T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Kázání

15. prosince 2002

TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ

Iz 61,1-2a.10-11 1 Sol 5,16-24 Jan 1,6-8.19-28

Nikdo z těch, kteří se narodili z ženy, není větší nad Jana Křtitele - ale i ten nejmenší v Božím království je větší než on.

Radujte se všichni v Pánu

Radujte se všichni v Pánu, znovu pravím radujte se - to je vstupní verš dnešní bohoslužby, neděle Gaudete (Radujte se), která - podobně jako čtvrtá neděle postní, neděle Letare (Veselte se), bývala sloužena v barvě růžové; obě jsou jakýmisi červánky přicházejících svátků.

Copak je možné nařídit radost, radovat se na povel? - namítnete, zvlášť pokud zaměňujete radost za dobrou náladu. O tom, že radost není jen prchavá nálada, nýbrž že je to určitý způsob našeho bytí na světě, budeme dnes společně uvažovat. Nejdřív se však vraťme k postavě, o níž jsme hovořili minulou neděli, k Janu Křtiteli.

Dnes jsme četli úryvek z nádherného biblického textu, z prologu Janova evangelia. Jan Křtitel je tu označen jako svědek (martyr). Slovo martyr v řečtině ovšem znamená nejen svědek, nýbrž také mučedník. Jan byl svědek i mučedník zároveň. Řekli jsme, že to byl drsný muž pouště - a prorocký patos pouště prostupuje i jeho kázáním. Opravdu se nikomu nepodbízí; ty, kteří k němu přicházejí, oslovuje dosti nevybíravě: Plemeno zmijí, kdo vám řekl, jak můžete ujít blížícímu se hněvu?

Ježíš o něm hovoří nádhernými slovy: Nikdo z těch, kteří se narodili z ženy, není větší nad Jana Křtitele. Dodává však jednu záhadnou větu: ale i ten nejmenší v Božím království je větší než on. Musím vám říct, že tato věta mi dlouhá léta činila velké problémy. Možná teprve dnes mi svitl určitý způsob výkladu, který mi dává dobrý smysl - snad právě proto, že dnes je neděle Gaudete - neděle radosti. To nejnápadnější, co odlišuje Jana Křtitele od Ježíše a jeho učedníků, je totiž právě prvek radosti. Skrze radost jsou děti Království více než Jan a jeho učedníci.

Ježíš je úplně jiný typ než Jan. Jistě, i Ježíš zná význam postu a stráví čtyřicet dní na poušti. Ale k Janovské kázni přidává ještě radost. Anebo lépe, silněji: radost je v samém centru jeho zvěsti. Proto je jeho učení eu-angelion, evangelium - radostná zvěst. Pro tuto odlišnost od velkého proroka pouště Ježíšem mnozí pohrdají a kritizují ho, jak je zaznamenáno v evangeliu; říkají o něm, že je žrout a pijan vína a přítel nevěstek a celníků. Ježíš nemluví o hrozícím soudu a trestu. Království Boží pro něj není místem plamene a pomsty, nýbrž je spíše přívětivým otcovským domem, který má doširoka otevřené dveře a z nich se line hudba a zpěv a tanec - vzpomeňme na podobenství o marnotratném synu. A všichni jsou pozváni k hostině, počínajíc hříšníky.

Když jsme si zde kdysi vykládali podobenství o marnotratném synu, nabídl jsem vám výklad, že v něm jde o setkání svobody a řádu: svoboda bez řádu (mladší syn) a řád bez svobody (starší syn) sami neobstojí, potřebují jeden druhého. A místo, kde se mohou setkat, je radost - to je ta prostřená tabule s vykrmeným telátkem, kterou nabízí jejich otec jako místo usmíření. Ale ten, který se bál svobody, starší syn - prototyp farizejů a zákoníků, Ježíšových nepřátel, nebyl schopen vejít do domu radosti. Radost a svoboda jsou totiž v jistém smyslu dvě strany téže mince. Jsou to dvě tváře Království, které přišel lidem otevřít Ježíš Nazaretský.

xxx

Moji milí, Adventu je už nakrátko a jak se blíží vánoční čas, tak část naší společnosti se rozpomíná, že jsou to svátky nějak související s křesťanstvím - a proto jsou nakrátko, leč hojně, do médií zváni všelicí "faráři", pokud se nelekají mikrofonu či kamery. Mají tam vyprávět - o čem? Inu: o morálce. Jsou to přece faráři. Mám z toho každoročně velmi špatný pocit. Jsem totiž stále hlouběji přesvědčen, že to, co jako křesťané dlužíme této společnosti, co ona opravdu potřebuje a na co bychom měli být experty, není ani tak morálka, jako radost.

