T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Kázání

12. dubna 2020

NEDĚLE VELIKONOČNÍ 2020 (ČRo VLTAVA)

Velikonoční promluva na radiu Vltava - Boží hod velikonoční 12. 4. 2020

Dnes slavíme nejdůležitější den celého církevního roku: slavnost Vzkříšení. Naše kostely, sbory, modlitebny jsou dnes prázdné a většinou zavřené.

Byli jsme vyvedeni z prostoru zbožnosti, který je nám křesťanům důvěrně znám. Tím nám byl dán úkol vnést poselství evangelia tvořivě za zdi naší nedělní zbožnosti, našich zaběhaných tradic a zvyků. Je to výzva číst evangelium také doma, hovořit o víře se svými blízkými, modlit se společně s nimi nejen v kostele.

V dvoutisíciletých dějinách křesťanství už byly takové chvíle, kdy křesťané nemohli nebo nesměli slavit společně a veřejně bohoslužby, a to v podmínkách nekonečně tvrdších, než jsou naše dnes. Myslím například na kněze, kteří mě vychovali ve víře a připravili ke kněžství – většina z nich strávila léta v nejtvrdších komunistických žalářích, kdy jen zcela výjimečně a zcela potajmu mohli sloužit mše s kouskem rohlíku místo hostie a propašovanou hrozinkou místo vína.

I já jsem mnoho let – jistě za okolností méně drastických – jako kněz podzemní církve slavil bohoslužby „bez státního souhlasu“ sám nebo po domech s nejbližšími. A kolik křesťanů dnes slaví bohoslužby potajmu např. v komunistické Číně!

My se dnes můžeme setkat, naslouchat Písmu a společně se modlit prostřednictvím svobodného rozhlasového vysílání, což je něco, o čem se mé generaci po desítiletí ani nesnilo. Věřím, že v tomto společenství jsou s námi dnes i mnozí z těch, kteří by se v jiných letech do kostela nevydali; možná by z Velikonoc měli jen pomlázku a kraslice – a minuli by se s oním svatým časem, v němž vstupujeme do velkého dramatu velikonočního Třídení.

Letos však tento těžký otřes našeho světa zbořil mnohé hradby mezi lidmi a také, jak jsem hluboce přesvědčen, zeď mezi věřícími a tzv. „nevěřícími“. Myslím, že každý, kdo má srdce, dokáže letos rozumět velikonočnímu příběhu, který obsahuje mnohé, co právě prožíváme: bolest i lásku, strach i naději.

Z pokladů biblických čtení připadajících na tento den jsem vybral dvě: Apoštol Pavel píše svým věrným Kolosanům [Kol 3,1], že vzkříšení a věčný život nejsou něčím, co se týká jen posmrtného života. Oběma těmito slovy Pavel popisuje život věřících už tady na zemi. Když nechali vírou vstoupit Krista do svého života a nechali v sobě umřít starého člověka, svou dřívější orientaci pouze na pozemské materiální a sobecké zájmy, už jsou vzkříšeni, už žijí novým životem. A Pavlův učedník Lukáš popisuje ve svém evangeliu [Lk 24,13], jak dva učedníci na cestě do Emauz se setkávají s Kristem jakožto s neznámým poutníkem, s Kristem radikálně změněným zkušeností smrti.


Na Velký pátek jsme četli o tom, jak Ježíš i z pekla utrpení a opuštěnosti volá k Bohu: Bože můj, proč jsi mne opustil?

Nedávno zemřelý velký teolog J.-B. Metz správně připomínal kazatelům: Pokud z vašich velikonočních kázání už nebude slyšet křik Ukřižovaného, bude to mytologie o vítězi, nikoliv křesťanská teologie.

Ježíšův výkřik – který měli odvahu zaznamenat jen dva ze čtyř evangelistů – onen citát počátečního verše 22. žalmu, není projevem zoufalství. Ježíš v něm nechává přicházet ke slovu všechno bezeslovné utrpení světa. Bere ho na sebe a přináší ho před Boha. Přednáší ho ve formě otázky a ve formě modlitby.

Ani ve chvíli nejvyšší bolesti, opuštěnosti a smrti se nepřestává ptát a nepřestává oslovovat Boha. I naše otázky, i ty nejbolestnější, se mohou stát modlitbami, když se nespokojíme s jednoduchými (byť třeba zbožnými) odpověďmi a nepřestaneme se Boha ptát.

Ježíš nedostává hned odpověď. My z té odpovědi zaznamenáváme jen jakoby její negativ: prázdný hrob. Prázdný hrob je vydaný všem možným výkladům. Evangelia zaznamenávají také výklad Ježíšových nepřátel: učedníci přišli a ukradli jeho tělo.

