T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Text

ROZHOVOR PRO ČASOPIS NAŠE RODINA (duben 2004)

Kdo je to vlastně kněz a čím se odlišuje od ostatních lidí (vynecháme-li katolický celibát)?

Kněz je člověk, který má zvláštní odpovědnost za hlásání evangelia (nejen slovy) a za duchovní doprovázení těch, kteří jsou svěřeni do jeho péče. Je to nejen zaměstnání, nýbrž "povolání", které je třeba, aby nejen kandidát sám, ale i druzí rozpoznali a přezkoumali. Proto k pověření kněžskou službou patří jako nutný předpoklad nejen vzdělání, ale i dlouholetá osobnostní formace. Kněžství má mnoho společných rysů s řadou "pomáhajících povolání", jako je psycholog, učitel, sociální pracovník, lékař, poradce apod.; to, co je specifické, je "svátost svěcení" - duchovní zplnomocnění, které se odvozuje z tradice, sahající až k první generaci Ježíšových apoštolů.

Když si srovnáte typy kněží v různých staletích - a to nemluvím o rozdílech v chápání a pojetí kněžství mezi jednotlivými křesťanskými církvemi - vidíte ohromné rozdíly - v pojetí a stylu kněžské služby. Dnes je v mnoha vyspělých západních zemích velký nedostatek kněží, hovoří se o "krizi povolání". Myslím, že to není dáno jen vysokými nároky, které církev na kněze klade - včetně celibátu - nýbrž spíš "krizí kněžské totožnosti". Kněžství bylo dlouho vázáno na tradiční patriarchální společnost, dnes kněz musí hledat nový styl a roli v úplně jiném typu společnosti. Doba "důstojných pánů" s bříškem v černé uniformě, hrajících odpoledne biliár s panem starostou a panem lékárníkem, už minula.

Bude existovat jistě velká různost "stylů" pro různé prostředí. Ve dvacátém století se vedle kněží ve farní správě a kněží-řeholníků v klášterech vyvinula též forma kněžství, spojeného s civilním povoláním, např. ve francouzském a latinskoamerickém experimentu "dělnických kněží". Právě tuto formu já vnímám jako své specifické povolání - je pro mne naprosto podstatné spojit kněžskou službu s civilní profesí. Dříve to bylo povolání klinického psychologa, dnes vědecko-pedagogická práce profesora na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.

Jak vypadala vaše cesta ke kněžství?

Já jsem se dlouho ptal, jestli mne Pánbůh opravdu volá ke kněžství - a v tom dlouholetém hledání byly ovšem i zlomové okamžiky, jako bylo například upálení Jana Palacha. Jeho oběť byla pro mne výzvou - pochopil jsem, že tváří v tvář tomuto činu nemohu žít život jen pro sebe a uspokojení svých soukromých potřeb a zájmů, ale také se "dát pro druhé", věnovat život něčemu vyššímu, než jsem já sám. V době komunistického pronásledování věřících, kdy jediný kněžský seminář byl plně pod státní kontrolou a bylo zakázáno přijímat absolventy jiných vysokých škol a lidi "politicky podezřelé" - a já jsem byl už dlouho na seznamu "osob nepřátelských režimu", zejména pro své styky s disidenty a podílu na "podzemní univerzitě" a vydávání samizdatových publikací - jsem musel hledat náhradní řešení. Našel jsem je ve skupině "podzemní církve", která byla napojena na katolíky v zahraničí, zejména na dnešního kardinála a kolínského arcibiskupa Meisnera (tehdy světícího biskupa v Erfurtu v NDR - kde jsem pak byl tajně vysvěcen). Musel jsem projít asi sedmiletou "podzemní" přípravou, která zahrnovala nejen studium teologie (které jsem si pak doplnil postgraduálním studiem v Římě po r. 1989), ale i duchovní formaci a v neposlední řadě nutnost osvojit si určité konspirativní metody práce. Vzít na sebe kněžské poslání "v ilegalitě" totiž znamenalo nemalé riziko - a to i pro další lidi, kdybychom byli policií odhaleni. Něk teří zaplatili za podobnou činnost léty žaláře a někteří patrně - ty případy násilných úmrtí jsou dodnes nevyjasněné - i životem. Museli jsme počítat - a počítali - se vším, ale nechtěli jsme, aby činnost, na kterou jsme se tak dlouho a obtížně připravovali, skončila vinou naší neopatrnosti příliš brzo.

