T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Text

ROZHOVOR PRO DOMAŽLICKÝ DENÍK (srpen 2010)

1. Jste rodák z Prahy, avšak vaše rodina má prý kořeny v Domažlicích. Můžete prosím čtenářům Domažlického deníku přiblížit, jak to ve skutečnosti je?

Narodil jsem se v Praze, ale vždycky jsem se hlásil k Chodsku - ze strany obou rodičů pocházím ze dvou starých domažlických rodů, Rádlů a Randů – Rádlové sídlí v Domažlicích od r. 1645 a Randové od r. 1622 ; z prvé větve pocházel i filozof Emanuel Rádl a z druhé Antonín rytíř Randa, zakladatel české právní vědy (oba byli rovněž profesory Univerzity Karlovy). Můj pradědeček Jan Halík patřil k průkopníkům národního obrození – v r. 1848 bojoval na barikádách na Karlově mostě, byl zde zatčen a vězněn, ), později přivedl do Domažlic svého přítele Josefa Kajetána Tyla (jak vyplývá z jejich zachované korespondence, patřil k Tylovým mecenášům); byť byl stále sledován rakouskou policií, po varšavském povstání pomáhal polským vlastencům k útěku přes hranice a řečnil na táborech lidu. Byl otcem 10 dětí a zakladatelem jedné z nejstarších domažlických firem, Halíkova cukrářství (firma zanikla až komunistickým znárodněním po r. 1948). Můj otec dr. Miroslav Halík celé své mládí – než odešel do Prahy, kde se pak stal vydavatelem díla Karla Čapka - věnoval kulturní práci v Domažlicích (mimo jiné inicioval řadu pamětních desek a mluvil při jejich odhalení), znal se J. Š. Baarem, byl nejlepším přítelem Jindřicha Jindřicha (kterého jsem jako dítě poznal i já) atd.; v roce 1972 se stal čestným občanem Domažlic. Já jsem celé dětství trávil prázdniny u babičky v Domažlicích a vracím se sem alespoň na krátké návštěvy dosud – Domažlice a Chodsko znám dobře. Ty své rodové kořeny tu opravdu cítím.

2. Ve vašem životopisu se uvádí, že jste již navštívil všech šest kontinentů. V roce 2002 jste se zúčastnil dokonce i expedice do Antarktidy. To tehdy účastníci expedice mysleli skutečně na vše včetně toho nejhoršího nebo byl účel vaší účasti jiný?

Naše expedice byla součástí výzkumného programu předpokladů přežití v podmínkách extrémní psychické a fyzické zátěže a opravdu šlo párkrát o život. Polárník Jaroslav Pavlíček si chce ověřit hypotézu, že duchovně zakotvení lidé snáší extrémní zátěž lépe, proto do výprav zve občas kněze. Já jsem si jednak chtěl vyzkoušet své síly po pětapadesátce, pak navštívit poslední kontinent, na němž jsem dosud nebyl a také jsme tam založili místní skupinu České křesťanské akademie (která má pobočku i v Domažlicích) – a díky přednáškám Jaroslava Pavlíčka po celé republice je tato naše symbolická skupina docela aktivní.

3. V letech 1966-71 jste coby žák prof. Patočky vystudoval sociologii a filosofii na FF UK, na podzim 1968 jste absolvoval trimestr sociologie a filozofie náboženství na University of Wales v Bangoru ve Velké Britanii. Neuvažoval jste tehdy o emigraci? Pokud ano, co vás přimělo k návratu do rodné země?

Jistěže jsem o tom uvažoval a teprve sebeupálení mého univerzitního kolegy Jana Palacha mne přivedlo k rozhodnutí, že musím pro tuto zemi a její svobodu také něco obětovat. Pamatuji se, jak jsem jako student v roce 1968 smutně obcházel kolem lavičky v parku univerzity v Oxfordu, určené jen pro členy akademické obce této nejprestižnější univerzity světa. Ale Boží mlýny přece jenom melou – když jsem v r. 2001 byl jmenován hostujícím profesorem oxfordské univerzity, našel jsem tu lavičku bezpečně i po 33 letech a šel jsem tam Pánu Bohu poděkovat - a pak se k tomu přidalo ještě pozvání přednášet jako hostující profesor na další dvě univerzity podobné váhy, do Cambridge a loni na Harvard v USA. Když si člověk něco usilovně přeje, a pracuje pro to a svěří to Pánu Bohu – a když to odpovídá Boží vůli, pak se top stane a ani nejhorší mocnosti zla to nepřekazí. Jen je třeba mít trpělivost, důvěru a vytrvalost.

