T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Text

ROZHOVOR PRO BULLETIN SALVATORE (prosinec 2010)

Otče Tomáši, celkem nedávno jste převzal cenu kardinála Königa, letos v září cenu Romana Guardiniho, před týdnem vás dekoroval pražský arcibiskup Svatovojtěšskou medailí, což je nemýlím- li se první tuzemské církevní ocenění. Pak následovalo uznání od muslimů (Cena za mezináboženský a mezikulturní dialog od společnosti „Mozaika, platforma dialogu“) a čeká Vás titul Člověk smíření 2010, propůjčený Společností křesťanů a židů. Nemyslíte si, že život začíná až po šedesátce?

Život po šedesátce mne velmi baví, ne však kvůli vyznamenáním, na těch hodnota člověka nespočívá. Ty zahraniční chápu především jako dvířka, jimiž mohu myšlenky, které uzrály v českém prostředí, nabídnout širší veřejnosti - otvírají totiž mým knížkám cestu i do zemí, kde je česká spiritualita a teologie dosud prakticky neznámá. Svatovojtěšská medaile je pro mne důležité ujištění, že můj církevní představený, pražský arcibiskup, za mnou stojí a důvěřuje mi. To je pro kněze, který církevní autoritu bere vážně a i v církevním prostředí občas musí čelit nepříjemným útokům a neporozumění, povzbuzující. Působím totiž kromě jiného na velmi exponovaném a v mnohém smyslu riskantním a nelehkém úseku, v oblasti dialogu křesťanství se sekulárním světem a jinými náboženstvími, často se modlím za to, abych v této práci nesešel z cesty pravdy a dělal dobré a užitečné věci. Důvěra a ocenění ze strany české církve, zejména jejího nejvyššího pastýře, je určitě povzbuzující a zavazující.

Zároveň vám letos na podzim vycházejí knihy v sedmi světových jazycích. Chcete se stát českým Anselmem Grünem?

Můj přítel Anselm Grün mi nedávno srdečně gratuloval – a zejména k tomu, že se mi podařilo proniknout i na americký knižní trh, to pro současné evropské autory je hodně těžké a to se nepoštěstilo ani jemu. Přirozeně mne těší, když mohu reprezentovat české křesťanství v zahraničí a nesmírně mne zajímá, jak jsou mé myšlenky vnímány v úplně jiných kulturních kontextech. Upřímně mne překvapil tak velký ohlas v Polsku, jehož náboženská situace je tak odlišná od naší (a já při psaní většinou myslím zejména na své české čtenáře, jen jednu knihu jsem psal primárně na zahraniční, americkou „objednávku“). V Polsku jsem se opravdu stal integrální součástí tamní náboženské a kulturní scény, prý nemine týden, aby mne tam někdo v médiích, knihách či na kazatelně necitoval. Teď mne čeká série setkání při přednáškách a besedách s mými čtenáři v německy mluvícím světě a snad se podívám za čtenáři i na Ukrajinu, do Slovinska a Maďarska. Zpětná vazba při přímém dialogu s čtenáři je pro mne důležitá. Dokonce jsem díky svým anglicky vydaným textům dostal pozvání na jednu univerzitu v Jižní Africe, tam jsem ještě nebyl.

Je popularita pro kněze v podmínkách naší společnosti a naší církve přínosem nebo přítěží?

Popularita je věc prchavá jako jarní přeprška. Je dobré, když se člověku nedostává ve věku, kdy mu může poplést hlavu, ale spíš až tehdy, kdy se dokáže na tyto věci dívat s odstupem a nadhledem. Ale něco jiného než povrchní „popularita“ je autorita – to je zavazující a může to být pěkně těžké břemeno! Když si člověk uvědomí, že chtě-nechtě se stal pro nemálo lidí autoritou, tak mu občas z té odpovědnosti, s tím spojené, mrazí. Ale i tehdy je důležité, aby se přesto nebral příliš vážně.

Jak se se všemi těmi tlaky vyrovnáváte osobně a duchovně? Co je pro vás zdrojem rovnováhy, síly?

Pro rovnováhu je dobré, když dostáváte facky z různých, často protilehlých stran. Jednu dobu jsem dostával zároveň výhružné dopisy od komunistů, že jsem pravičák, od klausovců, že jsem typický „levicový intelektuál“, od ateistů, že jsem rafinovaný jezuitský agent Vatikánu a církve, usilující o moc ve státě a od ultrakatolíků, že jsem židozednáři nasazený rozvraceč církve. Tehdy mi byl potěchou výrok mého oblíbeného Chestertona, že je-li člověk hubenými považován za tlustého a obézními za hubeňoura, je to potvrzení, že je snad docela zdravě a normálně rostlý.

