Pro server lidovky.cz jste uvedl, že projev Petra Piťhy ve svatovítské katedrále vnímáte jako skandální. Co vám na jeho kázání vadí nejvíce?
Zejména to, že šlo o zneužití posvátného prostoru a slavnostního času. Místo kázání předložil věřícím hororovou ryze politickou science fiction. Kázání má být výkladem evangelia a povzbuzením víry, lásky a naděje – po tom v té řeči nebyla ani stopa. Naopak šlo o strašení lidí, apokalyptické blouznění, které nemělo žádnou oporu v realitě.
Kněz sice může být někdy přemožen depresivitou a strachem, který se stupňuje až k paranoidnímu vidění světa, ale pokud to nedovede vnitřně zpracovat a musí to ze sebe dostat ven, měl snad napsat článek na některé proruské bulvární servery, kam by se to obsahem a formou hodilo. Tam se to podobnými konspiračními teoriemi jen hemží.
Česká ženská lobby na Piťhu podala za jeho kázání trestní oznámení. Myslíte, že je oprávněné?
Zda skutečně byla naplněna skutková podstata trestného činu, musí posoudit soud. Považuji však trestní oznámení za nešťastný krok, protože to Piťhovi jen dodá aureolu pronásledovaného „mučedníka“. Nikdo mu jeho názory nebere, ale soudný člověk takové výroky na veřejnosti a v rámci bohoslužby nepronáší. Navíc se to konalo v době, kdy vyšla najevo šokující fakta o zkaženosti a pokrytectví nemalé části kléru na různých místech světa. Naší církvi teď přísluší pokora.
Měl by být Piťha za svá slova potrestán nebo přinejmenším alespoň pokárán?
Být Piťhovým biskupem, asi bych mu velmi důrazně domluvil a rozhodně ho už nezval ke kázání v katedrále, veřejně bych se od jeho slov zcela rozhodně distancoval. Taková vystoupení odrazují od církve rozumně uvažující lidi, zejména mladé, a naopak přitahují lidi typu antisemity Adama Bartoše a jemu podobné.
Za Piťhu se ale postavil kardinál Dominik Duka.
To je samozřejmě na celé kauze nejsmutnější. Obávám se, že tím pan kardinál podrývá svou osobní autoritu i vážnost oficiálního hlasu církve. Snažím si to pro sebe omluvit tak, že Piťha pro něj dělal všelijakou práci a že kardinál starého pána nechce nechat ležet v jámě, kterou si sám vykopal a do níž teď spadl.
Církve vydaly v létě letošního roku společné prohlášení týkající se Istanbulské úmluvy, ztotožňujete se s ním?
Neztotožňuji. Istanbulská úmluva je důležitý a prospěšný dokument, podepsala ho ostatně řada zemí včetně katolického Polska. Pokud se některým lidem zdá, že jedna okrajová formulace by mohla být dezinterpretována a zneužita, pak je možné ji podepsat s výhradou, že konkrétní opatření musí respektovat ústavu naší země.
Právě ta problematická část se týká definice genderu. V čem je podle vás problém v této definici?
Ta zlovolná interpretace jedné věty a celé hysterické tažení proti „genderovému nebezpečí“ vychází z neschopnosti rozlišovat mezi tím, v čem jsou „gender studies“ skutečně obohacením vědy o člověku a co jsou opravdu nebezpečné a nesmyslné návrhy pod praporem extrémních forem feminismu a genderové rovnosti. Všechno lze zneužít fanatiky, včetně – jak dobře víme – i křesťanství.
Co si o této definici pohlaví myslíte vy?
Tvrzení, že pohlaví není „nic jiného“ než kulturně sociální konstrukt, který je navíc snadno a libovolně zaměnitelný, je stejně jednostranný nesmysl jako tvrzení fundamentalistů, kteří ignorují skutečnost, že mužská a ženská identita je širší skutečnost než jen vlastnění pohlavních orgánů.
Popírání kulturně-historických proměn modelů rodiny a role obou pohlaví připomíná odpor fundamentalistických sekt, které před 100 lety bojovaly proti vývojové teorii.
Jedním z dalších současných témat je možnost povolit homosexuálním párům možnost uzavřít manželství. Pojí se tento pojem podle vás jen se svazkem muže a ženy?
Ano, manželství je pojem, který patří výhradně svazku muže a ženy. U stejnopohlavních svazků zůstaňme u pojmu registrované partnerství. Myslím, že by kategorii „registrované partnerství“ bylo třeba ještě rozšířit i na jiné svazky lidí, kteří o sebe pečují a zasluhují podobnou právní ochranu. Rodinu tvoří muž, žena a děti. Nezavádějme zmatky.
Zmiňoval jste zkaženost kléru. Dalším ze současných témat je zneužívání dětí kněžími. Kritizován byl i papež František. Objevily se i názory, že by právě kvůli tomu měl papež František rezignovat. Měl?
Není naprosto žádný důvod, aby papež František odstupoval, to je jen přání ultrakonzervativní skupiny, která se bojí, že papežovo úsilí o radikální reformu církve v duchu evangelia je připraví o pozice.
Papeži je často vytýkáno, že v této věci nejedná více. Podle svých kritiků pouze zkaženost kněží omlouvá a žádá společnost o odpuštění.
