T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Text

ČASOPIS CHRISTNET (listopad 2005)

1) Po volbě Václava Klause prezidentem jste vydal své známé prohlášení (viz ChristeNet...). Jak se nyní díváte na situaci v Česku v době "pohavlovské", v době Klause a Paroubka?

Bohužel, na tuto Vaši otázku nedokážu říct nic povzbudivého. Každý rok po návratu z letního pobytu v poustevně - po několikatýdenní totální abstinenci také od veškerých médií - s překvapením zjišťuji, že jsem zanedbáváním zájmu o domácí scénu naprosto o nic nepřišel. A tak letos na podzim jsem z psychohygyenických důvodů začal sledovat českou politiku jen zcela okrajově (stačí mi ranní zprávy a komentáře BBC) - a denně děkuji Bohu, že jsem do ní nevstoupil. Myslím, že veřejný život v naší zemi od parlamentu po média klesá pod bod únosnosti; poprvé nevím, koho budu v příštích volbách volit a zda se vůbec voleb účastním. Myslím, že od listopadu 1989 nebyla naše politická scéna tak ubohá a špinavá.

Klaus mne ničím nepřekvapil - kromě stereotypně trapného poštěkávání na EU, "NG-oismus" apod. z něho nevyšlo nic, co by stálo za jakoukoliv reakci. Duchovně a morálně tuto společnost neobohatil ničím, nenabídl žádnou inspirativní vizi. Premiér Paroubek jako osoba, jako rázovitá postava, má část mých sympatií, ale to se netýká politiky ČSSD, zejména jejího sbližování s KSČM. Obávám se ještě více toho, co pravděpodobně přijde po volbách, ale nevidím momentálně žádný způsob, jak tomu zabránit. Necítím už žádnou chuť, sílu, motivaci do této sféry zasahovat jinak, než že občas vnesu nějaký postřeh, nápad, komentář do médií, ale celková apatie lidí je už taková, že zpravidla nedojde ani k žádné veřejné debatě; veřejný prostor opanoval bulvár a průmysl laciné zábavy.

2) Hodně se věnujete takzvané velké ekumeně - mezináboženskému dialogu. Ve své záříjové přednášce na Fóru svatého Vojtěcha (viz ChristNet...) v Hnězdně jste označil za trvale platné dva obrazy 20. století - snímek planety Země z Měsíce a "pak fotografie papeže, který se drží za ruku s dalajlámou, s představitelem židů, muslimů a ostatních náboženství světa před bazilikou svatého Františka v Assisi." Do jaké míry je toto františkánské pozadí pro mezináboženský dialog důležité - svatý František, který se během křižácké výpravy v Egyptě setkává se sultánem, svatý František, který se modlí "Pane, učiň mne nástrojem svého pokoje?"

Ano, svatý František je vnímán i mimo katolickou církev jako ztělesnění vnitřní svobody, univerzální lásky a radostné oproštěnosti, je to osobnost, jíž rozumí lidé přes hranice náboženství. I v tradičně islámských zemích, kde jinověrci neměli na růžích ustláno, právě františkáni bývali tolerováni - například v Palestině za vlády muslimů (a dodnes), nebo v některých oblastech Balkánu.

3) Máte možnost při dialozích s významnými představiteli jiných náboženství, například islámu, otevřít i otázku lidských práv ? Kde vede hranice mezi snahou o smíření na straně jedné a pravdivostí na straně druhé? Jakou prioritu zde má mít solidarita se situací křesťanů v nekřesťanských zemích?

Koncept lidských práv, který je nám dnes na Západě vlastní, je nezápadním (především muslimským) světem vnímán jako cizorodý a nepřijatelný; kdybychom trvali na tom, že to je jediné východisko a platforma setkání, k žádnému dialogu by nedošlo.