Samozřejmě, že za každý úspěch a zejména zahraniční ocenění člověk zaplatí doma projevy závisti, musí být připraven na pomluvy a nepřátelství, to je daň, s níž třeba předem počítat. Ale každý, kdo se kdy o něco snažil – našeho Pána nevyjímaje – měl nepřátele, je třeba si říci: Proč bych zrovna já měl být výjimkou? Chytří nepřátelé mohou být požehnáním: odhalí na vás něco, co opravdu může pomoci k sebepoznání, člověk – i když je trénovaný psychoterapeutickým výcvikem k realistickému sebepoznání a zpovědní praxí ke kajícímu sebezpytu - málo kdy pozná všechny stíny své povahy. A je moc dobré a důležité vědět o svých chybách a slabostech! Hloupí nepřátelé jsou však otravní jako komáři, člověku je jich - při pohledu na jejich zavilost – často až líto, v jakém dusném světě zloby musí žít. To je pak opravdu duchovní úkol: nenechat se zlobou vyprovokovat k zlobě a nenechat se otrávit. To je třeba při meditaci „vydýchat a promodlit“. Tady mi hodně pomáhá adorace před eucharistií: ve výdechu vydechnout všechno hořké v sobě, při vdechu čerpat z Krista pokoj.

Velkému zájmu nejen naší farnosti se v posledních letech těší nejrůznější exercicie a duchovní obnovy. Proč je vlastně nedáváte?

To je pastorační práce, která by mne asi ze všeho nejvíc těšila, ale nemohu stihnout všechno a je dobré přenechat druhým to, v čem člověk není nenahraditelný a v čem oni vynikají. Myslím, že moji mladí spolupracovníci to dělají velmi dobře, tak se jim nechci plést pod nohy. Ale až jim více předám vesla v kazatelské, zpovědní a přednáškové práci (hl. přípravě katechumenů), rád bych jako penzista, netlačený pravidelnými povinnostmi, zase exercicie více dával. Už se ta doba pomalu blíží.

Jaký díl vaší energie a investice pohltí salvátorská farnost?

To je těžké vyjádřit procenty, já pošetilec se snažím jak svou pastorační, tak svou vědecko-pedagogickou práci na fakultě dělat naplno a do toho přicházejí povinnosti ke Křesťanské akademii, rozsáhlá publikační činnost, spolupráce s médii, denní záplava korespondence a přednášení na mnoha místech doma i ve světě; občas mne potřebuje otec arcibiskup a také různé události veřejného života mne nutí zaujmout stanovisko, hlavně když se děje nějaká nepravost. Dobře rozumím steskům apoštola Pavla na břemeno rozličných povinností, starost o různé obce a „denní nával“. Povzbudilo mne, když jsem četl o životním stylu svatého Augustina, jeho mnohotvárných biskupských povinnostech (včetně soudní praxe a výuky katechumenů), činnosti v církevní diplomacii a poradenství – a kolik toho stačil napsat a promyslet! Anebo Mikuláš Kusánský – nebylo politického ani náboženského sporu v patnáctém století, do něhož by nemusel diplomaticky zasahovat – ale jaké dílo zanechal od matematiky po teologii a filozofii! Tajemství těchto lidí není jen v tom, že obětovali vše, co lidé pokládají za „soukromý život“, nýbrž že své poslání konali s vášní lásky, která vskutku dokáže zázraky. Já jsem mnoho času a sil promarnil tím, že jsem hledal, kde mne chce Pán Bůh mít, na co se mám připravovat – až jednou se mi dostalo „osvícení“ : Bůh chce, abys dělal to, co právě děláš. A nesmíš to dělat jen jako „koníček“, který tě baví, to je málo – tvá práce musí být tvou vášní, vášnivou láskou. Psychoanalytik by řekl: vlož do toho celé své libido. Pak se člověk nestačí divit. Když Pánbůh dal člověku nějaký úkol a člověk ho plně přijal za svůj, pak Pán dává i slabým schopnosti a sílu, aby bylo vykonáno to, co má být vykonáno. A když mne drtí vědomí propastného rozdílu mezi těmi úkoly a mezi mou slabostí, nedostatečností a únavou, vzpomenu si ten hezký dopis jednoho chlapce Pánubohu:“Pane Bože, dělám co můžu! Tvůj Franta.“ Člověk nemůže dělat víc, než na co stačí, to Bůh nepožaduje; ale nesmí dělat míň.

Co vás při pohledu na tuto farnost potěší a co naopak?

