T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Text

ROZHOVOR PRO LIDOVÉ NOVINY (červenec 2002)

Tomáš Halík zpovídá Tomáše Halíka

Trochu ses zpěčoval našemu rozhovoru...

Zpěčoval jsem se nazývat ho zpovědí. Trochu mi vadí, když v každodenním žargonu narazím na střepiny slov, která v původním významu mají posvátný obsah. Znamená to, že jazyk světa, ve kterém se uvedení produktu na trh nazývá křtem a novinový rozhovor zpovědí, je příliš chudý, když musí parazitovat na jazyku náboženství?

Dobře, mluvme třeba o sebezpytu. Co tě spontánně napadá, když se díváš do zrcadla?

Téhle technice jsem se kdysi učil jsem při výuce psychoterapie. Napadá mě třeba to, že nikdo skutečně neviděl svou vlastní tvář - pouze její obrácený odraz v zrcadle. Dvě skutečnosti, které jsou člověku tak strašně blízké, Bůh a jeho vlastní tvář, patří obě mezi to, "co nikdo nikdy neviděl"- jinak než v odrazu...

Neunikej mi do teologie! Řekni mi, co vidíš, když se díváš do zrcadla!

Tvář muže ve zralém věku, v níž se vráskami a stříbrem ve vousech začíná pomalu ohlašovat stáří.

Bojíš se stáří? Stýská se ti po mládí?

Mládí není jen etapa našeho života, je to dimenze naší bytosti! Lépe než křečovitostí, kosmetikou a elixíry si ji uchováme tím, že zůstáváme věrní sami sobě. Když se dívám do zrcadla, tak někdy hovořím s chlapcem, kterým jsem kdysi byl; nejsem stejný, vím víc a víc jsem zkusil, ale troufám si tvrdit, že jsem ho v sobě nezradil. Jenom ten, kdo zapřel a vyprodal poklad ideálů svého mládí - anebo ten, kdo ho snad nikdy neměl - se vnitřně rozkládá, i když se může holedbat svou fyzickou a duševní kondicí. Kdo ho však nerozmnožil a své mládí si jen sentimentálně uchovává v krabici s naftalínem, ten zase zůstává trapně infantilní.

Jsi spokojen s tím, jak a do čeho jsi dosud investoval svůj čas a energii?

Nejvíc ze všeho jsem se vždycky snažil učit a rozumět - a to ve všech oblastech, které se nějak týkají lidské duše. Mám úctu k těm, kdo věnovali svůj život technice či přírodním vědám, ale mně samotného nikdy nedokázalo upoutat něco, co se netýká bezprostředně lidského nitra. Zato filozofie, psychologie, historie, všechno, co se týká společnosti, kultury a umění a nejvíce ze všeho náboženství ve svých tisícerých podobách mne nikdy nepřestaly vzrušovat. Možná proto, že mi nastavovaly zrcadlo, pomáhaly mi rozumět sobě samému. Neviděl už Sokrates v sebeporozumění bránu všeho poznání - a svatý Augustin nejpřímější cestu k Bohu?

Ovšem zahledění do vlastní tváře se stalo osudným jinochovi z jisté báje...

Píšu teď jeden text o rozdílu mezi Narcisem a Augustinem. Narcis zůstal na povrchu, u svého obrazu na hladině, proto ho hloubka zaskočila a stala se mu osudnou. Augustina vedla víra od vlastního já k Bohu, k "hlubinnému já", jehož je člověk obrazem, a to obrazem nedokonalým a porušeným, takže cesta za "originálem" nespočívá v sebelásce, nýbrž reformě svého já...

Čili: víra jako pojistka proti narcismu, nezřízené sebelásce?

Víra opravdu není "přesvědčení o tom, že existuje Bůh", jak si to mnozí lidé zjednodušeně představují. Patří k ní stálý zápas proti pověře a modlářství, destrukce a relativizace všeho, co by si chtělo hrát na Boha, co se neprávem vydává za absolutní. A naše já se velmi často cpe na boží trůn, zvláště tehdy, když se lidem tento trůn zdá uprázdněný. Ano, víra pro mě znamená cestu osvobozování od sobectví a sebelásky. A podle mě se s tímhle postojem dobře srovnává potřebná dávka humoru a sebeironie.

