T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Kázání

22. října 2023

JEŽÍŠ A FARIZEOVÉ

Farizeové odešli od Ježíše a uradili se, jak by ho chytili za slovo. Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“ Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!“ Podali mu denár. Zeptal se jich: „Čí je to obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“
Mt 22,15

Zamysleme se dobře nad touto scénou. K Ježíšovi přicházejí farizejové, lichotí mu a předstírají, že neznají správnou odpověď na určitou otázku a chtějí ji slyšet od Ježíše; předstírají, že neznají jeho názor a jsou zvědavi na jeho odpověď. Ve skutečnosti se však považují za ty, kteří už všechny správné odpovědi znají (mají Mojžíšův zákon s komentáři), znají i to nové, co přináší Ježíš, avšak odmítají to. Chtějí Ježíše vlákat do pasti: řekne-li A (daň je třeba platit), ztratí podporu lidu, řekne-li B (neplaťte daň), mohou ho udat jako buřiče.

Tento spor Ježíše s farizeji je z několika důvodů velice aktuální. „Farizejství“ nechápejme jako nadávku, nýbrž jako označení určitého typu náboženského myšlení, který je v přímém protikladu s evangeliem, stylem Ježíšova myšlení a jednání. Zastávala ho v Ježíšově době pouze část politicko-náboženského směru farizejů, nicméně se s ním setkáváme i v křesťanství, a to po celé dějiny církve až po dnešek. Farizejové včera i dnes byli a jsou často úctyhodní lidé, plnící pečlivě své náboženské i morální povinnosti – avšak jejich typ náboženství, jejich vztah k Bohu a lidem je zcela jiný, než byl vztah Ježíšův. Je to právní vztah, vztah plnění přikázání Zákona, kde není místo pro svobodu a milosrdenství.

Krystalickou ukázku farizejství jsme mohli před několika týdny číst v podobě tzv. „dubií“ – pochybností, otázek předložených papeži Františkovi pěti kardinály, k nimž s pak přidal šestý kardinál z Čech dokonce s deseti otázkami stejného charakteru. (Prosím, prostudujte si tuto konfrontaci – byla publikována v Katolickém týdeníku, na Christnetu, na webu církev.cz či vatikánského rozhlasu: je to klíč k pochopení toho, proč je nutná synodální reforma a v čem spočívá její duch.)

Tito kardinálové předstírali, že neznají na určité konkrétní otázky názor papeže Františka a rádi se podřídí jeho autoritě. Ve skutečnosti však papeži tito „majitelé pravdy“ pouze nastrojili léčku, neboť jeho názory na předložené názory dobře znají a odmítají je. Pokud by na sugestivně položené otázky papež odpověděl tak, že by potvrdil jejich stanoviska, popřel by sám sebe; pokud by jejich tradicionalistické názory odmítl, mohli by ho označit za heretika – což někteří z nich výslovně či nevýslovně dělají.

Papež jim dal odpovědi, které nečekali: brilantně obhájil svá stanoviska a jasně ukázal teologickou neudržitelnost jejich „pochybností“. Zároveň tím právě v předvečer prvního zasedání synodu ukázal směr, kterým má synod tvořivě a odvážně navázat na druhý vatikánský koncil a na učení jeho dvou předchůdců.

Ona až zarážející paralela mezi sporem farizejů s Ježíšem a sporem těchto kardinálů s papežem kromě jiného zajímavě ilustruje jeden detail. Ježíš svou větou: „Ukažte mi peníz!“ odhaluje vnitřní nekonzistenci tazatelů (pokud se farizejové staví do role superortodoxních obhájců litery zákona, neměli by u sebe peníz s podobou císaře vůbec mít). Jedna z pěti otázek kardinálů zpochybňuje autoritu synodální diskuse: vždyť nejvyšší a plnou moc v církvi má přece pouze papež jako hlava kolegia biskupů! Papež František jim (s určitou ironií) ukazuje nekonzistenci jejich postoje: copak už samotnými těmito otázkami neprokazujete také vy sami vámi odmítaný princip synodality, svobodného vyjadřování a spolurozhodování v církvi?