Nejkrásnější potěchou a odměnou je pohled do rozzářených očí dospělých, které po dlouhé přípravě o Veliké noci křtím. Asi jen zblízka je dostatečně vidět, jak jejich tváře zkrásní, jak vyzařují vnitřní světlo. Je také krásné, když vidíte, jak někteří lidé odcházejí od zpovědi opravdu osvobození od břímě, které jim dlouhodobě nedalo svobodně vydechnout. Je nádherné vidět, jak při kázání či výuce katechumenů někteří lidé s vámi souzní, jak přeskočí jiskra mezi vámi a jimi, jak se jim zableskne v hlavě a v očích, vidíte, jakou mají radost z poznání a pochopení věcí, s nimiž se dlouho trápili – a člověk si vzpomene, jak kdysi toto zakoušel v přítomnosti svých učitelů a teď to může sám předat dál. A možná oni se jednou postarají o to, aby další generace našly klíč k pokladu víry a sami ten poklad něčím kvalitním rozmnoží… Velmi mne těší, že jsem se všemi kaplany, kteří u nás během 20 let sloužili, měli skvělé bratrské vztahy – to není tak časté! A nechtěl bych to zakřiknout, ale mám radost teď z celého našeho farního týmu, i když je nás maličko, jsou to skvělí, obětaví, dobře vnitřně motivovaní lidé, táhneme za jeden provaz, víme, co chceme dosáhnout.

Co mne mrzí? Mrzí mne, když vidím, že příliš mnoho „návštěvníků kostela“ vnímá to, co se u nás odehrává, zcela konzumentsky, nekladou si otázku, zda by to společenství mohli sami něčím obohatit, někde přiložit ruku k dílu, za něco přijmout odpovědnost. Mrzí mne, když se do vztahů mezi mladými vkrade osobní či skupinová hašteřivost a řevnivost, mrzí mne, když i u některých mladých vidím sklon k strnulému myšlení v stereotypech, lenost hlouběji myslet, strach z nového (např. předsudky vůči modernímu umění v kostele) a zejména když vidím projevy nevychovanosti (přiznám se, že těžko snáším nevychované lidi, i když tuším, že větší část viny za to nesou jejich rodiče a prostředí).

Avšak to, co mne těší, stonásobně převyšuje ty zmíněné muší tečky na cenném obraze. Tato farnost je součástí mne samého, za dvacet let takové prostředí přiroste člověku k srdci tak, že bych si bez ní už vůbec nedovedl představit svůj život. Jsem šťastný, že mohu u oltáře říkat s plným vnitřním souhlasem a radostí slova: Děkujeme Ti, že smíme stát před tebou a můžeme Ti sloužit.