4. Jiří Kodet ve filmu Pelíšky režiséra Jana Hřebejka dával komunistům dva roky. Kolik jste jim dával tehdy v roce 1968 vy?

Na to je těžko odpovědět. Srdcem jsem toužil žít ve svobodné zemi, rozumově jsem příliš nepočítal s tím, že se toho dožiju – a intuice, to je zas něco jiného…

5. V říjnu 1978 jste byl tajně vysvěcen v Erfurtu (NDR) tamním biskupem Aufderbeckem na katolického kněze. Můžete popsat, jak takový tajný akt tehdy vypadal?

Obřad kněžského svěcení je po staletí pro celou planetu dán pevnými právními a liturgickými předpisy. Zde bylo specifikem jen to, že se to dělo za zavřenými dveřmi soukromé kaple v biskupově domě, kam mne přivezli ukrytého pod kabátem v úložním prostoru auta a přítomno bylo jen pět osob a nesměl o tom vědět nikdo kromě naší skupiny, tedy ani moje matka.

6. Za jak dlouho se to dozvěděla Státní bezpečnost a zesílil poté její zájem o vaši osobu nebo to pro vás, osobu činnou v opozičním studentském hnuti, to už horší být nemohlo?

Naše skupina pracovala v ilegalitě podle přísných konspiračních pravidel a nenašel se mezi námi ani jediný zrádce; pokud jsem seznámen s akty STB, tajná policie nikdy nenašla důkazy pro mé podzemní kněžské působení, i když jsem byl vyšetřován a veden jako nepřátelská osoba“, zejména pro své styky s kulturním a náboženským disentem, „podzemní univerzitou“, tajným vydáváním literatury apod. Užil jsem si různé šikany, ale ve srovnáni s tisíci, kteří byli komunisty vězněni a mučeni, to nestojí za řeč.

7. V 80. letech jste patřil k nejbližším spolupracovníkům kardinála Tomáška. Čím vám tato osobnost imponovala a co jste si od něj „vzal“?

Kardinál Tomášek byl člověk hluboké víry a zbožnosti. Nebyl to intelektuál, nebyl žádný velký teolog – jako byli hierarchové, které jsem mohl dobře osobně poznat později, např. vídeňské kardinály Königa a Schönborna nebo oba papeže, Jana Pavla Ii. a Benedikta XVI. František Tomášek byl svou mentalitou spíš tradiční venkovský kněz a nutno po pravdě říci, že také ne vždy byl tak statečný jako v posledních letech života, kdy zcela „změnil kurs“. Tehdy přijal za své spolupracovníky 3 kněze z „podzemí“ a vystupoval tak, že se stal světově známým symbolem duchovního odporu proti totalitě. To, co si na něm cením nejvíc, byla ta schopnost změnit se i ve velmi vysokém věku - a obdivuji i jeho pokoru, s níž dal důvěru nejen léty osvědčenými sloupy církve, jako byli teologové Zvěřina a Mádr, ale i mně, člověku o 50 let mladšímu, který těm dvěma nesahal ani po kotníky. I když řada myšlenek, která byla spojena s Tomáškovým jménem, nepocházela od něho, bez jeho podpory a podpisu by ty myšlenky nemohly vůbec vyjít do světa, nebo neměly by takovou váhu. Tato jeho velká zásluha nesmí být zapomenuta.

8. V průběhu vašeho života jste se setkal s celou řadou významných osobností. Mezi byli i dalajláma či papež Jan Pavel II. Kdo další na vás udělal velký dojem a jak dlouho vlastně člověk dokáže uchovat pocity z takovýchto setkání s osobnostmi uznávanými po celém světě?

