T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Text

ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS 25FPS, TÉMA: DUCHOVNÍ FILM (březen 2008)

Hledání definice toho, co je či není duchovní film, je velmi obtížné. Co by podle Vás duchovní film měl splňovat a čeho se naopak vyvarovat?

Jako „duchovní“ bych označil to, co se týká nejzazšího smyslu lidské existence, nejhlubší dimenze skutečnosti vůbec. Tento smysl, je-li chápán nábožensky, je Tajemstvím, přesahujícím kapacitu lidské představivosti a pojmového uchopení – proto je třeba ho stále znovu a hlouběji hledat a vědět, že se s ním můžeme setkat jen skrze symboly a metafory. Proto náboženství a umění bytostně patří k sobě: snaží se o vyslovení nevyslovitelného a zobrazení neviditelného, jsou odkázány na řeč symbolů – obrazů, které zároveň odkrývají i zahalují to, k čemu poukazují.

Duchovní film by měl velmi decentně, poučeně a přitom neotřele zacházet se symboly a neměl by nikdy poklesnout na prvoplánovou propagandistickou agitku, měl by se vyhýbat dvěma úskalím náboženského světa: naivnímu fundamentalismu a sladce-sentimentální bigotnosti.

Film v dějinách 20. století sloužil i k propagandistickým účelům nehumánních ideologií, neboť dokáže oslovit nejen obrovské množství lidí, ale využívá také přesvědčivosti obrazu a zvuku. Zaznamenal jste, že by k šíření víry využívaly filmové médium církve?

Má-li být umění nástrojem (jakékoliv) propagandy, stává se kýčem. Je-li víra chápána jako ideologie, je už sama kýčem (karikaturou víry), je-li evangelizace chápána jako propagace „náboženských idejí“ (místo dialogu víry a kultury), je už sama kýčem a používá-li k tomu (instrumentálně, propagandisticky) film či jakékoliv jiné umění, pak výsledkem je kýč. Náboženského kýče je nepřeberně a patří k nim mnohé „zbožné filmy“ - např. ona americká evangelikální agitka „Ježíš“, která běžela před lety v našich kinech s úchvalou mnoha církví. Nevěřím těm dílům na objednávku s „propagačními úmysly“. Naopak však důvěřuji tomu, že drama víry a nevíry, výzvy evangelia, náboženské příběhy a symboly mají tolik síly, že budou vždy samy stále znovu a znovu inspirovat skutečné umělce (ať už k církevnímu křesťanství mají osobně blízko či daleko) k stále novým a novým interpretacím.

Zobrazování víry, tedy něčeho tak intimního, s sebou nese riziko, že její uchopení může působit příliš polopatisticky. Co říkáte třeba na filmy (často vysílané v TV) zpracující biblickou tematiku. Jde podle Vás ještě o snímky s duchovním poselstvím, nebo spíše mají charakter „vzdělávací“?

Ty pokusy „rekonstruovat“ biblické příběhy stylem amerických velkofilmů s historickou tématikou považuji za kýče a žádný jsem nevydržel sledovat do konce, i když připouštím, že pro určitý druh publika to může mít jakýsi „vzdělávací“ efekt připomenutí motivů biblické dějepravy. Ale s uměním a skutečným dialogem umění a víry to nemá nic společného. Nemyslím, že by víra musela být něco „intimního“, avšak autentická víra je vždy něco existenciálního – a takové téma si zasluhuje (a inspiruje či provokuje) opravdu silné a originální umělecké vyjádření.

Daleko více si cením snah vložit biblické téma do dnešního světa (jak se o to pokusil např. film Ježíš z Montrealu) – to, že na gotických či barokních obrazech vidíme biblické postavy v oděvech a interiérech doby jejich vzniku, také neznamená, že by si jejich autoři naivně mysleli, že to takhle vypadalo v Palestině Ježíšovy doby, nýbrž že ty příběhy vnímali a prožívali jakou svou současnost! Teprve pozitivismus novověku učinil kritériem pravdy a pravdivosti vyprávění to, s jakou přesností líčí, „jak to tenkrát doopravdy bylo“. Ale smysl, hloubka a pravdivost náboženských příběhů tkví v něčem úplně jiném a mnohem hlubším a zásadnějším.