Víra nám dává jinou odpověď, dává ji nejprve ve formě otázky: Proč hledáte živého mezi mrtvými? Tam není. Nemáme hledat Ježíše tam, kam ho zařazuje světská historie: v galerii velkých zemřelých, zakladatelů náboženství či morálních učitelů dávných věků. Nenajdeme ho v mramorových mauzoleích falešných proroků.

Není tu, vstal. Události velikonočního rána chápe křesťanská víra jako Otcovu odpověď na onu otázku na kříži. Kámen je odvalen. Vstal, žije.

Snažme se přijmout toto centrální tajemství křesťanské víry v celé jeho hloubce. My nevíme, co znamená vzkříšení. Ostatně to slovo samo je nedostačující: známe vzkříšení člověka z mdloby, známe probuzení ze spánku, známe případy resuscitace, známe případy návratu z tzv. klinické smrti, která však není opravdovou smrtí.

Nevíme, co znamená vítězství nad smrtí, o jakém mluví evangelia.

Víme, co Ježíšovo vzkříšení není. Není to resuscitace a reanimace, není to oživení mrtvoly a návrat mrtvého do tohoto světa a tohoto života, končícího zas smrtí. Svatý Pavel to říká jasně: Vzkříšený Kristus už neumírá, smrt nad ním vládu nemá. Ježíš se nevrací zpátky, nýbrž ukazuje dopředu.

I hlas, který odvrací pozornost učedníků od prázdného hrobu, zve na cestu. Jděte do Galileje, tam ho uvidíte!

Položili jsme si otázku, kde je ta Galilea dneška, kde se můžeme setkat s živým Kristem.

Vzkříšení také není jen obrazné vyjádření toho, že jsou živé (tj. věčně aktuální) Ježíšovy myšlenky, že – jak to kdysi vyjádřil jeden teolog – znamená, že „Ježíšova věc jde dál“. To by bylo opravdu málo.

Věříme a vyznáváme, že On je živý, skutečně vstal. Kde tedy je, do jakého prostoru vstal, když – jak učí apoštol Pavel – se nevrátil do běžného života v tomto světě?

Podle Písma zní nad prázdným hrobem hlas shůry: Předešel Vás do Galileje, tam ho uvidíte!

Tyto Velikonoce – Velikonoce zavřených kostelů – jsem si usilovně kladl otázku, kde je ona Galilea dneška, kde se můžeme setkat s živým Kristem? Jednu odpověď nalezneme při rozjímání nad texty Písma a nad dějinami křesťanství: Vstal do prostoru víry své církve.

Nikoliv naše víra vzbudila Ježíše k životu. Naopak: on svým vítězstvím nad smrtí vzkřísil ukřižovanou víru svých učedníků. A znovu a znovu ji oživuje svou skutečnou přítomností, svým Duchem – jak to slíbil učedníkům při Poslední večeři. Jeho Duch nás stále uvádí do plnosti pravdy, i pravdy o vzkříšení.

O jeho přítomnosti ve vzkříšené víře učedníků a v jejich svědectví mluví už dnešní evangelium: Kde jsou dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.

Bude v církvi, rozumějme ve společenství sdílené víry. Bude i v tom nejmenším věřícím společenství – tak, jak to ukázal učedníkům na cestě do Emauz a u stolu večeře v Emauzích.

Bude s těmi, kdo jsou na cestě. Bude s nimi jako ten, který je doprovází – dokonce někdy v anonymitě, jako neznámý cizinec, poutník s poutníky.

Bude s těmi, kteří jsou zarmouceni, jako byli učedníci jdoucí do Emauz. Bude s nimi jako ten, kdo jim otvírá hlubší význam Písma – a oni teprve dodatečně si uvědomí, že jim při tom hořelo srdce.

Bude tam, kde budou lámat chléb na jeho památku – tam, kde se bude slavit eucharistie. Bude v liturgii a svátostech své církve.

Bude však také ve svědectví křesťanů, kteří budou svým životem svědčit, že Ježíš je živý v nich a skrze ně.

Bude ve svědectví svatých – a v prvé řadě mučedníků, kterým dal zvítězit nad strachem ze smrti, kterým dal milost ukázat světu lásku, která je silnější než smrt.

Je tu však také odpověď mystiků – ta Galilea, kde potkáš živého Krista, není někde venku a daleko: je v tvém srdci, v tvém nitru.

Od apoštola Pavla přes svatého Augustina, přes středověké i barokní mystiky po Komenského a pietisty, po mystiky dnešní doby uslyšíme: chceš-li najít Boha, vstup do skrytého, mnohdy ztraceného a zapomenutého ráje srdce, do své hlubiny.