Ptáte-li se na dojem, tedy nejvíce na mne zapůsobilo, když mi asi v mých 6 letech domažlický ponocný (který se mi zdál být postavou téměř nadpozemskou) půjčil při své večerní obchůzce na chvíli svou halapartnu. To jsem byl tak strašně pyšný, že jsem si to vybral snad na celý život dopředu, pak už se mnou nehnulo nic. O půl století později mne život zavál do nejpodivnějších míst, mohl jsem večeřet či opakovaně hovořit s hlavami států včetně japonského císaře, se dvěma papeži, mnoha kardinály, ministry, nositeli Nobelových cen, učenci slavných univerzit, s nejvyššími představenými islámu, buddhismu, židovství, šintoismu atd., atd. – ale nikdy to s mým sebevědomím nehýbalo ani zbla ve srovnání s tou poctou na domažlickém náměstí. A teď vážně: Víte, hodnota lidí nespočívá v tom, že jsou „celebrity“, to je polní tráva. Někdy jsem měl nádherný pocit ze setkání s úplně prostými a neznámými lidmi, z nichž opravdu vanula vůně svatosti. Ale naštěstí i mezi těmi, kteří nesou viditelnou duchovní odpovědnost, je řada opravdu úctyhodných lidí. Čtyři muži, které jsem směl poznat – Jan Pavel II., dalajláma, zakladatel komunity v Taize Roger Schutz a Jan Patočka – na mne opravdu působili jako velké světlo: když takový člověk vstoupí do místnosti, nemusí ani nic říkat – a něco se „ve vzduchu“ změní. Kdo je trochu citlivý na to, co z lidí vyzařuje, musel při setkání s nimi zažít něco podobného. Potentátů, schopných manažerů, celebrit a hvězdiček je spousta, ale duchovních osobností s mravní autoritou je v každé době jako šafránu – a je jich moc potřeba!

9. Publikoval jste údajně přes dvě stovky prací. Stále tedy máte čtenářům co říci. Jakou větu byste k tomu dodal? Bohudík, lidé chtějí vědět nebo bohužel, lidé jsou nepoučitelní?

To byl snad hlavně počet mých odborných článků do padesátky. Teprve chvíli po padesátce jsem začal pravidelně, rok co rok, psát a vydávat jednu knihu ročně. Zdá se mi, že je trochu troufalé snažit se napsat něco opravdu pořádného a závažného, pokud si člověk neodkroutil aspoň půlstoletí životních zkušeností a desítky let usilovného studia. Jsem rád, že se mé knihy stále více čtou nejen u nás, že rok od roku jsou vydávány v dalších světových jazycích – nyní se chystá i vydání v čínštině - a že i ve světě získávají prestižní literární ceny a jiná ocenění (o tom největším z nich, které má přijít 27. září letošního roku, musím ještě asi dva týdny mlčet). Ty ceny pro mne nejsou trofejí do skříně slávy, nýbrž určitou „zpětnou vazbou“, podobně jako besedy se čtenáři. Nemyslím si, že svými knihami změním svět. Ale pokud pár lidem – kteří se mnou naprosto nemusí ve všem souhlasit – dám impuls k zamyšlení, nežil jsem a nepracoval jsem snad nadarmo.

10. Domažlice a Chodsko jsou pro vás pouze mlhavým pojmem nebo tenhle kraj znáte dobře?

viz č.1

11. Co vám vytane na mysli, když slyšíte pojmy jako Vavřinecká pouť či Chodské slavnosti?

Vytane mi na mysli Vavřineček, kam jsem od dětství chodil s babičkou a rodiči, krása krojů a spousta písniček, které mi maminka zpívala od nejútlejšího dětství. Co se slavností týče, musím se přiznat, že nemám mnoho smyslu pro masové akce a bojím se té komerce a kýče, s kterými se často na okraji folklórních i náboženských poutí setkávám. Kladu si vždy otázku, na kolik jsou ty tradice i v mladé generaci živé a nakolik se stávají jen „atrakcí pro turisty“. Ono se to totiž dost rychle pozná, co je opravdová, pečlivě pěstovaná tvořivost lidí a co jen Potěmkinova vesnice v režii pořadatelů. Zažil jsem leckde to i ono. Moc bych si přál, aby Chodské slavnosti byly přesvědčivým výrazem toho, že dnešní Chodové cítí odpovědnost za kulturní bohatství našeho kraje.

12. Na letošní pouť do Domažlic jste byl pozván, abyste celebroval sobotní poutní mši na Vavřinečku. Už jste se někdy této mše zúčastnil?

Ano, celebroval jsem tuto mši při jedné z prvních poutí hned po revoluci. Moc dobře si na to pamatuji – vzduch byl plný nadějí. Něco nám od té doby zevšednělo, něco jsme neubránili před těmi, kdo svobodný prostor zneužili a zneužívají k nekalostem všeho druhu; neuvědomovali jsme si dostatečně, že svoboda není jen privilegium, ale také vážný závazek, spojený s velkou odpovědností a prací. Někteří se dokonce obracejí k době nesvobody s podobně hanebnou nostalgií, pro kterou Bůh trestal ty, kterým se při tvrdé cestě pouští k svobodě stýskalo po „hrncích masa“ v egyptském otroctví. Slyšel jsem dokonce, že prý většina domažlickým občanů si přeje, aby se na křižovatku vrátil ten hnusný „Golem“, symbol ostnatých drátů, za nimiž jsme byli zavřeni jako zvířata a tito golémci vraždili nebo štvali psy na ty, kdo už to nemohli snést. Nechce se mi věřit, že by hrdé plémě Psohlavců takhle zdegenerovalo.

