně říká: Proč se bojíte? Copak nemáte víru? To je to pravé křesťanské poselství pro naši dobu, kdy populističtí politici šíří a zneužívají strach.
Moji učitelé, kněží, kteří prošli komunistickými (a někteří i nacistickými) koncentráky, mi v „podzemní církvi“ říkali: Člověk může pocítit strach, ale nikdy ho nesmí pustit ke kormidlu svého smýšlení a jednání.

Patříte k těm, kteří tvrdí, že je u nás demokracie v ohrožení. Jak moc je ta situace podle vás vážná?

Ano, je. Jako Němci před válkou a Češi po válce naletěli slibům darebáků a zvolili je v svobodných demokratických volbách většinou hlasů, tak dnes většina (byť malá) našich občanů, přistupujících k volbám, si neuvědomuje, jak hazarduje s budoucností naší země, když odevzdává hlasy populistům nebo ideovým potomkům obou totalit. Nedemokratické mocnosti Východu, Rusko a Čína, vedou proti nám rafinovanou ideovou válku – Rusko především masovým rozšiřováním lživých zpráv, které mají podlomit naši důvěru v Evropskou unii a Západ, a obě tyto mocnosti mají zájem na tom, abychom se stali jejich Trojským koněm v EU a NATO a ztratili důvěru našich spojenců. To je skutečně cesta do pekel. Pokud dostatečný počet lidí nepochopí, kam by nás zavedli Zeman, Babiš, Okamura, komunisté a Klaus junior, je demokracie v nebezpečí. Ovšem vinu nese i opozice, která se nedokáže sjednotit a nabídnout věrohodné představitele a přesvědčivou alternativu.

Média nedávno přinesla informaci, že se modlíte za současného prezidenta Miloše Zemana. Čím to, že si zasloužil takovou Vaši pozornost?

Zdá se mi, že Zeman je nejen velmi špatný prezident, nýbrž i charakterově špatný člověk, mstivý, který už nerozeznává mezi pravdou a lží a bohužel svým chováním udává tón a ovlivňuje nemalou část společnosti, poškozuje její morální klima. Kdo je stále druhým na očích, má velkou odpovědnost. Za špatné lidi je třeba se stále modlit, aby dostali příležitost k pokání a obrácení alespoň v hodině smrti. Dobří lidé to – pokud nejsou v nějakém akutním nebezpečí – tolik nepotřebují.

V roce 1996, k sedmiletému výročí sametové revoluce, jste byl pozván do televizní debaty zároveň s tehdejším premiérem Václavem Klausem. A dokonce jste tvrdili, že spolu občas rozmlouváte o společensko-ekonomických otázkách. Jste s Václavem Klausem dodnes v kontaktu? Jestliže ne – od kdy a z jakého důvodu?

Já jsem doufal, že když v roce 1997 praskla aféra s velkou korupcí ODS a Klaus rezignoval, tak půjde do sebe, přehodnotí svou politiku a stane se dobrým státníkem. Byl jsem naivní, Klaus se stylizoval do arcivévody Ferdinanda – nevinné oběti „sarajevského atentátu“. Pochopil jsem, že on nikdy nepřekoná svůj chorobný narcismus, velikášství a bažení po moci. Nedávno ukázal Klaus svou současnou schopnost intelektuální polemiky dvěma památnými veřejnými výroky na mou adresu: že jsem horší škůdce českého národa než nacistický vrah Heydrich a že musí on, nekatolík, obhajovat proti mně „standardní katolictví.“ Poté, co se Klaus stal nejen příznivcem Putina, ale i maskotem neonacistické AfD, demokraticky smýšlející Západ ho zcela odepsal.
Klaus je potrestán za všechno, co zde napáchal, tvrdým trestem: stal se směšným. Je pomalu poslední, který si to už neuvědomuje. Myslíte, že bych měl ztrácet čas hovory s člověkem takové duševní úrovně?

Který z dvojice Zeman – Klaus je vám bližší? A v čem je podle vás jiný odkaz Václava Havla?