Pravděpodobně nejvíce známá provokativní uchopení života Ježíše Krista představuje trojice filmů Evangelium svatého Matouše, Poslední pokušení Krista a Umučení Krista. Navzájem se bezesporu liší filmovými prostředky, ale i přístupem tvůrců k látce. Mohl byste z Vašeho pohledu zhodnotit snímky ne co do věrnosti evangeliím, ale co do poselství o učení víry Krista?

Tyhle tři filmy bych srovnal jen v jedné věci (a přidal k nim v tomto smyslu další, jako Jesus Christ Superstar či Ježíš v Montrealu), že totiž v zrcadle pašijového příběhu zobrazují svou dobu a její problémy a mentalitu: Evangelium svatého Matouše levicovou sociální kritičnost 60. let, Jesus Christ Superstar beatniky a „květinové děti“ či „Jesus People“ kalifornské vlny kolem roku 68, Ježíš v Montrealu kritiku mediokratické konzumní společnosti a církevního konformismu a pokrytectví, Poslední pokušení Krista postmoderní vášeň po „dekonstrukci“ a „reinterpretaci“ klasických témat a Umučení Krista naší dobu, fascinovanou krví a násilím.

Asi nejvýše bych hodnotil Poslední pokušení Krista, kvůli němuž křesťanští fundamentalisté vypalovali kina a církevní hodnostáři protestovali, protože nepochopili, že toto dílo (stejně jako jeho literární předloha) si nehraje na „rekonstrukci Ježíšova příběhu“ podle evangelií, nýbrž se s pozoruhodnou hloubkou a invencí pouští do možné interpretace „pokušení“ (totiž alternativního životního scénáře) , kterému byl Ježíš na kříží vystaven a které odmítl. Jako nejslabší a nejproblematičtější z nich vidím Mel Gibsonův akční krvák, který (přes některé opravdu zajímavé, nápadité a silné scény) naopak předstírá „reportážní charakter“, i když je víc než evangelii inspirován sadomasochistickými fantaziemi jedné vizionářky 19. století a představuje v posledku Ježíše jako supermana amerického střihu, který je „přeborníkem ve snášení bolesti“ a tajemství vzkříšení jako laciný happyend. Oč silnější bylo Passoliniho pojetí vzkříšení, nesené jásavým Gloria africké mše.

Mohl byste ze své divácké zkušenosti, máte-li vůbec i čas na sledování filmů, říct, kteří filmaři či filmy jsou Vám nejbližší? A při sledování kterého filmů jste prožil hluboce duchovní zážitek?

Jako dítě jsem miloval Vávrovu Husitskou trilogii – až mnohem později mi došlo, že to byl právě ten prvoplánový nástroj komunistické propagandy, legitimizující v 50.letech drastické zásahy proti kněžím a církvi (podobně jako německý „Žid Süss“ připravoval psychologicky na holocaust) – dodnes v podvědomí velké části našeho národa, když se mluví o církvi, se podvědomě vybaví především odpudivé tváře prelátů, sadisticky sledujících, jak na kostnické hranici dojemně umírá národní umělec Zdeněk Štěpánek. V tom byl Vávra – dekorovaný od protektorátu přes stalinisty po Klause – skutečně mistr.

Hodně pro mne v pubertě znamenaly filmy jako Kdo seje vítr, Norimberský proces či Becket – celoživotně ve mně posílily sympatie k lidem, kteří se jako jedinci, opřeni jen o sílu vlastního svědomí, postaví proti moci a proti většině. Samozřejmě jsem miloval Bergmanovu Sedmou pečeť a drsnou poetiku Vláčilových filmů. Dovedu ale ocenit i břitkou a humornou kroniku „čecháčkovství“ v naší nedávné minulosti, zachycené v Hřebejkových filmech. Bolku Polívkovi jsem vděčný za nádhernou postavu kněze v době normalizace v báječném Zapomenutém světle. V poslední době mne na DVD zaujal ruský film Ostrov.