13. Poutní mše už celebrovala celá řada význačných osobností církevního života. Považujete pozvání za poctu?

Bylo by asi zdvořilé říci „ano“, ale já jsem vždy dával přednost upřímnosti před zdvořilostí. Už jsem vám řekl, že na pocty já už nejsem „lechtivý“, zažil jsem si v životě mnoho nepříjemného – a to nejen od komunistické vrchnosti, ale i od některých lidí v církvi – a „pocty“ naštěstí přicházejí až ve věku, kdy už mám dost rozumu a zkušeností, abych je bral příliš vážně a aby se mi z nich točila hlava. Ne, nepovažuji sloužení mše v Domažlicích za poctu pro mou osobu, je to služba, kterou dělám rád a těším se na ni.

14. Na kázání před kostelíkem na Vavřinečku se předem připravujete nebo v kázání dáte spíše na momentální rozpoložení a schopnost improvizace?

Nepřipravit se, to by byla hrubá neúcta k posluchačům. Dobrý řečník si musí vždy dobře uspořádat myšlenky, o které se chce rozdělit a pak musí mít dost odvahy třeba úplně změnit připravený text podle atmosféry, kterou na základě dlouholetých zkušeností ze zástupu vycítí.

15. Víte už, o čem budete hovořit?

Samozřejmě. Ale dávám Duchu svatému dost prostoru, aby mi ještě něco dalšího do té doby anebo dokonce až při poutní slavnosti samé vnuknul.