Papež skandální případy řečí důsledně, ať už odvoláním, dokonce zbavením kněžského stavu, zároveň také soustavně poukazuje na jejich skutečný kořen – „klerikalismus“, mocenské chápání kněžství. Nelze však čekat, že všechny případy budou vyřešeny okamžitě, často je třeba důkladného přešetření, protože se vyskytlo i nemálo falešných obvinění s tragickými následky.
Případy sexuálního zneužívání v církvi vycházejí v posledních třech desetiletích najevo v zemích po celém světě, postižených jsou desítky tisíc. Dokážete říci, proč k něčemu takovému uvnitř církve vůbec došlo?
Jde o selhání systému, modelu kněžské role, jak se vytvořil poté, co církev ztratila před dvěma stoletími světskou moc – někteří své mocenské choutky pak obraceli dovnitř farností a zneužívali ty nejslabší. To také patří do kategorie „klerikalismus“. Už nelze říkat, jak jsem to v dobré vůli říkal i já sám před lety, že jde pouze o selhání jednotlivců a že to s celibátem nemá co dělat.
Existuje nějaké řešení?
Asi nastal čas vážně přehodnotit spojení kněžství v západní církvi se závazkem celibátu a nejspíš se vrátit k tisícileté praxi celé církve, že celibát je povinný pro řeholníky, kdežto pro běžnou farní službu je možné světit i ženaté muže.
Nemáte strach, že nějaký podobný skandál se objeví i v České republice?
V České republice se na některé kauzy narazilo po revoluci, když se otevřely archivy StB – většina kolaborujících kněží, ať už v těch prorežimních sdruženích nebo tajných agentů měla morální problémy, často v sexuální oblasti. Ale šlo spíše o homosexuální vztahy s dospělými než o pedofilii.
Zmínil jste i pokrytectví části kléru. Co konkrétně tím myslíte?
Právě ten „dvojí život“ – něco jiného kázali, něco zcela jiného žili. Naštěstí to častokrát věřící vycítí. Celosvětově se ukázalo, že právě ti nejmilitantnější a nejkonzervativnější kněží, kteří hřímavě kárali a odsuzovali bezbožný svět, měli sami nejvíc másla na hlavě.
Můj přítel psychoterapeut a sexuolog Slávek Hubálek mi na základě své rozsáhlé klinické praxe říkal: „Dejte si pozor na kněze, kteří nejhlasitěji brojí proti homosexuálům – často jsou sami homosexuálové.“
A jak je to se vztahem Čechů k církvi?
To je v Čechách problém. Je to směs pozůstatků desetiletí komunistického brainwashingu, dosud malá zkušenost s církvemi anebo dílčí trpké zkušenosti s nepříliš věrohodnými křesťany, samozřejmě také mediální ozvuky restitučních tahanic a mnoho dalšího. Taková vystoupení, jako bylo Piťhovo kázání, věrohodnosti církve také nepřidá. Ovšem je pravda, že taková kázání zas přitahují do církve jiný typ lidí, lidi, kteří se sami rádi bojí a rádi straší druhé a milují to řinčení řetězy, které však ještě nikomu nikdy nepomohlo.
Proč?
Takové typy lidí v církvi vždy byly, ale pokud jich je příliš a církev se začne z nich skládat, pak se mnohé kostely stávají pro normálně uvažující lidi nedýchatelným prostorem. Proto je třeba ukazovat ještě jinou tvář křesťanství, i za cenu, že se tím vystavujete ošklivým útokům.
Máme za sebou senátní a komunální volby. V předvolební kampani někteří kandidáti zmínili téma církevních restitucí. Myslíte si, že se tento problém u nás někdy vyřeší úplně?
Spíš se zdá, že jak církevní restituce, tak uprchlíci přestávají lidi zajímat, takže populisté budou pomalu muset hledat jiný terč.
Pro jaké řešení jste v případě restitucí vy?
Restituce jsou řešením, které je výhodné pro stát, který se tím zbaví závazku financovat zaměstnance a aktivity církve ze zabaveného majetku. Financování bylo pro stát dlouhá léta výhodné, když povolených církví bylo minimum a nemohly vyvíjet skoro žádnou činnost. Ale církví přibývá a bude přibývat. V této situaci je pro stát mnohem výhodnější říci: vezměte si majetek a hospodařte si sami. Ale restituce jsou velmi nevýhodné pro církev, protože s tím hospodařením nastane velká zátěž a starosti. Nicméně po dlouholetém jednání mezi církvemi a státem nikdo nedokázal navrhnout jiné řešení, které by bylo právně schůdné.
Pokud někde v Čechách čekám v budoucnosti církevní skandály, tak to bude mnohem spíš v této oblasti než v pedofilii.
Letos si připomínáme sté výročí od vzniku zaniklé Československé republiky, na jejíchž základech vznikl náš současný stát. Je něco, co byste popřál našemu státu s ohledem na toto výročí?
Popřál bych dnes republice, aby z politické scény brzy demokratickou cestou zmizeli šílenci, kteří mohou způsobit její politickou a ekonomickou sebevraždu, totiž odchod z Evropské unie či NATO. Přál bych republice moudré, zodpovědné a noblesní státníky, kteří nebudou zemi kormidlovat k nedemokratickým mocnostem Východu, nýbrž jasně stvrdí naší prozápadní a proevropskou orientaci. Přál bych nám všem „ať mír dál zůstává s touto krajinou, zloba, závist, zášť, strach a svár, ty ať pominou, ať už pominou.“
publikováno 31.X.2018 na serveru iDnes