Neotevřeli-li se v lidských životech, myslích a srdcích nejprve dostatečný prostor pro radost a svobodu, pak všechno povídání o morálce se velmi pravděpodobně brzy zvrhne v něco pochmurného a nepřesvědčivého, co se blíží oné tíži farizejství a zákonictví - tedy právě tomu, od čeho nás přišel Ježíš osvobodit. To už velmi ostře a hluboce pochopil apoštol Pavel. Bez radosti a bez svobody není žádné skutečné mravnosti. Ztratí-li se radost a svoboda srdce, pak je z křesťanství opravdu "otrocká morálka" resentimentu a skrytého záští k životu - pak má pravdu Nietzsche.

Jedním z neklamných a znepokojujících znamení toho, že se lidem nedostává radosti, je současná ohromná exploze průmyslu zábavy, která v naší době pomalu pohlcuje postupně všechny ostatní sektory života. "Zábava" je umělá náhražka pro ty, kteří neví, co je to radost; liší se od radosti asi tak, jako prostitutka od milující a milované ženy. Míra její stupidity je asi nejzřejmější v televizních seriálech s prefabrikovaným smíchem, ale tam pokleslá "zábava" bohužel nekončí. Dobře si všimněte, jak i politický život je pomalu pohlcován tím průmyslem zábavy: podívejte se občas na televizní debaty, kde politici vystupují jako baviči a vyvolávají pošetilé zdání, že ten, kdo vtipněji odpoví, kdo předloží peprnější bonmoty a více zesměšní druhého, bude také schopen řešit problémy veřejného života lépe než ten druhý. Vám, kteří se věnujete vědě a dosáhnete buď významného objevu, nebo dojdete veřejného ocenění, zas hrozí, že budete na dvě minuty postaveni před kameru se strašlivým zadáním: mohl byste divákům velmi stručně, ale hlavně zábavně, shrnout výsledky své celoživotní práce?

Ani náboženství nezůstává pozadu: kdo jste byli ve Spojených Státech, tak jste si na různých kanálech mohli bohatě užít kazatelů v náboženských televarieté, a na různých uzdravovacích show na stadionech a evangelizačních pochodech můžete zažít tolik zbožných klauniád, že se budete v duchu omlouvat všem, kdo při slově náboženství sahají po revolveru. Mluvím-li o radosti jako o duchovní kvalitě, opravdu nemám na mysli křečovité úsměvy a vytřeštěné oči náboženských sektářů a fanatiků, kteří vám drtí ruku v dlani a ujišťují vás: Raduj se, bratře, jsi spasen - aleluja! Tváří tvář těmto projevům náboženství jsem vždy zdrcen studem a propadám hluboké depresi.

Pravá radost je vždy spojena s vnitřní svobodou. K radosti patří schopnost jistého duchovního nadhledu, odstupu - svobody od mnohých věcí; ano, i včetně mnoha vnějšností v náboženském životě. K duchovní radosti se často druží i jistá ironie vůči těm hodnotám tohoto světa, které si chtějí nárokovat přílišnou důležitost - k modlám. Modla je všechno to, co chce, abychom to brali vážněji, než si to zaslouží. V Bibli je psáno, že Bůh se modlám a modlářství směje: vždy, když vidím nějaký projev lidské pýchy či pozlátko falešné aury, tak si představuji, jak se nebesy rozléhá svobodný chechot Boží nad všemi těmito věcmi. Mnohokrát mi to velmi pomohlo - a nejen za minulého režimu a jeho přehlídek moci.

xxx

Skutečná radost není nikdy "prvoplánová". Nepleťme si ji s "optimismem", tréninky v "pozitivním myšlení " či se snahami za všech okolností "keep smilling". Život není jen "bílý dům s vyhlídkou do zahrady", má svou tragickou a bolestnou stránku, které se málokomu podaří trvale vyhnout a kterou bychom si rozhodně neměli zastírat - a to ani zbožnými frázemi. Ta prvoplánová a poněkud naivní radost, která ještě nezná sféru lidské tragiky, to ještě není ta radost, která osvobozuje lidské srdce.Ta nejhlubší duchovní radost je ta, která prošla onou sférou tragična, patrem bolesti. Ano, "dokonalá radost" pochází z proměněné bolesti.

Mnozí patrně znáte půvabný anekdotický příběh z Kvítků svatého Františka. Bratr Lev se ptá Františka, co je "dokonalé veselí", dokonalá radost. František odpovídá: Když bych obrátil svým kázáním všechny pohany - to ještě není dokonalá radost. Bratr Lev naléhá: Tak nám přece řekni, bratře Františku, co tedy je ta dokonalá radost. A on zas povídá: Kdybych všechny nemocné uzdravil, sultána obrátil, mrtvé křísil - tak ani to ještě není dokonalá radost. A tak to pokračuje dál. Bratr Lev ale nakonec odpověď vymámí: Pro smilování Boží, Františku, řekni nám konečně, co tedy je dokonalá radost! Františkovou odpovědí není "definice", je to zas příběh. Bratře Lve, ovečko Boží, když se vracíme do našeho kláštera a je krutá zima, jsme silně promrzlí a těšíme se domů do tepla, klepeme na dveře - bratr vrátný volá: Kdopak je tam? Ozýváme se: My jsme to, bratříčci, vracíme se domů. On na to: Ne, vy jste taškáři, já vás neznám. A my zase: my jsme bratříčci, mrzneme, už nás pusť dovnitř! Když po dlouhém klepání nás nepustí dovnitř, nýbrž vyjde ven a holí nás seřeže a hodí nás do sněhu - a my to všechno pro našeho Pána se svobodnou myslí přijmeme, tak tohle, bratře, to je dokonalá radost!