Když uvážíme, jak dlouho trvalo nám křesťanům, než jsme dospěli k zásadě tolerance a svobody svědomí a náboženství (a mnohým křesťanům jsou tyto zásady dodnes cizí), nesmíme nerealisticky očekávat, že na ni příliš brzy přistoupí všichni představitelé jiných náboženství; je třeba s nimi začít hovořit bez předběžných podmínek. Dále je třeba si uvědomit, že v islámu neexistuje něco takového, jako "církev" (oddělená od státu) nebo všeobecně závazná autorita typu papeže; muslimští intelektuálové, s nimiž se setkávám, mají právě tak malou možnost ovlivnit politické poměry (např. respektování náboženské svobody nemuslimů v Saudské Arábii či Sudánu), jako já mohu těžko ovlivnit spory křesťanů v Irsku nebo chování amerických vojáků v iránských věznicích. Od hledání analogií v eticko-náboženských tradicích a vůbec nějaké základny pro vzájemné porozumění a zmírnění předsudků je ještě daleko k rozhovorům, od nichž bychom mohli čekat praktické politické důsledky, mezináboženský dialog nemá charakter mezistátních politických ujednání, přesto má v době "prolínání světů" nezastupitelnou úlohu. Je to ovšem běh na velmi dlouhou trať.

4) V dnešní době se možná častěji než o Bohu mluví o andělech - v umění i showbusinessu. Co tomu říkáte jako religionista a teolog?

Na jedné straně je to součást žízně po posvátnu (to je religionistická odpověď); pro křesťanského teologa je tento kult andělů něčím, co připomíná ono uctívání nebeských mocností, od něhož se distancoval svatý Pavel.

5) Často zmiňujete citát Karla Rahnera: "Křesťan budoucnosti bude mystikem, člověkem, který něco prožil, nebo jím nebude vůbec." Jak máme chápat a vidět onoho mystika, patří sem i široký charismatický proud v současné církvi, který hodně staví na enthusiasmu a zážitkové spiritualitě?

Styl "divokých charismatiků", používajících při "uzdravovacích akcích" a agresivně-evangelikálních klauniádách na stadionech techniky masové manipulace, je mi z duše odporný (také proto, že pečuji o řadu lidí, kteří v důsledku tohoto stylu pastorace utrpěli vážné psychické a morální úrazy). Nechci však všechny tyto proudy házet do jednoho pytle - na některých proudech katolické charismatické obnovy oceňuji (a někdy sám používám) určité prvky (například modlitbu za "uzdravení minulosti", vnitřních zranění apod.).

Vím, že určitému typu lidí (a určitým věkovým kategoriím) vyhovují "nová náboženská hnutí", sám mám však od nich velký odstup, vidím je většinou kriticky a na mystické tradici oceňuji smysl pro paradox, pěstování vnitřní svobody a myšlenky "negativní teologie" (oproštěnosti od lpění na určitých metafyzických konstrukcích, otevřenost pro Boha jako Tajemství, transcendující naše představy a pojmy).

6) Jak se píší v ateistickém Česku teologické bestsellery? V čem je tajemství toho, že Vaše knihy oslovují tak široké spektrum čtenářů?

Jsou to knížky, které vznikají jako vedlejší plod mých každoročních duchovních cvičení v naprosté samotě a tichu, vznikají opravdu spíš "na kolenou" a s pohledem upřeným na eucharistii. Vždy se snažím být maximálně upřímný, nést svou kůži na trh; nejsou to (většinou) odtažité teoretické traktáty, snažím se navázat na tradici, kterou založil svatý Augustin svými "Vyznáními", kde spojil reflexi vlastní životní zkušenosti s filozofickou teologií. Vydávám počet vždy z určité oblasti své činnosti, své zkušenosti a snažím se i lidem, kteří nezdomácněli v církevních lavicích (a přednostně jim) nabídnout určitou spiritualitu a životní filozofii pro tuto dobu, v níž se tolik věcí "chvěje" a proměňuje. Snažím se "číst znamení času" a představit víru nikoliv jako soubor pouček, nýbrž jako cestu (která má i své zákruty a do níž se vejdou i kritické otázky).

7) V listopadu vyjde Vaše nová kniha "Noc zpovědníka". Co bude jejím obsahem a proč jste zvolil tento název?

