T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Text

ROZHOVOR PRO LN (prosinec 2013)

Zítra končí advent. Jsou pro vás rok co rok tyto čtyři týdny podobným zážitkem nebo je každý advent pro vás něčím unikátním a specifickým?

V posledních letech jsem si vytvořil vlastní tradici: čtu během Adventu s úctou a pozorností židovskou literaturu. Křesťané tradičně chápali židovství jako přípravu na příchod Krista, pro mne však judaismus nepřestává být inspirativní dodneška. Jeden židovský přítel mi říká: vždyť oba stále čekáme na Mesiáše, ty na „parusii“(druhý příchod Krista), my Židé si nejsme tak jisti, kdo ten Mesiáš nakonec bude – ale pokud to bude zas Ježíš, nebudu zklamán.

Kdybyste měl vytvořit „návod“, jak v době adventní přemýšlet o Vánocích a jak vnímat narození Ježíše, co byste v tomto „adventním bedekru“ lidem poradil?

Pokud jsme trochu přesyceni sentimentálním kultem betlémského pacholete, mohli bychom za tím „tydli-fidli na housličky“ zas objevit muže z Nazaretu, který nepřestává být hlavním klíčem k porozumění naší civilizaci – a pro nás křesťany Slovem, jímž se nám sděluje Bůh.

Vaše farnost patří k těm nejmodernějším a nejsvobodněji smýšlejícím v rámci české katolické církve. Jste znám tím, že vás motivuje „pracovat“ s lidmi, kteří víru teprve hledají a jsou otevřeni klást si otázky. Vnímáte v tomto ohledu nějaký posun u lidí, kteří každoročně přicházejí do Nejsvětějšího Salvátora? Česká republika je statisticky považována za jednu z nejateističtějších zemí, je to podle vás směrodatný ukazatel?

S pojmem „moderní náboženství“ se mi spojuje spíš laciná povrchní podbízivost komerční religiozity, a ta je mi snad ještě odpornější než zatuchlý militantní tradicionalismus. V Akademické farnosti se snažíme vytvořit otevřené a vlídné, ale zároveň náročné prostředí pro přemýšlivé lidi, kteří chtějí jít na hloubku – poznat intelektuální i estetické bohatství katolicismu, ale také – v mnoha praktických cvičeních meditace – zakusit hloubku modlitby. Já chci obnovit něco skutečně tradičního – ducha středověké univerzity, která se chápala jako společenství života, modlitby a studia, kde se pravda hledala formou svobodné disputace a kde platilo, že druhým mohu nabídnout jen to, co jsem předtím promeditoval.

O „nejateističtější zemi“ a „ubývání věřících“ může hovořit jen ten, kdo si plete pojem věřící s člověkem zcela zabydleným v určité podobě náboženskosti. Dnes není hlavní rozdíl mezi „věřícími“ a „nevěřícími“, nýbrž mezi hledajícími („seekers“) a zabydlenými („dwellers“). Ubývá těch zabydlených – jak ve formách religiozity 19. století, tak v starých dogmatech ateismu. Přibývá hledačů – jak věřících, kteří chápou svou víru jako neukončenou cestu, tak „nevěřících“, kteří zdaleka nejsou „nábožensky amuzikální“. Zatímco se ve světě stále hádají fundamentalisté z řad křesťanů i z řad militantních ateistů (tyto dva druhy fundamentalismu se sobě navzájem nápadně podobají), já jsem přesvědčen, že budoucnost církve závisí na tom, nakolik dokáže oslovit a doprovázet „hledající“ všech barev – nikoliv jako arogantní „majitelka pravdy“, nýbrž jako někdo, kdo má tisícileté zkušenosti s hledáním hloubky pravdy, s nímž člověk nemůže být nikdy hotov. A ve svém myšlení, psaní, kázání a pastorační péči se snažím takové cesty co nejpoctivěji prošlapávat.

V roce 2013, který se chýlí ke konci, byl do čela katolické církve zvolen papež František. Vnímáte jeho zvolení jako silný impuls pro církev? Jaké výzvy pro českou katolickou církev František přináší?

