Rozhovor s Barborou Tachecí
Jeden z nejvzdělanějších českých kleriků. Profesor Univerzity Karlovy. Muž, který si umí proti sobě poštvat hodně vlivných. Mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D.
Kdyby takhle vypadali všichni kněží, začnu snad chodit do kostela, řekla mi se smíchem kamarádka na téma Tomáš Halík. Potvrzuji, že silné charisma a výrazné oči fungují nejen přes televizní obrazovku. Tomáši Halíkovi nelze dále upřít hluboké vzdělání a umění mluvit. Což je něco malinko jiného, než umění vést s někým rozhovor. Kdykoliv odpovídal, marně jsem hledala přímý pohled do jeho očí. Byly hluboce soustředěné, leč zacílené absolutně mimo mne. Vstupovat do zcela plynulých odpovědí bylo tak téměř nemožné. Jakobych byla jen zadavatelem témat pro kázání, do nichž při přednesu není žádoucí vstupovat. Taková role mi pasuje ne zcela, a tak jsem kázání průběžně narušovala. Po hodině narušování jsem měla tik v levém oku a chuť na panáka.
Myslíte si, že vás vaše spory s Václavem Klausem dělají populárnějším?
Tuto otázku jsem si nikdy nekladl. Prostě to chápu jako mravní povinnost nazývat věci pravými jmény a nezajímá mě, jestli mi to přináší popularitu. Samozřejmě u některých lidí to vyvolává obrovskou nenávist, nemůže si to tak dovolit člověk, který má nějaké mocenské aspirace. Já se těším z akademické svobody a neprahnu po žádných postech ani politických, ani církevních.
Všimněte si, pane profesore, že jsem se neptala, po čem prahnete. Ptala jsem se, jestli vás spory s prezidentem Klausem dělají populárnějším.
Mnohým je sympatické, že mám odvahu říkat otevřeně, co si myslím. Jiní mi vytýkají, že s ním zbytečně utrácím vzácný čas.
Vaše indiánské jméno je Ten, který je posedlý Klausem, že?
Nechci vás urazit, ale z toho mne nařkl hradní mudrc Hájek. Média milují kontroverze. Ale jsou i věci, kdy jsem ho podpořil – třeba při zákonu o registrovaném partnerství.
Marně jsem hledala v archivech, jestli jste o Václavu Klausovi řekl něco hezkého…
Například v roce 97, kdy padl, jsem byl jeden z mála, který se ho veřejně zastal. Tenkrát se od něj distancovali mnozí jeho souputníci a já jsem napsal, že mu děkuji za vše, co pro společnost vykonal. Protože jsem si myslel, že ten pád je pro něj šancí k zamyšlení nad sebou. Jenže on tenkrát vyšel ven, uviděl tam ty své fanynky a řekl: nic se neděje, jedeme dál. Nevěřím ani teď, že jde do sebe. To jen mnozí naivní katolíci si myslí, že pan prezident se nám obrátil, je morální a zbožný.
Pražský arcibiskup a biskupové jsou naivní katolíci?
Tam je to spíš politická strategie - kdybych byl v pozici pražského arcibiskupa, taky bych s hlavou státu asi musel politicky vycházet. Ovšem myslím si, že to arcibiskup Duka přehání. Známe se spolu 40 let, ještě z disentu, mluvíme spolu otevřeně. Ve spoustě věcí si rozumíme, ale ve vztahu ke Klausovi máme radikálně jiné názory.
Když jsou proti sobě dva pánové, kteří mají k sobě navzájem nějakou strategii a výstupem je, že jsou na sebe milí, v čem je problém?
Jenže církev není politická strana a nemá tady hrát jen tu diplomatickou úlohu. Církev má být především mluvčím pravdy, nemá uzavírat nějaká „manželství“ se stranami a politiky. Má si zachovat kritický odstup.
Takže to teď podle vás vypadá, že církev bude - vašimi slovy - okuřovat panovníka, který se jí snaží vlichotit?
Víte, církev není monolit V církvi se na podporu mého kritického stanoviska začala podepisovat petice, dostal jsem stovky a stovky podpůrných mailů od kněží i laiků.
Tak pražský arcibiskup okuřuje panovníka, když nazýváte věci pravými jmény, ano?
(smích). Takhle bych to neřekl. Uznávám jeho snahu o korektní vztahy, ale zašel dál, než měl zajít. Doufám, že si to uvědomí – a koneckonců doba Václava Klause ode dneška za 463 dny končí, takže je taky třeba, aby církev trochu myslela dopředu.
Jestli nevidíte žádnou prezidentovu další politickou budoucnost, proč vám tak vadí, že si chce naklonit církev?
Klausova ideologie a politika odstartovala trendy, které nesou hlavní vinu za morální devastaci české společnosti a které bohužel jeho odchodem z funkce nejpíš nezmizí. Pokud to oficiální představitelé církve nevidí, musí před tím varovat někdo jiný.
Co je to přesně za tendenci?
Vždycky to bylo zdůrazňování ekonomie nad vším ostatním. Uvažuje v ekonomických kategoriích osmdesátých let, nebere v úvahu další sociologické a kulturní aspekty. Teprve dnes začíná mluvit o určitých morálních hodnotách, což mi právě připadá velmi nevěrohodné. Zároveň ten odpor vůči EU, ten nacionalismus, nadstandardní vztah k Rusku – to vše považuji za nesprávné.
Čtu to tak, že prostě každý z vás je nositelem různých názorů a nechápu, proč je k tomu nutné se vzájemně ostrakizovat.
…Říkám, co si myslím.
