T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Text

KOHO BY DNES JEŽÍŠ HNAL BIČEM Z CHRÁMU (březen 2018)

Na jaké společenské výzvy by se měla pokoušet odpovídat dnešní římskokatolická církev v českých zemích? A jak k tomu případně sám přispíváte?

V českých zemích se komunisté pokusili nahradit křesťanství ateismem: místo ateismu se však nejrozšířenějším náboženstvím v České republice stal „něcismus“ (věřím v „něco“) – široká škála od kýčové ezoteriky a pověrčivosti po poctivé a upřímné duchovní hledání. Budoucnost církve závisí na tom, nakolik dokáže komunikovat s hledajícími – nenažit se „ulovit“, nýbrž doprovázet je v dialogu vzájemné úcty (podle zásady „všichni jsou pozváni, nikdo není nucen“) a učit se i od nich.

V tomto duchu jsem vybudoval pražskou Akademickou farnost a Českou křesťanskou akademii, dvě živá centra dialogu víry se současnou kulturou, filozofií, vědou a uměním a mnoho lidí pozval svými knihami, přednáškami a pastorační péčí (jako kazatel, zpovědník a duchovní rádce) k zamyšlení nad sebou a k svobodnému nalezení vlastní duchovní cesty. Snažil jsem se ukázat, že víru je třeba spojit s kritickým myšlením, duchovní hloubkou, smyslem pro krásu a občanskou angažovaností.

S počátkem uprchlické krize i v sekularizované české společnosti stále častěji slyšíme, že se lidé hlásí ke „křesťanským tradicím“. Je to jen obecná proklamace, nebo se tyto tendence konkrétně projevují i ve vašem okolí (farnosti atd.)?

Mnozí z těch, kteří se dnes stavějí do role „obránců křesťanství proti muslimům“, nevědí o křesťanství vůbec nic, jejich Krédo je nenávist k muslimům, uprchlíkům, homosexuálům, liberálům a papeži Františkovi – Ježíš by takové lidi hnal bičem jako svatokupce z chrámu. Ale jsou i lidé, kteří se opravdu ptají, co to znamená být křesťanem dnes a kde přistěhovalci z jiných kultur v naší zemi najdou věrohodně žité hodnoty, kterých by si mohli vážit a které je mohou inspirovat.

Veřejnost přes média nedostává úplně pozitivní informace o vnitřní stabilitě římskokatolické církve v českých zemích, může za to třeba i medializovaný údajný rozpor mezi vámi a panem Dukou, případně dopis Dukových odpůrců papeži Františkovi. Jak tento aktuální mediální obraz církve vnímáte osobně?

Církev je součástí společnosti a je rozdělená podobně jako společnost – a hranice nevedou mezi jednotlivými církvemi a náboženstvími, nýbrž skrze ně, napříč. Mezi věřícími katolíky, protestanty, židy, muslimy i buddhisty jsem při svých cestách po všech kontinentech planety Země poznal opravdové světce, lidi hluboké moudrosti a lásky, ale také bigotní omezence, arogantní „majitele jediné pravdy“ i pokrytecké podvodníky. Tak je tomu ve všech náboženstvích.

S Dominikem Dukou jsme přátelé padesát let, spolupracovali jsme v disentu, v centru „podzemní církve“. Rozumíme si v mnohém – s výjimkou vztahu církve k politické moci. Vím, že arcibiskup ve svém postavení nemůže být ve vztahu k hlavě státu tak svobodný jako já, nicméně náš názor na to, kde je hranice mezi vstřícnou loajalitou a zahanbující servilitou se prostě liší. Dopisy kritických věřících i prezidenta Zemana do Vatikánu nemají žádnou cenu, jsou spíš kontraproduktivní – Vatikán je alergický na nevyžádané rady a zejména na zasahování státu do jmenování či odvolávaní biskupů – o to se snažily diktatury, včetně komunistických papalášů. Nejde o to, zda kardinál Duka půjde do penze za tři nebo dvacet tři měsíců, ale o to, jak bude církev vypadat za deset nebo dvacet let. A to je třeba připravovat už nyní.

