T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Kázání

26. dubna 2020

CESTA DO EMAUZ - 3. NEDĚLE VELIKONOČNÍ

Evangelium třetí neděle velikonoční o cestě do Emauz se může číst v liturgii už navečer v den Vzkříšení a to jsme už udělali; je to však příběh natolik významově bohatý, že se k němu můžeme stále vracet a vždy v něm něco nového a důležitého objevit.

V čase velikonočním hovoříme o události vzkříšení – události, která se pomalu a postupně prolamuje do vědomí Ježíšových učedníků. Jsou ještě zavřeni ve svém strachu, také ve své vině, ve vědomí svého selhání, o němž mluví nejsmutnější věta Nového zákona v pašijovém příběhu: Tehdy ho všichni učedníci opustili a utekli.

Avšak Ježíš prochází těmito zavřenými dveřmi strachu. Nechce – tenkrát ani dnes – aby se jeho učedníci nechali ovládat a manipulovat strachem jakéhokoliv druhu.

Legitimuje se svými ranami. Ukazuje je učedníkům a pak Tomášovi. Ukazuje je i nám dnes, jak jsme o tom mluvili minulou neděli: I náš svět je plný ran – a Kristus se identifikuje se zraněnými a trpícími.

Kristus nám ukazuje své rány a tím nám dává odvahu, abychom ani my neskrývali své rány.

Všichni nějaké neseme. Někdy jsou to traumata z dětství, ze vzdálené minulosti, jindy zas čerstvá zranění z bolesti, kterou jsme sami zakusili nebo která na nás dolehla a doléhá ze světa, rány blízkých i vzdálených.

Neseme rány, které jsme utrpěli, ale i ty, které jsme sami způsobili, viny, které nám připomíná naše svědomí.

I naše víra často nese rány – někdy rány hlubokých pochybností. Ty nejhlubší nejsou obvykle působeny intelektuální pochybností. Tyto potíže víry můžeme překonat studiem, modlitbou, duchovním rozhovorem nebo prostě vědomím, že k živé víře patří i otevřené otázky a konfrontace s tajemstvím.

Ty nejhlubší rány pochybností ve víře jsou spíše existenciálního, než pouze intelektuálního rázu. Nastávají tehdy, když nás bolestné, někdy tragické životní zkušenosti zbavují dětské víry, podobající se dětské idealizaci rodičů. Z té také jednou musíme vystřízlivět, abychom dokázali své rodiče milovat takové, jací jsou – milovat opravdu je samotné a nikoliv naivní obrázek, který jsme si o nich vytvořili.

Také láska mezi manžely stojí na schopnosti přijmout druhého, jaký je. Nemůžeme ho stále soudit podle toho, jak jsme si svého ideálního partnera vysnili nebo jak jsme ho prožívali v romantické fázi své zamilovanost. Hloubka manželské lásky nespočívá především v intenzitě emocí, nýbrž spíše ve ctnosti věrnosti a trpělivosti. (Ostatně něco podobného platí i o věrnosti duchovnímu povolání.)

Podobně náš vztah k Bohu nemůže zůstat ani v kočárku dětinských představ, ani v prvotní zamilovanosti konvertity. Už několikrát jsme mluvili o tom, že Ježíš svým slovem: „Buďte jako děti“ nás vyzývá k spontaneitě a bezelstnosti, otevřenosti, nikoliv k infantilnosti, dětinskosti.

Jsou chvíle, kdy musíme dětský obrázek Boha odložit mezi hračky, které už nebudeme užívat a které už nemohou zabírat místo v našem pokoji.

Zbývá tedy jen pubertální vzpoura vůči Bohu nebo prázdnota ateismu, který s vaničkou vylil i dítě?

