Gratuluji k prestižní ceně za Vaši knihu Vzdáleným nablízku. Jeden výtisk dostane i papež. Jak myslíte, že se mu budou číst Vaše úvodní slova v knize, že s ateisty souhlasíte skoro ve všem či zmínka na straně 26, zda by se současný papež připojil pod myšlenku mladého profesora Ratzingera, že víra v Ježíše je dnes stromem s usychajícími větvemi? Nejste přeci jen v katolické komunitě pro většinu až příliš liberální myslitel?
Napjatě budu čekat na jeho reakci. Benediktu XVI. dávají etiketu „konzervatismu“ ti, kteří se spokojují jen s žurnalistickými klišé. Ti, kdo pečlivě studují jeho díla a proslovy na univerzitách, vědí, že je to pozoruhodný myslitel, který neustále volá po potřebě čestného dialogu mezi „sebekritickým křeťanstvím a sekulárním humanismem, kterým mohou vzájemně korigovat své jednostrannosti“. Volá po „novém spojenectví spirituality a etiky s moderní racionalitou“, zdůrazňuje, že víra bez myšlení, ale i „suchá racionalita“ mohou být ve své jednostrannosti nebezpečné. A to jsou přesně myšlenky a program, které i já rozvíjím ve svých knihách. Ta mezinárodní ocenění mého díla (nejprve katolíky v USA, nyní grémiem evropských teologů, ale i zájem vydávat mé knihy v Asii) svědčí o tom, že zdaleka nejsem v rámci světového katolicismu chápán jako nějaký podezřelý element. Tak se jevím převážně jen těm katolíkům, kteří opravdu připomínají strom s usychajícími větvemi.
Z knihy vyznívá, jako by jste se v lůně ateistických Čech cítil se svou vírou nejlépe. Ani fundamentalismus, ani laciné věření, raději komunikace s českým nevěřícím, nebo jak Vy říkáte - s něcistou. Je to tak?
Určitě. Cítil bych se nesvůj v jednolitém prostředí tradičního katolicismu, nudilo by mne stejně jako stádní ateismus většiny. Jsem rád, že víra u nás není samozřejmostí, zvykem, nýbrž svobodnou osobní volbou a jistým nonkonformismem – to víru nutí jít hlouběji, stále o ní přemýšlet. V celém západním světě ubývá těch, kteří jen prodlévají v zaběhnutých kolejích (ať tradičního křesťanství, ale i dogmatického materialismu a ateistické víry), přibývá „hledačů“. Ti jsou mi sympatičtí a ukazuji, že opravdová živá víra musí být neustálým hledáním, cestou.
Jaký je vlastně ten český Zacheus - ústřední podobenství knihy? Je stále na fíkovníku a bojí se věřit? Má vůbec církev tu touhu ho přivolat k sobě?
Je tu hodně lidí, kteří svým vehementním ateismem a hysterickým protikatolictvím bojují vlastně proti své vlastní komicky zjednodušené představě o náboženství a církvi. Kdyby víra a církev byla taková, jak si ji oni (pod vlivem přežívají komunistické agitace a bulvárních médií dneška) představují, sám bych přece od ní daleko utekl. Ale ti „Zacheové“, kteří neztratili schopnost dívat se, jsou pak někdy překvapeni – to se ostatně stalo před více než 40 lety i mně, když jsem poznal duchovní poklady víry a církve a nestačil se divit. Je pravda, že církev se nechala tak vytlačit z veřejného života a že do něj někdy vstupuje nešťastně, takže těch příležitostí k setkání s živou vírou a přesvědčivou církví u nás není mnoho, ale jsou. Člověk musí zkrátka trpělivě hledat.
V knize kritizujete promarněnou i příležitost církve reflektovat svoji roli po pádu komunismu. Jako spolupracovník kardinála Tomáška jste to nadšení pro církev zblízka viděl. Ale zmiňuje jen svého učitele Otu Mádra, který se osaměle pokusil o teologii osvobození v postkomunistických poměrech, tedy přiblížení víry celé svobodné republice.
Ano, tenkrát jsme my, kteří jsme volali, že církev nemůže do liberálního prostředí přenést taktiku „kruhové obrany“ z doby komunismu, nýbrž že se musí naučit být kompetentním hlasem ve svobodném koncertu mnoha hlasů, byli v českém katolickém protředí hodně okřikováni a nepochopeni – viz můj vyhazov z teologické fakulty v roce 1993.Něktří křesťané už prostě nedokázali žít bez nepřítele. Dnes mi ale mnozí dávají zapravdu.
Myslíte, že kdyby církev lépe využila svoji roli po roce 1989, tak třeba místo minoritních lidovců jsme tu měli silnou pravicovou křesťanskou demokracii jako je tomu v německých zemích?