Mediální obraz církve u nás je většinou povrchní a komicky zkreslený, většina českých médií postrádá odborníky na náboženské záležitosti, kteří jsou v zahraničí samozřejmou součástí prestižních redakcí.

Laická veřejnost také často slyší, že část církve má větší či menší výhrady k papeži Františkovi, případně má tendenci jeho pontifikát veřejně porovnávat s érou Jana Pavla II. Je to opět jen zkreslený mediální hlas, nebo i skutečný problém pro část duchovenstva?

Ano, nemalá část kléru se nechce vzdát role soudců a „majitelů pravdy“ a nechce přijmout výzvu papeže Františka, aby byli spíš chápajícími terapeuty, kteří se místo povýšeného a laciného moralizování budou snažit povzbudit věřící, aby vychovali své svědomí a řídili se jím. Papežové Jan Pavel II. a Benedikt XVI. důstojně zakončili dlouhou etapu dějiny církve, jejímž tématem bylo vyrovnání s modernitou. Moderna je však za námi, papež František zahajuje novou kapitolu dějin křesťanství v globální postmoderní společnosti. Obrací se znovu k poselství evangelia a podle Ježíšova příkladu ukazuje, že církev místo napomínání a neurotického zabývání se sexem má být spíš „polní nemocnicí“, která léčí rány dnešního světa, zasazuje se za sociální spravedlnost, smíření, nenásilí a odpovědnost za zdravé přírodní, sociální i kulturní prostředí pro život všech lidí.

Na Velikonoce život vítězí nad smrtí, pravda nad lží, spravedlnost nad nespravedlností a láska nad nenávistí. Kdy jste se během své pastorační služby naposledy setkal s nějakým konkrétním příkladem, že se tak stalo i v reálném životě?

Jsem letos čtyřicet let knězem, z toho jedenáct let v riskantní „ilegální“ práci v podzemní církvi a zbytek v náročné práci na veřejnosti. Už osmadvacet let připravuji poměrně náročným dvouletým kurzem dospělé, většinou univerzitní studenty, na velikonoční křest. Touto přípravou prošlo už v naší Akademické farnosti víc než tisíc pět set mladých lidí a jejich počet se „v ateistických Čechách“ rok od roku zvyšuje. Je strhující naslouchat jejich životním příběhům, podobně jako příběhům mnoha lidí, které doprovázím jako zpovědník a duchovní rádce. Ano, u řady těchto lidí došlo k zásadnímu životnímu obratu, vyšli ze svého sobectví, strachu a závislostí všeho druhu do svobody a radosti zralých lidí, kteří dokážou žít pro druhé, spojovat svobodu s odpovědností, nalezli odvahu naslouchat Božímu hlasu ve vlastním svědomí a řídit je jím, nebýt konformní s povrchním způsobem života. To jsou ty opravdové zázraky a opravdové vzkříšení – a já jsem toho neustále žasnoucím svědkem.


Otištěno v magazínu TÝDEN č. 14/2018 v pondělí 26.3.2018, str. 38, v takto upravené podobě:

Veřejnost nedostává přes média zrovna pozitivní informace o stabilitě v římskokatolické církvi. Může za to třeba i často medializovaný rozpor mezi vámi a Dominikem Dukou. Jak to vše vnímáte?

Církev je součástí společnosti a je rozdělena podobně jako ona. Hranice nevedou mezi jednotlivými církvemi a náboženstvími, nýbrž skrze ně, napříč. Mezi věřícími katolíky, protestanty, židy, muslimy i buddhisty jsem při svých cestách po všech kontinentech planety Země poznal opravdové světce, lidi hluboké moudrosti a lásky, ale také bigotní omezence, arogantní „majitele jediné pravdy“ i pokrytecké podvodníky. Tak je tomu ve všech náboženstvích. S Dominikem Dukou jsme přátelé padesát let, spolupracovali jsme v disentu, v centru podzemní církve. Rozumíme si v mnohém, s výjimkou vztahu církve k politické moci. Vím, že arcibiskup ve svém postavení nemůže být ve vztahu k hlavě státu tak svobodný jako já, nicméně náš názor na to, kde je hranice mezi vstřícnou loajalitou a zahanbující servilitou, se prostě liší.