Jak se ti to osobně dařilo a daří?

To už patří do oboru té skutečné zpovědi, nikoliv do novinového rozhovoru.

Počítám-li to dobře, chodíš ke zpovědi od své konverze, to je přes pětatřicet let a skoro čtvrtstoletí sám sloužíš druhým pravidelně jako zpovědník. Co to s tebou dělá?

Nedělám si statistiku, ale vyslechl jsem už za to čtvrtstoletí pár tisíc zpovědí. To znamená, že nesu v srdci tajemství mnoha lidí, často taková, které neznají ani jejich nejbližší. Právě tahle praxe mi dala víc porozumět "člověčině" než knihy a univerzity, než cesty po všech kontinentech i víc, než má dřívější praxe klinického psychologa. Jsem rád, že v mé církvi je kazatel obvykle zároveň zpovědníkem: stálá konfrontace s lidskými slabostmi a problémy nás učí životnímu realismu, trochu tlumí sklon k tvrdému moralizování i sladkému přehnanému idealismu - nebo aspoň by měla.. Zároveň mne naplňuje úctou, když vidím, jak mnoho lidí zápasí se slabostmi, do kterých stále upadáme a s hluboko zakořeněnými sklony vlastních povah a nevzdává se.

Řekl jsi, že boží trůn se lidem zdá uprázdněný. Nepřipadá někdy i tobě, že velín tohoto mnohdy krutého a bláznivého světa je neobsazen a že se nekontrolovatelně řítíme do neznáma?

Přiznám se, že onen Bůh jako absolutní bytost na špičce pyramidy jsoucna, předmět metafyzického dokazování, známý z tolika našich kázání a katechismů, je pro mne úctyhodný konstrukt jedné teologické tradice, ale není to Bůh mé víry. Stav dnešního světa skutečně připouští, ba sugeruje ateistický výklad: je snadné si splést Boží skrytost s Boží neexistencí. Ale pokud se rozhodneme věřit v Boží neexistenci (protože i to je víra svého druhu), pokud přestaneme hledat tichý Boží apel za hlukem světa, odkud budeme čerpat sílu vzdorovat zlu a rezignaci?

Tedy přece: proti pochybnosti víra?

Víra a pochybnost musejí jít dnes spolu jako sestry: víra bez pochybnosti se snadno zvrátí ve fanatismus, pochybnost bez víry v destruktivní skepsi. Ostatně to není jenom mé filozoficko-náboženské, ale i politické přesvědčení. Ernst Gelner, liberální filozof a sociolog, říkal, že demokracii se nejlépe daří v prostředí, kde se potkává víra s čestnou pochybností.

Tedy znovu: kdo jsi?

Jsem "občanem více světů" a proto vidím jako svůj životní úkol bořit hradby předsudků a stavět mezi těmi různými světy mosty porozumění: mezi věřícími a pochybujícími, mezi spirituálním a politickým, mezi církví a univerzitou, mezi kněžským a světským povoláním, mezi lidmi různých kultur a duchovních tradic. Jsem přesvědčen, že mne Pán Bůh postavil právě na toto místo "mezi" a já ho nesmím opustit. Jsem a chci zůstat nezávislým myslitelem a univerzitním učitelem, který se zároveň snaží být dobrým knězem a nést plnou odpovědnost jako občan. Prostředí, kde se cítím nejvíc doma, je univerzita, to je má "biosféra". I jako kněz bych asi nedokázal působit jinde, než v tomto prostřed, pro které je přirozená svobodná diskuse a trochu akademického nadhledu, včetně sebeironie. V čistě klerikálním prostředí se necítím dobře, nevyrostl jsem tam ani nezdomácněl, ale jsem rád, že jsem s ním po řadě hořkostí nalezl jakýsi rozumný "modus vivendi".

