T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Kázání

17. května 2020

TŘETÍ OSOBA TROJICE - 6. NEDĚLE VELIKONOČNÍ

Varování: naše dnešní úvaha nad biblickými texty této neděle bude z velké části teologickou rozcvičkou, bude tedy zábavná jen pro ty, kterým dělá radost myslet. Ty ostatní může dost nudit. Přiznávám to čestně na začátku.

Doba velikonoční se blíží ke svému závěru, slavnosti Letnic, připomínající událost seslání Ducha svatého na apoštoly.

V biblických textech se stále více objevuje motiv Božího Ducha. Katechismy ho nazývají „třetí osobou Božské Trojice“; vycházejí z dogmat, která jsou plodem teologických sporů křesťanského starověku. Přiznejme si, že bez znalosti těchto sporů a jejich filozofického (ale někdy i politického a církevně-politického) kontextu jsou našemu myšlenkovému světu tyto výpovědi hodně vzdálené a velmi málo srozumitelné, někdy dokonce zavádějící.

Bible pojem Trojice ani osoba nezná. Výraz „trojice“ (trinitas) vynalezl a uvedl do křesťanského učení o Bohu – stejně jako stovky jiných stěžejních latinských teologických termínů – africký právník a teolog Tertulián na přelomu druhého a třetího století po Kristu. Je to uměle vytvořený výraz, neologismus, který vznikl spojením slov tres (tři) a unitas (jednota).

Také pojem „osoba“ (persona) je metafora; toto slovo převzal Tertulián z divadla v Kartágu, kde slovo „persona“ označovalo masku, kterou si nasazovali herci, když během jednoho představení různé postavy. (Podobně i řečtí teologové svůj výraz pro osobu – prosopon – vzali z řeckého antického divadla).

Ovšem pojmy mají své dějiny a naše současné chápání pojmu osoba se velice liší od toho, co tím mínili teologové starověku. Dnes – chceme-li uniknout nedorozuměním – můžeme tyto pojmy buď doprovázet komentáři o jejich dějinách, což je pro kázání těžko stravitelné, nebo se jim vyhnout a spíše se zaměřit na obrazy a metafory, které používá Bible, když hovoří o těchto tajemstvích.

Janovo evangelium vkládá při líčení poslední večeře Ježíšovi do úst pojem Parakletos, který můžeme překládat jako utěšitel, pomocník, nebo spíše obhájce, zastánce, advokát. I tuto metaforu pochopíme jen v historickém kontextu. Tím je praxe tehdejšího soudu – po levici souzeného je žalobce (zde tedy ďábel, také „pomlouvač“, diabolos, rozdělovač, zmatkář) a po pravici je Paraklétos, advokát, obhájce. To je podle Janova evangelia úloha Ducha svatého: obhajuje nás, zastává se nás.

Ježíš v dnešním evangeliu označuje Ducha jako nového advokáta, protože tím prvním zastáncem učedníků je Ježíš sám. Ten ovšem jde na smrt, tedy tuto úlohu – a nejen tuto – přebírá Boží Duch, „duch pravdy“.

Podle Ježíšových slov bude tento Duch s námi, Ježíšovými učedníky, stále, bude nás uvádět do plnosti pravdy a připomene nám Ježíšova slova. Tato připomínka, anamnesis, není jen pomůckou pro slabou paměť, nýbrž procesem uvádění do hlubšího, často skrytého smyslu Ježíšových slov.

Už Janovo evangelium tak varuje před povrchním, doslovným, prvoplánovým čtením Bible (ale i učení církve); to dnes obvykle označujeme slovem fundamentalismus (podle jedné školy konzervativního amerického protestantismu na prahu 20. století, který odmítal vývojovou teorii a literárněkritický přístup k biblickému textu). Zřejmě však už první křesťanské generace měly své „fundamentalisty“, kterým bylo v náboženství hned vše jasné a nezdržovali se myšlením ani rozjímáním. Ti napáchali a páchají v dějinách náboženství mnoho škod.

Proti tomu už tato Ježíšova řeč, Janovým evangeliem umístěna do scény poslední večeře a rozloučení s učedníky (kdy se říkají ty nejdůležitější věci), je velkou obhajobou teologie. Teologie jako dobrodružství přemýšlení o víře, jako pečlivé a přitom vzrušující práce s dešifrováním obrazů a metafor, které poukazují za sebe a nad sebe. Jsou to pomůcky na cestu k plnosti pravdy, která v dějinách nikdy nekončí. Ta se nám zjeví v plnosti – znovu si připomeňme slova prvního a největšího křesťanského teologa apoštola Pavla – až uvidíme Boha tváří v tvář. Zde na zemi vidíme pravdu jen částečně, jako v zrcadle, jako v hádankách.