Anebo se tu konečně otevřel prostor pro dospělou, zralou víru, která nahrazuje nezralé náboženské iluze? Můžeme se otevřít Bohu, který je s námi jinak, než jak jsme si ho představovali – buď v dětství, nebo v prvotním nadšení konvertitů, v nadšení, které bylo ještě nezraněné, protože ještě nenarazilo na otázky a těžkosti, na které školní učebnice náboženství nedávají žádné odpovědi.

Velikonoční příběhy nám ukazují, jak se Ježíšovi učedníci učili chápat, že Ježíš bude s nimi jinak než dosud.

Bude s nimi na cestě jako s oněmi učedníky, jdoucími do Emauz. Bude s nimi, když si budou klást těžké a složité otázky – a tehdy jim ukáže na Bibli a bude jim odhalovat smysl Písma. Ale pak jim zas zmizí – ale zůstane jim ta Bible a on v ní.

Bude s nimi u stolu, když budou lámat chléb na jeho památku. Ale právě tehdy jim zas zmizí s očí: postačí jim onen chléb – budou ho lámat po všechny věky. Bude tam, v té eucharistické hostině. Ta má být zřídlem proměny jejich života – a také proměny světa skrze jejich svědectví. Eucharistie, pokud ji chápeme křesťansky – ne magicky, jako ti, kdo dnes mávají monstrancemi nad nevěřícími – je zárodkem „christifikace“ kosmu, prostoupení světa Kristem, jak o tom psal ve svých mystických textech o eucharistii velký jezuitský myslitel Teilhard de Chardin.

Prvotní křesťané jasně rozlišovali mezi kázáním evangelia, které je určeno všem, a eucharistickou hostinou, která musí být chráněna jako intimní domácí tajemství rodiny věřících. Dokonce po staletí existovalo svěcení pro službu ostiáře, který chránil vstup do prostoru eucharistické slavnosti nejen před nevěřícími, nezasvěcenými, ale dokonce i před katechumeny až do okamžiku jejich křtu (to nebylo jen „bezpečnostní opatření“). Jsem rád, že papež František nyní – v čase masových přenosů mší přes televizní obrazovky do lenošek anonymních diváků – řekl o neděli Božího milosrdenství, že si je vědom problematičnosti tohoto počínání a nezastupitelnosti osobní přítomnosti u Kristova stolu. Ježdění po ulicích s monstrancí, jakkoliv snad dobře myšlené – zvláště v sekulární společnosti – není projevem eucharistické úcty, nýbrž spíše trapného nepochopení této svátosti a je přinejmenším na hraně záměny víry za magii a blasfémii, znesvěcení.

Ježíš slibuje, že bude se svými učedníky, když se setkají dva nebo tři v jeho jménu.

Bude s nimi, když budou sytit hladové, odívat nahé, navštěvovat nemocné a uvězněné, když se budou zastávat těch, kterým se křivdí a kteří jsou pronásledováni. Bude tam v těch chudých, nahých, nemocných a pronásledovaných, ve zraněných u cesty, čekajících na milosrdenství Samaritána, který se učiní jejich bližním. Bude dokonce v té tupené a obžalované hříšnici i v čtyřikrát rozvedené Samaritánce, protože ony se otevřely s vírou a vděčností jeho uzdravujícímu a odpouštějícímu milosrdenství a pochopení, kým on skutečně je.

Bude ve zvědavém, leč plachém Zacheovi, který se skrývá ve svém úkrytu v koruně stromů. Bude v jeho dychtivosti očekávání.

V zákonících a farizejích ho nehledejme, ti mají své jistoty, svůj Zákon a jeho spravedlnost, své rituály, své jasné předpisy, své paragrafy, své náboženství příkazů a zákazů; ti už mají svou odměnu. Ježíše a ježíšovskou víru a lásku však nemají. Ježíš to neváhá říci jasně a tvrdě.

Když k nám přichází Ježíš, ukazuje nám své rány. Říká nám: I ty smíš mít své rány. Nemusíš je zakrývat maskami, kosmetikou či brněním, ani zbožnými frázemi. Smíš mít své slabosti, své otázky, své pochybnosti, své nemoci i své hříchy.