Všechny ony otázky a odpovědi by zasloužily podrobný rozbor, komentář a promýšlení, papež zde s plnou autoritou svého úřadu ukazuje cestu. Zmíním se jen o dvou. V první otázce kardinálové chtějí po papeži, aby zaujal stanovisko, že učení církve je nezměnitelné, protože Bohem zjevenou pravdu nelze reinterpretovat vzhledem k měnícím se kulturním podmínkám. Zaujmout toto stanovisko by však znamenalo – dodávám – udělat z teologie ideologii, uzavřený, neměnný systém, zakázat Duchu svatému činit to, o čem mluví Ježíš při poslední večeři a co je smyslem synodální reformy: uvádět učedníky Kristovy stále hlouběji do Božích tajemství. Znamenalo by to snahu zastavit proces hledání a naslouchání vanutí Božího Ducha, zastavit proces zrání a vývoje nauky církve. O toto umrtvení církve, víry a teologie se určitý typ katolicismu snažil a snaží; v protikladu vůči tomu si papež František uvědomuje, že uzavírat se dynamice Ducha svatého v církvi by byl hřích právě proti Duchu svatému.

Reinterpretovat učení církve ve smyslu „vykládat lépe“ je správné a nutné, učí papež, „církev v dějinách roste v tom, co hlásá a kulturní změny a nové výzvy učení nemění, mohou nás však podněcovat k jeho lepšímu vyjádření.“ Hlavní důvod k tomu – zdůrazňuje papež František – je „pokora církve, která si uvědomuje, že nikdy nemůže vyčerpat nezměrné bohatství Božího zjevení, a proto musí růst ve svém chápání.“

Z řady dalších velmi podstatných stanovisek papeže v tomto velmi důležitém dokumentu chci zmínit jen jedno, které opět ukazuje, že papež na léčku sugestivních dotazů odpovídá podobným stylem, kterým se Ježíš nenechal chytit do léčky farizejů. Týká se to hojně diskutované otázky svěcení žen. Mnozí si dnes uvědomují neudržitelnost obvyklého argumentu, že ženy nelze světit, protože Ježíš si vybral za apoštoly jen muže. Se stejnou logikou bychom ovšem mohli tvrdit, že jelikož Ježíš si za apoštoly vybral pouze Židy, nemáme oprávnění světit Italy, Čechy nebo Japonce. Papež Jan Pavel II. řekl kněžskému svěcení žen rozhodné ne – „platí tedy toto ‚ne‘ na věky, anebo ne? Je to definitivní prohlášení, nebo ne?“ ptají se kardinálové. Papež František odpovídá jako pravý jezuita: Jistěže nyní platí a je třeba ho brát vážně. Ovšem o povaze této definitivnosti neřekl učitelský úřad církve poslední slovo, nejedná se o dogma, a tedy tato věc může být předmětem dalšího studia.

Úhrnem: odpovědi papeže Františka pěti kardinálům na pět „pseudootázek“ a odpovědi papežského dikastéria pro nauku víry na podobná dubia kardinála Duky (týkající se pastorační praxe plzeňské diecéze, možnosti přijímání eucharistie pro rozvedené a civilně sezdané) by si měl prostudovat každý, kdo se zajímá o nauku církve a její rozvoj a o proces synodální reformy. Jde také o poučení kněží, kteří dosud striktně všem podruhé (civilně) sezdaným eucharistii odmítali bez porozumění a respektu k jejich osobní situaci, zralosti víry a svědomí. Není dovoleno ukládat lidem břemena, která jsou pro ně příliš těžká a v úsudku o tom ignorovat hlas jejich svědomí. Kněz není soudcem, nýbrž doprovázejícím, reprezentantem Božího mateřského milosrdenství, povzbuzujícím člověka k jeho vlastnímu odpovědnému osobnímu rozlišování a rozhodování. Kněz nemůže nahradit individuální svědomí, jeho stav, jeho svobodu a odpovědnost. „Je to však každý člověk individuálně,“ píše papež, „kdo je povolán postavit se před Boha a odhalit své svědomí s jeho možnostmi a omezeními.“