Papež František je opravdu vzácný dar nebes. V době, kdy církev utrpěla tolik ran, které jí z velké časti zasadili její vlastní špatní kněží, stojí v čele katolické církve muž, který je právem největší morální autoritou našeho světa – všechna náboženská, politická, národní a státní uskupení nám ho mohou závidět. Jeho přesvědčivost nevyplývá z líbivých slov a gest, nýbrž z toho, že každý, kdo není duchovně zaslepený, musí cítit, že jeho slova a činy jsou kryty jeho životem a navíc vycházejí z hloubky modlitby a meditace. Ano – i naše církevní prostředí je poněkud šokováno, když se objeví někdo, kdo bere evangelium a víru – a výzvu k lásce ke všem lidem – opravdu vážně. Svou opravdovostí nás zahanbuje, ale i vyzývá.

Co si myslíte o Františkově názoru, že nespoutaný kapitalismus je podle něj "novou tyranií", a že movití by se měli o své bohatství podělit. Může to podle Vás vyvolat uvnitř církve ideologické pnutí "levice" vs. "konzervativní pravice"?

Františkova slova jsou jen vyostřením toho, co je trvalou součástí katolické sociální nauky, která proti ideologii "neviditelné ruky trhu" (nespoutanému kapitalismu) i proti marxistickému socialismu ("státnímu kapitalismu") hájí model sociálně-tržního hospodářství s důrazem na solidaritu a ekologickou odpovědnost. Že se to nebude líbit některým kruhům americké "náboženské pravice", která se pokoušela poslední sociální encykliku Jana Pavla II. vykládat jako téměř bezvýhradnou podporu její neokonzervativní ideologie, je zřejmé. Avšak současná ekonomická krize vyvolala všeobecnou nedůvěru v tuto ideologii a jsou známé její důsledky - to, co u nás známe jako "mafiánský kapitalismus". Krajně konzervativní pravice ztrácí nejen v církvi půdu pod nohama - a církev i slovy tohoto papeže ukazuje, že jedinou alternativou zdaleka nemusí být marxismus.

Jak se s odstupem času díváte na kauzu „Bezák“? Má či mělo by mít lokální měřítko jeho případu přesah v rámci církve? Přišla vám reakce české katolické církve adekvátní nebo jste čekal větší zastání?

Neprůhledný a nelidsky byrokratický způsob církevního zacházení s arcibiskupem Bezákem, který nám v mnohém připomenul praktiky totalitního režimu, těžce poškodil a rozdělil slovenskou církev. Mnoho lidí, kteří by rádi viděli v církvi světlo naděje, se nyní na Slovensku cítí „jako ovce bez pastýře“. Nejcennější službou Slovensku (a nejen slovenským katolíkům) ze strany české církve je představit jim lidsky věrohodnější a poněkud inteligentnější podobu katolicismu, než je ta, která se jim nyní doma předkládá jako ta jedině pravá. Má stará láska ke Slovensku mne zavazuje, abych ve vší pokoře měl tento důležitý úkol na paměti – a naštěstí v tom zdaleka nejsem sám. Těm, kteří se na Slovensku nyní chtějí zklamaně obrátit k církvi zády, říkám: láska a víra musí být trpělivá. Církev má naštěstí více tváří.

Co pro vás znamenal z hlediska celospolečenského rok 2013? Čím se vám zapsal do paměti?

Z hlediska české společnosti jsem rád, že z Hradu konečně zmizel Václav Klaus – i když mi ho v okamžiku, kdy mu nakonec zůstaly jen obskurní adoranti typu Hájka, Jakla a Bobošíkové, bylo nakonec trochu lidsky líto. To, že se do uprázdněných prostor nastěhovala intrikující hospodská kumpanie, považuji za nevkusnou tragikomedii. Ten úpadek prezidentské autority a věrohodnosti politické scény vůbec je nebezpečný signál. Byl by ještě nebezpečnější, kdybychom jen nadávali na politiky a nepřiznali si, že nastavují zrcadlo stavu velké části společnosti.

Když před dvěma lety zemřel Václav Havel, tehdy jste při kázání na jedné mši pronesl: „Když jsem viděl dnes mladé lidi, kteří v těch dnech roku 1989 ještě zdaleka ani nebyli na světě, vzpomněl jsem si na text dnešního čtení ‚Vzbudím ti potomstvo‘. Václav Havel neměl potomstvo ve smyslu fyzickém, ale jistě všichni, kdo byli zasaženi jeho životním příkladem, se stávají svého druhu jeho duchovním potomstvem.“ Jak probuzení mladé generace a její (ne)zájem o věci veřejné vidíte s dvouletým odstupem?