Papež František, velký učitel Kristovy milosrdné lásky, nenáviděný farizeji církve naší doby, říká jasně a zřetelně: Smíš mít hříchy. Jen neměj zkažené srdce. Jen neměj chladné a pyšné srdce. Všichni jsme hříšníci, všichni padáme – ale nesmíme zůstat ležet.

Jeden moudrý rabín říká: Můžeš si myslet, že jsi skvělý, chytrý a krásný, to ještě nemusí být pýcha; může to být třeba i pravda. Ale nikdy si nemysli, že ti druzí jsou horší než ty. Nesrovnávej se, nesuď. Nikdo nevidíme do druhých. Ba ani do sebe samých příliš nevidíme: Jen Bůh hledí do srdce.

Pohané kolem nás už mají po Velikonocích. My máme padesát dní velikonoční doby.

Jděme po této dlouhé cestě. Učedníkům Ježíšovým, dřív než jim v Antiochii lidé začali říkat „kristovci“, křesťané, přezdívali „lidé té cesty“. A když II. vatikánský koncil hledal v šedesátých letech minulého století nejpřiléhavější obraz církve, sáhl k metafoře ze Starého zákona: lid Boží, putující dějinami.

Církev je communio viatorum – společenství poutníků, společenství cesty. Jsme na cestě, nejsme ještě v cíli. I naše teologie a naše víra jsou jen na cestě, nikoliv v cíli. Nemůže nám být všechno jasné. Ještě nevidíme Boha tváří v tvář.

V naší víře, je-li živá, opravdová, je prostor pro otázky, hledání i čestné pochybnosti. Tázání je zbožností myšlení, řekl jeden velký moderní filozof. Naše pochybnosti nemohou být překážkou na cestě k Bohu, protože jsou výrazem naší pochybnosti o našich vlastních náboženských představách, jsou projevem pokory, která nás naopak Bohu přibližuje a otvírá pro jeho tajemství.

Při naší pozemské cestě vidíme Boží věci jen částečně, jako v zrcadle, jako v hádance, zdůrazňuje svatý Pavel, největší křesťanský teolog všech dob. K víře bytostně patří „eschatologická trpělivost“, vyhlížení konečného cíle, který není v náručí světa a tohoto času, ale v náručí Boha na konci času.

Kdyby církev ztratila svůj poutnický charakter, přestala by být církví Kristovou a stala by se jen jednou z pozemských institucí.

Kdyby víra a teologie ztratily svůj poutnický charakter, kdybychom se z hledačů pravdy stali majiteli pravdy – za jaké se někteří křesťané považují a vydávají – zaměnili bychom víru za ideologii, za modloslužbu – hříšný opak víry.

Jsme na cestě – a právě to nás vede také k úctě k druhým, kteří jdou třeba jinými cestami (možná ke stejnému cíli, což se ukáže vždy až na konci). Vede nás to k touze setkávat se s nimi a vyměňovat si své zkušenosti – není právě toto jednou z radostí na našich cestách světem?

Cesta do Compostely po různých trasách, které se nicméně několikrát protínají a poskytují tak místo k setkávání, tato dnes tak živá podoba spirituality, oslovující lidi přes mnohé (nejen národní, ale i světonázorové) hranice, je toho výmluvným obrazem. Ano, často máme na mysli konkrétní destinace a ty bývají různé. Ale jak nás učil velký svatý Augustin, pokud nás na cestě vede láska a touha, pak skrze ty různé dílčí cíle prosvítá onen jediný skutečný cíl a smysl všeho, co je. Kéž se k němu o těchto Velikonocích aspoň na krok přiblížíme. Amen.