Tentokrát se chci podělit o svou zkušenost zpovědníka. Ovšem není to příručka pro zpovědníky ani zpovídající se a už vůbec ne nějaké odkrývání roušky zpovědních tajemství. Chtěl bych se rozdělit o to, jak vidí tuto dobu, tento svět - jeho vnější i vnitřní tvářnost - člověk, který je zvyklý naslouchat druhým, když se vyznávají ze svých vin a pádů, svěřují se svými zápasy, slabostmi a pochybnostmi, ale také se svou touhou po odpuštění, smíření a vnitřním uzdravení, po novém počátku. Každý týden věnuji zpovídání řadu hodin, vyslechl jsem za víc než čtvrstoletí vyznání už asi několika tisíc lidí. Když se vracím domů po hodinách, určených k zpovídání, bývá už hluboká noc. Někdy ještě sáhnu po novinách či knize na nočním stolku nebo poslouchám noční zprávy. A právě v takových chvílích si uvědomuji, že vlastně stále podvědomě vnímám všechny ty výpovědi o aktuálním dění v našem světě, podobným způsobem, jako jsem předtím hodiny naslouchal lidem v kostele. Vnímám je z perspektivy zpovědníka. To znamená: snažím se trpělivě a pozorně naslouchat, rozlišovat, co nejlépe porozumět i tomu, co je ukryto mezi řádky; zároveň už sám hledám slova, jimiž bych ho mohl potěšit a povzbudit, anebo - pokud je to potřebné - ukázat mu, že je možné se na věc dívat i z jiného úhlu, hodnotit ji jinak, než ji v tuto chvíli vnímá a hodnotí on; přivést ho otázkami k zamyšlení, zda si něco podstatného sám před sebou nezakrývá.

Skrze množství individuálních vyznání, která jsou chráněna, jak bylo řečeno, pečetí absolutní diskrétnosti, se zpovědník dotýká něčeho obecnějšího, společného, co leží pod povrchem jednotlivých životů, co patří k jakési "skryté tváři doby", k jejímu "vnitřnímu naladění". Zejména duchovní doprovázení mladých lidí umožňuje jako seismograf do určité míry odhadovat přicházející otřesy a proměny světa či jako Geigerův přístroj rozpoznávat stupeň zamoření duchovně-morálního klimatu společnosti, v níž žijeme. Někdy se mi zdá, že události, které pak vyvřou na povrch a otřesou světem, se ohlašují už dlouho předem právě změnami v duchovním životě řady jednotlivců a "náladou doby".

V těch šestnácti esejích mluvím o mnoha společenských a duchovních problémech naší doby a kultury (od kultu násilí po roli médií, od "reality show" po Gibsonovy Pašije, dialog vědy a víry apod.). To nejpodstatnější sdělení je však uloženo mnohem hlouběji: je to pokus přispět k určité "teologii a spiritualitě paradoxu", představit centrální zvěst křesťanství (velikonoční evangelium o kříži a vzkříšení) jako metodu: jak přejít od "laciné víry", povrchní náboženskosti skrze krizi ke "křesťanství druhého dechu" - schopnosti přijmout svůj vlastní život (celý, se všemi jeho paradoxy) jako Boží sdělení.

Jsem - právě jako člověk, který mnoho lidí doprovázel v jejich duchovních krizích - přesvědčen, že určitý typ náboženství ("po-osvícenské křesťanství) opravdu nenávratně zaniká, že však jádro křesťanství - trojice: víra, naděje a láska - hledá nový tvar svého vyjádření.

8) Kromě dalších profesí jste také knězem a zpovědníkem. Jaké jsou "noci zpovědníka", jak se vyrovnáváte s lidskou bídou, s hlubinami zla a lidského hříchu?

Také o tom si přečtete v mé nové knížce. Přece vám nemohu prozradit všechno předem.

9) Mohl byste zmínit alespoň 3 věci, kvůli nimž jste rád katolíkem, a alespoň 1 věc, kvůli které byste byl rád českým bratrem?

Miluji katolickou církev pro šíři a pluralitu jejích podob, pro její světce (také proto, že jejich široké spektrum obráží a vyjadřuje tuto pluralitu), pro její smysl pro symboly a pro krásu (také v liturgii), pro kulturu duchovního života (mystiky, kontemplativní kláštery, exercicie), pro snahu pěstovat dialog mezi vírou a rozumem, vírou a kulturou (filozofií, uměním), pro "katolický princip" NEJEN - ALE I (nejen milost, ale i svoboda, nejen Písmo, ale i tradice - opak reformačního "solo"). K mému katolicismu patří bytostně ekumenismus a přesvědčení, že všechno, co je dobré v ostatních církvích a náboženstvích, nemusíme odmítat. Být českým bratrem, asi bych byl hrdý na velké postavy své tradice, na statečné a poctivé křesťany, kteří zachovali věrnost Kristu (tak, jak ji cítili ve svém svědomí), na velké postavy české i světové reformace. (Ale ve skutečnosti já i jako katolík - a právě jako katolík - tyto postavy necítím jako "cizí", pouze je vnímám v širším než jen reformačním kontextu).