březen 2008, www.25fps.cz

Text

ROZHOVOR PRO LN (červen 2018)
.
ROZHOVOR PRO ČTK (květen 2018)
.
ROZHOVOR PRO KT (květen 2018)
.
MÁME ODVÁŽNÉHO PAPEŽE (březen 2018)
.
KOHO BY DNES JEŽÍŠ HNAL BIČEM Z CHRÁMU (březen 2018)
.
ROZHOVOR PRO LN (leden 2018)
.
PŘEDVOLEBNÍ ROZHOVOR PRO EUROZPRÁVY.CZ (říjen 2017)
.
ZEMAN CHÁTRÁ. PROKREMELSKÉ MAFIE SI MOŽNÁ NAJDOU NÁHRADNÍKA (květen 2017)
.
PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ AŽ NA POSLEDNÍM SOUDU (květen 2017)
.
NÁBOŽENSKÝ FUNDAMENTALISMUS? LIDÉ HLEDAJÍ PŘIROZENĚ JEDNODUCHÉ ODPOVĚDI NA SLOŽITÉ OTÁZKY (únor 2017)
.
DOSAVADNÍ CÍRKEVNÍ PRAXE JE NELIDSKÁ A NEKŘESŤANSKÁ (leden 2017)
.
ROZHOVOR PRO EURO (srpen 2016)
.
ZEMAN NENÍ HODEN VYKONÁVAT FUNKCI PREZIDENTA (červen 2016)
.
SPOJIT NÁBOŽENSTVÍ S POLITICKOU MOCÍ JE OHROMNÉ POKUŠENÍ (červen 2016)
.
RUSKO ZA BREŽNĚVA BYLO MENŠÍ HROZBOU (červen 2016)
.
ZEMAN TRAGICKY ROZDĚLIL SPOLEČNOST. UŽ NELZE USTUPOVAT (duben 2016)
.
FRANTIŠEK JAKO LAKMUSOVÝ PAPÍREK (duben 2016)
.
ROZHOVOR PRO STUDENT TIMES (prosinec 2015)
.
PŘEDVÁNOČNÍ ROZHOVOR PRO PRÁVO (prosinec 2015)
.
VIDEA S POPRAVAMI JSOU PORNO NÁSILÍ! (únor 2015)
.
V REFERENDÁCH VIDÍM NEBEZPEČNÝ NÁSTROJ POPULIZMU (únor 2015)
.
ROZHOVOR PRO DENNÍK N (leden 2015)
.
NOVINÁŘ BY MĚL UMĚT ROZLIŠIT MEZI SATIROU A URÁŽKOU (leden 2015)
.
FANATICI SE JIŽ SPOJILI, ROZUMNÉ TO ČEKÁ (prosinec 2014)
.
NAŠE ZEMĚ PATŘÍ NA ZÁPAD (listopad 2014)
.
ROZHOVOR PRO ECHO24 (září 2014)
.
TEĎ UŽ NA MĚ NEDOPLIVNOU / ZEMANOVI PŘIROSTLA MASKA PŘIHLOUPLÉHO STRÝCE (červenec 2014)
.
BŮH NENÍ POKLADNIČKA (květen 2014)
.
CENU CHÁPU JAKO MORÁLNÍ ZÁVAZEK, ABYCH DÁL POKRAČOVAL VE SVÉ PRÁCI (březen 2014)
.
PŘÍBĚH JEDINÉHO SYNA (březen 2014)
.
PŘEVLÁDÁ TU NÁBOŽENSKÝ ANALFABETISMUS (březen 2014)
.
ROZHOVOR PRO LN (prosinec 2013)
.
ROZHOVOR PŘED VOLBAMI (říjen 2013)
.
ROZHOVOR PRO "ČESKOU POZICI" (leden 2013)
.
PŘED VOLBOU PREZIDENTA (leden 2013)
.
TOMÁŠ HALÍK: K PREZIDENTSKÉ VOLBĚ (leden 2013)
.
SPÁSA JE NA CESTĚ DO HLOUBKY (prosinec 2012)
.
ROZHOVOR S RENÁTOU KALENSKOU A VÝTVARNÍKEM DAVIDEM ČERNÝM PRO ČAS. TÝDEN (prosinec 2011)
.
ČESKÉ SPOLEČNOSTI CHYBÍ KULTURA PRÁVA (leden 2012)
.
BŮH SI CENÍ SVOBODY – VAŽME SI JÍ TAKÉ (prosinec 2011)
.
LÁSKA JE BEZPEČNÝ PROSTOR (prosinec 2011)
.
DUKA TO S KLAUSEM PŘEHÁNÍ (listopad 2011)
.
ROZHOVOR PRO INT. PORTÁL VAŠE LITERATURA (říjen 2011)
.
PŮVODNÍ TEXT ROZHOVORU PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
NOVINKY.CZ - CHAT (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (srpen 2011)
.
DIALOG O TRANSFORMACI (březen 2011)
.
KLAUS MÁ PORUCHU OSOBNOSTI (březen 2011)
.