Jak se díváte na dopis Dukových odpůrců papeži Františkovi a jak na list prezidenta Miloše Zemana do Vatikánu, v němž mezi řádky doporučuje prodloužení Dukova mandátu?

Dopisy kritických věřících i prezidenta Zemana do Vatikánu nemají žádnou cenu, jsou spíš kontraproduktivní. Vatikán je alergický na nevyžádané rady a zejména na zasahování státu do jmenování či odvolávaní biskupů. O to se už snažily diktatury včetně komunistických papalášů. Nejde o to, zda kardinál Duka půjde do penze za tři nebo dvacet tři měsíců, ale o to, jak bude církev vypadat za deset nebo dvacet let. A to je třeba připravovat už nyní.

Jakou roli hrají v obrazu dnešní katolické církve média?

Mediální obraz církve u nás je většinou povrchní a komicky zkreslený. Většina českých médií postrádá odborníky na náboženské záležitosti, kteří jsou v zahraničí samozřejmou součástí prestižních redakcí.

S počátkem uprchlické krize i v sekularizované české společnosti stále častěji slyšíme, že se lidé hlasitě přihlašují ke „křesťanským tradicím“. Jsou to jen obecné proklamace, nebo se tyto tendence konkrétně projevují i ve vašem okolí?

Mnozí z těch, kteří se dnes stavějí do role „obránců křesťanství proti muslimům“, nevědí o křesťanství vůbec nic. Jejich krédo je nenávist k muslimům, uprchlíkům, homosexuálům, liberálům a papeži Františkovi. Ježíš by takové lidi hnal bičem jako svatokupce z chrámu. Ale jsou i lidé, kteří se opravdu ptají, co to znamená být dnes křesťanem a kde přistěhovalci z jiných kultur v naší zemi najdou věrohodně žité hodnoty, jichž by si mohli vážit a které je mohou inspirovat.

Laická veřejnost často slyší, že část církve má větší či menší výhrady k papeži Františkovi, případně jeho pontifikát kriticky porovnává s érou Jana Pavla II. Je to skutečný problém pro část duchovenstva?

Ano, nemalá část kléru se nechce vzdát role soudců a „majitelů pravdy“ a nechce přijmout výzvu papeže Františka, aby byli spíš chápajícími terapeuty, kteří se místo povýšeného a laciného moralizování budou snažit povzbudit věřící, aby vychovali své svědomí a řídili se jím. Papežové Jan Pavel II. a Benedikt XVI. důstojně zakončili dlouhou etapu dějiny církve, jejímž tématem bylo vyrovnání s modernitou. Moderna je však za námi, papež František zahajuje novou kapitolu dějin křesťanství v globální postmoderní společnosti. Obrací se znovu k poselství evangelia a podle Ježíšova příkladu ukazuje, že církev místo napomínání a neurotického zabývání se sexem má být spíš „polní nemocnicí“, která léčí rány dnešního světa, zasazuje se za sociální spravedlnost, smíření, nenásilí a odpovědnost za zdravé přírodní, sociální i kulturní prostředí pro život všech lidí.

Na jaké společenské výzvy by se tedy měla pokoušet odpovídat dnešní římskokatolická církev v českých zemích? A jak k tomu přispíváte vy sám?

V českých zemích se komunisté pokusili nahradit křesťanství ateismem, místo ateismu se však nejrozšířenějším náboženstvím v České republice stal „něcismus“, tedy víra v „něco“, což je široká škála – od kýčové ezoteriky a pověrčivosti až po poctivé a upřímné duchovní hledání. Budoucnost církve závisí na tom, nakolik dokáže komunikovat s hledajícími. Nemá se snažit je „ulovit“, nýbrž doprovázet je v dialogu vzájemné úcty podle zásady „všichni jsou pozváni, nikdo není nucen“, a také se od nich i učit.

Jak prožíváte velikonoční poselství v reálném životě?