Proč jsi nezarazil úvahy o tvé kandidatuře na prezidenta, když víš, že máš velmi malou šanci být zvolen?

Jsem zvyklý uvažovat ve scénářích. Scénář první (nejpravděpodobnější): při debatě o příštím prezidentovi se bude skloňovat také mé jméno, ale nakonec kandidovat nebudu. Ta debata však pomůže společnosti přemýšlet tvořivěji, hledat i mimo garnituru okoukaných stranických funkcionářů. Pomůže bořit předsudky: všechny nejdřív napadne onen jediný "vážný" protiargument: v Čechách nemůže být katolický kněz prezidentem (podobně jako se říkalo před volbou katolíka Kennedyho: v Americe nemůže nikdy být katolík, žid či černoch prezidentem). Někteří si ale řeknou: A proč vlastně ne? Nejde spíš o to, jaký ten člověk je, než k jaké rase, třídě, profesní skupině či náboženství patří? Ta debata je dobrá také pro křesťany: uvažuje-li se o někom z nich jako o prezidentovi, napovídá to, že (všichni) věřící nejsou skupina zaostalců a (všichni) kněží jen něco mezi feldkurátem Katzem a španělským inkvizitorem, jak nám to sugerovali za totality. Je dobrá i pro mne: často jsem na to téma tázán médii a mám tak občas příležitost říci také něco podstatnějšího, než chci-li být prezidentem. A je dobrá i pro mé nepřátele, protože jim dává laciný klacek do ruky. Čili: tento scénář nikomu neškodí a všem prospívá. Scénář číslo dvě (daleko méně pravděpodobný): budu kandidovat, ale protikřesťanské předsudky a stranické zájmy způsobí, že nevyhraju. I tento scénář může přinést hodně dobrého: do kampaně mohu vnést nový styl, myšlenky, témata, neudělám to ostatním tak lehké. A třetí scénář: v přímé volbě kvalita převáží nad předsudky a eventuelně získám důvěru patřičného počtu voličů - a pak jí prostě budu muset dostát. Vím, že tento scénář má teď pravděpodobnost zázraku, ale jako politický realista také vím, že zázraky se v politice někdy dějí - proto s ním nekalkuluji, ale nevylučuji ho. Jsem si ovšem vědom toho, že má vědecko-pedagogická a pastorační práce se studenty mi dává víc uspokojení, než by mi mohla nabídnout politika, byť ve funkci nejvyšší.

Tvým prvním studijním oborem byla sociologie a filozofie a nakonec ses k těmto oborům zas vrátil. Můžeš ve svých různých aktivitách najít nějakého společného jmenovatele?

Dlouhou dobu bylo mou prioritou pomáhat obnově české katolické církve, jejímu dialogu s celkem společnosti, pak dialogu mezi občanskou společností a politickou sférou - jsem vděčný i za negativní zkušenosti, které jsem na tomhle poli udělal. Teď vidím jako nejpotřebnější rozvíjet dialog mezi náboženstvími a tomu se už léta hodně věnuju a cestuju křížem krážem po světě. Tedy "dialog" je možná ten společný jmenovatel.

Není "občan více světů" tak trochu bezdomovec?

Určitě ne, já nikoho nenechávám na pochybách, kde mám své kořeny. Jenomže to, že jsem katolík, nechápu jen jako označení jedné z křesťanských konfesí, ale jako stálý úkol hledat - podle původního smyslu toho slova - celistvost a univerzalitu, dívat se přes všechna vrata a ploty, které jsme si my lidé v dějinách udělali. To znamená stavět se proti provincionalismu a uzavřenosti všeho druhu. Přijímat a milovat pluralitu v každé oblasti a věřit, že přece nakonec - ale až ve věčnosti ! - se ty různé cesty a cestičky přece jednou spojí. Teď a tady se musí naučit spolu žít se svou růzností.