Ano, přinejmenším ta část mladých lidí, s nimiž se setkávám v akademickém prostředí, dokáže rozlišovat hodnoty. Kvalitu jejich politické odpovědnosti ovšem nelze měřit jen ochotou nechat se v určitých případech vyburcovat k nějakému veřejnému vystoupení. To, co nyní mohou pro společnost především udělat, je poctivě studovat, přemýšlet, pozorně a kriticky sledovat politické i kulturní a duchovní dění ve společnosti, nenechat se strhnout laciným radikalismem a učit se demokracii v různých formách občanské společnosti, neziskovek, občanských iniciativách, diskusních klubech apod. Ovšem největším pokušením pro vzdělanou mladou generaci je zlámat nad touto společností hůl a trvale přesídlit do zahraničí. Prosím je: aspoň se jednou vraťte a něco cenného přineste, vyvětrejte tu.

V knize Stromu zbývá naděje jste dnešní dobu nazval dobou postoptimistickou, neboli bankrotem novověkého optimismu. Napsal jste, že pesimismus je často kocovinou rychle vystřízlivělých optimistů. Že optimismu podléhají snadněji lidé naivní a lehkověrní, a naopak že pesimismus bývá nemocí či pokušením moudrých, zkušených a vědoucích lidí. Jakým způsobem byste doporučil, aby lidé vnímali dnešní dobu – ať už z hlediska ekonomického, politického či náboženského vývoje naší společnosti?

Cesta, k níž vyzývám, je křesťanská ctnost naděje: schopnost vytrvat i tam, kde k optimismu mnoho důvodů nenacházíme.

Ve své knize Chci, abys byl píšete, že jednou z nejtypičtějších vlastností naší kultury je narcismus. Konkrétně: „Opakem lásky není nenávist, nýbrž sebeláska. Opakem víry není ateismus, nýbrž sebezbožnění. Láska i víra nabízejí pravou svobodu, osvobození z nejtěžšího žaláře: z uvěznění člověka v sobě samém.“ V roce 2013 se uskutečnily prezidentské i sněmovní volby. Jaký jste měl dojem z politiků, kteří v těchto volbách kandidovali a byli zvolení? Je podle vás narcismus jednou z příčin, proč politici často působí dojmem, že tu slouží všem a všemu, jen ne svým voličům a ve jménu obce?

S odvoláním na rozsáhlé psychologické studie konstatuji, že určitou formou narcismu trpí prakticky každý, kdo si zvolil práci ve veřejném prostoru, mne nevyjímaje. Jde však o to, aby si toho byl člověk pokorně vědom a uměl s tím trvale pracovat: aby po příkladu svatého Prokopa uměl čerty nejen vyhánět, ale zapřáhnout je do pluhu a orat s nimi. U lidí jako Klaus či Zeman jsem měl ovšem dojem, že čert narcismu pořádně oře s nimi. U Zemana se navíc děsím té mstivosti, která často narcistickou poruchu osobnosti doprovází; ten člověk zřejmě chápe moc pouze jako prostředek, jak odměňovat své kamarády a podporovatele a mstít se svým oponentům. Děsím se neodpovědnosti, s níž zachází jak se svým zdravím, tak se svým jazykem, tak se svěřeným úřadem. Kdo se neodvede ovládat, neměl by vládnout.

Co očekáváte od nové politické reprezentace a vznikající Sobotkovy vlády?

Ze všech nyní reálných kombinací je tato asi ta nejméně špatná. V programovém prohlášení je řada dobrých věcí – snad až na několik bodů, jako je například zákon o referendu. Já jsem rozhodným odpůrcem „přímé demokracie“, tento populistický článek měli ponechat demagogům typu Okamury. Když ČSSD vidí, že ji podporuje jen 20 procent voličů (asi tolik, kolik podporuje církevní restituce, jak často říkali), snad trochu zpokorní. Nakolik ANO půjde cestou hanebných VV, uvidíme, mají teď šanci ukázat snad něco trochu lepšího.

Pokud bychom se zaměřili na politické smýšlení Čechů, jsme v této otázce (na základě zkušeností z uplynulých několika volebních „zkoušek“) vyspělý a uvědomělý národ? Jak hodnotíte zvolení Miloše Zemana prezidentem a výsledek posledních voleb do Poslanecké sněmovny?