I DNES JE V ŽIVOTĚ MÍSTO NA ZÁZRAK (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO BULLETIN SALVATORE (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO WEB CESTOMILA (léto 2010)
.
ROZHOVOR PRO KULTURNÍ NOVINY (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO REVUE SPOLEČNOSTI KŘESŤANŮ A ŽIDŮ (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROZHLAS (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO FINANČNÍ KOŠER PORTÁL SHEKEL (srpen 2010)
.
ROZHOVOR PRO DOMAŽLICKÝ DENÍK (srpen 2010)
.
CESTA KAŽDÉHO KONVERTITY JE NEZAMĚNITELNÁ (březen 2010)
.
VŠECHNO VYZKOUŠEJTE, CO JE DOBRÉ, TOHO SE DRŽTE (březen 2010)
.
POLITIKY KONTROLUJME, ALE PORAĎME SI BEZ NICH (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO PROFIT (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROVNOST, BRNĚNSKÝ DENÍK (prosinec 2009)
.
SE SATANEM NELZE VYJEDNÁVAT (prosinec 2009)
.
BÝT PŘIPRAVEN, TOŤ VŠE (prosinec 2009)
.
VZPOMÍNKA NA SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ (listopad 2009)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (listopad 2009)
.
KRIZE JAKO ŠANCE (listopad 2009)
.
VZTAH VÍRY A FILOZOFIE (říjen 2009)
.
PAPEŽ MÁ KUPODIVU SMYSL PRO HUMOR (září 2009)
.
O VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ (2009)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LN (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR S M. URBANEM PRO JEHO DIPLOMOVOU PRÁCI O FILOZOFICKÝCH ASPEKTECH DÍLA V. HAVLA (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR O K. ČAPKOVI PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2008)
.
O FRANCII (říjen 2008)
.
TOMÁŠ HALÍK: "MNOHO ČECHŮ SE ZA ATEISTY POKLÁDÁ VLASTNĚ OMYLEM." (září 2008)
.
ROZHOVOR O HUSOVI (červenec 2008)
.
TRPĚLIVOST SE SVĚTEM, CÍRKVÍ A MLČÍCÍM BOHEM (červen 2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (červen 2008)
.
NENECHTE SI VYMÝVAT MOZEK (březen 2008)
.
NEJSEM ANI HOMOSEXUÁL, ANI EUNUCH (březen 2008)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS 25FPS, TÉMA: DUCHOVNÍ FILM (březen 2008)
.
TŘI AKTUÁLNÍ DIALOGY (březen 2008)
.
O KÁZÁNÍ – ODPOVĚĎ DO ANKETY ČASOPISU SALVE (leden 2008)
.
O HUSOVI A ČESKÉM CIVILNÍM NÁBOŽENSTVÍ (2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (leden 2008)
.
O VEŘEJNÉM SLYŠENÍ V EVROPSKÉM PARLAMENTU (leden 2008)
.
NESMÍME ZTRÁCET NADĚJI (prosinec 2007)
.
NAŠE DĚJINY NEKONČÍ NA VELKÝ PÁTEK ODPOLEDNE (prosinec 2007)
.
ROZHOVOR NEJEN O VÝSTAVĚ MRTVÝCH TĚL V PRAŽSKÉ LUCERNĚ (květen 2007)
.
NAPREPAROVANÉ MRTVOLY BANALIZUJÍ SMRT (květen 2007)
.
TĚLO NENÍ ŽÁDNÉ ZAVAZADLO, PATŘÍ MU ÚCTA (květen 2007)
.
NA PREZIDENTA JE MĚ ŠKODA (23.4.2007)
.