Jistá líheň „prognostiků“, založená v éře šéfa KGB Andropova, některé své bývalé pracovníky trvale poznamenala – magnetická síla Východu, jak je dnes patrné, mnohé z nich dosud celkem nepokrytě přitahuje jako železné piliny. Prezident, který proti zájmům své země hájí zájmy Číny, resp. finanční zájmy svých českých podporovatelů v Číně, by v každé normální zemi byl okamžitě odvolán z úřadu, pokud by neměl tolik cti, aby sám odstoupil. Ti, kdo zrazují nejcennější plod listopadu 1989, náš návrat do rodiny západních evropských států a napomáhají protievropským a protizápadním zájmům Putinova Ruska, mi nejsou blízcí ani trochu.
Jaký je rozdíl mezi Havlem a dvěma výtečníky, kteří ho v úřadě následovali? Na to odpovídám Čapkovým srovnáním mezi chytrostí a moudrostí. Klaus a Zeman byli kdysi chytří, ale Havel byl moudrý. Chytrost je vlastnost, zatímco moudrost je ctnost.


V podstatně zkrácené a upravené podobě publikováno 15. ledna 2019 v deníku Aha! pod redakčním titulkem Palachův čin mě uchránil před StB!
V mírně upravené podobě pak 16. ledna publikováno na serveru Blesk: Halík zmínil svůj slib Palachovi