Kdybych řekl, že jsme nyní politicky vyspělý a uvědomělý národ, dal bych přednost líbivému populismu před pravdou – a to já nikdy neudělám. V prezidentských a parlamentních volbách jsme se o sobě dozvěděli poměrně nepřekvapivou a poměrně smutnou pravdu. Ale zas tak tragické to není – v konfrontaci dvou zcela odlišných politických kultur v naší zemi při prezidentských volbách zas převaha těch, kteří sedli na lep populismu, nebyla tak drtivá a v parlamentních volbách nejhorší demagogové typu Bobošíkové neuspěli vůbec.

Jaké máte očekávání od roku 2014? Jaké výzvy stojí před naší společností?

Situace nejen na Ukrajině ukazuje, jak stále nebezpečné jsou imperiální choutky putinovského Ruska a jak důležité je prohlubovat proces integrace Evropy a být jeho aktivní součástí, nikoliv brzdou. Tento proces však nemůže zůstat na rovině administrativně-ekonomické, musí mít kulturní dimenzi. Vůči křiklavému levicovému extrémismu však nemůže být jediným oponentem primitivismus křesťanských fundamentalistů. Je třeba inteligentního konzervativně-liberálního dialogu v křesťanství, aby křesťané mohli kompetentně odrazit současné pokusy o nahrazení křesťanství netolerantním náboženstvím sekularismu. Naším národním zájmem je prohlubování a zkvalitňování Evropské unie a kultivace češství v evropském kontextu.

V příštím roce chystáte knihu, kterou označujete za zásadní. Tématem by měla být budoucnost křesťanství pod pracovním názvem „Odpoledne víry“. Můžete rozvinout tuto myšlenku?

V zjednodušující stručnosti: Dvě tisíciletí křesťanství tu byla proto, aby církev rozvinula své institucionální a doktrinální struktury. Nyní v Evropě prožívá polední útlum. Vysiluje se spory o druhotné věci. Jak „tradicionalisté“, kteří chtějí za každou cenu uchovat někdejší stav těchto struktur, tak „modernisté“, kteří vidí spásu církve v jejich reformě, podléhají stejnému omylu, mentalitě dopoledne. Odpoledne je tu od toho, abychom od vnějšího přešli k vnitřnímu a zráli k „večerní moudrosti“. Vždyť ve Svaté zemi nový den začíná večerem.

(Rozhovor s Ondřejem Koutníkem pro Lidové noviny, 21.12. 2013, str.11)