Text

PŘEDVOLEBNÍ ROZHOVOR PRO EUROZPRÁVY.CZ (říjen 2017)
.
ZEMAN CHÁTRÁ. PROKREMELSKÉ MAFIE SI MOŽNÁ NAJDOU NÁHRADNÍKA (květen 2017)
.
PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ AŽ NA POSLEDNÍM SOUDU (květen 2017)
.
NÁBOŽENSKÝ FUNDAMENTALISMUS? LIDÉ HLEDAJÍ PŘIROZENĚ JEDNODUCHÉ ODPOVĚDI NA SLOŽITÉ OTÁZKY (únor 2017)
.
DOSAVADNÍ CÍRKEVNÍ PRAXE JE NELIDSKÁ A NEKŘESŤANSKÁ (leden 2017)
.
ROZHOVOR PRO EURO (srpen 2016)
.
ZEMAN NENÍ HODEN VYKONÁVAT FUNKCI PREZIDENTA (červen 2016)
.
SPOJIT NÁBOŽENSTVÍ S POLITICKOU MOCÍ JE OHROMNÉ POKUŠENÍ (červen 2016)
.
RUSKO ZA BREŽNĚVA BYLO MENŠÍ HROZBOU (červen 2016)
.
ZEMAN TRAGICKY ROZDĚLIL SPOLEČNOST. UŽ NELZE USTUPOVAT (duben 2016)
.
FRANTIŠEK JAKO LAKMUSOVÝ PAPÍREK (duben 2016)
.
ROZHOVOR PRO STUDENT TIMES (prosinec 2015)
.
PŘEDVÁNOČNÍ ROZHOVOR PRO PRÁVO (prosinec 2015)
.
VIDEA S POPRAVAMI JSOU PORNO NÁSILÍ! (únor 2015)
.
V REFERENDÁCH VIDÍM NEBEZPEČNÝ NÁSTROJ POPULIZMU (únor 2015)
.
ROZHOVOR PRO DENNÍK N (leden 2015)
.
NOVINÁŘ BY MĚL UMĚT ROZLIŠIT MEZI SATIROU A URÁŽKOU (leden 2015)
.
FANATICI SE JIŽ SPOJILI, ROZUMNÉ TO ČEKÁ (prosinec 2014)
.
NAŠE ZEMĚ PATŘÍ NA ZÁPAD (listopad 2014)
.
ROZHOVOR PRO ECHO24 (září 2014)
.
TEĎ UŽ NA MĚ NEDOPLIVNOU / ZEMANOVI PŘIROSTLA MASKA PŘIHLOUPLÉHO STRÝCE (červenec 2014)
.
BŮH NENÍ POKLADNIČKA (květen 2014)
.
PŘEVLÁDÁ TU NÁBOŽENSKÝ ANALFABETISMUS (březen 2014)
.
PŘÍBĚH JEDINÉHO SYNA (březen 2014)
.
CENU CHÁPU JAKO MORÁLNÍ ZÁVAZEK, ABYCH DÁL POKRAČOVAL VE SVÉ PRÁCI (březen 2014)
.
ROZHOVOR PRO LN (prosinec 2013)
.
ROZHOVOR PŘED VOLBAMI (říjen 2013)
.
ROZHOVOR PRO "ČESKOU POZICI" (leden 2013)
.
PŘED VOLBOU PREZIDENTA (leden 2013)
.
TOMÁŠ HALÍK: K PREZIDENTSKÉ VOLBĚ (leden 2013)
.
SPÁSA JE NA CESTĚ DO HLOUBKY (prosinec 2012)
.
ROZHOVOR S RENÁTOU KALENSKOU A VÝTVARNÍKEM DAVIDEM ČERNÝM PRO ČAS. TÝDEN (prosinec 2011)
.
ČESKÉ SPOLEČNOSTI CHYBÍ KULTURA PRÁVA (leden 2012)
.
BŮH SI CENÍ SVOBODY – VAŽME SI JÍ TAKÉ (prosinec 2011)
.
LÁSKA JE BEZPEČNÝ PROSTOR (prosinec 2011)
.
DUKA TO S KLAUSEM PŘEHÁNÍ (listopad 2011)
.
ROZHOVOR PRO INT. PORTÁL VAŠE LITERATURA (říjen 2011)
.
PŮVODNÍ TEXT ROZHOVORU PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
NOVINKY.CZ - CHAT (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO DENÍK E15 (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (srpen 2011)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (srpen 2011)
.
DIALOG O TRANSFORMACI (březen 2011)
.
KLAUS MÁ PORUCHU OSOBNOSTI (březen 2011)
