Proč jste se rozhodl podpořit Zuzanu Čaputovou?
Z několika důvodů. Za prvé: mám rád Slovensko a záleží mi na jeho dobré budoucnosti a záleží mi na vítězství demokracie nad populismem v postkomunistických zemích. Souhlasím s nejzkušenějším českým politikem Karlem Schwarzenbergem, že Zuzana Čaputová představuje velkou naději nejen pro Slovensko, pro mobilizaci jeho morálních sil a jeho pověst v zahraničí, ale také pro celou střední Evropu. Mohl by to být začátek konce nebezpečných orbánovských pokusů o „neliberální demokracii“ (rozuměj: autoritativní nedemokratický stát).
Za druhé: Cítím zodpovědnost za věrohodnost křesťanství a čest katolické církve. Proto jsem se přijel paní Čaputové omluvit za hloupé a agresivní útoky na její adresu z jistých katolických kruhů. Budoucí prezidentka SR by měla vědět, že hlasy několika klerikálních omezenců nejsou jediným hlasem církve. Prosili mne o to i mnozí slovenští katoličtí studenti v Praze, abych jí vyřídil, že se stydí za představitele církve, kteří takto vystupují.
Zuzana Čaputová přitom neskrývá svůj pozitivní postoj k adopci dětí páry stejného pohlaví. Nevadí Vám to?
Naprosto odmítám onen omezený rastr katolického kádrování, který je soustředěný na tři věci, které prezident stejně ovlivnit nemůže, protože o nich rozhoduje parlament. Toto zúžené vidění zcela přehlíží hodnoty, které skutečně ukazují mravní profil kandidáta: jeho vztah k lidským právům a rovným příležitostem pro všechny, občanským svobodám, svobodě přesvědčení, vzdělání, ekologické odpovědnosti, kultuře práva, sociální spravedlnosti, spravedlnosti pro menšiny apod. Papež František nazval ono „zaseknutí“ a fixaci katolíků pouze na pár věcí kolem sexuální morálky pravým jménem: je to neurotická obsese. Už bychom se konečně mohli zajímat také o něco jiného, důležitějšího!
Od katolického kněze by se přitom spíš dala očekávat podpora Františka Mikloška, bývalého disidenta a organizátora svíčkové manifestace v Bratislavě v roce 1988.
Fero Mikloško je můj dávný vzácný přítel z časů disentu, skvělý člověk, hluboce si ho vážím. Ale obávám se, že jeho čas pro aktivní politiku už minul, a výzkumy ukazují, že hlas pro něj by bohužel byl nakonec ztracený hlas. Myslím, že by teď spíš měl podpořit Čaputovou – tím spíš, že ho s ní nyní spojil společný „výprask z kazatelny“. Ukázalo by se tím, že Bůh je tak mocný, že nakonec může působit i skrze jistého arcibiskupa.
Zuzana Čaputová v rozhovoru pro Aktuality.sk říká, že věří v Boha, ale její víra se odehrává spíš v jejím nitru a do kostela chodí především, když tam může být sama jen s Bohem. Jak vy vnímáte takovouto víru?
Přijel jsem do Bratislavy také proto, abych si v osobním rozhovoru – který byl upřímný, dlouhý a více duchovní než politický – ověřil svůj dojem, že Zuzana Čaputová je nejen morální, nýbrž opravdu duchovní člověk. A tento pocit z ní po našem hezkém setkání opravdu mám – myslím, že je dokonce mnohem hlouběji a poctivěji spirituální než mnozí „funkcionáři“ církve. A velmi si vážím toho, že na rozdíl od několika ostatních kandidátů z toho nechce „vytřískat“ politické body.
Je to stále častější fenomén, když lidé hovoří o své víře podobným stylem jako Zuzana Čaputová. Proč si lidé myslí, že k víře v Boha nepotřebují nic víc?
Budou-li církev reprezentovat lidé jako arcibiskup Orosch, nikdo se nemůže divit, že přemýšliví a vzdělaní lidé, a zejména mládež, se k takové podobě církve obrátí zády, že se kostely začnou vyprazdňovat, a pokud církev nenabídne věrohodnější a kultivovanější alternativu, budou lidé hledat své vlastní cesty k Bohu. Z různých důvodů mnoho lidí – zejména, když se dnes ukázalo masové pokrytectví v kléru, že právě ti nejkonzervativnější ve skutečnosti žili dvojí život a provozovali právě to, co tak halasně odsuzovali – dnes opouští církev. Zajímavé je, že se většinou nestávají ateisty. Církev se nesmí vzdát odpovědnosti za tyto frustrované katolíky, musí jim umět nejprve naslouchat. Mám teď za sebou rozhovory s lidmi, kteří byli zneužíváni kněžími, a věřte, jsou to velmi těžké a bolestné zážitky.