Ne, ryze konfesním stranám je už odzvoněno. Síla CDU/CSU byla hlavně ve schopnosti spojit konzervativní a liberální křídlo. Ale u nás převažují jen karikatury jak konzervatismu, tak liberalismu. Politická kultura je u nás ve psí, chybí ve společnosti i u politiků elementární vzdělání v politické filozofii, jsou tu na všech stranách jen prázdná hesla. Také naprosto nejsem nakloněn „manželství“ církve s žádnou politickou stranou, to je smrtící pro obě. I mezi katolíky je legitimní politická pluralita, křesťané jsou napravo i nalevo a je to tak správné. Víra se nemá stát politickou ideologií, spíš z ní lze odvodit politickou etiku, ta by měla platit pro pravici i levici, věřící i nábožensky nevyhraněné.
Jak je to u Vás politikou? Pro mnoho Čechů, které víra nezajímá, jste spjat především k veřejným děním ať už ve formě iniciativ jako Impuls 99, nebo mediálních přestřelek s Václavem Klausem. Neměl jste někdy pocit, že jste se ponořil do politiky příliš? Například když jste u lidovců lobboval proti zvolení Klause prezidentem?
Ne, považuji za svou mravní a intelektuální povinnost oponovat mnoha názorům a politickému stylu, spojenému s Klausem a dnes tlumočenému především jeho hlásnou troubou Hájkem a Jaklem. A když lidé jako Hájek a Bátora (a nyní i psychopat a sociopat MUDr. Barták a dokonce i vysloužilá svazácká funkcionářka a nacionalistická populistka Bobošíková) se začínají zaštiťovat křesťanstvím a tím křesťanství strašně diskreditují, je mou povinností se od toho distancovat a ukázat jinou tvář křesťanství. Tady se nyní zřejmě šikuje krajně extrémistická protievropská politická síla, která by v době krize integračního procesu Evropy (ve skutečnosti jediné reálné naděje na dobrou budoucost našeho kontinentu i naší země) mohla být svým populismem a demagogií (chytlavým pro nemyslící lidi) nesmírně nebezpečná. Klaus a tito jeho noví spojenci si nezodpovědně hrají s ohněm a ten oheň nelze jen klidně pozorovat. Víra a kněžství mne nezbavují občanské odpovědnosti.
Jak hodnotíte kauzu Bátora? Teď nemyslím samotnou osobu Bátory, ale to, že se ukazuje fakt, že Bátora asi mluví za docela dost lidí. Podpořili ho ideově tak rozdílní lidé jako konzervativec Klaus, véčkař Dobeš či sociální demokrat Jandák. Je to podle Vás příznak touhy "něcistů" v něco věřit, i kdyby to měla být nebezpečná nacionalistická ideologie?
Bátora a lidé, které jste jmenoval, mohou být velmi úspěšní tím, že přesně vyjadřují to, co si myslí lidé, kteří nemyslí. A těch bohužel není málo – stačí se občas podívat na internetové anonymní diskuse.
Jaké jsou Vaše další cíle. Nyní se zdá, že po tolika hostujících profesurách a cenách už další metu bude obtížné dosáhnout. Nepřesvědčí Vás nakonec někdo třeba ke kandidatuře do Senátu či na Pražský hrad? Nebo nezláká Vás nějaká prestižní zahraniční univerzita?
Před cca 12 lety jsem po jednom dlouhém rozhovoru s Václavem Havlem nevylučoval, že budu muset na čas obětovat vše, co mne těší (především mou práci s mladými lidmi na univerzitě a v akademické farnosti a literární práci) a dát se do namahavé politické služby občanské společnosti. Jsem rád, že k tomu nedošlo a dnes už k tomu ochoten nejsem. Je pro mne důležité moci říkat za všech okolností jen to, co si opravdu myslím, co vychází z mého rozumu, víry a svědomí – prostě nikdy nebudu panáčkovat žádné politické či ekonomické lobby (a bez toho žádnou významnou politickou funkci u nás nemáte šanci získat). Proto, že se nenechám zastrašit ani koupit, jsem získal autoritu u mnoha čestných lidí i přes různé politické a názorové hranice – a to je ve skutečnosti můj jediný kapitál a ten neprošustruji v politice. Na prestižních zahraničních univerzitách přednáším neustále (a nyní se pochopitelně ta pozvání a nabídky množí), ale rád se vždy zas hned vracím domů. Pouze kdyby se u nás stala prezidentkou Bobošíková a premiérem Bátora či Hájek a vystoupili jsme z EU, bych asi požádal někde na Západě o politický azyl, protože na partyzánskou válku či další odboj jsem už starý a to, co by následovalo, bych už nechtěl vidět.
(David Klimeš, redaktor deníku E15, www.e15.cz)
