T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Text

NESMÍME ZTRÁCET NADĚJI (prosinec 2007)

Jaký je váš vztah ke stáří?

Velmi důvěrný – narodil jsem se, když mé mamince bylo 45 let a mému otci skoro 50, prakticky celé dětství a mládí jsem strávil většinou se staršími lidmi a tenhle svět mi dokonce připadal mnohem zajímavější než dětská společnost. O mých čtyřicátinách mi řekl můj zpovědník P. Reinsberg zásadu, kterou kdysi slyšel od jednoho jezuity: Do čtyřiceti se drž se starými, od čtyřiceti s mladými. A protože zakrátko přišel rok 1989 a můj návrat na univerzitu a možnost působit ve studentském kostele, život sám mi přihrál tuto kartu. Přesto jsem se nikdy neodtahoval od starých lidí, vždycky v nich vidím své rodiče.

Erickson, který se zabýval psychologií stáří, to jednou pojmenoval: buď jste zoufalý nebo moudrý..moudrost stáří, ale nepřijde sama, jak té moudrosti dosáhnout?

Právě Erikson ukazuje, že každé životní stádium klade před člověka určitý úkol, celý život je proces zrání osobnosti. Kdo se životem „prošvejkoval“, ten jistě nemůže čekat, že stáří najednou přinese nádherné plody. Ne každý, kdo žil dlouho a kdo toho hodně prožil, dozraje k moudrosti. Domnívám se, že nejspolehlivější cestou k moudrosti je každodenní praxe „zpytování svědomí“, tiché reflexe uplynulého dne, kdy se na své prožitky dokážeme dívat s určitým odstupem a nadhledem – „sub specie aeternitatis“, pod zorným úhlem věčnosti, jak by řekli Spinoza a Masaryk. Tehdy se z prožitku stává zkušenost, z života jako „monologu“ se stává dialog – člověk se učí naslouchat a odpovídat. Jinými slovy: je to praxe modlitby a meditace, vedení duchovního života. To je škola moudrosti.

Má stáří co přinést společnosti?

Určitě: přinejmenším jí nastavuje zrcadlo a dává výhled do budoucnosti. Často obracím známou frázi: mládí je budoucnost společnosti, tvrdím opak: stáří je naše budoucnost. Platí to na rovině individuálního osudu - a pokud to bude s demografickou křivkou Evropy vypadat tak, jako teď, tak i o společnosti jako celku.

…G.G.Marquez jednou napsal : „Stáří smrdí….“

Pokud by tím myslel to, co někdy doprovází tělesnou zchátralost, pak je to něco, co asi lze vydržet. Horší je duchovní zpráchnivělost lidí, kteříž ve stáří propadají malichernosti, hašteřivosti a hamižnosti – literárním prototypem takové nešťastné verze stáří je např. Moliérův Harpagon. Ano, i to je možná tvář stáří. Každý věk má svá úskalí a pokušení.

..Myslíte, že v kontextu s vašimi cestami a vaším vhledem do jiných kultur má stáří někde „zaslouženější“ postavení ve společnosti?

Tradiční úcta k stáří je patrná v mnoha asijských zemích, zejména jsem se s tím setkal v Japonsku.

Potkal jste někoho kdo uměl stárnout důstojně a s grácií?

Ano, nikdy nezapomenu na vídeňského arcibiskupa kardinála Königa, s kterým jsem naposled mluvil v jeho 99 roce života (krátce před jeho smrtí), byl to nádherný člověk, gentleman a duchovní aristokrat v nekrásnějším slova smyslu. Ale měl jsem – jako mnoho jiných, kteří obdivovali jeho nehasnoucí mladistvost duch a otevřenost srdce – dojem, že v tom případě jde opravdu o zázrak. Před několika dny jsem stál u lůžka umírajícího docenta Skály, zakladatele protialkoholní kliniky Apolinář, kde jsem léta pracoval jako psychoterapeut – i to byl příklad člověka aktivního do poslední chvíle. Krásným starcem byl básník a překladatel O. F. Babler ve své chaloupce v Samotiškách na Svatém kopečku u Olomouce – a řada dalších.