V jednu nešťastnou dobu dějin teologie, v 19. století, se jeden proud teologie nechal strhnout k pokusu vybudovat „vědu o Bohu“ na způsob novověkých přírodních věd. Vytvořil tak jakýsi „teologický pozitivismus“, chtěl také – jak to sliboval Descartes novověké filozofii a vědě – nabídnout náboženskému myšlení ideje clarae et distinctae, jasné a srozumitelné. Svět sylogismů, do sebe logicky zapadajících tvrzení, měl nahradit ono dobrodružství hledání, které zahrnuje tvůrčí fantasii, naslouchání řeči obrazů a ústí do tiché kontemplace nevýslovného tajemství. I dnes se s tímto typem teologie leckdy setkáváme.

Velký teolog 20. století, Hans Urs von Balthasar, považoval za největší tragédii křesťanských dějin okamžik, kdy teologie opustila kontemplativní ticho klášterů a pokusila se stát vědeckou disciplínou, podle pravidel, která jsou cizí její povaze.

Dnes však i věda opouští ideál bezrozporného systému a stále více si uvědomuje hlubokou propast tajemství za všemi našimi vědomostmi. Problém můžeme vyřešit a mít jasno. Tajemství nemá dno. To, že uznáváme nevyčerpatelnou hloubku pravdy, nás zavazuje respektovat svobodu lidí ji různými způsoby hledat a stále objevovat její další rysy. Velký křesťanský filozof Paul Ricoeur (který jezdíval v době komunismu také nám potajmu dávat přednášky v soukromých bytech) psal o legitimním konfliktu interpretací.

Jistě, cesta k pravdě vyžaduje jistou kázeň a kulturu myšlení. Avšak vyžaduje také nejen rozumovou práci, nýbrž i kulturu kontemplace, rozjímání, kdy se pokoušíme ponořit za všechna slova, definice, pojmy i obrazy. Toto je podstatný prvek naší cesty k zralosti víry. Bez umění kontemplativního naslouchání se víra může stát ideologií a místo své léčivé a spásné síly se může stát i ničivou zbraní.

Ale vraťme se stručně ještě k jedné větě dnešního prvního čtení z listu apoštola Petra: Buďte připraveni obhájit se před těmi, kdo se ptají na důvody vaší naděje (v lepších překladech: vydat počet z vaší naděje).

Božské trojici odpovídá na zemi trojice tzv. božských ctností: víra, naděje a láska.

Řecká teologie používá pro popis vztahu mezi osobami Božské Trojice jeden krásný výraz: perichoresis, vzájemné prostupování. Vždy se mi přitom vynoří scéna, zachycená na jedné ikoně východního křesťanství: Trojice osob se drží za ruce a tančí spolu v chóru; můžeme nechat ve své fantasii oživit tento obraz tance, který je tak dynamický, že se před našima očima ty postavy nerozlišitelně prolínají. Jednota v mnohosti! Jednota v pohybu!

Myslím, že ten pojem vzájemného prostupování můžeme užít i o dynamice těch tří ctností. Víra, naděje a láska se vzájemně prostupují, nelze je oddělovat!

Víra bez lásky a bez naděje by se rychle zvrhla v ideologii, která je právem mnoha lidem protivná, ba odporná. Víra musí zůstat otevřená. Musí být otevřená láskou k druhým, respektem k jejich svobodě – musíme vydávat počet z našeho křesťanství, jak jsme to slyšeli v první čtení, s tichostí a jemností. (Už autor Petrova listu jistě znal hlasité a arogantní manipulující evangelizátory a varuje před nimi. Mluvme o víře s jemností, odložme aroganci majitelů jediné pravdy).

Víra, má-li být opravdu křesťanská, musí být dále spojena s nadějí. Mluvíme-li o Bohu, o jeho vůli a o věčném životě, nejsme těmi, kdo familiérně nahlížejí Bohu přes rameno, mají odpověď na všechny otázky a mohou proto soudit druhé. „Věřím“ neznamená „vím“; znamená to „důvěřuji“ a „chovám naději, že je to tak“, „že tomu dobře rozumím“.

Plnost pravdy poznáme až nakonec, tváří v tvář Bohu, který v té chvíli překvapí nevěřící i věřící. Bude to okamžik soudu.

Dnešní evangelium nám dává naději i pro ten okamžik soudu, který nás každého čeká. Budeme mít vynikajícího a neúplatného advokáta, zastánce, Parakleta.

