Jak vnímáte reakci Čechů na válku na Ukrajině?
Jsem hrdý na to, že naprostá většina naší společnosti podporuje Ukrajinu a pomáhá válečným uprchlíkům. Že obstála v propagandistické válce, kterou léta Rusko vede proti nám formou své rozsáhlé páté kolony a dezinformačními weby. Uzavření dezinformačních webů je naprosto oprávněné a nutné, jsou to v nynější válečné situaci zbraně nepřítele.
Vypovídá postoj společnosti v této situaci něco o Češích samotných?
Vztah k uprchlíkům mě vede k přesvědčení, že česká společnost ve své většině je sice „odcírkevněná“, ale není nekřesťanská. Křesťanskost není totéž co „náboženskost“ a neměří se počtem lidí v kostele, nýbrž životní praxí: ujmout se cizinců a lidí v nouzi je příkaz prostupující celou Biblí. Ježíš neoceňuje ty, kteří mu pouze říkají „Pane, Pane“, nýbrž ty, kdo plní Boží vůli, i když k tomu nemají výslovně „náboženskou motivaci“.
Ovšem záleží na tom, jak dlouho ona solidarita české veřejnosti vydrží, až se objeví předvídatelné obtíže a populisté opět vylezou z děr a budou působit na naše slabé stránky, podporovat sobectví a strach.
Reakce české vlády byla poměrně jasná. V širších politických kruzích se ale názory začínají lišit. Co vás od českých politiků překvapilo nejvíce?
Překvapilo mě, jak rychle obrátil Zeman, který byl celá léta loutkou ruských zájmů a Pražský hrad byl za jeho vlády jakýmsi přívažkem ruské ambasády. Vzpomeňme jen na jeho lobbing za kontrolu Ruska nad naší energetikou prostřednictvím dostavy atomové elektrárny v Dukovanech.
To, že Klaus se už nevymotá ze své minulosti, klesne ještě hlouběji a stane se superstar ruské válečné propagandy – za což by se každý politik na světě hluboce styděl – mě už nepřekvapilo.
Potěšilo mě, jak skvěle si počíná nová vláda a zejména premiér Fiala. Čekal jsem, zda Babiš a ANO nyní dokážou upřednostnit zájmy země před stranickými ambicemi a nebudou zneužívat válečnou situaci k útokům na vládu – nedokázali to.
Vy jste už v březnu – při přebírání Komenského ceny – označil ruského prezidenta Vladimira Putina za Hitlera dnešní doby. Je pro vás počínání putinovského Ruska překvapivé?
Už řadu let jsem v různých přednáškách doma i v zahraničí upozorňoval na nebezpečnost Putinova režimu a někteří lidé se mi nyní omluvili, že to pokládali za přehnané obavy a jakési trauma z ruské okupace Československa v roce 1968. Při stahování ruských vojsk na ukrajinské hranice kolem začátku letošního roku jsem samozřejmě nevěřil ruskému ujišťování, že jde pouze o manévry a že na Ukrajinu určitě nezaútočí.
Bylo zřejmé, že Rusko kopíruje Hitlerovu taktiku vůči Československu: nejprve připojit jazykově smíšené oblasti a pak okupovat celou zemi – a pokud svět dostatečně neodpoví, jít dál. Nicméně jsem nepředpokládal, že ruská agrese bude okamžitě směřovat vůči celému území Ukrajiny a pokusí se Ukrajinu pohltit nebo „vymazat z mapy“, když počáteční plán na „blitzkrieg“ nevyšel.
Jak je tedy možné, že podle všeho byly vlády evropských zemí invazí zaskočeny?
Západ trestuhodně podcenil nebezpečnost imperiálních choutek Putina, který Rusku v dlouhodobé morální, ekonomické a demografické krizi nebyl schopen nabídnout nic jiného než sen o světovládě z pokladů sovětské propagandy. Pokud Západ upřednostní své ekonomické zájmy a blahobyt a nezbaví se jakékoliv závislosti na Rusku, naplní se Leninova slova: „Západ nám prodá i provaz, na němž ho oběsíme.“
Nevěříte v mírové řešení?
Iluze, že konflikt se vyřeší „diplomatickou cestou“ s Ruskem je marněním času; bohužel Putinovým slibům a závazkům nelze věřit jediné slovo. Rusko rozumí jen řeči síly. Je v zájmu celého svobodného světa Rusko zastavit, a to lze jen včasnými dodávkami zbraní a dobrovolníků.
Západ měl na žádost legitimní ukrajinské vlády uzavřít letecký prostor, kde ruská letadla nemají co dělat, a nebát se ruských výhrůžek. Jen pokud nyní ruská ofenziva narazí na dostatečný vojenský odpor, je představitelné, že se Putin prohlásí za vítěze a vojska stáhne.
Evropská unie přijala vůči Rusku pět balíčků rozsáhlých ekonomických sankcí a chystají se další. Je i toto způsob jak Rusko oslabit a ukončit válku?
Ekonomické sankce jsou nutné, ovšem je otázka, zda ponížení a další zbídačení Ruska povede k povzbuzení slabé demokratické opozice, nebo spíše – jako to bylo v Německu po 1. světové válce a Versailleské smlouvě – vyvolá v Rusku masivní fašisticko-nacionalistické hnutí. Rozhodující frontou této války je totiž veřejné mínění v Rusku, zbavené svobody informací a masírované lživou propagandou. Tam jsou ovšem vyhlídky nejslabší.
Hlava katolické církve papež František se k válce často vyjadřuje. Putina vyzval k zastavení masakrů a letošní Velikonoce nazval Velikonocemi válečnými. Jakou roli má katolická církev v této válce?
Papež František jasně odsoudil ruskou agresi a válku, pokoušel se na počátku i o jednání dokonce na ruské ambasádě, dva kardinálové jako jeho vyslanci jednali na Ukrajině, jeden tam zůstává. Katolické charitativní organizace celého světa pomáhají jak na Ukrajině, tak uprchlíkům.
Církev učí, že pokud je to možné, je třeba se vyhýbat násilí, ale obrana vlasti a nevinných lidí je nejen dovolená, nýbrž je mravní povinností. Člověk může nastavit vlastní tvář, ale nemůže nastavit tvář bezbranných. Papež František napsal, že láska k nepříteli v případě agresora a utiskovatele spočívá v tom zabránit mu, aby páchal zlo: „Je třeba Kainovi vyrazit zbraň z rukou.“
Rusko i Ukrajina jsou pravoslavné země, kyjevští preláti se ale od Moskvy nedávno odtrhli. Má to nějaký vliv? A co říkáte tomu, že papež nakonec zrušil setkání s moskevským pravoslavným patriarchou Kirillem?
Pravoslaví je rozdělené, nejen na řecké a ruské, kyjevské a moskevské, ale naštěstí jsou i stateční ruští pravoslavní, kteří žádají, aby Kirill, „Putinův dvorní kaplan“ a zřejmě jeho bývalý kolega z KGB, za obhajobu agrese byl postaven před církevní soud. Nemá smysl, aby se papež setkával s patriarchou Kirillem.
Ještě k dění v Česku. Výběr nového pražského arcibiskupa probíhá už čtyři roky. Kdo připadá v úvahu?
Proces volby nového arcibiskupa podle dosavadního církevního práva je zcela netransparentní, probíhá v režimu naprostého utajení. Předpokládám, že papež to v procesu synodální reformy církve brzy změní. Nevíme, kdy se dlouho očekávaná změna na pražském stolci konečně uskuteční.
(korespondenční rozhovor pro iRozhlas.cz)