Těmto kardinálům bychom měli být opravdu vděčni, že jejich otázky (ať byly jejich úmysly jakékoliv, a jistě nebyly neprůhledné) si zasloužily a také dostaly jasné, zřetelné a závazné výroky papeže, ukazující směr dalšího dějinného putování církve. Nikdo – a zejména ti, kteří se rádi odvolávají na rozhodnutí nejvyšší církevní autority v Římě – už tedy nemůže být na pochybách, jaké je stanovisko papeže.

Vraťme se ale k výchozímu evangelijnímu textu. Také farizejové, pokoušející Ježíše, nedostali odpověď, kterou by si přáli. Nad Ježíšovou odpovědí „dávejte císařovi, co je císařovo a co je Božího, Bohu,“ jsem strávil mnoho hodin úvah a studia různých výkladů, protože se to týká jedné důležité oblasti mé specializace, tzv. veřejné teologie (public theology) – teologie, zabývající se rolí církve a teologie ve veřejném prostoru, v kultuře a politice.

Odmítám výklad té věty, jaký jsme slýchali od kněžských kolaborantů s komunistickými mocipány i od těch, kteří se snažili zalíbit hradním politikům nedávné doby. Ve věcech náboženských posloucháme Boha, v politice jsme loajální stávající moci. Lze opravdu hájit takovou schizofrenii? Je opravdu něco, co se vymyká Boží autoritě a podléhá pouze autoritě politické moci? Je něco, v čem máme poslouchat lidi, a ne Boha?

Vztah náboženství a politiky je nesmírně komplikované téma, zcela se vymykající rozsahu této úvahy. V době osvícenství se zdálo, že tento vztah je možný navěky vyřešit oddělením, především odlukou církve a státu: stát nebude zasahovat do vnitřního života církví, církve nebudou nijak zasahovat do politické oblasti. Nyní se tento model ukázal jako překonaný, nefunkční.

S koncem moderny, novověku (společnosti, vybudované na hodnotách osvícenství) církve ztratily monopol na náboženství a národní státy ztratily monopol na politiku. Souvisí to se všeobecnou krizí institucí v globální postmoderní společnosti. Dynamika náboženského (nebo šířeji: duchovního, spirituálního) dění se dnes žije přes a mimo hranice institucionálního náboženství. Zásadní politická rozhodnutí se přestala odehrávat v hranicích národních států, které v nezadržitelném procesu globalizace ztrácejí svůj význam. Dynamika politiky vychází z nadnárodních korporací a také z globální občanské společnosti.

Už dnešní, ale zejména budoucí setkávání a prolínání náboženské a politické sféry se odehrává a bude odehrávat jinde než na platformě tradičních náboženských institucí a v mezích národních států. Jsme svědky politického zneužívání náboženských symbolů a jejich morálně-psychologické síly v různých kulturách – islámské i křesťanské. Vidíme politické zneužívání pravoslaví v Rusku a korupci církví ze strany populistů v Maďarsku a donedávna také v Kaczyńského Polsku: to vždy vede k diskreditaci a úpadku víry v dané společnosti. (To je také téma jednoho mezinárodního výzkumného projektu, který právě řešíme v České křesťanské akademii.)

Hledá se neideologická, ekumenická podoba křesťanství, která by mohla být inspirativním hlasem v rámci pluralitní liberální demokracie. Určité podněty jsou v sociálních encyklikách papeže Františka, zejména ve Fratelli tutti – a jistě i synodální proces pomůže křesťanům najít platné místo v tvořící se podobě společnosti.