MŮJ NEVĚŘÍCÍ PARTNER (březen 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS „EVANJELICKY POSOL SPOD TATIER“ (únor 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS REGENERACE (leden 2007)
.
KŘÍŽ A UKŘIŽOVANÁ MADONNA (září 2006)
.
K TELEVIZNÍMU SERIÁLU >PROLÍNÁNÍ SVĚTŮ< (září 2006)
.
SPOR MUSLIMŮ S BENEDIKTEM XVI. (září 2006)
.
CÍRKEV A MÉDIA (červen 2006)
.
PRO LIDI MUSÍME BÝT PARTNERY V JEJICH HLEDÁNÍ (duben 2006)
.
ODPOVĚDI V ANKETĚ MEZINÁRODNÍHO ČASOPISU GEO (2006)
.
ŽIVOT SÁM JE BOŽÍ HLAS (prosinec 2005)
.
SV. TOMÁŠ A KRÁLÍK, KTERÝ HRAJE NA HOUSLE (listopad 2005)
.
ČASOPIS CHRISTNET (listopad 2005)
.
CÍRKEV MUSÍ ROZVÍJET SOLIDARITU I SPIRITUALITU (duben 2005)
.
PAPEŽ OSLOVIL CELÝ SVĚT (duben 2005)
.
NÁDEJ NA POROZUMENIE NIE JE STRATENÁ (únor 2005)
.
ČASOPIS ANTHROPOS (2005)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NAŠE RODINA (duben 2004)
.
ROZHOVOR S JAKUBEM HUČÍNEM PRO ČASPIS PSYCHOLOGIE DNES (prosinec 2003)
.
ROZHOVOR S JANEM PAULASEM PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2003)
.
„S POŘÁDNĚ ODŘENOU KŮŽÍ“ (září 2003)
.
ROZHOVOR PRO JIHLAVSKÉ LISTY (únor 2003)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LIDOVÉ NOVINY (prosinec 2002)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS CHRISTNET (říjen 2002)
.
ROZHOVOR S JANEM JANDOURKEM PRO MF DNES (září 2002)
.
ROZHOVOR PRO LIDOVÉ NOVINY (červenec 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (květen 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (únor 2002)
.
ROZHOVOR S JOSEFEM GREŠEM PRO ČASOPIS RESPEKT (nepublikováno, červenec 2001)
.
ROZHOVOR PRO STUDENTSKÝ ČASOPIS (březen 2001)
.
O ŽIVOTĚ A PŮSOBENÍ PAPEŽE JANA PAVLA II. (listopad 2000)
.
MLÁDÍ A STÁŘÍ (duben 2000)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS XANTYPA (prosinec 1999)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NOVÁ PŘÍTOMNOST (1999)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Možná, že neselhává sama ochota věřit v „život budoucího věku“, nýbrž spíše imaginace, která často víru doprovází. Imaginaci si někdy lidé pletou s vírou samou: věřit pro ně znamená, utvořit si o něčem živou představu a tuto představu zabudovat do svého vnitřního světa. Když lidé tvrdí, že něčemu nevěří, důvod zpravidla nespočívá v tom, že to není „rozumově dokázáno. Mnohdy tím chtějí říci, že si to prostě nedovedou představit. Avšak víra je právě cestou – vlastně jedinou a nenahraditelnou cestou - tam, kam nedosáhnu svou představivostí, do říše věcí, „které lidské oko nespatřilo, ucho neslyšelo a na mysl lidskou nevstoupilo“. Právě nahou víru, bez obrazů a představ, velebili mystici včetně Eckharta a Jana od Kříže.