Na tu dobu přípravy a víc než deset let kněžské činnosti "v podzemí" - zejména spolupráci s kardinálem Tomáškem, Josefem Zvěřinou a Otou Mádrem - vzpomínám rád, poznal jsem tam řadu skvělých, statečných lidí.

Máte sám pro sebe nezpochybnitelný důkaz Boží existence? Pokud ano, můžete říci kdy a jak jste k němu dospěl?

Tedy takový "nezpochybnitelný důkaz Boží existence" - jak už ukázal svatý Augustin - existovat z povahy věci samé ani nemůže: to, co by bylo zcela pochopitelné rozumem a "dokazatelné" by totiž vůbec nebylo hodno naší víry, protože by to nebyl Bůh, nýbrž lidský konstrukt. "Dokazování Boha" je věc rouhavá a nesmyslná. Tím bychom stahovali Boha na úroveň "věcí", jevů, objektů. Víra, která by se opírala o takové důkazy, by přestala být vírou. Ve víře nezacházíme s "problémy", které by bylo možné "vyřešit" a být s nimi jednou provždy hotovi. Předmětem víry - na rozdíl od vědy - nejsou problémy, nýbrž něco nekonečně víc - tajemství, dokonce tajemství všech tajemství - tajemství Absolutna. S tajemstvím - na rozdíl od "problémů" - nemohu být nikdy hotov, tajemství "nemá dno". Zve k stále novému a stále hlubšímu promýšlení, a nejen promýšlení - nestačí se k němu vztahovat jen rozumem, nýbrž celou bytostí, celým životem. Rozum nemusím vynechat a nesmím obejít, ale rozum sám na to nestačí. Rozum jistě může dojít k závěru, že existuje základ smysluplného řádu světa, o němž svatý Tomáš říká, že je to to, "co všichni nazývají Bohem". Ovšem uznání tohoto řádu ještě není vírou v plném smyslu slova.

Vyznává-li křesťan "věřím v Boha" , pak tím neříká - jak si to často představují ateisté - že si myslí, že existuje Bůh. Říká tím něco mnohem víc, něco hlubšího a závaznějšího: že se Bohu oddává a svěřuje, že mu důvěřuje - i když jeho rozum je krátký na to, aby Boha "obsáhl" a "pochopil". K víře patří odvaha vstoupit do prostoru, nezajištěného "důkazy".

Jak ukazuji ve své knížce "Co je bez chvění, není pevné", víra se musí naučit žít s "čestnými pochybnostmi", totiž kritickými otázkami, a naopak; víra bez otázek by mohla vést k bigotnímu fanatismu a zase pochybovačné otázky bez základní pra-důvěry by vedly k zahořklé skepsi. Podobně to říká Jan Pavel II. v jedné své encyklice (Fides et ratio): víra bez myšlení a rozum bez víry mohou být velmi nebezpečné.

Jste zároveň psycholog. Byla někdy tato profese v rozporu s posláním kněze (například jako psycholog byste poradil někomu něco, ale jako kněz jste si to nemohl dovolit). Pokud se to stalo, či stává, jak to řešíte?

Obě profese jsou doprovázení, při němž nesmíme člověkem manipulovat - to je to jediné, co si skutečně "nesmíme dovolit" ! - nýbrž podporovat jeho svobodu, pomáhat jeho svědomí k dospělosti, povzbuzovat ho k překonávání sebeklamů a k zodpovědnému jednání. Jsem-li osloven jako psycholog, nabízím cestu k osobní zralosti, jsem-li osloven jako teolog, snažím se klientovi předložit a vysvětlit názor církve, ideál a normy, které církev předkládá. Jsem-li osloven jako duchovní pastýř, snažím se obojí spojit - pomáhat věřícímu nacházet cestu k uskutečňování ideálu s respektem k jeho momentálním možnostem.

Co je to vlastně v praxi následování Krista?

Stálá snaha vtělovat to, k čemu mé svědomí inspiruje evangelium, do stylu svého života a smýšlení.