Neuměli lidé dříve nějak lépe zestárnout? Z hovorů na lince důvěry mám zkušenost, že 80níci, 90níci se mají k čemu vracet-k základním hodnotám etickým, společenským, náboženským. Zatímco generace, která teď vstupuje do seniorského věku, vyrůstala za totality. Myslíte, že mají z čeho čerpat?

To byla doba, která mnohé zlomila a zkorumpovala – ale jiné zocelila. Nejde tak o „dobu“, jako o to, jak se postavíme k jejím výzvám. I zde platí úsloví, které jsem na jednom horském výletě při sněhové bouři slyšel od zkušeného lesáka: „Není špatné počasí, je jen špatné oblečení.“

Často mají pocit, že jediná šance ve stáří je pokračovat-budovat, budovat..aktivní stáří, ale najednou, když jim dojdou síly přichází prázdnota, plochost.. pocit neužitečnosti ..Určitě se tady odráží i tlak dnešní výkonově orientované společnosti s jejím kultem dravosti, peněz, zdraví, úspěchu….možná i tady někde je podhoubí pro myšlenky o eutanázii…

Západní civilizace prožila osudový zlom v roce 1968. To byl rok neúspěšné politicko-sociální revolty mladé generace, která však vyústila v „kulturní revoluci“, od níž se odvíjí dominace mládí jako archetypu úspěšného lidství. Jedním rysem je móda mládí, diktovaná všudypřítomným diktátem reklamy – není nic trapnějšího, než když staří se začínají stydět za svůj věk a stylizují se do !věčného mládí“, jako by stáří nemělo svou vlastní estetiku a svou vlastní důstojnost. Jistě to souvisí s řadou dalších věcí – v archaické společnosti byl starý člověk ceněn jako zdroj vědomostí a zkušeností, současná civilizace je postavena na pokroku technologie – a pak staří lidé, kteří např. nepronikli do světa internetu a počítačové techniky, jsou vnímáni jako negramotní a zaostalí. Myslím však, že tím, jak procentuelně v naší kultuře přibývá starých lidí, tak i zde časem dojede k určitému obratu. Může ale z disproporce mezi rostoucím počtem důchodců a klesajícím počtem ekonomicky aktivních lidí, které je musí uživit, dojít k nepěkné „válce generací“. Nechci strašit, ale například legalizace eutanásie, s níž někteří nezodpovědní a populističtí politici koketují i u nás, by v takové válce se mohla stát strašlivou zbraní.

Před 10 lety, těsně před vašimi padesátinami, jsme s vámi byli na pouti v Izraeli…teď se blíží vaše šedesátiny…Jakou jste ušel cestu ze těch 10 let? Bojíte se stárnutí?

Člověk začíná stárnout okamžikem početí a léty si na to zvyká. Asi ten největší přelom a psychologický konec mládí nastává v okamžiku, kdy si člověk uvědomí, že už pravda nestačí v životě realizovat úplně všechno. To už mám za sebou. Naštěstí jsem na univerzitě i ve studentském kostele stále mezi mladými lidmi, to člověku nedovolí duševně zchátrat, alespoň ne tak rychle. Zdá se mi, že každé desetiletí mého života je zajímavější než to předchozí, ale také cítím, že se život citelně „zrychluje“ a rychleji utíká. Těším se na „penzi“ jako období většího klidu, ale nevím, zda se něčeho takového dožiju. Lhal bych, kdybych řekl, že mne občasné pomyšlení na to, že bych mohl zůstat ve stáří slepý nebo ochrnutý nebo že bych ztratil zdravý rozum a byl lidem na obtíž, zanechávala v klidu. Mám však naději, že Bůh člověka snad nikdy nezkouší úplně nad jeho síly.

Blíži se čas Adventu , jak zprostředkovat jeho duchovní rozměr, co nám tento čas má přinést, čím nás obohatit?

Měl by to být čas pokoje a úklidu před svátky, nejen v bytě, ale především v duši.

Byť jsou Vánoce symbolem narození, tak často přicházejí myšlenky na smrt, myslíme na ty, kteří už s námi u štědrovečerního stolu nejsou..

Jistě – pokud jsme si nechali vnutit materialistickou představu, že člověk je „věc“ a smrtí je odklizen ze světa jako smetí do koše, pak takové myšlenky vedou k depresi. Pokud jsme se nenechali připravit o naději, že láska je silnější než smrt a že se svými drahými opět setkáme, pak modlitba za ně u vánočního stolu může být útěšnou předchutí tohoto setkání. Žijí v naší paměti – a co je důležité, jsou „uloženi do paměti“, která nepodléhá skleróze – do paměti, které říkáme Bůh.