Jistě, člověku se mohou stát ještě mnohem horší věci než toto, ale myslím, že ten příběh - a ten trochu černý humor svatého Františka - dobře vystihuje zkušenost, že ta "dokonalá radost" znamená umět přijmout i to, co se nám nelíbí a nehodí, co jsme si nenaplánovali, co je těžké a drsné. Přijmout to nikoliv "se skřípajícími zuby", ne s myšlenkou na odplatu, ani ufňukaně, ani s blazeovaným klidem stoického mudrce - nýbrž přijmout to vše s velkorysým, svobodným a radostným ANO vůči celku skutečnosti. Koneckonců toto přisvědčení životu je podstatný tvar naší víry: jsme ho schopni jen tehdy, když opravdu věříme, že život není absurdním sledem náhod - i když se nám tak a i hůře může v určitých chvílích jevit - nýbrž že je vposledku nesen smyslem, jemuž říkáme Bůh.

Dojít k tomuto "přisvědčení" zpravidla bývá - přes všechno naše "přesvědčení" - dlouhá cesta duchovního zrání. Avšak chtěl bych zároveň připomenout pozoruhodnou duchovní zkušenost, kterou možná už někteří z vás udělali. Někdy se právě uprostřed těžkostí a utrpení v člověku náhle a nečekaně probudí nový pramen síly, objeví se osvobozující paprsek naděje. Někdy se právě na samém dně bolesti objeví osvobozující síla, jiskřička ve tmách, která však způsobí, že se už necítíme opuštění a ztracení.

Apoštol Pavel v epištole, z níž jsme si dnes četli, vidí jako hlavní zdroj radosti to, že Pán je blízko. Jeho posluchači tomu zřejmě rozuměli tak, že končí tento svět plný trápení a Pán již klepe na dveře. Čas od času, zejména při střídání staletí a milénií, ta horečka očekávání blízkého konce tam či onde, v té či oné podobě, znovu propuká. Ale to asi nemusí být jediný výklad Pavlových slov.

Pán je blízko - někdy tam, kde bychom ho vůbec nečekali. Tam, kde všechny lidské možnosti selhaly, tehdy, kdy už z naší obyčejné lidské síly nemůžeme dál, si najednou uvědomíme, že nejsme ještě ztraceni. To radostné překvapení, že tam, na konci lidských možností, nepadneme do prázdnoty, nýbrž do Boží náruče a odtud se můžeme podívat na celou naši životní situaci znovu a úplně jinak - to je možná ten okamžik skutečné "františkánské" radosti. Znovu opakuji: Není větší a hlubší radosti, než proměněná bolest.

xxx

Připravujeme se na sváteční dny, v nichž si každoročně připomínáme, že v v odlehlém, zapomenutém koutě světa, za okolností zdaleka ne lehkých a optimistických, v zimní noci, v páchnoucím chlévě, daleko od teplých hostinců a útulných lidských příbytků, se narodil ten, který přinesl lidstvu skutečně radostnou zvěst.

Kéž nám tato nadcházející sváteční doba a tato zvěst pomůže unést a proměnit i naše životní tíže a obtíže, smutky i úzkosti. O adventu a vánocích si můžeme představit vlastní život jako cestu, kdy už jdeme za hvězdou, ale ještě jsme uprostřed té temné a chladné noci; ještě jsme na cestě, ještě nás mnohé věci svírají, dosud jsme mezi oním: "ještě ne" a "již ano". A právě do této doby zaznívá dnes pozvání k radosti: Radujte se všichni v Pánu! Pán je blízko! Napřimte se a zvedněte hlavy! Neoslyšme tento hlas. Amen.

Proslovy a kázání

19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SVATÝ TOMÁŠ (Litomyš)
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

Myšlenka na den

Pracuji-li s předpokladem, že jak víra, tak nevíra mají svůj kus pravdy, pak se nechci spokojit s lacině postmoderním heslem „každý má svou pravdu!“ Zajímá-li mne „pravda nevíry“, pak ne proto, abych ji blazeovaně „uznal“, nýbrž abych jejím promyšlením a protrpěním obohatil svou víru.