Text

TOHLE PŘESAHUJE MOŽNOSTI SLOV (prosinec 2023)
.
LIDI, PROBOHA, ZASTAVTE SE, VZPAMATUJTE SE,... (listopad 2023)
.
ROZHOVOR K OCENĚNÍ ŘÁDEM T. G. MASARYKA (říjen 2023)
.
NEVÍM, JESTLI BYCH ZPRÁVU O PUTINOVĚ SMRTI PŘIJAL S RADOSTÍ, ALE S ÚLEVOU ANO (květen 2022)
.
RUSKO ROZUMÍ JEN ŘEČI SÍLY. JE V ZÁJMU CELÉHO SVOBODNÉHO SVĚTA HO ZASTAVIT (květen 2022)
.
PALACHŮV ČIN SE STAL TRVALÝM ZÁVAZKEM NEKOLABOROVAT (leden 2022)
.
ROZHOVOR PRO SME (prosinec 2021)
.
ROZHOVOR PRO TÝŽDEŇ.SK (duben 2021)
.
NEPATRNÝ VIRUS OTŘÁSL PLANETOU (prosinec 2020)
.
TRUTH IS GREATER THAN POWER (June 2020)
.
CÍRKEV SE MUSÍ ZMĚNIT (duben 2020)
.
NADĚJE V NEMOCNÉM SVĚTĚ (březen 2020)
.
CESTOU DO BOSTONU (leden 2020)
.
ODMÍTÁM DÉMONIZOVÁNÍ HOMOSEXUÁLŮ, CÍRKEV MÁ SAMA KOSTLIVCE VE SKŘÍNI (září 2019)
.
CÍRKEV JE JAKO NĚMECKO PO HOLOCAUSTU (březen 2019)
.
ČAPUTOVÉ JSEM SE OMLUVIL ZA ÚTOKY NA JEJÍ ADRESU Z JISTÝCH KATOLICKÝCH KRUHŮ (březen 2019)
.
VAŘILI SI NÁS JAKO ŽÁBY A POSTUPNĚ ZVYŠOVALI TEPLOTU (leden 2019)
.
ROZHOVOR PRO AHA/BLESK - 50. VÝROČÍ JANA PALACHA (leden 2019)
.
O JEŽÍŠKOVI NELŽETE. DÍTĚ NENÍ MALÝ HLUPÁČEK (prosinec 2018)
.
VĚŘIT ZNOVU – A JINAK (prosinec 2018)
.
STOLETÉ DĚDICTVÍ NÁS VŠECHNY ZAVAZUJE (prosinec 2018)
.
CÍRKVI PŘÍSLUŠÍ POKORA (říjen 2018)
.
50. VÝROČÍ SRPNOVÉ OKUPACE ČESKOSLOVENSKA (srpen 2018)
.
ROZHOVOR PRO LN (červen 2018)
.
ROZHOVOR PRO ČTK (květen 2018)
.
ROZHOVOR PRO KT (květen 2018)
.
MÁME ODVÁŽNÉHO PAPEŽE (březen 2018)
.
KOHO BY DNES JEŽÍŠ HNAL BIČEM Z CHRÁMU (březen 2018)
.
ROZHOVOR PRO LN (leden 2018)
.
PŘEDVOLEBNÍ ROZHOVOR PRO EUROZPRÁVY.CZ (říjen 2017)
.
ZEMAN CHÁTRÁ. PROKREMELSKÉ MAFIE SI MOŽNÁ NAJDOU NÁHRADNÍKA (květen 2017)
.
PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ AŽ NA POSLEDNÍM SOUDU (květen 2017)
.
NÁBOŽENSKÝ FUNDAMENTALISMUS? LIDÉ HLEDAJÍ PŘIROZENĚ JEDNODUCHÉ ODPOVĚDI NA SLOŽITÉ OTÁZKY (únor 2017)
.
DOSAVADNÍ CÍRKEVNÍ PRAXE JE NELIDSKÁ A NEKŘESŤANSKÁ (leden 2017)
.
ROZHOVOR PRO EURO (srpen 2016)
.
ZEMAN NENÍ HODEN VYKONÁVAT FUNKCI PREZIDENTA (červen 2016)
.
SPOJIT NÁBOŽENSTVÍ S POLITICKOU MOCÍ JE OHROMNÉ POKUŠENÍ (červen 2016)
.
RUSKO ZA BREŽNĚVA BYLO MENŠÍ HROZBOU (červen 2016)
.
ZEMAN TRAGICKY ROZDĚLIL SPOLEČNOST. UŽ NELZE USTUPOVAT (duben 2016)
.
FRANTIŠEK JAKO LAKMUSOVÝ PAPÍREK (duben 2016)
.
ROZHOVOR PRO STUDENT TIMES (prosinec 2015)
.
PŘEDVÁNOČNÍ ROZHOVOR PRO PRÁVO (prosinec 2015)
.
VIDEA S POPRAVAMI JSOU PORNO NÁSILÍ! (únor 2015)
.
V REFERENDÁCH VIDÍM NEBEZPEČNÝ NÁSTROJ POPULIZMU (únor 2015)
.
ROZHOVOR PRO DENNÍK N (leden 2015)
.
NOVINÁŘ BY MĚL UMĚT ROZLIŠIT MEZI SATIROU A URÁŽKOU (leden 2015)
.
FANATICI SE JIŽ SPOJILI, ROZUMNÉ TO ČEKÁ (prosinec 2014)
.
NAŠE ZEMĚ PATŘÍ NA ZÁPAD (listopad 2014)
.
ROZHOVOR PRO ECHO24 (září 2014)
.
TEĎ UŽ NA MĚ NEDOPLIVNOU / ZEMANOVI PŘIROSTLA MASKA PŘIHLOUPLÉHO STRÝCE (červenec 2014)
.
BŮH NENÍ POKLADNIČKA (květen 2014)
.
CENU CHÁPU JAKO MORÁLNÍ ZÁVAZEK, ABYCH DÁL POKRAČOVAL VE SVÉ PRÁCI (březen 2014)
.
PŘEVLÁDÁ TU NÁBOŽENSKÝ ANALFABETISMUS (březen 2014)