.
ROZHOVOR PRO BULLETIN SALVATORE (prosinec 2010)
.
I DNES JE V ŽIVOTĚ MÍSTO NA ZÁZRAK (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO REVUE SPOLEČNOSTI KŘESŤANŮ A ŽIDŮ (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO WEB CESTOMILA (léto 2010)
.
ROZHOVOR PRO KULTURNÍ NOVINY (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROZHLAS (prosinec 2010)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (září 2010)
.
ROZHOVOR PRO FINANČNÍ KOŠER PORTÁL SHEKEL (srpen 2010)
.
ROZHOVOR PRO DOMAŽLICKÝ DENÍK (srpen 2010)
.
CESTA KAŽDÉHO KONVERTITY JE NEZAMĚNITELNÁ (březen 2010)
.
VŠECHNO VYZKOUŠEJTE, CO JE DOBRÉ, TOHO SE DRŽTE (březen 2010)
.
POLITIKY KONTROLUJME, ALE PORAĎME SI BEZ NICH (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO PROFIT (leden 2010)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS ROVNOST, BRNĚNSKÝ DENÍK (prosinec 2009)
.
SE SATANEM NELZE VYJEDNÁVAT (prosinec 2009)
.
BÝT PŘIPRAVEN, TOŤ VŠE (prosinec 2009)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (listopad 2009)
.
KRIZE JAKO ŠANCE (listopad 2009)
.
VZPOMÍNKA NA SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ (listopad 2009)
.
VZTAH VÍRY A FILOZOFIE (říjen 2009)
.
PAPEŽ MÁ KUPODIVU SMYSL PRO HUMOR (září 2009)
.
O VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ (2009)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LN (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR S M. URBANEM PRO JEHO DIPLOMOVOU PRÁCI O FILOZOFICKÝCH ASPEKTECH DÍLA V. HAVLA (prosinec 2008)
.
ROZHOVOR O K. ČAPKOVI PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2008)
.
O FRANCII (říjen 2008)
.
TOMÁŠ HALÍK: "MNOHO ČECHŮ SE ZA ATEISTY POKLÁDÁ VLASTNĚ OMYLEM." (září 2008)
.
ROZHOVOR O HUSOVI (červenec 2008)
.
TRPĚLIVOST SE SVĚTEM, CÍRKVÍ A MLČÍCÍM BOHEM (červen 2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (červen 2008)
.
NENECHTE SI VYMÝVAT MOZEK (březen 2008)
.
NEJSEM ANI HOMOSEXUÁL, ANI EUNUCH (březen 2008)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS 25FPS, TÉMA: DUCHOVNÍ FILM (březen 2008)
.
TŘI AKTUÁLNÍ DIALOGY (březen 2008)
.
O HUSOVI A ČESKÉM CIVILNÍM NÁBOŽENSTVÍ (2008)
.
ROZHOVOR PRO CHRISTNET (leden 2008)
.
O VEŘEJNÉM SLYŠENÍ V EVROPSKÉM PARLAMENTU (leden 2008)
.
O KÁZÁNÍ – ODPOVĚĎ DO ANKETY ČASOPISU SALVE (leden 2008)
.
NAŠE DĚJINY NEKONČÍ NA VELKÝ PÁTEK ODPOLEDNE (prosinec 2007)
.
NESMÍME ZTRÁCET NADĚJI (prosinec 2007)
.
ROZHOVOR NEJEN O VÝSTAVĚ MRTVÝCH TĚL V PRAŽSKÉ LUCERNĚ (květen 2007)