10) Na závěr - "last but not least": Kým je pro Vás Ježíš Kristus?

Ježíšovo lidství je pro mne "oknem, v němž je vidět Boha při díle"(lépe, bezprostředněji než kdekoliv jinde, nezastupitelně a nenahraditelně); "Kristus dogmatu", jehož vyznávám a studuji, je pro mne živým a reálným symbolem (ztělesněním, zjevením, vyjádřením) tajemství bytostného propojení Božství a lidství; Ježíš Kristus, s nímž se setkávám v evangeliu a ve svátostech, je pro mne životodárným Slovem a Chlebem; Ježíš, s nímž se setkávám v kultuře ( zejména v nesčetných zobrazeních v umění od nejstarších dob po současnost), je pro mne nevyčerpatelnou odpovědí na podstatné otázky po smyslu života (Logem). Je to ten, "který ví všechno" - tedy i to, jak ho miluji.

(Vyšlo v internetovém časopise Christnet v listopadu 2005; otázky připravil Jan Uhlíř)

Text

PŘEDVOLEBNÍ ROZHOVOR PRO EUROZPRÁVY.CZ (říjen 2017)
.
ZEMAN CHÁTRÁ. PROKREMELSKÉ MAFIE SI MOŽNÁ NAJDOU NÁHRADNÍKA (květen 2017)
.
PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ AŽ NA POSLEDNÍM SOUDU (květen 2017)
.
NÁBOŽENSKÝ FUNDAMENTALISMUS? LIDÉ HLEDAJÍ PŘIROZENĚ JEDNODUCHÉ ODPOVĚDI NA SLOŽITÉ OTÁZKY (únor 2017)
.
DOSAVADNÍ CÍRKEVNÍ PRAXE JE NELIDSKÁ A NEKŘESŤANSKÁ (leden 2017)
.
ROZHOVOR PRO EURO (srpen 2016)
.
ZEMAN NENÍ HODEN VYKONÁVAT FUNKCI PREZIDENTA (červen 2016)
.
SPOJIT NÁBOŽENSTVÍ S POLITICKOU MOCÍ JE OHROMNÉ POKUŠENÍ (červen 2016)
.
RUSKO ZA BREŽNĚVA BYLO MENŠÍ HROZBOU (červen 2016)
.
ZEMAN TRAGICKY ROZDĚLIL SPOLEČNOST. UŽ NELZE USTUPOVAT (duben 2016)
.
FRANTIŠEK JAKO LAKMUSOVÝ PAPÍREK (duben 2016)
.
ROZHOVOR PRO STUDENT TIMES (prosinec 2015)
.
PŘEDVÁNOČNÍ ROZHOVOR PRO PRÁVO (prosinec 2015)
.
VIDEA S POPRAVAMI JSOU PORNO NÁSILÍ! (únor 2015)
.
V REFERENDÁCH VIDÍM NEBEZPEČNÝ NÁSTROJ POPULIZMU (únor 2015)
.
ROZHOVOR PRO DENNÍK N (leden 2015)
.
NOVINÁŘ BY MĚL UMĚT ROZLIŠIT MEZI SATIROU A URÁŽKOU (leden 2015)
.
FANATICI SE JIŽ SPOJILI, ROZUMNÉ TO ČEKÁ (prosinec 2014)
.
NAŠE ZEMĚ PATŘÍ NA ZÁPAD (listopad 2014)
.
ROZHOVOR PRO ECHO24 (září 2014)
.
TEĎ UŽ NA MĚ NEDOPLIVNOU / ZEMANOVI PŘIROSTLA MASKA PŘIHLOUPLÉHO STRÝCE (červenec 2014)
.
BŮH NENÍ POKLADNIČKA (květen 2014)
.
PŘEVLÁDÁ TU NÁBOŽENSKÝ ANALFABETISMUS (březen 2014)
.
PŘÍBĚH JEDINÉHO SYNA (březen 2014)
.
CENU CHÁPU JAKO MORÁLNÍ ZÁVAZEK, ABYCH DÁL POKRAČOVAL VE SVÉ PRÁCI (březen 2014)
.
ROZHOVOR PRO LN (prosinec 2013)
.
ROZHOVOR PŘED VOLBAMI (říjen 2013)
.
ROZHOVOR PRO "ČESKOU POZICI" (leden 2013)
.
PŘED VOLBOU PREZIDENTA (leden 2013)
.
TOMÁŠ HALÍK: K PREZIDENTSKÉ VOLBĚ (leden 2013)
.
SPÁSA JE NA CESTĚ DO HLOUBKY (prosinec 2012)
.
ROZHOVOR S RENÁTOU KALENSKOU A VÝTVARNÍKEM DAVIDEM ČERNÝM PRO ČAS. TÝDEN (prosinec 2011)
.
ČESKÉ SPOLEČNOSTI CHYBÍ KULTURA PRÁVA (leden 2012)