O co usilujete ve svém životě?

Porozumět tomu, s jakým záměrem mne Pán Bůh poslal na tento svět, a nezklamat ho.

Co se Vám v poslední době povedlo?

Když se dívám na přítomnou chvíli a to, co v ní z "poslední doby" doznívá, vnímám zpravidla hlavně únavu, pot, těžkosti a chyby, ale když se "zvedne prach" a mohu se zase nadechnout a podívat se zpětně na delší úsek života, často jsem Pánu Bohu vděčný za to, co mi dopřál udělat. Jsem rád, že mi dopřál vybudovat z kostela Nejsvětějšího Salvátora opravdu živé duchovní centrum, které už našlo trvalé místo v duchovní tváři Prahy a české církve, kde velké množství mladých, vzdělaných lidí našlo cestu ke Kristu a dostalo vážné mravní a intelektuální impulsy pro celý život. Jsem rád, že se mi - spolu s jinými - podařilo vybudovat Českou křesťanskou akademii jako síť, zasahující nyní už 56 měst po celé republice a sdružující stovky lidí, kteří berou vážně odpovědnost za dialog křesťanství a kultury. Jsem rád, že jsem směl vychovat hodně studentů na univerzitě k odvaze myslet a k lásce k moudrosti. Jsem rád, že mi dal prostřednictvím knížek, článků, přednášek a vystoupení v médiích možnost inspirovat, potěšit a po vzbudit mnoho lidí a ukázat jim takovou tvář křesťanství, která je neodpuzuje. Jsem rád, že se mi podařilo navštívit všech šest světadílů naší planety, přispět k vstřícnému dialogu lidí různých přesvědčení a na mnoha zahraničních univerzitách a mezinárodních kongresech reprezentovat naší zemi tak, že jsem - aspoň doufám - nám Čechům nikde neudělal ostudu. Jsem rád, že jsem jako psycholog i jako zpovědník mohl nemálo lidem pomáhat v obtížných životních situacích. Jsem rád, že jsem dokázal udržet si víru a naději i ve chvílích zkoušek a nezatrpknout, když jsem od vlastních zakoušel nepochopení, pomluvy a šikany. A nejvíc ze všeho jsem rád, že mi Pán Bůh dává jasně cítit, že nic z toho bych nezmohl bez jeho pomoci, takže nic z toho není důvod k pýše a hrdosti nebo vyvyšování nad druhými, nýbrž k vděčnosti a radosti, že jsem přes své slabosti, chyby a špatné vlastnosti směl být aspoň občas nástrojem v jeho rukou.

Jak vnímáte postní dobu, jaký má účel a na co by se během ní podle Vás měl běžný člověk zaměřit?

V postní době by se měl člověk osvobodit od závislostí na věcech, které ho rozptylují a zbytečně zdržují od duchovního života, krotit svou pohodlnost a sobectví, být citlivější k potřebám lidí v nouzi.

Kdybyste měl nabídku, že by bylo splněno jen jedno Vaše přání, je možné prozradit, jaké by to bylo?

Abych nikdy nesešel s cesty poctivého hledání Boží moudrosti.

Můžeme se těšit na Vaši další knihu? Pokud ano, o čem bude?

Poté, co si tři mé poslední knihy - Ptal jsem se cest, Co je bez chvění, není pevné a Oslovit Zachea - našly opravdu velmi širokou čtenářskou obec doma i v zahraničí a stále se dotiskují, prahnu zas po klidném tichém čase v lesní poustevně, kde pravidelně v létě medituju a píšu.

Mám teď v hlavě filozofickou knížku o duchovní tváři Evropy a potom pokračování cyklu literárně upravených kázání, to má pracovní název "Pole je tento svět". Zda se mi to podaří realizovat a vydat letos či napřesrok, ještě nevím. Také se musím postarat o překlady mých knih do několika dalších jazyků, protože mám řadu nabídek, a to vždy představuje složitá jednání s nakladateli a překladateli.

Měl jste nebo máte nějaké duchovní vzory?