Jsem letos čtyřicet let knězem, z toho jedenáct let v riskantní „ilegální“ činnosti v podzemní církvi a zbytek v náročné práci na veřejnosti. Už osmadvacet let připravuji poměrně náročným dvouletým kursem dospělé, většinou univerzitní studenty, na velikonoční křest. Je strhující naslouchat jejich životním příběhům, podobně jako příběhům mnoha osob, jež doprovázím jako zpovědník a duchovní rádce. Ano, u řady z nich došlo k zásadnímu životnímu obratu, vyšli ze svého sobectví, strachu a závislostí všeho druhu do svobody a radosti zralých lidí, kteří dokážou žít pro druhé a spojovat svobodu s odpovědností. Našli odvahu naslouchat Božímu hlasu ve vlastním svědomí a řídit se jím, nebýt konformní s povrchním způsobem života. To jsou ty opravdové zázraky a opravdové vzkříšení a já jsem toho neustále žasnoucím svědkem.

Text

50. VÝROČÍ SRPNOVÉ OKUPACE ČESKOSLOVENSKA (srpen 2018)
.
ROZHOVOR PRO LN (červen 2018)
.
ROZHOVOR PRO ČTK (květen 2018)
.
ROZHOVOR PRO KT (květen 2018)
.
MÁME ODVÁŽNÉHO PAPEŽE (březen 2018)
.
KOHO BY DNES JEŽÍŠ HNAL BIČEM Z CHRÁMU (březen 2018)
.
ROZHOVOR PRO LN (leden 2018)
.
PŘEDVOLEBNÍ ROZHOVOR PRO EUROZPRÁVY.CZ (říjen 2017)
.
ZEMAN CHÁTRÁ. PROKREMELSKÉ MAFIE SI MOŽNÁ NAJDOU NÁHRADNÍKA (květen 2017)
.
PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ AŽ NA POSLEDNÍM SOUDU (květen 2017)
.
NÁBOŽENSKÝ FUNDAMENTALISMUS? LIDÉ HLEDAJÍ PŘIROZENĚ JEDNODUCHÉ ODPOVĚDI NA SLOŽITÉ OTÁZKY (únor 2017)
.
DOSAVADNÍ CÍRKEVNÍ PRAXE JE NELIDSKÁ A NEKŘESŤANSKÁ (leden 2017)
.
ROZHOVOR PRO EURO (srpen 2016)
.
ZEMAN NENÍ HODEN VYKONÁVAT FUNKCI PREZIDENTA (červen 2016)
.
SPOJIT NÁBOŽENSTVÍ S POLITICKOU MOCÍ JE OHROMNÉ POKUŠENÍ (červen 2016)
.
RUSKO ZA BREŽNĚVA BYLO MENŠÍ HROZBOU (červen 2016)
.
ZEMAN TRAGICKY ROZDĚLIL SPOLEČNOST. UŽ NELZE USTUPOVAT (duben 2016)
.
FRANTIŠEK JAKO LAKMUSOVÝ PAPÍREK (duben 2016)
.
ROZHOVOR PRO STUDENT TIMES (prosinec 2015)
.
PŘEDVÁNOČNÍ ROZHOVOR PRO PRÁVO (prosinec 2015)
.
VIDEA S POPRAVAMI JSOU PORNO NÁSILÍ! (únor 2015)
.
V REFERENDÁCH VIDÍM NEBEZPEČNÝ NÁSTROJ POPULIZMU (únor 2015)
.
ROZHOVOR PRO DENNÍK N (leden 2015)
.
NOVINÁŘ BY MĚL UMĚT ROZLIŠIT MEZI SATIROU A URÁŽKOU (leden 2015)
.
FANATICI SE JIŽ SPOJILI, ROZUMNÉ TO ČEKÁ (prosinec 2014)
.
NAŠE ZEMĚ PATŘÍ NA ZÁPAD (listopad 2014)
.
ROZHOVOR PRO ECHO24 (září 2014)
.
TEĎ UŽ NA MĚ NEDOPLIVNOU / ZEMANOVI PŘIROSTLA MASKA PŘIHLOUPLÉHO STRÝCE (červenec 2014)
.
BŮH NENÍ POKLADNIČKA (květen 2014)
.
CENU CHÁPU JAKO MORÁLNÍ ZÁVAZEK, ABYCH DÁL POKRAČOVAL VE SVÉ PRÁCI (březen 2014)
.
PŘÍBĚH JEDINÉHO SYNA (březen 2014)
.
PŘEVLÁDÁ TU NÁBOŽENSKÝ ANALFABETISMUS (březen 2014)
.
ROZHOVOR PRO LN (prosinec 2013)
.
ROZHOVOR PŘED VOLBAMI (říjen 2013)
.
ROZHOVOR PRO "ČESKOU POZICI" (leden 2013)
.
PŘED VOLBOU PREZIDENTA (leden 2013)
.