.
BŮH SI CENÍ SVOBODY – VAŽME SI JÍ TAKÉ (prosinec 2011)
.
LÁSKA JE BEZPEČNÝ PROSTOR (prosinec 2011)
.
DUKA TO S KLAUSEM PŘEHÁNÍ (listopad 2011)
.
ROZHOVOR PRO INT. PORTÁL VAŠE LITERATURA (říjen 2011)
.
PŮVODNÍ TEXT ROZHOVORU PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
NOVINKY.CZ - CHAT (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (srpen 2011)
.
DIALOG O TRANSFORMACI (březen 2011)
.
KLAUS MÁ PORUCHU OSOBNOSTI (březen 2011)
.
ROZHOVOR PRO BULLETIN SALVATORE (prosinec 2010)
.
I DNES JE V ŽIVOTĚ MÍSTO NA ZÁZRAK (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO REVUE SPOLEČNOSTI KŘESŤANŮ A ŽIDŮ (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO WEB CESTOMILA (léto 2010)
.
ROZHOVOR PRO KULTURNÍ NOVINY (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROZHLAS (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO FINANČNÍ KOŠER PORTÁL SHEKEL (srpen 2010)
.
ROZHOVOR PRO DOMAŽLICKÝ DENÍK (srpen 2010)
.
CESTA KAŽDÉHO KONVERTITY JE NEZAMĚNITELNÁ (březen 2010)
.
VŠECHNO VYZKOUŠEJTE, CO JE DOBRÉ, TOHO SE DRŽTE (březen 2010)
.
POLITIKY KONTROLUJME, ALE PORAĎME SI BEZ NICH (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO PROFIT (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROVNOST, BRNĚNSKÝ DENÍK (prosinec 2009)
.
SE SATANEM NELZE VYJEDNÁVAT (prosinec 2009)
.
BÝT PŘIPRAVEN, TOŤ VŠE (prosinec 2009)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (listopad 2009)
.
KRIZE JAKO ŠANCE (listopad 2009)
.
VZPOMÍNKA NA SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ (listopad 2009)
.
VZTAH VÍRY A FILOZOFIE (říjen 2009)
.
PAPEŽ MÁ KUPODIVU SMYSL PRO HUMOR (září 2009)
.
O VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ (2009)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LN (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR S M. URBANEM PRO JEHO DIPLOMOVOU PRÁCI O FILOZOFICKÝCH ASPEKTECH DÍLA V. HAVLA (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR O K. ČAPKOVI PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2008)
.
O FRANCII (říjen 2008)
.
TOMÁŠ HALÍK: "MNOHO ČECHŮ SE ZA ATEISTY POKLÁDÁ VLASTNĚ OMYLEM." (září 2008)
.
ROZHOVOR O HUSOVI (červenec 2008)
.
TRPĚLIVOST SE SVĚTEM, CÍRKVÍ A MLČÍCÍM BOHEM (červen 2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (červen 2008)
.
NENECHTE SI VYMÝVAT MOZEK (březen 2008)
.
NEJSEM ANI HOMOSEXUÁL, ANI EUNUCH (březen 2008)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS 25FPS, TÉMA: DUCHOVNÍ FILM (březen 2008)
.
TŘI AKTUÁLNÍ DIALOGY (březen 2008)
.
O HUSOVI A ČESKÉM CIVILNÍM NÁBOŽENSTVÍ (2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (leden 2008)
.
O VEŘEJNÉM SLYŠENÍ V EVROPSKÉM PARLAMENTU (leden 2008)
.