Text

PŘEDVOLEBNÍ ROZHOVOR PRO EUROZPRÁVY.CZ (říjen 2017)
.
ZEMAN CHÁTRÁ. PROKREMELSKÉ MAFIE SI MOŽNÁ NAJDOU NÁHRADNÍKA (květen 2017)
.
PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ AŽ NA POSLEDNÍM SOUDU (květen 2017)
.
NÁBOŽENSKÝ FUNDAMENTALISMUS? LIDÉ HLEDAJÍ PŘIROZENĚ JEDNODUCHÉ ODPOVĚDI NA SLOŽITÉ OTÁZKY (únor 2017)
.
DOSAVADNÍ CÍRKEVNÍ PRAXE JE NELIDSKÁ A NEKŘESŤANSKÁ (leden 2017)
.
ROZHOVOR PRO EURO (srpen 2016)
.
ZEMAN NENÍ HODEN VYKONÁVAT FUNKCI PREZIDENTA (červen 2016)
.
SPOJIT NÁBOŽENSTVÍ S POLITICKOU MOCÍ JE OHROMNÉ POKUŠENÍ (červen 2016)
.
RUSKO ZA BREŽNĚVA BYLO MENŠÍ HROZBOU (červen 2016)
.
ZEMAN TRAGICKY ROZDĚLIL SPOLEČNOST. UŽ NELZE USTUPOVAT (duben 2016)
.
FRANTIŠEK JAKO LAKMUSOVÝ PAPÍREK (duben 2016)
.
ROZHOVOR PRO STUDENT TIMES (prosinec 2015)
.
PŘEDVÁNOČNÍ ROZHOVOR PRO PRÁVO (prosinec 2015)
.
VIDEA S POPRAVAMI JSOU PORNO NÁSILÍ! (únor 2015)
.
V REFERENDÁCH VIDÍM NEBEZPEČNÝ NÁSTROJ POPULIZMU (únor 2015)
.
ROZHOVOR PRO DENNÍK N (leden 2015)
.
NOVINÁŘ BY MĚL UMĚT ROZLIŠIT MEZI SATIROU A URÁŽKOU (leden 2015)
.
FANATICI SE JIŽ SPOJILI, ROZUMNÉ TO ČEKÁ (prosinec 2014)
.
NAŠE ZEMĚ PATŘÍ NA ZÁPAD (listopad 2014)
.
ROZHOVOR PRO ECHO24 (září 2014)
.
TEĎ UŽ NA MĚ NEDOPLIVNOU / ZEMANOVI PŘIROSTLA MASKA PŘIHLOUPLÉHO STRÝCE (červenec 2014)
.
BŮH NENÍ POKLADNIČKA (květen 2014)
.
PŘEVLÁDÁ TU NÁBOŽENSKÝ ANALFABETISMUS (březen 2014)
.
PŘÍBĚH JEDINÉHO SYNA (březen 2014)
.
CENU CHÁPU JAKO MORÁLNÍ ZÁVAZEK, ABYCH DÁL POKRAČOVAL VE SVÉ PRÁCI (březen 2014)
.
ROZHOVOR PRO LN (prosinec 2013)
.
ROZHOVOR PŘED VOLBAMI (říjen 2013)
.
ROZHOVOR PRO "ČESKOU POZICI" (leden 2013)
.
PŘED VOLBOU PREZIDENTA (leden 2013)
.
TOMÁŠ HALÍK: K PREZIDENTSKÉ VOLBĚ (leden 2013)
.
SPÁSA JE NA CESTĚ DO HLOUBKY (prosinec 2012)
.
ROZHOVOR S RENÁTOU KALENSKOU A VÝTVARNÍKEM DAVIDEM ČERNÝM PRO ČAS. TÝDEN (prosinec 2011)
.
ČESKÉ SPOLEČNOSTI CHYBÍ KULTURA PRÁVA (leden 2012)
.
BŮH SI CENÍ SVOBODY – VAŽME SI JÍ TAKÉ (prosinec 2011)
.
LÁSKA JE BEZPEČNÝ PROSTOR (prosinec 2011)
.
DUKA TO S KLAUSEM PŘEHÁNÍ (listopad 2011)
.
ROZHOVOR PRO INT. PORTÁL VAŠE LITERATURA (říjen 2011)
.
PŮVODNÍ TEXT ROZHOVORU PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
NOVINKY.CZ - CHAT (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (srpen 2011)
.
DIALOG O TRANSFORMACI (březen 2011)
.
KLAUS MÁ PORUCHU OSOBNOSTI (březen 2011)
.
ROZHOVOR PRO BULLETIN SALVATORE (prosinec 2010)
.
I DNES JE V ŽIVOTĚ MÍSTO NA ZÁZRAK (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO REVUE SPOLEČNOSTI KŘESŤANŮ A ŽIDŮ (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO WEB CESTOMILA (léto 2010)
.
ROZHOVOR PRO KULTURNÍ NOVINY (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROZHLAS (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO FINANČNÍ KOŠER PORTÁL SHEKEL (srpen 2010)
.
ROZHOVOR PRO DOMAŽLICKÝ DENÍK (srpen 2010)
.
CESTA KAŽDÉHO KONVERTITY JE NEZAMĚNITELNÁ (březen 2010)
.
VŠECHNO VYZKOUŠEJTE, CO JE DOBRÉ, TOHO SE DRŽTE (březen 2010)
.
POLITIKY KONTROLUJME, ALE PORAĎME SI BEZ NICH (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO PROFIT (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROVNOST, BRNĚNSKÝ DENÍK (prosinec 2009)
.
SE SATANEM NELZE VYJEDNÁVAT (prosinec 2009)
.
BÝT PŘIPRAVEN, TOŤ VŠE (prosinec 2009)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (listopad 2009)
.
KRIZE JAKO ŠANCE (listopad 2009)
.
VZPOMÍNKA NA SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ (listopad 2009)
.
VZTAH VÍRY A FILOZOFIE (říjen 2009)
.
PAPEŽ MÁ KUPODIVU SMYSL PRO HUMOR (září 2009)
.
O VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ (2009)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LN (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR S M. URBANEM PRO JEHO DIPLOMOVOU PRÁCI O FILOZOFICKÝCH ASPEKTECH DÍLA V. HAVLA (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR O K. ČAPKOVI PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2008)
.
O FRANCII (říjen 2008)
.
TOMÁŠ HALÍK: "MNOHO ČECHŮ SE ZA ATEISTY POKLÁDÁ VLASTNĚ OMYLEM." (září 2008)
.
ROZHOVOR O HUSOVI (červenec 2008)
.
TRPĚLIVOST SE SVĚTEM, CÍRKVÍ A MLČÍCÍM BOHEM (červen 2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (červen 2008)
.
NENECHTE SI VYMÝVAT MOZEK (březen 2008)
.
NEJSEM ANI HOMOSEXUÁL, ANI EUNUCH (březen 2008)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS 25FPS, TÉMA: DUCHOVNÍ FILM (březen 2008)
.
TŘI AKTUÁLNÍ DIALOGY (březen 2008)
.
O HUSOVI A ČESKÉM CIVILNÍM NÁBOŽENSTVÍ (2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (leden 2008)
.
O VEŘEJNÉM SLYŠENÍ V EVROPSKÉM PARLAMENTU (leden 2008)
.
O KÁZÁNÍ – ODPOVĚĎ DO ANKETY ČASOPISU SALVE (leden 2008)
.
NAŠE DĚJINY NEKONČÍ NA VELKÝ PÁTEK ODPOLEDNE (prosinec 2007)
.
NESMÍME ZTRÁCET NADĚJI (prosinec 2007)
.
ROZHOVOR NEJEN O VÝSTAVĚ MRTVÝCH TĚL V PRAŽSKÉ LUCERNĚ (květen 2007)
.
TĚLO NENÍ ŽÁDNÉ ZAVAZADLO, PATŘÍ MU ÚCTA (květen 2007)
.
NAPREPAROVANÉ MRTVOLY BANALIZUJÍ SMRT (květen 2007)
.
NA PREZIDENTA JE MĚ ŠKODA (23.4.2007)
.
MŮJ NEVĚŘÍCÍ PARTNER (březen 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS „EVANJELICKY POSOL SPOD TATIER“ (únor 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS REGENERACE (leden 2007)
.
KŘÍŽ A UKŘIŽOVANÁ MADONNA (září 2006)
.
K TELEVIZNÍMU SERIÁLU >PROLÍNÁNÍ SVĚTŮ< (září 2006)
.
SPOR MUSLIMŮ S BENEDIKTEM XVI. (září 2006)
.
CÍRKEV A MÉDIA (červen 2006)
.
PRO LIDI MUSÍME BÝT PARTNERY V JEJICH HLEDÁNÍ (duben 2006)
.
ODPOVĚDI V ANKETĚ MEZINÁRODNÍHO ČASOPISU GEO (2006)
.
ŽIVOT SÁM JE BOŽÍ HLAS (prosinec 2005)
.
SV. TOMÁŠ A KRÁLÍK, KTERÝ HRAJE NA HOUSLE (listopad 2005)
.
ČASOPIS CHRISTNET (listopad 2005)
.
CÍRKEV MUSÍ ROZVÍJET SOLIDARITU I SPIRITUALITU (duben 2005)
.
PAPEŽ OSLOVIL CELÝ SVĚT (duben 2005)
.
NÁDEJ NA POROZUMENIE NIE JE STRATENÁ (únor 2005)
.
ČASOPIS ANTHROPOS (2005)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NAŠE RODINA (duben 2004)
.
ROZHOVOR S JAKUBEM HUČÍNEM PRO ČASPIS PSYCHOLOGIE DNES (prosinec 2003)
.
ROZHOVOR S JANEM PAULASEM PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2003)
.
„S POŘÁDNĚ ODŘENOU KŮŽÍ“ (září 2003)
.
ROZHOVOR PRO JIHLAVSKÉ LISTY (únor 2003)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LIDOVÉ NOVINY (prosinec 2002)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS CHRISTNET (říjen 2002)
.
ROZHOVOR S JANEM JANDOURKEM PRO MF DNES (září 2002)
.
ROZHOVOR PRO LIDOVÉ NOVINY (červenec 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (květen 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (únor 2002)
.
ROZHOVOR S JOSEFEM GREŠEM PRO ČASOPIS RESPEKT (nepublikováno, červenec 2001)
.
ROZHOVOR PRO STUDENTSKÝ ČASOPIS (březen 2001)
.
O ŽIVOTĚ A PŮSOBENÍ PAPEŽE JANA PAVLA II. (listopad 2000)
.
MLÁDÍ A STÁŘÍ (duben 2000)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS XANTYPA (prosinec 1999)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NOVÁ PŘÍTOMNOST (1999)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Každý člověk dostal (od Boha, ať si to uvědomuje či ne), určitou míru moci, tj. svobody něco udělat, něco mohl (a tudíž a tou měrou i za něco mohl). Kdo tuto moc zneužil či zanedbal, kdo raději nebyl ochoten svou svobodu objevit a realizovat (viděl sebe sama jen jako oběť a produkt vnějších poměrů), je vinen. Nebyl věrný onomu nejpodstatnějšímu závazku, který je druhou stranou lidské svobody.