video: YouTube -- audio: AFP

Proslovy a kázání

23. listopadu 2019 Proslovy
PŘEVZETÍ MEDAILE SV. JIŘÍ (KRAKOW)
.
11. června 2019 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM MANIFESTACÍ ZA SVOBODU A DEMOKRACII
.
4. května 2019 Proslovy
KŘESŤANÉ V SRDCI EVROPY (Evropská pouť, Mariazell)
.
18. ledna 2019 Proslovy
ZAHÁJENÍ VÝSTAVY „SÍLA ČINU“ – KAMPA MUSEUM
.
17. listopadu 2018 Proslovy
VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ - XI. 2018
.
1. července 2018 Proslovy
RŮŽOVÝ PALOUČEK 2018
.
10. března 2018 Proslovy
K VÝROČÍ JANA MASARYKA
.
9. března 2018 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM DEMONSTRACE PŘED VELVYSLANECTVÍM SR
.
17. listopadu 2017 Proslovy
POSELSTVÍ K 17. LISTOPADU
.
19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
25. října 2020 Kázání
NEJVĚTŠÍ PŘIKÁZÁNÍ - 30. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. října 2020 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ - 29. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
12. července 2020 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2020
.
24. května 2020 Kázání
NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ - 7. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
17. května 2020 Kázání
TŘETÍ OSOBA TROJICE - 6. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
10. května 2020 Kázání
GLOBALIZACE JAKO BOŽÍ VÝZVA - 5. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
3. května 2020 Kázání
NEDĚLE DOBRÉHO PASTÝŘE - 4. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
26. dubna 2020 Kázání
CESTA DO EMAUZ - 3. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
19. dubna 2020 Kázání
DOTKNI SE RAN - BÍLÁ NEDĚLE 2020
.
12. dubna 2020 Kázání
NEDĚLE VELIKONOČNÍ 2020 (ČRo VLTAVA)
.
12. dubna 2020 Kázání
NEDĚLE VELIKONOČNÍ 2020
.
11. dubna 2020 Kázání
BÍLÁ SOBOTA 2020
.
10. dubna 2020 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2020
.
9. dubna 2020 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK 2020
.
5. dubna 2020 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2020
.
2. dubna 2020 Kázání
CO JE DŮLEŽITÉ, JE OČÍM NEVIDITELNÉ (Pandemie jako spirituální úkol)
.
8. září 2019 Kázání
NÁSLEDOVÁNÍ (23. neděle v mezidobí - Lk 14,25)
.
1. září 2019 Kázání
POKORA, POKORA, POKORA (22. neděle v mezidobí - Lk 14,7)
.
25. srpna 2019 Kázání
JE MÁLO TĚCH, KDO BUDOU SPASENI? (21. neděle v mezidobí - Lk 13,22)
.
18. srpna 2019 Kázání
ROZDĚLENÍ (20. neděle v mezidobí - Lk 12,49)
.
30. června 2019 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2019: POVOLÁNÍ KE SVOBODĚ
.
12. května 2019 Kázání
NEDĚLE DOBRÉHO PASTÝŘE
.
25. prosince 2018 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ
.
18. listopadu 2018 Kázání
O PRAVÝCH A FALEŠNÝCH PROROCÍCH
.
29. července 2018 Kázání
BYL JSEM UPRCHLÍK, A NEUJALI JSTE SE MNE...
.
5. července 2018 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2018: SVÁTEK CYRILA A METODĚJE
.
3. června 2018 Kázání
PODĚKOVÁNÍ ZA 70 LET ŽIVOTA
.
31. března 2018 Kázání
VELKÁ NOC 2018
.
30. března 2018 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2018
.
29. března 2018 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2018
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2016: SVATÝ TOMÁŠ
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

ČKA: Project Templeton
e-mail: projekt.templeton@gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

blog Tomáše ...

Myšlenka na den

Jestliže tedy ateista tvrdí, že Bůh neexistuje, a chce tím říct, že Bůh neexistuje jako nějaká věc, jako předmět, pak s ním plně souhlasím.