Vážený pane profesore, přelom roku 2010 a 2011 je pro vás ve znamení mezináboženských cen - 24.11. jste v Praze obdržel cenu muslimské Společnosti Mozaika - Platforma dialogu a 15. ledna 2011 vám polská Společnost křesťanů a Židů udělí v hlavní varšavské synagoze titul "člověk smíření".
Jako křesťan jste dostal ocenění od židovsko-křesťanské a muslimské organizace, zabývající se dialogem. Pro vaše zásluhy o dialog vás tedy oceňují všechny tři strany. Jaké vidíte perspektivy soužití křesťanů, Židů a muslimů u nás, v Evropě a ve světě?
Nevidím dnes velké problémy mezi křesťany a Židy nikde ve světě, nechám-li stranou otázku, nakolik stát Izrael např. v otázce občanství praktikuje rovnost mezi lidmi různých náboženství (to je však velice složitá problematika, daná specifickou historickou a politickou situací ve Svaté zemi, přesahující možnosti tohoto rozhovoru). Ovšem křesťany musí znepokojovat nárůst antisemitismu ve světě, s kterým se občas setkáváme (zejména na internetu) také u nás. V Evropě se setkáváme s nárůstem „nového ateismu“ a dosti militantního sekularismu, který se projevuje nepřátelstvím vůči náboženství vůbec. Má někdy podobu „christianofobie“ ( ve jménu „politické korektnosti“ a „multikulturalismu“ dochází někdy k absurdním pokusům o úplné vytlačování křesťanských symbolů z veřejného života; kritici právem hovoří o „kulturní lobotomii“ či evropské kulturní „sebekastraci“), která přirozeně přispívá k oživování druhého extrému – militatního, triumfalistického křesťanského fundamentalismu. (S obojím se můžeme setkat i u nás). Militantní sekularisté a extrémní křesťanští fundamentalisté se pak shodují v pěstování islamofóbie, zveličování „nebezpečí islámu“ a rozšiřování oprávněného odporu vůči terorismu, který se zaštiťuje islámem a vůči politizaci islámu na paušální odpor, někdy přímo nenávist vůči islámu vůbec.
Na jednu stranu přibývá snah o dialog, ale na druhou stranu narůstá ve všech náboženstvích také fundamentalismus, který dialog odmítá. Myslíte, že je možné vést také dialog mezi tzv. fundamentalisty a liberály v rámci jednotlivých náboženství? Čím mohou jednotlivé směry ty druhé obohatit?
Pokud se jedná o krajní případy (fundamentalistickou, nebo lépe sektářskou mentalitu) v obou táborech, tam pro dialog žádná šance není, nedojde-li k zázračnému obrácení. Pokud lidé však nejsou „zabetonovaní“ ve svých stereotypech obrazech nepřítele, pak zejména osobní kontakt může umožnit alespoň na chvíli podívat se na svět také očima těch druhých, vzít vážně jejich osobní a historickou zkušenost, snažit se pochopit jejich východiska a argumenty – a každé takové vykročení přes hranice své perspektivy je obohacující.
Vaším velkým tématem z poslední doby je dialog mezi náboženstvím a sekularistickou či dokonce ateistickou společností. Jaká jsou témata, nad kterými má diskuze mezi tzv. "věřícími" a tzv. "nevěřícími" smysl?
Jde o hledání duchovní identity dnešního Západu, zejména sjednocující se Evropy. Ta se nemůže vrátit k středověké Christianitas ani se stát výlučně „křesťanským klubem“, ale na druhé straně by bylo tragické ignorovat, popírat či dokonce vytlačovat podstatný hodnotový vklad křesťanství. Ten ovšem musí být představen srozumitelně a věrohodně – jde o nutnost další z mnoha „rekontextualizací“ a „inkulturací“ křesťanské víry do nových socio-kulturních podmínek. Takových rekontextualizací prožilo křesťanství během své historie nesmírně mnoho, některé z inkulturací se podařily, jiné nikoliv. Pak jde samozřejmě o řadu konkrétních otázek, které by se měly promítnout do právního řádu i výchovně-vzdělávacích systémů Evropy – namátkou jmenuji ochranu před zneužitím nových objevů v medicíně (genetická manipulace, klonování lidských bytostí apod.). Pokud se týká filozoficko-teologických a psychologických otázek rozhovoru mezi věřícími, nevěřícími a hledajícími, tam odkazuji na své knížky.
Jakým způsobem mohou, podle vašeho názoru, přispět ke zlepšení vztahů mezi jednotlivými proudy v jednom náboženství, mezi různými náboženstvími i mezi náboženstvím a sekulární společností jednotliví věřící?
Vzděláváním a osobním setkáváním.
A na závěr - mohl byste prosím přiblížit organizace, které vám udělily ocenění - společnost Mozaika-Platforma dialogu a polskou Společnost křesťanů a Židů?
Společnost křesťanů a Židů působí mezinárodně, i u nás; její polská pobočka je mimořádně aktivní, což je dáno už dramatickou historií Židů v Polsku a v poslední době také mimořádnými zásluhami „polského papeže“ o zlepšení vztahů mezi katolíky (či obecně křesťany) a Židy (včetně židovského státu). Za českou společností Mozaika-Platforma dialogu stojí především Turci, pracující u nás – a je to součást mezinárodního hnutí, inspirovaného filozofií dialogu a tolerance tureckého (v USA působícího) myslitele Fetuláha Güllena. Na nedávné mezinárodní güllenovské konferenci odezněl i referát, hledající podobnosti mezi Güllenovou a mou angažovaností pro dialog mezi kulturami a náboženstvími a hledáním cest vzájemně obohacujícího soužití.
(rozhovor vedl Mikuláš Vymětal – prosinec 2010)