Vánoce jsou nejčastěji vnímány pohledem rozzářených dětských očí, provázené vůněmi skořice, vanilky, prskavek..radostí ze shledání…,ale na lince důvěry se často setkáváme s těmi, kteří zasednou ke Štědrovečernímu stolu sami…Napadá vás, jak jim ukázat lásku a naději a pokusit se je přimět, aby si nepřipadali opuštění, aby nebyli paralyzováni strachem ze samoty…Jak je ujistit, že i oni mají mnoho co dát..a díky tomu zároveň mohou být obdarováni

I já jsem po určitou dobu sedával sám u vánočního stolu – ale pak jsem přišel na půlnoční mši ke „stolu Páně“ a tam jsem intenzivně prožíval, že patřím do velké rodiny společného Otce všech lidí, od něhož žádný, kdo se sám neizoluje, není opuštěn.

..že Bůh má jistě něco i pro ty, kteří nejsou stoupenci žádné církve, i pro ty, kteří cestu teprve hledají..a jistě i pro ty, kteří ji ani nehledají…

Ano, o tom jsem skálopevně přesvědčen. Proč bychom jinak byli ještě na světě? Život každého žijícího má smysl a nikdy se nesmíme vzdát úkolu tento smysl odkrývat a naplňovat. Ztratit naději, rezignovat – to je dezerce. Nesmíme dezertovat.