TOMÁŠ HALÍK: K PREZIDENTSKÉ VOLBĚ (leden 2013)
.
SPÁSA JE NA CESTĚ DO HLOUBKY (prosinec 2012)
.
ROZHOVOR S RENÁTOU KALENSKOU A VÝTVARNÍKEM DAVIDEM ČERNÝM PRO ČAS. TÝDEN (prosinec 2011)
.
ČESKÉ SPOLEČNOSTI CHYBÍ KULTURA PRÁVA (leden 2012)
.
BŮH SI CENÍ SVOBODY – VAŽME SI JÍ TAKÉ (prosinec 2011)
.
LÁSKA JE BEZPEČNÝ PROSTOR (prosinec 2011)
.
DUKA TO S KLAUSEM PŘEHÁNÍ (listopad 2011)
.
ROZHOVOR PRO INT. PORTÁL VAŠE LITERATURA (říjen 2011)
.
PŮVODNÍ TEXT ROZHOVORU PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
NOVINKY.CZ - CHAT (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (srpen 2011)
.
DIALOG O TRANSFORMACI (březen 2011)
.
KLAUS MÁ PORUCHU OSOBNOSTI (březen 2011)
.
I DNES JE V ŽIVOTĚ MÍSTO NA ZÁZRAK (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO BULLETIN SALVATORE (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO WEB CESTOMILA (léto 2010)
.
ROZHOVOR PRO KULTURNÍ NOVINY (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO REVUE SPOLEČNOSTI KŘESŤANŮ A ŽIDŮ (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROZHLAS (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO FINANČNÍ KOŠER PORTÁL SHEKEL (srpen 2010)
.
ROZHOVOR PRO DOMAŽLICKÝ DENÍK (srpen 2010)
.
CESTA KAŽDÉHO KONVERTITY JE NEZAMĚNITELNÁ (březen 2010)
.
VŠECHNO VYZKOUŠEJTE, CO JE DOBRÉ, TOHO SE DRŽTE (březen 2010)
.
POLITIKY KONTROLUJME, ALE PORAĎME SI BEZ NICH (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO PROFIT (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROVNOST, BRNĚNSKÝ DENÍK (prosinec 2009)
.
SE SATANEM NELZE VYJEDNÁVAT (prosinec 2009)
.
BÝT PŘIPRAVEN, TOŤ VŠE (prosinec 2009)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (listopad 2009)
.
VZPOMÍNKA NA SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ (listopad 2009)
.
KRIZE JAKO ŠANCE (listopad 2009)
.
VZTAH VÍRY A FILOZOFIE (říjen 2009)
.
PAPEŽ MÁ KUPODIVU SMYSL PRO HUMOR (září 2009)
.
O VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ (2009)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LN (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR S M. URBANEM PRO JEHO DIPLOMOVOU PRÁCI O FILOZOFICKÝCH ASPEKTECH DÍLA V. HAVLA (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR O K. ČAPKOVI PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2008)
.
O FRANCII (říjen 2008)
.
TOMÁŠ HALÍK: "MNOHO ČECHŮ SE ZA ATEISTY POKLÁDÁ VLASTNĚ OMYLEM." (září 2008)
.
ROZHOVOR O HUSOVI (červenec 2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (červen 2008)
.
TRPĚLIVOST SE SVĚTEM, CÍRKVÍ A MLČÍCÍM BOHEM (červen 2008)
.
NENECHTE SI VYMÝVAT MOZEK (březen 2008)
.
NEJSEM ANI HOMOSEXUÁL, ANI EUNUCH (březen 2008)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS 25FPS, TÉMA: DUCHOVNÍ FILM (březen 2008)
.
TŘI AKTUÁLNÍ DIALOGY (březen 2008)
