čo podľa Vás umožnilo vykonať taký rozsiahly akt štátneho terorizmu na území členského štátu EÚ tajnými zložkami Ruskej federácie?
Nejdříve bych chtěl Slovenské republice poděkovat za projev solidarity, vyhoštění ruských diplomatů. Velmi si toho vážíme!
Nyní k Vaší otázce. Atentát ve Vrběticích je součást špinavé hybridní války, kterou dlouhodobě vede Putinův režim vůči demokratickému světu se záměrem destabilizovat EU a NATO a jeho jednotlivé státy. Úměrně tomu, jak se zhoršuje ekonomická, sociální i zdravotnická situace v Rusku, jak tam sílí nespokojenost s Putinem zejména u mladé generace a jak se blíží jejich parlamentní volby, ruský režim stupňuje svou agresivitu a chce vyvolat u svých obyvatel pocit vnějšího ohrožení, z kterého je může vyvést jen diktátor, „gosudar“.
Současný ruský režim má na svém kontě množství vražd svých oponentů na vlastním území (vzpomeňme na Borise Němcova a desítky opozičních novinářů) i svých bývalých agentů na Západě. Prokazatelně ovlivňoval americké prezidentské volby, aby v nich zvítězil amorální populistický klaun Donald Trump, který svým nevypočitatelným psychopatickým vystupováním poškozoval mezinárodní vážnost USA, torpédoval spolupráci s EU a ostatními zeměmi NATO. Vůči našim zemím Rusko zatím vedlo především informační válku svým propagandistickým průmyslem lži, do něhož investuje ohromné finanční a lidské zdroje.
zdá sa, že Putinov režim je stále odvážnejší vo svojich vojenských operáciách voči Západu.
Denně dostávám množství fake-news i vulgárních výhružek od Rusy placených trollů. Nyní Putinův režim přistupuje k teroristickým činům i u nás. Od relativně mírné reakce Západu na okupaci Krymu neustále testuje, co ještě si může beztrestně dovolit. Připravuje další krok – další vojenské akce na Ukrajině, kde nepokrytě podporuje separatisty. To vše umožňuje neschopnost mezinárodního společenství pochopit, jak nebezpečné dnešní Rusko je a jak je iluzorní očekávat, že se „polepší“, pokud nenarazí na pevný jednotný postoj Západu.
bola útokom vo Vrběticiach ohrozená suverenita Českej republiky? Aký politický a morálny postoj má česká spoločnosť voči Rusku zaujať po posledných udalostiach?
Byl to nejhorší akt státního terorismu a porušení suverenity naší země ze strany Ruska od okupace v srpnu 1968. Je to jasný důkaz toho, že Rusko nevzalo na vědomí, že už nepaříme mezi jeho kolonie, že jsme naštěstí součástí NATO a EU. Česká společnost si to ovšem také musí uvědomit a tlačit na svou vládu, aby zaujala tvrdé postoje proti enormní sítí ruských agentů a kolaborantů na našem území, proti aktivitám dezinformačních Ruskem placených médií a zejména nedopustila, aby Rusko kontrolovalo to, co má klíčový význam pro bezpečnost země – např. atomové elektrárny. Konečně u nás policie zasáhla vůči ozbrojeným proruským skupinám, bojůvkám, které byly připravené pomáhat Rusku nebo terorizovat politické odpůrce. Je třeba v demokratickém politickém zápase zabránit tomu, aby se proruské a pročínské subjekty dostaly ke kormidlu politické moci a obracely směr naší zahraniční politiky od Západu na Východ. Na iluzi, že v našem geopolitickém prostoru můžeme být jakýmsi ostrůvkem neutrality, hrajícím to na obě strany, jsme doplatili už v letech 1945-48.
nesú za neho čiastočnú zodpovednosť aj českí politickí predstavitelia, najmä prezident Miloš Zeman?