Vital Plus 1/ 07, prosinec 2007 - rozhovor vedli E. Tůmová, M. Horažďovský

Text

PŘEDVOLEBNÍ ROZHOVOR PRO EUROZPRÁVY.CZ (říjen 2017)
.
ZEMAN CHÁTRÁ. PROKREMELSKÉ MAFIE SI MOŽNÁ NAJDOU NÁHRADNÍKA (květen 2017)
.
PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ AŽ NA POSLEDNÍM SOUDU (květen 2017)
.
NÁBOŽENSKÝ FUNDAMENTALISMUS? LIDÉ HLEDAJÍ PŘIROZENĚ JEDNODUCHÉ ODPOVĚDI NA SLOŽITÉ OTÁZKY (únor 2017)
.
DOSAVADNÍ CÍRKEVNÍ PRAXE JE NELIDSKÁ A NEKŘESŤANSKÁ (leden 2017)
.
ROZHOVOR PRO EURO (srpen 2016)
.
ZEMAN NENÍ HODEN VYKONÁVAT FUNKCI PREZIDENTA (červen 2016)
.
SPOJIT NÁBOŽENSTVÍ S POLITICKOU MOCÍ JE OHROMNÉ POKUŠENÍ (červen 2016)
.
RUSKO ZA BREŽNĚVA BYLO MENŠÍ HROZBOU (červen 2016)
.
ZEMAN TRAGICKY ROZDĚLIL SPOLEČNOST. UŽ NELZE USTUPOVAT (duben 2016)
.
FRANTIŠEK JAKO LAKMUSOVÝ PAPÍREK (duben 2016)
.
ROZHOVOR PRO STUDENT TIMES (prosinec 2015)
.
PŘEDVÁNOČNÍ ROZHOVOR PRO PRÁVO (prosinec 2015)
.
VIDEA S POPRAVAMI JSOU PORNO NÁSILÍ! (únor 2015)
.
V REFERENDÁCH VIDÍM NEBEZPEČNÝ NÁSTROJ POPULIZMU (únor 2015)
.
ROZHOVOR PRO DENNÍK N (leden 2015)
.
NOVINÁŘ BY MĚL UMĚT ROZLIŠIT MEZI SATIROU A URÁŽKOU (leden 2015)
.
FANATICI SE JIŽ SPOJILI, ROZUMNÉ TO ČEKÁ (prosinec 2014)
.
NAŠE ZEMĚ PATŘÍ NA ZÁPAD (listopad 2014)
.
ROZHOVOR PRO ECHO24 (září 2014)
.
TEĎ UŽ NA MĚ NEDOPLIVNOU / ZEMANOVI PŘIROSTLA MASKA PŘIHLOUPLÉHO STRÝCE (červenec 2014)
.
BŮH NENÍ POKLADNIČKA (květen 2014)
.
PŘEVLÁDÁ TU NÁBOŽENSKÝ ANALFABETISMUS (březen 2014)
.
PŘÍBĚH JEDINÉHO SYNA (březen 2014)
.
CENU CHÁPU JAKO MORÁLNÍ ZÁVAZEK, ABYCH DÁL POKRAČOVAL VE SVÉ PRÁCI (březen 2014)
.
ROZHOVOR PRO LN (prosinec 2013)
.
ROZHOVOR PŘED VOLBAMI (říjen 2013)
.
ROZHOVOR PRO "ČESKOU POZICI" (leden 2013)
.
PŘED VOLBOU PREZIDENTA (leden 2013)
.
TOMÁŠ HALÍK: K PREZIDENTSKÉ VOLBĚ (leden 2013)
.
SPÁSA JE NA CESTĚ DO HLOUBKY (prosinec 2012)
.
ROZHOVOR S RENÁTOU KALENSKOU A VÝTVARNÍKEM DAVIDEM ČERNÝM PRO ČAS. TÝDEN (prosinec 2011)
.
ČESKÉ SPOLEČNOSTI CHYBÍ KULTURA PRÁVA (leden 2012)
.
BŮH SI CENÍ SVOBODY – VAŽME SI JÍ TAKÉ (prosinec 2011)
.
LÁSKA JE BEZPEČNÝ PROSTOR (prosinec 2011)
.
DUKA TO S KLAUSEM PŘEHÁNÍ (listopad 2011)
.
ROZHOVOR PRO INT. PORTÁL VAŠE LITERATURA (říjen 2011)
.
PŮVODNÍ TEXT ROZHOVORU PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
NOVINKY.CZ - CHAT (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (srpen 2011)
.
DIALOG O TRANSFORMACI (březen 2011)
.
KLAUS MÁ PORUCHU OSOBNOSTI (březen 2011)
.
ROZHOVOR PRO BULLETIN SALVATORE (prosinec 2010)
.
I DNES JE V ŽIVOTĚ MÍSTO NA ZÁZRAK (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO REVUE SPOLEČNOSTI KŘESŤANŮ A ŽIDŮ (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO WEB CESTOMILA (léto 2010)
.
ROZHOVOR PRO KULTURNÍ NOVINY (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROZHLAS (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO FINANČNÍ KOŠER PORTÁL SHEKEL (srpen 2010)
.
ROZHOVOR PRO DOMAŽLICKÝ DENÍK (srpen 2010)
.
CESTA KAŽDÉHO KONVERTITY JE NEZAMĚNITELNÁ (březen 2010)
.
VŠECHNO VYZKOUŠEJTE, CO JE DOBRÉ, TOHO SE DRŽTE (březen 2010)
.
POLITIKY KONTROLUJME, ALE PORAĎME SI BEZ NICH (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO PROFIT (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROVNOST, BRNĚNSKÝ DENÍK (prosinec 2009)
.
SE SATANEM NELZE VYJEDNÁVAT (prosinec 2009)
.
BÝT PŘIPRAVEN, TOŤ VŠE (prosinec 2009)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (listopad 2009)
.
KRIZE JAKO ŠANCE (listopad 2009)
.
VZPOMÍNKA NA SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ (listopad 2009)
.
VZTAH VÍRY A FILOZOFIE (říjen 2009)
.