.
O HUSOVI A ČESKÉM CIVILNÍM NÁBOŽENSTVÍ (2008)
.
O VEŘEJNÉM SLYŠENÍ V EVROPSKÉM PARLAMENTU (leden 2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (leden 2008)
.
O KÁZÁNÍ – ODPOVĚĎ DO ANKETY ČASOPISU SALVE (leden 2008)
.
NAŠE DĚJINY NEKONČÍ NA VELKÝ PÁTEK ODPOLEDNE (prosinec 2007)
.
NESMÍME ZTRÁCET NADĚJI (prosinec 2007)
.
ROZHOVOR NEJEN O VÝSTAVĚ MRTVÝCH TĚL V PRAŽSKÉ LUCERNĚ (květen 2007)
.
NAPREPAROVANÉ MRTVOLY BANALIZUJÍ SMRT (květen 2007)
.
TĚLO NENÍ ŽÁDNÉ ZAVAZADLO, PATŘÍ MU ÚCTA (květen 2007)
.
NA PREZIDENTA JE MĚ ŠKODA (23.4.2007)
.
MŮJ NEVĚŘÍCÍ PARTNER (březen 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS „EVANJELICKY POSOL SPOD TATIER“ (únor 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS REGENERACE (leden 2007)
.
KŘÍŽ A UKŘIŽOVANÁ MADONNA (září 2006)
.
K TELEVIZNÍMU SERIÁLU >PROLÍNÁNÍ SVĚTŮ< (září 2006)
.
SPOR MUSLIMŮ S BENEDIKTEM XVI. (září 2006)
.
CÍRKEV A MÉDIA (červen 2006)
.
PRO LIDI MUSÍME BÝT PARTNERY V JEJICH HLEDÁNÍ (duben 2006)
.
ODPOVĚDI V ANKETĚ MEZINÁRODNÍHO ČASOPISU GEO (2006)
.
ŽIVOT SÁM JE BOŽÍ HLAS (prosinec 2005)
.
SV. TOMÁŠ A KRÁLÍK, KTERÝ HRAJE NA HOUSLE (listopad 2005)
.
ČASOPIS CHRISTNET (listopad 2005)
.
CÍRKEV MUSÍ ROZVÍJET SOLIDARITU I SPIRITUALITU (duben 2005)
.
PAPEŽ OSLOVIL CELÝ SVĚT (duben 2005)
.
NÁDEJ NA POROZUMENIE NIE JE STRATENÁ (únor 2005)
.
ČASOPIS ANTHROPOS (2005)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NAŠE RODINA (duben 2004)
.
ROZHOVOR S JAKUBEM HUČÍNEM PRO ČASPIS PSYCHOLOGIE DNES (prosinec 2003)
.
ROZHOVOR S JANEM PAULASEM PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2003)
.
„S POŘÁDNĚ ODŘENOU KŮŽÍ“ (září 2003)
.
ROZHOVOR PRO JIHLAVSKÉ LISTY (únor 2003)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LIDOVÉ NOVINY (prosinec 2002)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS CHRISTNET (říjen 2002)
.
ROZHOVOR S JANEM JANDOURKEM PRO MF DNES (září 2002)
.
ROZHOVOR PRO LIDOVÉ NOVINY (červenec 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (květen 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (únor 2002)
.
ROZHOVOR S JOSEFEM GREŠEM PRO ČASOPIS RESPEKT (nepublikováno, červenec 2001)
.
ROZHOVOR PRO STUDENTSKÝ ČASOPIS (březen 2001)
.
O ŽIVOTĚ A PŮSOBENÍ PAPEŽE JANA PAVLA II. (listopad 2000)
.
MLÁDÍ A STÁŘÍ (duben 2000)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS XANTYPA (prosinec 1999)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NOVÁ PŘÍTOMNOST (1999)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Náboženství, které v kterémkoliv dějinném okamžiku vydává stav, v němž se právě nalézá, za konečný a dokonalý, se vzdává toho, čeho se křesťanství vzdát nikdy nesmí: eschatologické naděje, otevřenosti pro absolutní budoucnost, kterou je Bůh sám jakožto cíl dějin.