O KÁZÁNÍ – ODPOVĚĎ DO ANKETY ČASOPISU SALVE (leden 2008)
.
NAŠE DĚJINY NEKONČÍ NA VELKÝ PÁTEK ODPOLEDNE (prosinec 2007)
.
NESMÍME ZTRÁCET NADĚJI (prosinec 2007)
.
ROZHOVOR NEJEN O VÝSTAVĚ MRTVÝCH TĚL V PRAŽSKÉ LUCERNĚ (květen 2007)
.
TĚLO NENÍ ŽÁDNÉ ZAVAZADLO, PATŘÍ MU ÚCTA (květen 2007)
.
NAPREPAROVANÉ MRTVOLY BANALIZUJÍ SMRT (květen 2007)
.
NA PREZIDENTA JE MĚ ŠKODA (23.4.2007)
.
MŮJ NEVĚŘÍCÍ PARTNER (březen 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS „EVANJELICKY POSOL SPOD TATIER“ (únor 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS REGENERACE (leden 2007)
.
KŘÍŽ A UKŘIŽOVANÁ MADONNA (září 2006)
.
K TELEVIZNÍMU SERIÁLU >PROLÍNÁNÍ SVĚTŮ< (září 2006)
.
SPOR MUSLIMŮ S BENEDIKTEM XVI. (září 2006)
.
CÍRKEV A MÉDIA (červen 2006)
.
PRO LIDI MUSÍME BÝT PARTNERY V JEJICH HLEDÁNÍ (duben 2006)
.
ODPOVĚDI V ANKETĚ MEZINÁRODNÍHO ČASOPISU GEO (2006)
.
ŽIVOT SÁM JE BOŽÍ HLAS (prosinec 2005)
.
SV. TOMÁŠ A KRÁLÍK, KTERÝ HRAJE NA HOUSLE (listopad 2005)
.
ČASOPIS CHRISTNET (listopad 2005)
.
CÍRKEV MUSÍ ROZVÍJET SOLIDARITU I SPIRITUALITU (duben 2005)
.
PAPEŽ OSLOVIL CELÝ SVĚT (duben 2005)
.
NÁDEJ NA POROZUMENIE NIE JE STRATENÁ (únor 2005)
.
ČASOPIS ANTHROPOS (2005)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NAŠE RODINA (duben 2004)
.
ROZHOVOR S JAKUBEM HUČÍNEM PRO ČASPIS PSYCHOLOGIE DNES (prosinec 2003)
.
ROZHOVOR S JANEM PAULASEM PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2003)
.
„S POŘÁDNĚ ODŘENOU KŮŽÍ“ (září 2003)
.
ROZHOVOR PRO JIHLAVSKÉ LISTY (únor 2003)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LIDOVÉ NOVINY (prosinec 2002)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS CHRISTNET (říjen 2002)
.
ROZHOVOR S JANEM JANDOURKEM PRO MF DNES (září 2002)
.
ROZHOVOR PRO LIDOVÉ NOVINY (červenec 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (květen 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (únor 2002)
.
ROZHOVOR S JOSEFEM GREŠEM PRO ČASOPIS RESPEKT (nepublikováno, červenec 2001)
.
ROZHOVOR PRO STUDENTSKÝ ČASOPIS (březen 2001)
.
O ŽIVOTĚ A PŮSOBENÍ PAPEŽE JANA PAVLA II. (listopad 2000)
.
MLÁDÍ A STÁŘÍ (duben 2000)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS XANTYPA (prosinec 1999)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NOVÁ PŘÍTOMNOST (1999)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Každý člověk dostal (od Boha, ať si to uvědomuje či ne), určitou míru moci, tj. svobody něco udělat, něco mohl (a tudíž a tou měrou i za něco mohl). Kdo tuto moc zneužil či zanedbal, kdo raději nebyl ochoten svou svobodu objevit a realizovat (viděl sebe sama jen jako oběť a produkt vnějších poměrů), je vinen. Nebyl věrný onomu nejpodstatnějšímu závazku, který je druhou stranou lidské svobody.