Odpověď, kterou dal Ježíš farizejům, je hádanka, na kterou je stále třeba hledat odpověď. Nejsem s hledáním jejího smyslu hotov. Ale k určitému řešení jsem dospěl: domnívám se, že Ježíš tím chtěl říci, že nesmíme dávat císaři, politické moci, vládu nad tím, co je Boží: a to je především Boží svatyně ve svědomí člověka. Svědomí je tou svatyní, kde člověk naslouchá Bohu, rozeznává hodnoty a čerpá sílu k tomu, aby Boha poslouchal více než lidi, i než ty nejbohatší a nejmocnější.

Proslovy a kázání

25. února 2024 Proslovy
ZÁSADA „ZUB ZA ZUB“ ODPORUJE EVANGELIU
.
9. prosince 2023 Proslovy
REQUIEM ZA KARLA SCHWARZENBERGA (Katedrála)
.
28. září 2023 Proslovy
PROJEV V SENÁTU PČR - STŘÍBRNÁ MEDAILE PŘEDSEDY SENÁTU
.
12. března 2022 Proslovy
COMENIUSPRIJS - PŘEVZETÍ KOMENSKÉHO CENY (NAARDEN)
.
23. listopadu 2019 Proslovy
PŘEVZETÍ MEDAILE SV. JIŘÍ (KRAKOW)
.
11. června 2019 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM MANIFESTACÍ ZA SVOBODU A DEMOKRACII
.
4. května 2019 Proslovy
KŘESŤANÉ V SRDCI EVROPY (Evropská pouť, Mariazell)
.
18. ledna 2019 Proslovy
ZAHÁJENÍ VÝSTAVY „SÍLA ČINU“ – KAMPA MUSEUM
.
17. listopadu 2018 Proslovy
VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ - XI. 2018
.
1. července 2018 Proslovy
RŮŽOVÝ PALOUČEK 2018
.
10. března 2018 Proslovy
K VÝROČÍ JANA MASARYKA
.
9. března 2018 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM DEMONSTRACE PŘED VELVYSLANECTVÍM SR
.
17. listopadu 2017 Proslovy
POSELSTVÍ K 17. LISTOPADU
.
19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
18. února 2024 Kázání
ŘEKNI ĎÁBLOVI NE!
.
11. února 2024 Kázání
NÁSLEDOVÁNÍ KRISTA
.
4. února 2024 Kázání
KATOLICITA A EKUMENISMUS
.
28. ledna 2024 Kázání
RŮŽE PRO VRAHA – RŮŽE BEZ TRNÍ?
.
17. prosince 2023 Kázání
JAK SE DOSTAL GOLIÁŠ DO KOLEDY? - 3. NEDĚLE ADVENTNÍ
.
14. prosince 2023 Kázání
REQUIEM ZA KARLA SCHWARZENBERGA (Farnost)
.
10. prosince 2023 Kázání
DĚLÁM, CO MŮŽU. TOMÁŠ - 2. NEDĚLE ADVENTNÍ
.
3. prosince 2023 Kázání
JSME VRÁTNÍ SVĚTA - 1. NEDĚLE ADVENTNÍ
.
26. listopadu 2023 Kázání
SLAVNOST KRISTA KRÁLE
.
5. listopadu 2023 Kázání
POZOR (NEJEN) NA VELKÉ STŘAPCE
.
2. listopadu 2023 Kázání
VNÁŠEJME NEBE DO PEKEL NAŠEHO SVĚTA
.
29. října 2023 Kázání
VĚŘÍM – TO ZNAMENÁ: ODDÁVÁM SE
.
22. října 2023 Kázání
JEŽÍŠ A FARIZEOVÉ
.
8. října 2023 Kázání
NEVYSLYŠENÁ MODLITBA
.
16. dubna 2022 Kázání
VELKÁ NOC 2022
.
15. dubna 2022 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2022
.
14. dubna 2022 Kázání
ÚDOLÍM STÍNŮ K ODVAZE DŮVĚŘOVAT (Poslední večeře Páně 2022)
.
13. února 2022 Kázání
BLAHOSLAVENSTVÍ – 6. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
6. února 2022 Kázání
TRADIČNÍ ZPOVĚĎ NEBO DUCHOVNÍ DOPROVÁZENÍ? – 5. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
30. ledna 2022 Kázání
CESTA K DOSPĚLOSTI VÍRY – 4. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
25. října 2020 Kázání
NEJVĚTŠÍ PŘIKÁZÁNÍ - 30. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. října 2020 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ - 29. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