Jistě - mými velkými učiteli ve smyslu intelektuálním i mravním byli filozof Jan Patočka a teolog a obhájce lidských práv Josef Zvěřina. Mezi českými kněžími mne pak také hodně ovlivnili Antonín Mandl, mons. Josef Hermach, františkán Bonaventura Bouše a zejména nedávno zemřelý mons. Jiří Reinsberg. Mým velkým vzorem je bývalý vídeňský arcibiskup kardinál König, opravdový duchovní aristokrat, vůdčí osobnost 2. vatikánského koncilu a další dva velcí kardinálové - pastýři a teologové, které jsem směl osobně poznat, milánský Carlo Martini a mohučský Karl Lehmann. V dávnější minulosti mám řadu "duchovních přátel", s kterými v určitých chvílích života vedu vnitřní dialog - mezi světci je to apoštol Pavel, Augustin, Vojtěch, František z Assisi, Ignác z Loyoly, Jan od Kříže, Thomas More či Edith Stein, mezi evropskými mysliteli mistr Eckhart, Erasmus Rotterdamský, kardinál Newman, evangelický teolog Dietrich Boenhoffer či jezuita Teilhard de Chardin. Vážím si lidí, kteří z věrnosti ke svému svědomí dokázali sta tečně stát proti moci i většinovému mínění, kteří překonávali předsudky a stavěli mosty porozumění mezi lidmi, národy, náboženstvími a kulturami, kteří se zasazovali za toleranci a duchovní svobodu.

(Otázky kladla T.I. Groskopfová, ve zkrácené podobě přetištěno v čas. Naše rodina, duben 2004)