rozhovor vedli Paula Fassati-Jirsová a Martin Staněk

Text

PŘEDVOLEBNÍ ROZHOVOR PRO EUROZPRÁVY.CZ (říjen 2017)
.
ZEMAN CHÁTRÁ. PROKREMELSKÉ MAFIE SI MOŽNÁ NAJDOU NÁHRADNÍKA (květen 2017)
.
PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ AŽ NA POSLEDNÍM SOUDU (květen 2017)
.
NÁBOŽENSKÝ FUNDAMENTALISMUS? LIDÉ HLEDAJÍ PŘIROZENĚ JEDNODUCHÉ ODPOVĚDI NA SLOŽITÉ OTÁZKY (únor 2017)
.
DOSAVADNÍ CÍRKEVNÍ PRAXE JE NELIDSKÁ A NEKŘESŤANSKÁ (leden 2017)
.
ROZHOVOR PRO EURO (srpen 2016)
.
ZEMAN NENÍ HODEN VYKONÁVAT FUNKCI PREZIDENTA (červen 2016)
.
SPOJIT NÁBOŽENSTVÍ S POLITICKOU MOCÍ JE OHROMNÉ POKUŠENÍ (červen 2016)
.
RUSKO ZA BREŽNĚVA BYLO MENŠÍ HROZBOU (červen 2016)
.
ZEMAN TRAGICKY ROZDĚLIL SPOLEČNOST. UŽ NELZE USTUPOVAT (duben 2016)
.
FRANTIŠEK JAKO LAKMUSOVÝ PAPÍREK (duben 2016)
.
ROZHOVOR PRO STUDENT TIMES (prosinec 2015)
.
PŘEDVÁNOČNÍ ROZHOVOR PRO PRÁVO (prosinec 2015)
.
VIDEA S POPRAVAMI JSOU PORNO NÁSILÍ! (únor 2015)
.
V REFERENDÁCH VIDÍM NEBEZPEČNÝ NÁSTROJ POPULIZMU (únor 2015)
.
ROZHOVOR PRO DENNÍK N (leden 2015)
.
NOVINÁŘ BY MĚL UMĚT ROZLIŠIT MEZI SATIROU A URÁŽKOU (leden 2015)
.
FANATICI SE JIŽ SPOJILI, ROZUMNÉ TO ČEKÁ (prosinec 2014)
.
NAŠE ZEMĚ PATŘÍ NA ZÁPAD (listopad 2014)
.
ROZHOVOR PRO ECHO24 (září 2014)
.
TEĎ UŽ NA MĚ NEDOPLIVNOU / ZEMANOVI PŘIROSTLA MASKA PŘIHLOUPLÉHO STRÝCE (červenec 2014)
.
BŮH NENÍ POKLADNIČKA (květen 2014)
.
PŘEVLÁDÁ TU NÁBOŽENSKÝ ANALFABETISMUS (březen 2014)
.
PŘÍBĚH JEDINÉHO SYNA (březen 2014)
.
CENU CHÁPU JAKO MORÁLNÍ ZÁVAZEK, ABYCH DÁL POKRAČOVAL VE SVÉ PRÁCI (březen 2014)
.
ROZHOVOR PRO LN (prosinec 2013)
.
ROZHOVOR PŘED VOLBAMI (říjen 2013)
.
ROZHOVOR PRO "ČESKOU POZICI" (leden 2013)
.
PŘED VOLBOU PREZIDENTA (leden 2013)
.
TOMÁŠ HALÍK: K PREZIDENTSKÉ VOLBĚ (leden 2013)
.
SPÁSA JE NA CESTĚ DO HLOUBKY (prosinec 2012)
.
ROZHOVOR S RENÁTOU KALENSKOU A VÝTVARNÍKEM DAVIDEM ČERNÝM PRO ČAS. TÝDEN (prosinec 2011)
.
ČESKÉ SPOLEČNOSTI CHYBÍ KULTURA PRÁVA (leden 2012)
.
BŮH SI CENÍ SVOBODY – VAŽME SI JÍ TAKÉ (prosinec 2011)
.
LÁSKA JE BEZPEČNÝ PROSTOR (prosinec 2011)
.
DUKA TO S KLAUSEM PŘEHÁNÍ (listopad 2011)
.
ROZHOVOR PRO INT. PORTÁL VAŠE LITERATURA (říjen 2011)
.
PŮVODNÍ TEXT ROZHOVORU PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
NOVINKY.CZ - CHAT (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (srpen 2011)
.
DIALOG O TRANSFORMACI (březen 2011)
.
KLAUS MÁ PORUCHU OSOBNOSTI (březen 2011)
.
ROZHOVOR PRO BULLETIN SALVATORE (prosinec 2010)
.
I DNES JE V ŽIVOTĚ MÍSTO NA ZÁZRAK (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO REVUE SPOLEČNOSTI KŘESŤANŮ A ŽIDŮ (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO WEB CESTOMILA (léto 2010)
.
ROZHOVOR PRO KULTURNÍ NOVINY (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROZHLAS (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO FINANČNÍ KOŠER PORTÁL SHEKEL (srpen 2010)
.
ROZHOVOR PRO DOMAŽLICKÝ DENÍK (srpen 2010)
.
CESTA KAŽDÉHO KONVERTITY JE NEZAMĚNITELNÁ (březen 2010)
.
VŠECHNO VYZKOUŠEJTE, CO JE DOBRÉ, TOHO SE DRŽTE (březen 2010)
.
POLITIKY KONTROLUJME, ALE PORAĎME SI BEZ NICH (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO PROFIT (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROVNOST, BRNĚNSKÝ DENÍK (prosinec 2009)
.
SE SATANEM NELZE VYJEDNÁVAT (prosinec 2009)
.
BÝT PŘIPRAVEN, TOŤ VŠE (prosinec 2009)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (listopad 2009)
.
KRIZE JAKO ŠANCE (listopad 2009)
.
VZPOMÍNKA NA SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ (listopad 2009)
.
VZTAH VÍRY A FILOZOFIE (říjen 2009)
.