12. července 2020 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2020
.
24. května 2020 Kázání
NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ - 7. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
17. května 2020 Kázání
TŘETÍ OSOBA TROJICE - 6. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
10. května 2020 Kázání
GLOBALIZACE JAKO BOŽÍ VÝZVA - 5. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
3. května 2020 Kázání
NEDĚLE DOBRÉHO PASTÝŘE - 4. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
26. dubna 2020 Kázání
CESTA DO EMAUZ - 3. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
19. dubna 2020 Kázání
DOTKNI SE RAN - BÍLÁ NEDĚLE 2020
.
12. dubna 2020 Kázání
NEDĚLE VELIKONOČNÍ 2020
.
12. dubna 2020 Kázání
NEDĚLE VELIKONOČNÍ 2020 (ČRo VLTAVA)
.
11. dubna 2020 Kázání
BÍLÁ SOBOTA 2020
.
10. dubna 2020 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2020
.
9. dubna 2020 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK 2020
.
5. dubna 2020 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2020
.
2. dubna 2020 Kázání
CO JE DŮLEŽITÉ, JE OČÍM NEVIDITELNÉ (Pandemie jako spirituální úkol)
.
8. září 2019 Kázání
NÁSLEDOVÁNÍ (23. neděle v mezidobí - Lk 14,25)
.
1. září 2019 Kázání
POKORA, POKORA, POKORA (22. neděle v mezidobí - Lk 14,7)
.
25. srpna 2019 Kázání
JE MÁLO TĚCH, KDO BUDOU SPASENI? (21. neděle v mezidobí - Lk 13,22)
.
18. srpna 2019 Kázání
ROZDĚLENÍ (20. neděle v mezidobí - Lk 12,49)
.
30. června 2019 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2019: POVOLÁNÍ KE SVOBODĚ
.
12. května 2019 Kázání
NEDĚLE DOBRÉHO PASTÝŘE
.
25. prosince 2018 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ
.
18. listopadu 2018 Kázání
O PRAVÝCH A FALEŠNÝCH PROROCÍCH
.
29. července 2018 Kázání
BYL JSEM UPRCHLÍK, A NEUJALI JSTE SE MNE...
.
5. července 2018 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2018: SVÁTEK CYRILA A METODĚJE
.
3. června 2018 Kázání
PODĚKOVÁNÍ ZA 70 LET ŽIVOTA
.
31. března 2018 Kázání
VELKÁ NOC 2018
.
30. března 2018 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2018
.
29. března 2018 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2018
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2016: SVATÝ TOMÁŠ
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

ČKA: Project Templeton
e-mail: projekt.templeton@gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

člen expertní rady Gymnázium Paměti národa

vicepresident
Council for Research ...

Myšlenka na den

Někteří věřící před zátarasem nečekaných vlastních pochybností couvnou zpátky, do očekávaného bezpečí počátků – ať už do „dětských stádií“ své vlastní víry nebo do nějaké nápodoby církevní minulosti. Takoví lidé pak často hledají útočiště v sektářské podobě náboženství. Některá prostředí nabízejí nejrůznější skanzeny církevní minulosti – snaží se simulovat svět „prosté lidové zbožnosti“ nebo „modernitou nezkažený“ typ teologie, liturgie a spirituality minulých staletí. Ale i zde platí: „nikdy nevstoupíš dvakrát do téže řeky“.