Učiň obrat od povrchnosti a vnějškovosti – od rozptýlenosti a starosti o „věci mnohé“, od „neautentického“, konformního života, utopeného v nabídkách na tržištích tohoto světa – ztiš se a nalezni jako Maria to „jediné potřebné“, unum necessarium. Pak budeš moci říci se svatým Pavlem: Nežiju už já sám, nýbrž Kristus žije ve mně.

Ovšem hledání Boha, hledání živého Krista, není jen privátní záležitostí, neděje jen v jakési soukromé zbožné zahrádce, oplocené vůči vnějšímu světu.

Bůh sám – jak učí nauka o Boží Trojici – je vztahem, společenstvím a Bůh se ukazuje v lásce, děje se ve vztazích. Vzpomeňme na velikonoční antifonu: kde je dobrota a láska, tam je Bůh. Tam se děje Bůh.

Děje se ve druhých a skrze druhé. „Peklo – to jsou ti druzí,“ říká jedna postava ve známé hře J. P. Sartra. Evangelium nám říká: Nebe – to jsou ti druzí.

Filozof Emmanuel Lévinas napsal: s Bohem se setkáme ve tváři druhého. Tvář, ta nahá, zranitelná tvář našich bližních nese v sobě přikázání: Nezabiješ.

A jiný velký židovský myslitel tvrdí: Kde je kdokoliv pro tebe skutečným Ty (není jen nějaký anonymní on nebo neosobní ono), tam skrze jeho Ty můžeš zahlédnout horizont „absolutního Ty“ – Boha.

Kde se setkáme s živým Kristem? Ježíš v Matoušově evangeliu, v líčení Posledního soudu, to říká jasně: v jeho nejmenších bratřích a sestrách – v hladových, žíznivých, nahých, vězněných, pronásledovaných.

V těch, kdo potřebovali naši pomoc, blízkost, porozumění. Když jsme je ignorovali, tragicky jsme se minuli s Kristem samotným. Když jsme pomohli ubohému, aniž jsme v něm rozpoznali Krista, Kristu jsme posloužili – a on se při Posledním soudu ujme nás.

Na Velký pátek jsme uvažovali o tom, že rány našeho světa jsou rány Kristovy a jako takové jsou privilegovaným místem Boží přítomnosti v našem světě. Kdo tyto bolesti a rány ignoruje, nemá právo zvolat jako apoštol Tomáš: Můj Pán a můj Bůh!

Živý, vzkříšený Kristus je a bude nejen ve věřících. Je a bude také v oněch „anonymních křesťanech“ daleko za viditelnými hranicemi církve, ve všech, kteří hledají pravdu, krásu, lásku a dobro – a nespokojují se s jejich lacinými náhražkami na tržištích tohoto světa.

Ano, onen stále se rozšiřující svět hledajících – to je především ona Galilea dneška, kam se musíme vydat – jednak tam přinést Krista, ale také tam hledat Krista.

My věřící nemáme na Krista monopol. Svět lidí duchovně hledajících nečeká na naši klasickou tradiční misii, na to, že všechny okolo poučíme a budeme se je snažit co nejdříve „obrátit“ a vtlačit do institucionálních a mentálních hranic dnešního církevního křesťanství.

Právě ty naše mentální hranice musíme radikálně rozšířit čestným a pozorným dialogem s druhými. Svět, který nás čeká, až opadne prach, zvířený současnou dramatickou situací během pandemie, si žádá daleko širší a hlubší ekumenismus, než jakého jsme byli schopni v posledních desetiletích.

Ano, jsme povinni „těm druhým“ srozumitelně a věrohodně nabízet to nejcennější z pokladu víry, za nějž máme odpovědnost. Ale i my potřebujeme obrácení. Obrácení od statického „být křesťany“ k dynamickému „stávat se křesťany“. Ano, i pomocí těch druhých a v nich můžeme objevit živého Krista.

Možná tyto Velikonoce, kdy jsme nuceni vyjít ze zdí kostelů a našich zvyků a tradic, jsou jakýmsi prvním nácvikem onoho potřebného obratu od zvykového pohodlného křesťanství, plného snad nostalgie po minulosti, k živému křesťanství, odvážně odpovídajícímu na Boží hlas v dnešních „znameních doby“.

Událost, kterou nám každoročně připomíná Velká noc a celá velikonoční doba, není jen izolovanou jednou událostí dávné minulosti. Věřím, že Ježíšovo vítězství nad smrtí pokračuje v dějinách církve a dějinách lidstva, protéká jako ponorná řeka v hlubinách života a vytryskne na povrch vždy znovu v událostech oživujících reforem církve i v příbězích obrácení jednotlivých lidí.