Text

PŘEDVOLEBNÍ ROZHOVOR PRO EUROZPRÁVY.CZ (říjen 2017)
.
ZEMAN CHÁTRÁ. PROKREMELSKÉ MAFIE SI MOŽNÁ NAJDOU NÁHRADNÍKA (květen 2017)
.
PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ AŽ NA POSLEDNÍM SOUDU (květen 2017)
.
NÁBOŽENSKÝ FUNDAMENTALISMUS? LIDÉ HLEDAJÍ PŘIROZENĚ JEDNODUCHÉ ODPOVĚDI NA SLOŽITÉ OTÁZKY (únor 2017)
.
DOSAVADNÍ CÍRKEVNÍ PRAXE JE NELIDSKÁ A NEKŘESŤANSKÁ (leden 2017)
.
ROZHOVOR PRO EURO (srpen 2016)
.
ZEMAN NENÍ HODEN VYKONÁVAT FUNKCI PREZIDENTA (červen 2016)
.
SPOJIT NÁBOŽENSTVÍ S POLITICKOU MOCÍ JE OHROMNÉ POKUŠENÍ (červen 2016)
.
RUSKO ZA BREŽNĚVA BYLO MENŠÍ HROZBOU (červen 2016)
.
ZEMAN TRAGICKY ROZDĚLIL SPOLEČNOST. UŽ NELZE USTUPOVAT (duben 2016)
.
FRANTIŠEK JAKO LAKMUSOVÝ PAPÍREK (duben 2016)
.
ROZHOVOR PRO STUDENT TIMES (prosinec 2015)
.
PŘEDVÁNOČNÍ ROZHOVOR PRO PRÁVO (prosinec 2015)
.
VIDEA S POPRAVAMI JSOU PORNO NÁSILÍ! (únor 2015)
.
V REFERENDÁCH VIDÍM NEBEZPEČNÝ NÁSTROJ POPULIZMU (únor 2015)
.
ROZHOVOR PRO DENNÍK N (leden 2015)
.
NOVINÁŘ BY MĚL UMĚT ROZLIŠIT MEZI SATIROU A URÁŽKOU (leden 2015)
.
FANATICI SE JIŽ SPOJILI, ROZUMNÉ TO ČEKÁ (prosinec 2014)
.
NAŠE ZEMĚ PATŘÍ NA ZÁPAD (listopad 2014)
.
ROZHOVOR PRO ECHO24 (září 2014)
.
TEĎ UŽ NA MĚ NEDOPLIVNOU / ZEMANOVI PŘIROSTLA MASKA PŘIHLOUPLÉHO STRÝCE (červenec 2014)
.
BŮH NENÍ POKLADNIČKA (květen 2014)
.
PŘEVLÁDÁ TU NÁBOŽENSKÝ ANALFABETISMUS (březen 2014)
.
PŘÍBĚH JEDINÉHO SYNA (březen 2014)
.
CENU CHÁPU JAKO MORÁLNÍ ZÁVAZEK, ABYCH DÁL POKRAČOVAL VE SVÉ PRÁCI (březen 2014)
.
ROZHOVOR PRO LN (prosinec 2013)
.
ROZHOVOR PŘED VOLBAMI (říjen 2013)
.
ROZHOVOR PRO "ČESKOU POZICI" (leden 2013)
.
PŘED VOLBOU PREZIDENTA (leden 2013)
.
TOMÁŠ HALÍK: K PREZIDENTSKÉ VOLBĚ (leden 2013)
.
SPÁSA JE NA CESTĚ DO HLOUBKY (prosinec 2012)
.
ROZHOVOR S RENÁTOU KALENSKOU A VÝTVARNÍKEM DAVIDEM ČERNÝM PRO ČAS. TÝDEN (prosinec 2011)
.
ČESKÉ SPOLEČNOSTI CHYBÍ KULTURA PRÁVA (leden 2012)
.
BŮH SI CENÍ SVOBODY – VAŽME SI JÍ TAKÉ (prosinec 2011)
.
LÁSKA JE BEZPEČNÝ PROSTOR (prosinec 2011)
.
DUKA TO S KLAUSEM PŘEHÁNÍ (listopad 2011)
.
ROZHOVOR PRO INT. PORTÁL VAŠE LITERATURA (říjen 2011)
.
PŮVODNÍ TEXT ROZHOVORU PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
NOVINKY.CZ - CHAT (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (srpen 2011)
.
DIALOG O TRANSFORMACI (březen 2011)
.
KLAUS MÁ PORUCHU OSOBNOSTI (březen 2011)
.
ROZHOVOR PRO BULLETIN SALVATORE (prosinec 2010)
.
I DNES JE V ŽIVOTĚ MÍSTO NA ZÁZRAK (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO REVUE SPOLEČNOSTI KŘESŤANŮ A ŽIDŮ (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO WEB CESTOMILA (léto 2010)
.
ROZHOVOR PRO KULTURNÍ NOVINY (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROZHLAS (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO FINANČNÍ KOŠER PORTÁL SHEKEL (srpen 2010)
.
ROZHOVOR PRO DOMAŽLICKÝ DENÍK (srpen 2010)
.
CESTA KAŽDÉHO KONVERTITY JE NEZAMĚNITELNÁ (březen 2010)
.
VŠECHNO VYZKOUŠEJTE, CO JE DOBRÉ, TOHO SE DRŽTE (březen 2010)
.
POLITIKY KONTROLUJME, ALE PORAĎME SI BEZ NICH (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO PROFIT (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROVNOST, BRNĚNSKÝ DENÍK (prosinec 2009)
.
SE SATANEM NELZE VYJEDNÁVAT (prosinec 2009)
.
BÝT PŘIPRAVEN, TOŤ VŠE (prosinec 2009)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (listopad 2009)
.
KRIZE JAKO ŠANCE (listopad 2009)
.
VZPOMÍNKA NA SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ (listopad 2009)
.
VZTAH VÍRY A FILOZOFIE (říjen 2009)
.
PAPEŽ MÁ KUPODIVU SMYSL PRO HUMOR (září 2009)
.
O VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ (2009)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LN (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR S M. URBANEM PRO JEHO DIPLOMOVOU PRÁCI O FILOZOFICKÝCH ASPEKTECH DÍLA V. HAVLA (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR O K. ČAPKOVI PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2008)
.
O FRANCII (říjen 2008)
.
TOMÁŠ HALÍK: "MNOHO ČECHŮ SE ZA ATEISTY POKLÁDÁ VLASTNĚ OMYLEM." (září 2008)
.
ROZHOVOR O HUSOVI (červenec 2008)
.
TRPĚLIVOST SE SVĚTEM, CÍRKVÍ A MLČÍCÍM BOHEM (červen 2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (červen 2008)
.
NENECHTE SI VYMÝVAT MOZEK (březen 2008)
.
NEJSEM ANI HOMOSEXUÁL, ANI EUNUCH (březen 2008)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS 25FPS, TÉMA: DUCHOVNÍ FILM (březen 2008)
.
TŘI AKTUÁLNÍ DIALOGY (březen 2008)
.
O HUSOVI A ČESKÉM CIVILNÍM NÁBOŽENSTVÍ (2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (leden 2008)
.
O VEŘEJNÉM SLYŠENÍ V EVROPSKÉM PARLAMENTU (leden 2008)
.
O KÁZÁNÍ – ODPOVĚĎ DO ANKETY ČASOPISU SALVE (leden 2008)
.
NAŠE DĚJINY NEKONČÍ NA VELKÝ PÁTEK ODPOLEDNE (prosinec 2007)
.
NESMÍME ZTRÁCET NADĚJI (prosinec 2007)
.
ROZHOVOR NEJEN O VÝSTAVĚ MRTVÝCH TĚL V PRAŽSKÉ LUCERNĚ (květen 2007)
.
TĚLO NENÍ ŽÁDNÉ ZAVAZADLO, PATŘÍ MU ÚCTA (květen 2007)
.
NAPREPAROVANÉ MRTVOLY BANALIZUJÍ SMRT (květen 2007)
.
NA PREZIDENTA JE MĚ ŠKODA (23.4.2007)
.
MŮJ NEVĚŘÍCÍ PARTNER (březen 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS „EVANJELICKY POSOL SPOD TATIER“ (únor 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS REGENERACE (leden 2007)
.
KŘÍŽ A UKŘIŽOVANÁ MADONNA (září 2006)
.
K TELEVIZNÍMU SERIÁLU >PROLÍNÁNÍ SVĚTŮ< (září 2006)
.
SPOR MUSLIMŮ S BENEDIKTEM XVI. (září 2006)
.
CÍRKEV A MÉDIA (červen 2006)
.
PRO LIDI MUSÍME BÝT PARTNERY V JEJICH HLEDÁNÍ (duben 2006)
.
ODPOVĚDI V ANKETĚ MEZINÁRODNÍHO ČASOPISU GEO (2006)
.
ŽIVOT SÁM JE BOŽÍ HLAS (prosinec 2005)
.
SV. TOMÁŠ A KRÁLÍK, KTERÝ HRAJE NA HOUSLE (listopad 2005)
.
ČASOPIS CHRISTNET (listopad 2005)
.
CÍRKEV MUSÍ ROZVÍJET SOLIDARITU I SPIRITUALITU (duben 2005)
.
PAPEŽ OSLOVIL CELÝ SVĚT (duben 2005)
.
NÁDEJ NA POROZUMENIE NIE JE STRATENÁ (únor 2005)
.
ČASOPIS ANTHROPOS (2005)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NAŠE RODINA (duben 2004)
.
ROZHOVOR S JAKUBEM HUČÍNEM PRO ČASPIS PSYCHOLOGIE DNES (prosinec 2003)
.
ROZHOVOR S JANEM PAULASEM PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2003)
.
„S POŘÁDNĚ ODŘENOU KŮŽÍ“ (září 2003)
.
ROZHOVOR PRO JIHLAVSKÉ LISTY (únor 2003)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LIDOVÉ NOVINY (prosinec 2002)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS CHRISTNET (říjen 2002)
.
ROZHOVOR S JANEM JANDOURKEM PRO MF DNES (září 2002)
.
ROZHOVOR PRO LIDOVÉ NOVINY (červenec 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (květen 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (únor 2002)
.
ROZHOVOR S JOSEFEM GREŠEM PRO ČASOPIS RESPEKT (nepublikováno, červenec 2001)
.
ROZHOVOR PRO STUDENTSKÝ ČASOPIS (březen 2001)
.
O ŽIVOTĚ A PŮSOBENÍ PAPEŽE JANA PAVLA II. (listopad 2000)
.
MLÁDÍ A STÁŘÍ (duben 2000)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS XANTYPA (prosinec 1999)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NOVÁ PŘÍTOMNOST (1999)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Víře, jak jí rozumím, se život jeví jako dar a výzva. Můžeme vůči této výzvě být bdělí anebo spící, otevření nebo uzavření. Člověk, který přijímá oslovení, je jím zavázán.