Postavil se na vaši stranu v rámci doutnající sporu v církvi někdo z biskupů?
….Soukromě ano, veřejně ne. Nemluvil jsem se všemi, mluvil jsem s několika, kteří mně poděkovali za to, co jsem řekl.
Jsem z toho jelen. Několik biskupů vám soukromě poděkovalo a ti samí biskupové veřejně poděkovali Václavu Klausovi. Rozpolcené osobnosti?
Nebyli to titíž. To poděkování Klausovi podepsali prý všichni diecézní biskupové, ale jsou tu také světící a emeritní, ti ho nepodepsali.
Je v této zemi politik, ke kterému cítíte větší důvěru než k těm ostatním?
Trvale si vážím Petra Pitharta, vzdělaný člověk, který se nezaprodal. Mám velkou lidskou sympatii ke Karlu Schwarzenbergovi.
Taky se nezaprodal?
…Mám rád jeho osobní charisma a souhlasím s jeho postojem k EU. Do jeho stranických záležitostí a vztahu ke Kalouskovi nevidím.
Takže míru jeho případné zaprodanosti si netroufáte odhadnout.
(Úsměv beze slov)
Cítíte se být vlastencem?
Pokud vlastenectví znamená věrnost určitým kulturním tradicím, pak ano. Pokud to znamená nacionalismus, výraz národního sobectví, vymezování se proti Evropě, pak je mi tento nacionalismus zcela protivný.
Cokoliv, co by bylo v zájmu mé země, je zvenku možné nazývat národním sobectvím, že?
Myslím, že ne. Myslím, že je naším národním zájmem, abychom byli co nejhlouběji integrováni v evropských strukturách. Nemůžeme být „černou dírou“ v srdci Evropy, vydanou jen té denešní zvlčilé domácí mocenské smečce.
Necítím se být sobcem a nechci být samaritánem, který například lije tuny peněz na záchranu eura – jak s tím naložit?
Necítím se kompetentní k ekonomickým otázkám, ale myslím si, že je třeba chápat určitou solidaritu k EU, odkud jsme také už mnohé získali. Problémy EU jsou dány tím, že přirozená ekonomická globalizace předbíhá politické sjednocení.
Které by vám nevadilo? Včetně toho, že domácí volby by přestaly mít smysl?
Už dnes mají domácí volby omezený smysl. Politika je propojená s ekonomikou a ekonomika má globální charakter. Národní státy ztrácejí význam a chtít tento proces zastavit je stejně absurdní, jako když mnozí chtěli zastavit industrializaci.
Pochybujete někdy o svých názorech, nebo je máte za hotové?
Neustále pochybuji, to bych nebyl intelektuál.
Jak je možné, že čím dál víc i evropských intelektuálů přemýšlí, jestli ta evropská integrace, ke které je nakročeno, je správný směr?
Nejsem ideolog, jsem filosof zvyklý na dialog. V politice nehájím nějaké dogma, přináším jen příspěvek do diskuse. Chci zpochybňovat převládající euroskepsi.
Čili říkáte svůj názor, který jste ochoten posouvat podle toho, co slyšíte?
Snažím se vždy vyvažovat jednostrannosti poukazem na jiný možný úhel pohledu.
Jsou podle vás obavy z islamizace Evropy na místě?
Nesouhlasím s tím obecným strachem z islámu. Jestli bude pokračovat ten trend, že stále více mladých lidí není ochotno uzavírat pevné svazky, rodit a vychovávat děti – tak tady nutně vznikne prostor, do kterého budou přicházet lidé z islámských zemí. Jestli tady narazí na civilizaci, která pro ně bude atraktivní, tak je možné, že se na ni budou dobře adaptovat. Jestliže narazí na civilizaci, která v nich bude budit děs a odpor, budou to své vyznání cítit jako jakési kontranáboženství a mohou se radikalizovat.
Nemáte pocit, že už se radikalizují?
Jistě, ale zatím je to signál k vážnému zamyšlení, nikoliv k panice.
Když třeba v Londýně vznikají čtvrti čistě muslimské, ve kterých platí výhradně právo šaríja a obyvatelé se necítí vázáni právem země, kde žijí – pořád necítíte paniku?
Tohle je důsledek politiky radikální sekularizace. Vytěsňování některého náboženství pak samozřejmě vede k jeho radikalizaci.
A v této situaci se Británie ocitla kvůli svobodomyslným Britům, kteří se řídí místními zákony, necítí potřebu nikoho vytěsňovat, jsou liberální, nevěřící a zatím nechtějí děti?
Pokud je to spojeno se snahou vytěsnit to náboženství..
Ne, ten Brit nebo Holanďan chce žít svobodně ve své zemi. Nechce nikoho vykazovat, náboženství neřeší, ale muslim mu ve čtvrti, kde vyhlásil právo šaríja, řekne – vaše žena tu nebude chodit v šortkách a tílku, protože my se takhle neoblékáme.
Musíme se samozřejmě učit vzájemné toleranci.
Když muslim Brita vykazuje z britské čtvrti, kdo se má učit toleranci?
Možná, že tolerance není nejlepší slovo. Musíme se učit žít spolu.
Nerozumím. Máme se učit žít s přistěhovalci, kteří někomu v jeho vlastní zemi vnucují, jak má žít?
Je nepochybné, že zákony země se musí dodržovat. Ale pokud budeme vymírat, budeme žít s přistěhovalci a musíme se spolužití učit, oni i my. Ale nevnímejme islám jako Al-kajdu.
Publikováno ve zkrácené formě v čas. MF DNES, 30.11.2011 (titulek redakční)