V liturgii Velké noci se při zapalování velikonoční svíce modlíme: Ať slavné Kristovo Vzkříšení naše tmy ve světlo promění!

Prosme, aby Kristus, vítěz nad strachem a smutkem, hříchem a smrtí, přemohl i všechny temnoty a boleti této doby a dal zazářit světlu života.


vysíláno živě na Boží hod velikonoční, ČRo - Vltava; k poslechu též v archivu AFP

Proslovy a kázání

23. listopadu 2019 Proslovy
PŘEVZETÍ MEDAILE SV. JIŘÍ (KRAKOW)
.
11. června 2019 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM MANIFESTACÍ ZA SVOBODU A DEMOKRACII
.
4. května 2019 Proslovy
KŘESŤANÉ V SRDCI EVROPY (Evropská pouť, Mariazell)
.
18. ledna 2019 Proslovy
ZAHÁJENÍ VÝSTAVY „SÍLA ČINU“ – KAMPA MUSEUM
.
17. listopadu 2018 Proslovy
VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ - XI. 2018
.
1. července 2018 Proslovy
RŮŽOVÝ PALOUČEK 2018
.
10. března 2018 Proslovy
K VÝROČÍ JANA MASARYKA
.
9. března 2018 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM DEMONSTRACE PŘED VELVYSLANECTVÍM SR
.
17. listopadu 2017 Proslovy
POSELSTVÍ K 17. LISTOPADU
.
19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
24. května 2020 Kázání
NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ - 7. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
17. května 2020 Kázání
TŘETÍ OSOBA TROJICE - 6. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
10. května 2020 Kázání
GLOBALIZACE JAKO BOŽÍ VÝZVA - 5. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
3. května 2020 Kázání
NEDĚLE DOBRÉHO PASTÝŘE - 4. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
26. dubna 2020 Kázání
CESTA DO EMAUZ - 3. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
19. dubna 2020 Kázání
DOTKNI SE RAN - BÍLÁ NEDĚLE 2020
.
12. dubna 2020 Kázání
NEDĚLE VELIKONOČNÍ 2020
.
12. dubna 2020 Kázání
NEDĚLE VELIKONOČNÍ 2020 (ČRo VLTAVA)
.
11. dubna 2020 Kázání
BÍLÁ SOBOTA 2020
.
10. dubna 2020 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2020
.
9. dubna 2020 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK 2020
.
5. dubna 2020 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2020
.
2. dubna 2020 Kázání
CO JE DŮLEŽITÉ, JE OČÍM NEVIDITELNÉ (Pandemie jako spirituální úkol)
.
8. září 2019 Kázání
NÁSLEDOVÁNÍ (23. neděle v mezidobí - Lk 14,25)
.
1. září 2019 Kázání
POKORA, POKORA, POKORA (22. neděle v mezidobí - Lk 14,7)
.
25. srpna 2019 Kázání
JE MÁLO TĚCH, KDO BUDOU SPASENI? (21. neděle v mezidobí - Lk 13,22)
.
18. srpna 2019 Kázání
ROZDĚLENÍ (20. neděle v mezidobí - Lk 12,49)
.
30. června 2019 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2019: POVOLÁNÍ KE SVOBODĚ
.
12. května 2019 Kázání
NEDĚLE DOBRÉHO PASTÝŘE
.
25. prosince 2018 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ
.
18. listopadu 2018 Kázání
O PRAVÝCH A FALEŠNÝCH PROROCÍCH
.
29. července 2018 Kázání
BYL JSEM UPRCHLÍK, A NEUJALI JSTE SE MNE...
.
5. července 2018 Kázání
SVÁTEK CYRILA A METODĚJE - SMETANOVA LITOMYŠL 2018
.
3. června 2018 Kázání
PODĚKOVÁNÍ ZA 70 LET ŽIVOTA
.
31. března 2018 Kázání
VELKÁ NOC 2018
.
30. března 2018 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2018
.
29. března 2018 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2018
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SVATÝ TOMÁŠ (Litomyš)
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

ČKA: Project Templeton
e-mail: projekt.templeton@gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

blog Tomáše ...

Myšlenka na den

Bůh začne mluvit skrze náš život jen za jediné podmínky: že sestoupíme z vědomě či bezděky okupovaného „Božího trůnu“ - protože to je místo, které je natolik vzdálené od místa našeho určení, že tam hlas, který je nám určen a který se na nás obrací, nedoléhá. Pokud si hrajeme na boha, anebo jeho místo obsadíme něčím, co uctíváme jako boha, s Bohem se nemůžeme setkat.