.
PŘÍBĚH JEDINÉHO SYNA (březen 2014)
.
ROZHOVOR PRO LN (prosinec 2013)
.
ROZHOVOR PŘED VOLBAMI (říjen 2013)
.
ROZHOVOR PRO "ČESKOU POZICI" (leden 2013)
.
PŘED VOLBOU PREZIDENTA (leden 2013)
.
TOMÁŠ HALÍK: K PREZIDENTSKÉ VOLBĚ (leden 2013)
.
SPÁSA JE NA CESTĚ DO HLOUBKY (prosinec 2012)
.
ROZHOVOR S RENÁTOU KALENSKOU A VÝTVARNÍKEM DAVIDEM ČERNÝM PRO ČAS. TÝDEN (prosinec 2011)
.
ČESKÉ SPOLEČNOSTI CHYBÍ KULTURA PRÁVA (leden 2012)
.
BŮH SI CENÍ SVOBODY – VAŽME SI JÍ TAKÉ (prosinec 2011)
.
LÁSKA JE BEZPEČNÝ PROSTOR (prosinec 2011)
.
DUKA TO S KLAUSEM PŘEHÁNÍ (listopad 2011)
.
ROZHOVOR PRO INT. PORTÁL VAŠE LITERATURA (říjen 2011)
.
PŮVODNÍ TEXT ROZHOVORU PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
NOVINKY.CZ - CHAT (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (srpen 2011)
.
DIALOG O TRANSFORMACI (březen 2011)
.
KLAUS MÁ PORUCHU OSOBNOSTI (březen 2011)
.
I DNES JE V ŽIVOTĚ MÍSTO NA ZÁZRAK (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO WEB CESTOMILA (léto 2010)
.
ROZHOVOR PRO BULLETIN SALVATORE (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO KULTURNÍ NOVINY (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROZHLAS (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO REVUE SPOLEČNOSTI KŘESŤANŮ A ŽIDŮ (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO FINANČNÍ KOŠER PORTÁL SHEKEL (srpen 2010)
.
ROZHOVOR PRO DOMAŽLICKÝ DENÍK (srpen 2010)
.
CESTA KAŽDÉHO KONVERTITY JE NEZAMĚNITELNÁ (březen 2010)
.
VŠECHNO VYZKOUŠEJTE, CO JE DOBRÉ, TOHO SE DRŽTE (březen 2010)
.
POLITIKY KONTROLUJME, ALE PORAĎME SI BEZ NICH (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO PROFIT (leden 2010)
.
BÝT PŘIPRAVEN, TOŤ VŠE (prosinec 2009)
.
SE SATANEM NELZE VYJEDNÁVAT (prosinec 2009)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROVNOST, BRNĚNSKÝ DENÍK (prosinec 2009)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (listopad 2009)
.
VZPOMÍNKA NA SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ (listopad 2009)
.
KRIZE JAKO ŠANCE (listopad 2009)
.
VZTAH VÍRY A FILOZOFIE (říjen 2009)
.
PAPEŽ MÁ KUPODIVU SMYSL PRO HUMOR (září 2009)
.
O VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ (2009)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LN (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR S M. URBANEM PRO JEHO DIPLOMOVOU PRÁCI O FILOZOFICKÝCH ASPEKTECH DÍLA V. HAVLA (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR O K. ČAPKOVI PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2008)
.
O FRANCII (říjen 2008)
.
TOMÁŠ HALÍK: "MNOHO ČECHŮ SE ZA ATEISTY POKLÁDÁ VLASTNĚ OMYLEM." (září 2008)
.
ROZHOVOR O HUSOVI (červenec 2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (červen 2008)
.
TRPĚLIVOST SE SVĚTEM, CÍRKVÍ A MLČÍCÍM BOHEM (červen 2008)
.
NENECHTE SI VYMÝVAT MOZEK (březen 2008)
.
NEJSEM ANI HOMOSEXUÁL, ANI EUNUCH (březen 2008)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS 25FPS, TÉMA: DUCHOVNÍ FILM (březen 2008)
.
TŘI AKTUÁLNÍ DIALOGY (březen 2008)
.