Svět – to znamená život uzavřený do sebe, bez víry, lásky a naděje – tohoto ducha nezná. Ale pokud jdeme Ježíšovou cestou, tak ho už jistým způsobem známe a zakoušíme: přebývá u nás a je v nás (i když si toho někdy nejsme vědomi). Dává nám naději, postupně nás vede do hloubky pravdy.

Vydávejme z toho počet – ovšem tiše, skromně a s jemností. Amen.


video: YouTube -- audio: AFP

Proslovy a kázání

23. listopadu 2019 Proslovy
PŘEVZETÍ MEDAILE SV. JIŘÍ (KRAKOW)
.
11. června 2019 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM MANIFESTACÍ ZA SVOBODU A DEMOKRACII
.
4. května 2019 Proslovy
KŘESŤANÉ V SRDCI EVROPY (Evropská pouť, Mariazell)
.
18. ledna 2019 Proslovy
ZAHÁJENÍ VÝSTAVY „SÍLA ČINU“ – KAMPA MUSEUM
.
17. listopadu 2018 Proslovy
VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ - XI. 2018
.
1. července 2018 Proslovy
RŮŽOVÝ PALOUČEK 2018
.
10. března 2018 Proslovy
K VÝROČÍ JANA MASARYKA
.
9. března 2018 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM DEMONSTRACE PŘED VELVYSLANECTVÍM SR
.
17. listopadu 2017 Proslovy
POSELSTVÍ K 17. LISTOPADU
.
19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
25. října 2020 Kázání
NEJVĚTŠÍ PŘIKÁZÁNÍ - 30. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. října 2020 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ - 29. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
12. července 2020 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2020
.
24. května 2020 Kázání
NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ - 7. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
17. května 2020 Kázání
TŘETÍ OSOBA TROJICE - 6. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
10. května 2020 Kázání
GLOBALIZACE JAKO BOŽÍ VÝZVA - 5. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
3. května 2020 Kázání
NEDĚLE DOBRÉHO PASTÝŘE - 4. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
26. dubna 2020 Kázání
CESTA DO EMAUZ - 3. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
19. dubna 2020 Kázání
DOTKNI SE RAN - BÍLÁ NEDĚLE 2020
.
12. dubna 2020 Kázání
NEDĚLE VELIKONOČNÍ 2020 (ČRo VLTAVA)
.
12. dubna 2020 Kázání
NEDĚLE VELIKONOČNÍ 2020
.
11. dubna 2020 Kázání
BÍLÁ SOBOTA 2020
.
10. dubna 2020 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2020
.
9. dubna 2020 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK 2020
.
5. dubna 2020 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2020
.
2. dubna 2020 Kázání
CO JE DŮLEŽITÉ, JE OČÍM NEVIDITELNÉ (Pandemie jako spirituální úkol)
.
8. září 2019 Kázání
NÁSLEDOVÁNÍ (23. neděle v mezidobí - Lk 14,25)
.
1. září 2019 Kázání
POKORA, POKORA, POKORA (22. neděle v mezidobí - Lk 14,7)
.
25. srpna 2019 Kázání
JE MÁLO TĚCH, KDO BUDOU SPASENI? (21. neděle v mezidobí - Lk 13,22)
.
18. srpna 2019 Kázání
ROZDĚLENÍ (20. neděle v mezidobí - Lk 12,49)
.
30. června 2019 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2019: POVOLÁNÍ KE SVOBODĚ
.
12. května 2019 Kázání
NEDĚLE DOBRÉHO PASTÝŘE
.
25. prosince 2018 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ
.
18. listopadu 2018 Kázání
O PRAVÝCH A FALEŠNÝCH PROROCÍCH
.
29. července 2018 Kázání
BYL JSEM UPRCHLÍK, A NEUJALI JSTE SE MNE...
.
5. července 2018 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2018: SVÁTEK CYRILA A METODĚJE
.
3. června 2018 Kázání
PODĚKOVÁNÍ ZA 70 LET ŽIVOTA
.
31. března 2018 Kázání
VELKÁ NOC 2018
.
30. března 2018 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2018
.
29. března 2018 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2018
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2016: SVATÝ TOMÁŠ
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

ČKA: Project Templeton
e-mail: projekt.templeton@gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

blog Tomáše ...

Myšlenka na den

Není-li Bůh chápán jako jsoucno mezi jsoucny, ale spíš jako „pramen všeho bytí“, pak vlastně nemá smysl mluvit o tom, zdali „je, nebo není“. Spíš se nabízí otázka, jakou povahu má to, co je nejzákladnější, nejzazší a nejhlubší. Tvrzení, že něco takového „není“, je samo o sobě nesmyslné.