Text

PŘEDVOLEBNÍ ROZHOVOR PRO EUROZPRÁVY.CZ (říjen 2017)
.
ZEMAN CHÁTRÁ. PROKREMELSKÉ MAFIE SI MOŽNÁ NAJDOU NÁHRADNÍKA (květen 2017)
.
PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ AŽ NA POSLEDNÍM SOUDU (květen 2017)
.
NÁBOŽENSKÝ FUNDAMENTALISMUS? LIDÉ HLEDAJÍ PŘIROZENĚ JEDNODUCHÉ ODPOVĚDI NA SLOŽITÉ OTÁZKY (únor 2017)
.
DOSAVADNÍ CÍRKEVNÍ PRAXE JE NELIDSKÁ A NEKŘESŤANSKÁ (leden 2017)
.
ROZHOVOR PRO EURO (srpen 2016)
.
ZEMAN NENÍ HODEN VYKONÁVAT FUNKCI PREZIDENTA (červen 2016)
.
SPOJIT NÁBOŽENSTVÍ S POLITICKOU MOCÍ JE OHROMNÉ POKUŠENÍ (červen 2016)
.
RUSKO ZA BREŽNĚVA BYLO MENŠÍ HROZBOU (červen 2016)
.
ZEMAN TRAGICKY ROZDĚLIL SPOLEČNOST. UŽ NELZE USTUPOVAT (duben 2016)
.
FRANTIŠEK JAKO LAKMUSOVÝ PAPÍREK (duben 2016)
.
ROZHOVOR PRO STUDENT TIMES (prosinec 2015)
.
PŘEDVÁNOČNÍ ROZHOVOR PRO PRÁVO (prosinec 2015)
.
VIDEA S POPRAVAMI JSOU PORNO NÁSILÍ! (únor 2015)
.
V REFERENDÁCH VIDÍM NEBEZPEČNÝ NÁSTROJ POPULIZMU (únor 2015)
.
ROZHOVOR PRO DENNÍK N (leden 2015)
.
NOVINÁŘ BY MĚL UMĚT ROZLIŠIT MEZI SATIROU A URÁŽKOU (leden 2015)
.
FANATICI SE JIŽ SPOJILI, ROZUMNÉ TO ČEKÁ (prosinec 2014)
.
NAŠE ZEMĚ PATŘÍ NA ZÁPAD (listopad 2014)
.
ROZHOVOR PRO ECHO24 (září 2014)
.
TEĎ UŽ NA MĚ NEDOPLIVNOU / ZEMANOVI PŘIROSTLA MASKA PŘIHLOUPLÉHO STRÝCE (červenec 2014)
.
BŮH NENÍ POKLADNIČKA (květen 2014)
.
PŘEVLÁDÁ TU NÁBOŽENSKÝ ANALFABETISMUS (březen 2014)
.
PŘÍBĚH JEDINÉHO SYNA (březen 2014)
.
CENU CHÁPU JAKO MORÁLNÍ ZÁVAZEK, ABYCH DÁL POKRAČOVAL VE SVÉ PRÁCI (březen 2014)
.
ROZHOVOR PRO LN (prosinec 2013)
.
ROZHOVOR PŘED VOLBAMI (říjen 2013)
.
ROZHOVOR PRO "ČESKOU POZICI" (leden 2013)
.
PŘED VOLBOU PREZIDENTA (leden 2013)
.
TOMÁŠ HALÍK: K PREZIDENTSKÉ VOLBĚ (leden 2013)
.
SPÁSA JE NA CESTĚ DO HLOUBKY (prosinec 2012)
.
ROZHOVOR S RENÁTOU KALENSKOU A VÝTVARNÍKEM DAVIDEM ČERNÝM PRO ČAS. TÝDEN (prosinec 2011)
.
ČESKÉ SPOLEČNOSTI CHYBÍ KULTURA PRÁVA (leden 2012)
.
BŮH SI CENÍ SVOBODY – VAŽME SI JÍ TAKÉ (prosinec 2011)
.
LÁSKA JE BEZPEČNÝ PROSTOR (prosinec 2011)
.
DUKA TO S KLAUSEM PŘEHÁNÍ (listopad 2011)
.
ROZHOVOR PRO INT. PORTÁL VAŠE LITERATURA (říjen 2011)
.
PŮVODNÍ TEXT ROZHOVORU PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
NOVINKY.CZ - CHAT (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (srpen 2011)
.
DIALOG O TRANSFORMACI (březen 2011)
.
KLAUS MÁ PORUCHU OSOBNOSTI (březen 2011)
.
ROZHOVOR PRO BULLETIN SALVATORE (prosinec 2010)
.
I DNES JE V ŽIVOTĚ MÍSTO NA ZÁZRAK (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO REVUE SPOLEČNOSTI KŘESŤANŮ A ŽIDŮ (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO WEB CESTOMILA (léto 2010)
.
ROZHOVOR PRO KULTURNÍ NOVINY (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROZHLAS (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO FINANČNÍ KOŠER PORTÁL SHEKEL (srpen 2010)
.
ROZHOVOR PRO DOMAŽLICKÝ DENÍK (srpen 2010)
.
CESTA KAŽDÉHO KONVERTITY JE NEZAMĚNITELNÁ (březen 2010)
.
VŠECHNO VYZKOUŠEJTE, CO JE DOBRÉ, TOHO SE DRŽTE (březen 2010)
.
POLITIKY KONTROLUJME, ALE PORAĎME SI BEZ NICH (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO PROFIT (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROVNOST, BRNĚNSKÝ DENÍK (prosinec 2009)
.
SE SATANEM NELZE VYJEDNÁVAT (prosinec 2009)
.
BÝT PŘIPRAVEN, TOŤ VŠE (prosinec 2009)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (listopad 2009)
.
KRIZE JAKO ŠANCE (listopad 2009)
.
VZPOMÍNKA NA SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ (listopad 2009)
.
VZTAH VÍRY A FILOZOFIE (říjen 2009)
.
PAPEŽ MÁ KUPODIVU SMYSL PRO HUMOR (září 2009)
.
O VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ (2009)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LN (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR S M. URBANEM PRO JEHO DIPLOMOVOU PRÁCI O FILOZOFICKÝCH ASPEKTECH DÍLA V. HAVLA (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR O K. ČAPKOVI PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2008)
.
O FRANCII (říjen 2008)
.
TOMÁŠ HALÍK: "MNOHO ČECHŮ SE ZA ATEISTY POKLÁDÁ VLASTNĚ OMYLEM." (září 2008)
.
ROZHOVOR O HUSOVI (červenec 2008)
.
TRPĚLIVOST SE SVĚTEM, CÍRKVÍ A MLČÍCÍM BOHEM (červen 2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (červen 2008)
.
NENECHTE SI VYMÝVAT MOZEK (březen 2008)
.
NEJSEM ANI HOMOSEXUÁL, ANI EUNUCH (březen 2008)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS 25FPS, TÉMA: DUCHOVNÍ FILM (březen 2008)
.
TŘI AKTUÁLNÍ DIALOGY (březen 2008)
.
O HUSOVI A ČESKÉM CIVILNÍM NÁBOŽENSTVÍ (2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (leden 2008)
.
O VEŘEJNÉM SLYŠENÍ V EVROPSKÉM PARLAMENTU (leden 2008)
.
O KÁZÁNÍ – ODPOVĚĎ DO ANKETY ČASOPISU SALVE (leden 2008)
.
NAŠE DĚJINY NEKONČÍ NA VELKÝ PÁTEK ODPOLEDNE (prosinec 2007)
.
NESMÍME ZTRÁCET NADĚJI (prosinec 2007)
.
ROZHOVOR NEJEN O VÝSTAVĚ MRTVÝCH TĚL V PRAŽSKÉ LUCERNĚ (květen 2007)
.
TĚLO NENÍ ŽÁDNÉ ZAVAZADLO, PATŘÍ MU ÚCTA (květen 2007)
.
NAPREPAROVANÉ MRTVOLY BANALIZUJÍ SMRT (květen 2007)
.
NA PREZIDENTA JE MĚ ŠKODA (23.4.2007)
.
MŮJ NEVĚŘÍCÍ PARTNER (březen 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS „EVANJELICKY POSOL SPOD TATIER“ (únor 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS REGENERACE (leden 2007)
.
KŘÍŽ A UKŘIŽOVANÁ MADONNA (září 2006)
.
K TELEVIZNÍMU SERIÁLU >PROLÍNÁNÍ SVĚTŮ< (září 2006)
.
SPOR MUSLIMŮ S BENEDIKTEM XVI. (září 2006)
.
CÍRKEV A MÉDIA (červen 2006)
.
PRO LIDI MUSÍME BÝT PARTNERY V JEJICH HLEDÁNÍ (duben 2006)
.
ODPOVĚDI V ANKETĚ MEZINÁRODNÍHO ČASOPISU GEO (2006)
.
ŽIVOT SÁM JE BOŽÍ HLAS (prosinec 2005)
.
SV. TOMÁŠ A KRÁLÍK, KTERÝ HRAJE NA HOUSLE (listopad 2005)
.
ČASOPIS CHRISTNET (listopad 2005)
.
CÍRKEV MUSÍ ROZVÍJET SOLIDARITU I SPIRITUALITU (duben 2005)
.
PAPEŽ OSLOVIL CELÝ SVĚT (duben 2005)
.
NÁDEJ NA POROZUMENIE NIE JE STRATENÁ (únor 2005)
.
ČASOPIS ANTHROPOS (2005)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NAŠE RODINA (duben 2004)
.
ROZHOVOR S JAKUBEM HUČÍNEM PRO ČASPIS PSYCHOLOGIE DNES (prosinec 2003)
.
ROZHOVOR S JANEM PAULASEM PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2003)
.
„S POŘÁDNĚ ODŘENOU KŮŽÍ“ (září 2003)
.
ROZHOVOR PRO JIHLAVSKÉ LISTY (únor 2003)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LIDOVÉ NOVINY (prosinec 2002)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS CHRISTNET (říjen 2002)
.
ROZHOVOR S JANEM JANDOURKEM PRO MF DNES (září 2002)
.
ROZHOVOR PRO LIDOVÉ NOVINY (červenec 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (květen 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (únor 2002)
.
ROZHOVOR S JOSEFEM GREŠEM PRO ČASOPIS RESPEKT (nepublikováno, červenec 2001)
.
ROZHOVOR PRO STUDENTSKÝ ČASOPIS (březen 2001)
.
O ŽIVOTĚ A PŮSOBENÍ PAPEŽE JANA PAVLA II. (listopad 2000)
.
MLÁDÍ A STÁŘÍ (duben 2000)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS XANTYPA (prosinec 1999)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NOVÁ PŘÍTOMNOST (1999)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Víře, jak jí rozumím, se život jeví jako dar a výzva. Můžeme vůči této výzvě být bdělí anebo spící, otevření nebo uzavření. Člověk, který přijímá oslovení, je jím zavázán.