Zeman nese přímou odpovědnost za chování Ruska vůči nám, protože dlouhodobě celkem nepokrytě vystupuje jako exponent ruských a čínských, nikoliv českých zájmů.
aká je Babišova zodpovednosť?
Premiér Babiš, který sleduje v politice pouze své ekonomické zájmy, stále lavíruje, protože má tyto zájmy také na Západě, ovšem je politicky závislý na proruském prezidentovi. Vydává v nynější situaci podobně zmatená, často protichůdná a nedomyšlená stanoviska, jako to dělá v oblasti opatření proti koronaviru. Máme dobré důvody k naději, že jeho vláda potrvá už jen „do švestek“.
prečo český prezident stále váha s jasným vyjadrením v kauze Vrbětice?
Říká se, že je to proto, že mu jeho stanovisko nejprve musí přeložit z ruštiny. Vrací nás do doby, kdy „soudružská výměna“ mezi Moskvou a Prahou spočívala v tom, že pražští soudruzi odletěli do Moskvy a tam jim vyměnili názory. Ovšem Zeman pokud zjistí, že se nálada veřejnosti zhoupla výrazně protiruským směrem, nebude mu dělat potíže okamžitě obrátit a popřít vše, co říkal předtím; mám z něho trvale dojem, že pravda a svědomí jsou kategorie, které mu opravdu nic neříkají.
zdá sa, že je Česko vnímané Ruskou federáciou ako ľahký cieľ a propagandisticky kolonizované územie, na ktorom môže vojensky operovať bez vážnejších následkov.
Bohužel ano. Kvůli lokajskému postoji našich představitelů vůči Rusku (a také Číně) si nás Rusko zřejmě vyhodnotilo jako nejslabší článek EU a NATO a tedy vhodný terén k nepřátelským a podvratným akcím také v ostatních západních zemích.
zvláštne vyjadrenia boli počuť aj od exprezidenta Václava Klausa. Vyzerá to tak, že sa z neho stal nebezpečný proruský trol podobne ako na Slovensku Ján Čarnogurský.
Vinu nese i bývalý prezident Klaus, který soustavně podrýval důvěru naší veřejnosti v EU. Přitom právě naše členství v EU a NATO je jedinou mezinárodně politickou zárukou naší bezpečnosti, demokratického vývoje a ekonomické prosperity. Ekonomické styky s Ruskem jsou významné především pro oligarchy, kteří mají v hrsti prezidenta Zemana. Volání po „suverenitě vůči Bruselu“, zaznívající od lidí kolem Klause, komunistů a neofašistů (kteří nyní tvoří sehraný trojhlas), vyjadřuje jejich touhu po jejich neomezeném suverénním vlivu ve státě bez možnosti dovolat se práva u mezinárodních institucí. K Rusku se však tyto síly lísají, zde se o suverenitu naší země nebojí. V reakci na atentát ve Vrběticích se tento trojlístek znovu vyznamenal.
ako majú efektívne reagovať na hrozbu ruskej hybridnej vojny voči svojim bývalým satelitom – ČR a SR – cirkvi? Ako sa brániť lákavým „siréniným vábeniam“ o morálnej prevahe Ruskej federácie oproti prehnitému Západu, ktoré sú neraz pre nás katolíkov takým lákadlom?
Ruská rafinovaná propagandistická válka je z nemalé části speciálně cílena do křesťanských konzervativních kruhů. Navazuje na mnohaletý brainwashing komunistické propagandy, která líčila „prohnilý, dekadentní Západ“. Tuto bolševickou rétoriku paradoxně zcela nekriticky přebrali někteří křesťané, byť by právě oni o lživosti komunistických ideologických stereotypů měli vědět své. „Prohnilý Západ“ je hloupé klišé. Svobodná společnost má určitě svá rizika a nedostatky, ale díky Bohu za ni. I ve všech těch oblíbených ukazatelích – alkoholismus, drogy, rozvody, potraty, domácí násilí, bída – je Rusko daleko „prohnilejší“ než země naší západní civilizace. Liberální demokracie je pro křesťany mnohem zdravější prostředí než ona „neliberální, řízená demokracie“ (jinými slovy autoritativní stát s rysy totalitní diktatury), kterou vyznávají Putin, Orbán či Kaczynski. Zneužívat pro nedemokratický autoritativní stát křesťanská hesla, jak to tito populisté dělají, vede k diskreditaci křesťanství, jak to vidíme na současném rychlém zhroucení morální autority a vlivu církve v Polsku. Spojení části hierarchie s populistickými a nacionalistickými politiky v Polsku poškodilo církev a křesťanství během poslední krátké doby mnohem víc, než to dokázalo skoro půlstoletí komunistického ateistického režimu.