PAPEŽ MÁ KUPODIVU SMYSL PRO HUMOR (září 2009)
.
O VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ (2009)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LN (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR S M. URBANEM PRO JEHO DIPLOMOVOU PRÁCI O FILOZOFICKÝCH ASPEKTECH DÍLA V. HAVLA (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR O K. ČAPKOVI PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2008)
.
O FRANCII (říjen 2008)
.
TOMÁŠ HALÍK: "MNOHO ČECHŮ SE ZA ATEISTY POKLÁDÁ VLASTNĚ OMYLEM." (září 2008)
.
ROZHOVOR O HUSOVI (červenec 2008)
.
TRPĚLIVOST SE SVĚTEM, CÍRKVÍ A MLČÍCÍM BOHEM (červen 2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (červen 2008)
.
NENECHTE SI VYMÝVAT MOZEK (březen 2008)
.
NEJSEM ANI HOMOSEXUÁL, ANI EUNUCH (březen 2008)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS 25FPS, TÉMA: DUCHOVNÍ FILM (březen 2008)
.
TŘI AKTUÁLNÍ DIALOGY (březen 2008)
.
O HUSOVI A ČESKÉM CIVILNÍM NÁBOŽENSTVÍ (2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (leden 2008)
.
O VEŘEJNÉM SLYŠENÍ V EVROPSKÉM PARLAMENTU (leden 2008)
.
O KÁZÁNÍ – ODPOVĚĎ DO ANKETY ČASOPISU SALVE (leden 2008)
.
NAŠE DĚJINY NEKONČÍ NA VELKÝ PÁTEK ODPOLEDNE (prosinec 2007)
.
NESMÍME ZTRÁCET NADĚJI (prosinec 2007)
.
ROZHOVOR NEJEN O VÝSTAVĚ MRTVÝCH TĚL V PRAŽSKÉ LUCERNĚ (květen 2007)
.
TĚLO NENÍ ŽÁDNÉ ZAVAZADLO, PATŘÍ MU ÚCTA (květen 2007)
.
NAPREPAROVANÉ MRTVOLY BANALIZUJÍ SMRT (květen 2007)
.
NA PREZIDENTA JE MĚ ŠKODA (23.4.2007)
.
MŮJ NEVĚŘÍCÍ PARTNER (březen 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS „EVANJELICKY POSOL SPOD TATIER“ (únor 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS REGENERACE (leden 2007)
.
KŘÍŽ A UKŘIŽOVANÁ MADONNA (září 2006)
.
K TELEVIZNÍMU SERIÁLU >PROLÍNÁNÍ SVĚTŮ< (září 2006)
.
SPOR MUSLIMŮ S BENEDIKTEM XVI. (září 2006)
.
CÍRKEV A MÉDIA (červen 2006)
.
PRO LIDI MUSÍME BÝT PARTNERY V JEJICH HLEDÁNÍ (duben 2006)
.
ODPOVĚDI V ANKETĚ MEZINÁRODNÍHO ČASOPISU GEO (2006)
.
ŽIVOT SÁM JE BOŽÍ HLAS (prosinec 2005)
.
SV. TOMÁŠ A KRÁLÍK, KTERÝ HRAJE NA HOUSLE (listopad 2005)
.
ČASOPIS CHRISTNET (listopad 2005)
.
CÍRKEV MUSÍ ROZVÍJET SOLIDARITU I SPIRITUALITU (duben 2005)
.
PAPEŽ OSLOVIL CELÝ SVĚT (duben 2005)
.
NÁDEJ NA POROZUMENIE NIE JE STRATENÁ (únor 2005)
.
ČASOPIS ANTHROPOS (2005)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NAŠE RODINA (duben 2004)
.
ROZHOVOR S JAKUBEM HUČÍNEM PRO ČASPIS PSYCHOLOGIE DNES (prosinec 2003)
.
ROZHOVOR S JANEM PAULASEM PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2003)
.
„S POŘÁDNĚ ODŘENOU KŮŽÍ“ (září 2003)
.
ROZHOVOR PRO JIHLAVSKÉ LISTY (únor 2003)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LIDOVÉ NOVINY (prosinec 2002)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS CHRISTNET (říjen 2002)
.
ROZHOVOR S JANEM JANDOURKEM PRO MF DNES (září 2002)
.
ROZHOVOR PRO LIDOVÉ NOVINY (červenec 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (květen 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (únor 2002)
.
ROZHOVOR S JOSEFEM GREŠEM PRO ČASOPIS RESPEKT (nepublikováno, červenec 2001)
.
ROZHOVOR PRO STUDENTSKÝ ČASOPIS (březen 2001)
.
O ŽIVOTĚ A PŮSOBENÍ PAPEŽE JANA PAVLA II. (listopad 2000)
.
MLÁDÍ A STÁŘÍ (duben 2000)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS XANTYPA (prosinec 1999)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NOVÁ PŘÍTOMNOST (1999)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Víře, jak jí rozumím, se život jeví jako dar a výzva. Můžeme vůči této výzvě být bdělí anebo spící, otevření nebo uzavření. Člověk, který přijímá oslovení, je jím zavázán.