.
TĚLO NENÍ ŽÁDNÉ ZAVAZADLO, PATŘÍ MU ÚCTA (květen 2007)
.
NAPREPAROVANÉ MRTVOLY BANALIZUJÍ SMRT (květen 2007)
.
NA PREZIDENTA JE MĚ ŠKODA (23.4.2007)
.
MŮJ NEVĚŘÍCÍ PARTNER (březen 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS „EVANJELICKY POSOL SPOD TATIER“ (únor 2007)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS REGENERACE (leden 2007)
.
KŘÍŽ A UKŘIŽOVANÁ MADONNA (září 2006)
.
K TELEVIZNÍMU SERIÁLU >PROLÍNÁNÍ SVĚTŮ< (září 2006)
.
SPOR MUSLIMŮ S BENEDIKTEM XVI. (září 2006)
.
CÍRKEV A MÉDIA (červen 2006)
.
PRO LIDI MUSÍME BÝT PARTNERY V JEJICH HLEDÁNÍ (duben 2006)
.
ODPOVĚDI V ANKETĚ MEZINÁRODNÍHO ČASOPISU GEO (2006)
.
ŽIVOT SÁM JE BOŽÍ HLAS (prosinec 2005)
.
SV. TOMÁŠ A KRÁLÍK, KTERÝ HRAJE NA HOUSLE (listopad 2005)
.
ČASOPIS CHRISTNET (listopad 2005)
.
CÍRKEV MUSÍ ROZVÍJET SOLIDARITU I SPIRITUALITU (duben 2005)
.
PAPEŽ OSLOVIL CELÝ SVĚT (duben 2005)
.
NÁDEJ NA POROZUMENIE NIE JE STRATENÁ (únor 2005)
.
ČASOPIS ANTHROPOS (2005)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NAŠE RODINA (duben 2004)
.
ROZHOVOR S JAKUBEM HUČÍNEM PRO ČASPIS PSYCHOLOGIE DNES (prosinec 2003)
.
ROZHOVOR S JANEM PAULASEM PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK (prosinec 2003)
.
„S POŘÁDNĚ ODŘENOU KŮŽÍ“ (září 2003)
.
ROZHOVOR PRO JIHLAVSKÉ LISTY (únor 2003)
.
ROZHOVOR S RENATOU KALENSKOU PRO LIDOVÉ NOVINY (prosinec 2002)
.
ROZHOVOR PRO INTERNETOVÝ ČASOPIS CHRISTNET (říjen 2002)
.
ROZHOVOR S JANEM JANDOURKEM PRO MF DNES (září 2002)
.
ROZHOVOR PRO LIDOVÉ NOVINY (červenec 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (květen 2002)
.
ROZHOVOR S ANDREOU ZUNOVOU PRO MAGAZÍN PRÁVA (únor 2002)
.
ROZHOVOR S JOSEFEM GREŠEM PRO ČASOPIS RESPEKT (nepublikováno, červenec 2001)
.
ROZHOVOR PRO STUDENTSKÝ ČASOPIS (březen 2001)
.
O ŽIVOTĚ A PŮSOBENÍ PAPEŽE JANA PAVLA II. (listopad 2000)
.
MLÁDÍ A STÁŘÍ (duben 2000)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS XANTYPA (prosinec 1999)
.
ROZHOVOR PRO ČASOPIS NOVÁ PŘÍTOMNOST (1999)
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Každý člověk dostal (od Boha, ať si to uvědomuje či ne), určitou míru moci, tj. svobody něco udělat, něco mohl (a tudíž a tou měrou i za něco mohl). Kdo tuto moc zneužil či zanedbal, kdo raději nebyl ochoten svou svobodu objevit a realizovat (viděl sebe sama jen jako oběť a produkt vnějších poměrů), je vinen. Nebyl věrný onomu nejpodstatnějšímu závazku, který je druhou stranou lidské svobody.