zdá sa, že sme sa nedokázali poučiť ani z histórie 20. storočia, kedy každé spojenie katolíckej či inej kresťanskej cirkvi s vládnou mocou dopadlo vždy katastrofou. Stále akoby niektorí predstavitelia cirkví pokukujú po autoritatívnych predstaviteľoch štátnej moci s plnými ústami kresťanskej morálky s naivnou predstavou vybudovania akéhosi „svätého štátu“.
Někteří katolíci se nepoučili z dějin aliancí církve s autoritativními, někdy vysloveně fašistickými režimy, které vždy skončily fiaskem a poškozením církve. Na sociálních sítích nejen následovníci schismatického arcibiskupa Lefebvra velebí Putina jako nového císaře Konstantina, který povede fundamentalisty všech náboženství do války proti Západu. Pamatuji si na plamenný projev hlavního ideologa moskevského patriarchátu (složeného z velké části z Putinových kolegů z KGB) na mezinárodní konferenci v polském Hnězdně, kde vyzýval k alianci pravoslavných, katolíků a muslimů proti liberálům a protestantům. Teď se jim islámští fundamentalisté změnili z kýžených spojenců ve strašáky (rádi straší migranty a islamizací Evropy), ale mohli by si uvědomit, že jim nastavují zrcadlo. Na náboženský fanatismus a fundamentalismus, spojený s nacionalismem, je třeba si skutečně dát pozor i v našich zemích – i my máme obdoby slovenského Kuffy a Kotleby.
pápež František na tieto problémy často upozorňuje a vyzýva cirkev k vnútornej zmene.
Katolická církev potřebuje projít reformou, jak k ní vyzývá papež František: osvobodit se od klerikalismu, netvořit ghetta a „paralelní společnosti“ (jak k tomu vyzývá např. nebezpečná kniha Roda Drehera „Benediktova volba“), nýbrž jít na hloubku, k jádru evangelia a probudit autentickou křesťanskou spiritualitu a terapeutickou sílu víry, být „polní nemocnicí“ a „školou křesťanské moudrosti“, překročit dosavadní mentální hranice podobně, jako Pavel vyvedl mladé křesťanství z příliš úzkých hranic jedné z židovských sekt do širokého kulturního prostoru tehdejší oikuméne.
kresťan je prakticky povinný v duchu učenia Ježiša Krista odplácať za nenávisť láskou. Ako má vyzerať láska k nepriateľom, ktorí vraždia našich spoluobčanov, tak ako vo Vrběticiach?
Láska si v tomto případě žádá trojí:
1) Nesmíme na zlo odpovídat zlem, tedy nikoliv na terorismus terorismem, nýbrž dobrem, což je v tomto případě spravedlivý trest podle práva.
2) Vykonat všechno proto, aby nemohli v takové činnosti pokračovat a tím dále škodit nejen druhým, nýbrž i svým duším.
3) Modlit se za ně, aby jim alespoň před smrtí byla dopřána milost obrácení, aby litovali své hříchy a došli spásy.
Nepleťme si lásku se slabostí a odpuštění s bagatelizací viny a povzbuzením viníka. Láska může nastavit svou druhou tvář, ale nesmí nastavovat násilníkům tváře druhých, bezbranných; ty musíme bránit.
týždeň.sk - 23. 4. 2021