O HUSOVI A ČESKÉM CIVILNÍM NÁBOŽENSTVÍ (2008)
.
O KÁZÁNÍ – ODPOVĚĎ DO ANKETY ČASOPISU SALVE (leden 2008)
.
O VEŘEJNÉM SLYŠENÍ V EVROPSKÉM PARLAMENTU (leden 2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (leden 2008)
.
NESMÍME ZTRÁCET NADĚJI (prosinec 2007)
.
NAŠE DĚJINY NEKONČÍ NA VELKÝ PÁTEK ODPOLEDNE (prosinec 2007)
.
ROZHOVOR NEJEN O VÝSTAVĚ MRTVÝCH TĚL V PRAŽSKÉ LUCERNĚ (květen 2007)
.
TĚLO NENÍ ŽÁDNÉ ZAVAZADLO, PATŘÍ MU ÚCTA (květen 2007)
.
NAPREPAROVANÉ MRTVOLY BANALIZUJÍ SMRT (květen 2007)
.
NA PREZIDENTA JE MĚ ŠKODA (23.4.2007)
.
MŮJ NEVĚŘÍCÍ PARTNER (březen 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS „EVANJELICKY POSOL SPOD TATIER“ (únor 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS REGENERACE (leden 2007)
.
KŘÍŽ A UKŘIŽOVANÁ MADONNA (září 2006)
.
SPOR MUSLIMŮ S BENEDIKTEM XVI. (září 2006)
.
K TELEVIZNÍMU SERIÁLU >PROLÍNÁNÍ SVĚTŮ< (září 2006)
.
CÍRKEV A MÉDIA (červen 2006)
.
PRO LIDI MUSÍME BÝT PARTNERY V JEJICH HLEDÁNÍ (duben 2006)
.
ODPOVĚDI V ANKETĚ MEZINÁRODNÍHO ČASOPISU GEO (2006)
.
ŽIVOT SÁM JE BOŽÍ HLAS (prosinec 2005)
.
SV. TOMÁŠ A KRÁLÍK, KTERÝ HRAJE NA HOUSLE (listopad 2005)
.
ČASOPIS CHRISTNET (listopad 2005)
.
CÍRKEV MUSÍ ROZVÍJET SOLIDARITU I SPIRITUALITU (duben 2005)
.
PAPEŽ OSLOVIL CELÝ SVĚT (duben 2005)
.
NÁDEJ NA POROZUMENIE NIE JE STRATENÁ (únor 2005)
.
ČASOPIS ANTHROPOS (2005)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NAŠE RODINA (duben 2004)
.
ROZHOVOR S JANEM PAULASEM PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2003)
.
ROZHOVOR S JAKUBEM HUČÍNEM PRO ČASPIS PSYCHOLOGIE DNES (prosinec 2003)
.
„S POŘÁDNĚ ODŘENOU KŮŽÍ“ (září 2003)
.
ROZHOVOR PRO JIHLAVSKÉ LISTY (únor 2003)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LIDOVÉ NOVINY (prosinec 2002)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS CHRISTNET (říjen 2002)
.
ROZHOVOR S JANEM JANDOURKEM PRO MF DNES (září 2002)
.
ROZHOVOR PRO LIDOVÉ NOVINY (červenec 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (květen 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (únor 2002)
.
ROZHOVOR S JOSEFEM GREŠEM PRO ČASOPIS RESPEKT (nepublikováno, červenec 2001)
.
ROZHOVOR PRO STUDENTSKÝ ČASOPIS (březen 2001)
.
O ŽIVOTĚ A PŮSOBENÍ PAPEŽE JANA PAVLA II. (listopad 2000)
.
MLÁDÍ A STÁŘÍ (duben 2000)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS XANTYPA (prosinec 1999)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NOVÁ PŘÍTOMNOST (1999)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

ČKA: Project Templeton
e-mail: projekt.templeton@gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

člen expertní rady Gymnázium Paměti národa

vicepresident
Council for Research ...

Myšlenka na den

Věřící není nikdy úplně věřícím, protože leckdy také jemu se v hluku světa (nebo v oněch chvílích nejistoty a úzkosti) či vinou jeho vlastní nepozornosti ztrácí onen oslovující hlas; ano, někdy jsme my věřící také příliš zbabělí či líní, abychom mu odpovídali, anebo odpovídáme špatně a nevěrohodně.