Pokud je tato víra autentická, dá se říct, že je lepší, než když člověk chodí do kostela si odsedět hodinu v neděli, ale niterné prožívání chybí?
Ježíš mluví jasně: víru je třeba prokázat činy, nestačí říkat: Pane, Pane. Ježíše nezajímá naše zbožně vystrojené a navoněné nedělní já, nýbrž naše opravdové každodenní já, naše srdce.
Slovenští biskupové zasáhli dvakrát výrazněji do březnových prezidentských voleb. Poprvé, když iniciovali setkání s kandidátem Smeru-SD Marošom Šefčovičom, a podruhé, když trnavský arcibiskup Ján Orosch v přímém televizním přenosu uvedl, že volit Zuzanu Čaputovou je pro katolíka těžkým hříchem. Rezonovala tato slova i u vás v Česku? Mají biskupové tendenci zasahovat podobným stylem do voleb i v Česku?
Naštěstí naši biskupové už vědí to, co biskupové ve všech civilizovaných zemích: že podporovat nějakého kandidáta z kazatelen znamená dát mu polibek smrti, je to zcela kontraproduktivní. Řada katolíků na Slovensku mi napsala, že právě Oroschovo kázání rozhodlo: přimělo je, že dají hlas Čaputové.
Podle platného sociálního učení církve je nemravné, uzavírá-li církev „registrované partnerství“ s nějakou politickou stranou nebo politikem. Vyjadřuje-li se k tomu biskup či kněz, ať mluví jen za sebe jako občan. Církev jako taková si musí zachovat svobodný odstup od této konkrétní roviny mocenské politiky, může pouze připomínat obecné morální principy. Katolík se má ve volbách rozhodovat podle svého svědomí, rozumu a zkušenosti. Mám pocit, že se to ale už nyní děje i na Slovensku: vyjadřují-li se biskupové ke kandidátům, pokud vím, mnoho katolíků to bere spíš jako informaci o kvalitě těch biskupů než o kvalitě těch kandidátů. Svět i církev se nezadržitelně mění a ti, kdo mentálně zůstávají v 19. století, se stávají směšnými.
Biskup Orosch vložil do úst slova i Františkovi Mikloškovi o LGBTI komunitě, která ale nikdy neřekl. Mluví se i o tom, že si trnavský biskup takto vyrovnával účet se svým předchůdcem Róbertem Bezákem. Není to věc, kterou by měla KBS řešit minimálně interně? Jak se měla zachovat TV Lux, která přenášela tento přímý přenos? Nezneužil ji biskup pro vlastní zájmy?
Orosch připsal nejen Mikloškovi, ale podobně i paní Čaputové názory, které nikdy nezastávala. Jestli je něco hřích a veřejné pohoršení, pak je to lež a pomluva se záměrem poškodit bližního a jeho dobrou pověst, navíc šířená do katolických médií. Jak s tím ten člověk naloží ve svém svědomí, jak s tím naloží televize LUX a biskupská konference, to je jejich věc, do toho jim opravdu nehodlám mluvit.
A zmiňované setkání biskupů a kandidáta Smeru-SD? Vybočuje z rámce toho, jak by biskupové měli vystupovat před volbami, nebo je to v pořádku?
Neznám pozadí toho setkání, ale biskupové jistě mohli odhadnout, že dlouholetý člen komunistické strany, vyškolený v Moskvě, si z fotografií z tohoto setkání a z několika frází o „tradičních hodnotách“ udělá lacinou vějičku na voliče. Ale já bych slovenské voliče nepodceňoval – ostatně: brzy uvidíme.
Jak v tomto kontextu vnímáte, že v případě kandidátů, kteří šíří fašistické či extrémistické myšlenky, zůstali biskupové jakoby hluchoněmí?
Někdy lze hřešit nejen slovem, ale i mlčením nebo neschopností rozlišit „čas k mluvení a čas k mlčení“.
Co byste tedy od církevních představitelů očekával před volbami spíš?
Teď už raději mlčet, klečet, modlit se.
ChristNet se souhlasem převzal ze serveru Aktuality.sk