PAPEŽ MÁ KUPODIVU SMYSL PRO HUMOR (září 2009)
.
O VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ (2009)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LN (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR S M. URBANEM PRO JEHO DIPLOMOVOU PRÁCI O FILOZOFICKÝCH ASPEKTECH DÍLA V. HAVLA (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR O K. ČAPKOVI PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2008)
.
O FRANCII (říjen 2008)
.
TOMÁŠ HALÍK: "MNOHO ČECHŮ SE ZA ATEISTY POKLÁDÁ VLASTNĚ OMYLEM." (září 2008)
.
ROZHOVOR O HUSOVI (červenec 2008)
.
TRPĚLIVOST SE SVĚTEM, CÍRKVÍ A MLČÍCÍM BOHEM (červen 2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (červen 2008)
.
NENECHTE SI VYMÝVAT MOZEK (březen 2008)
.
NEJSEM ANI HOMOSEXUÁL, ANI EUNUCH (březen 2008)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS 25FPS, TÉMA: DUCHOVNÍ FILM (březen 2008)
.
TŘI AKTUÁLNÍ DIALOGY (březen 2008)
.
O HUSOVI A ČESKÉM CIVILNÍM NÁBOŽENSTVÍ (2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (leden 2008)
.
O VEŘEJNÉM SLYŠENÍ V EVROPSKÉM PARLAMENTU (leden 2008)
.
O KÁZÁNÍ – ODPOVĚĎ DO ANKETY ČASOPISU SALVE (leden 2008)
.
NAŠE DĚJINY NEKONČÍ NA VELKÝ PÁTEK ODPOLEDNE (prosinec 2007)
.
NESMÍME ZTRÁCET NADĚJI (prosinec 2007)
.
ROZHOVOR NEJEN O VÝSTAVĚ MRTVÝCH TĚL V PRAŽSKÉ LUCERNĚ (květen 2007)
.
TĚLO NENÍ ŽÁDNÉ ZAVAZADLO, PATŘÍ MU ÚCTA (květen 2007)
.
NAPREPAROVANÉ MRTVOLY BANALIZUJÍ SMRT (květen 2007)
.
NA PREZIDENTA JE MĚ ŠKODA (23.4.2007)
.
MŮJ NEVĚŘÍCÍ PARTNER (březen 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS „EVANJELICKY POSOL SPOD TATIER“ (únor 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS REGENERACE (leden 2007)
.
KŘÍŽ A UKŘIŽOVANÁ MADONNA (září 2006)
.
K TELEVIZNÍMU SERIÁLU >PROLÍNÁNÍ SVĚTŮ< (září 2006)
.
SPOR MUSLIMŮ S BENEDIKTEM XVI. (září 2006)
.
CÍRKEV A MÉDIA (červen 2006)
.
PRO LIDI MUSÍME BÝT PARTNERY V JEJICH HLEDÁNÍ (duben 2006)
.
ODPOVĚDI V ANKETĚ MEZINÁRODNÍHO ČASOPISU GEO (2006)
.
ŽIVOT SÁM JE BOŽÍ HLAS (prosinec 2005)
.
SV. TOMÁŠ A KRÁLÍK, KTERÝ HRAJE NA HOUSLE (listopad 2005)
.
ČASOPIS CHRISTNET (listopad 2005)
.
CÍRKEV MUSÍ ROZVÍJET SOLIDARITU I SPIRITUALITU (duben 2005)
.
PAPEŽ OSLOVIL CELÝ SVĚT (duben 2005)
.
NÁDEJ NA POROZUMENIE NIE JE STRATENÁ (únor 2005)
.
ČASOPIS ANTHROPOS (2005)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NAŠE RODINA (duben 2004)
.
ROZHOVOR S JAKUBEM HUČÍNEM PRO ČASPIS PSYCHOLOGIE DNES (prosinec 2003)
.
ROZHOVOR S JANEM PAULASEM PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2003)
.
„S POŘÁDNĚ ODŘENOU KŮŽÍ“ (září 2003)
.
ROZHOVOR PRO JIHLAVSKÉ LISTY (únor 2003)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LIDOVÉ NOVINY (prosinec 2002)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS CHRISTNET (říjen 2002)
.
ROZHOVOR S JANEM JANDOURKEM PRO MF DNES (září 2002)
.
ROZHOVOR PRO LIDOVÉ NOVINY (červenec 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (květen 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (únor 2002)
.
ROZHOVOR S JOSEFEM GREŠEM PRO ČASOPIS RESPEKT (nepublikováno, červenec 2001)
.
ROZHOVOR PRO STUDENTSKÝ ČASOPIS (březen 2001)
.
O ŽIVOTĚ A PŮSOBENÍ PAPEŽE JANA PAVLA II. (listopad 2000)
.
MLÁDÍ A STÁŘÍ (duben 2000)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS XANTYPA (prosinec 1999)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NOVÁ PŘÍTOMNOST (1999)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Víře, jak jí rozumím, se život jeví jako dar a výzva. Můžeme vůči této výzvě být bdělí anebo spící, otevření nebo uzavření. Člověk, který přijímá oslovení, je jím zavázán.