T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Kázání

18. března 2015

DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)

Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný. Mnozí první budou poslední a poslední první."

Byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; byli zaraženi a ti, kteří šli za nimi, se báli. Vzal k sobě opět svých Dvanáct a začal mluvit o tom, co ho má potkat: "Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech vstane." Mk 10,29-34


Sestry a bratři, myslíme při tomto modlitebním večeru na ty, kteří se mnohého vzdali pro věc svobody a spravedlnosti a jsou pronásledováni; jsme přesvědčeni, že ten, kdo se zastává práva a svobody a žízní po spravedlnosti – i kdyby tak nečinil vědomě a výslovně s odvoláním na Krista a evangelium – patří k těm, kteří jsou Kristovi, k těm, které Ježíš blahoslavil. Důvěřujeme v Ježíšovo slovo, které jsme slyšeli v dnešním evangelijním čtení, věříme, že přes pronásledování dostávají mnoho bratří a sester v tomto čase a nakonec dostanou život v plnosti, život věčný.

I my se dnes večer k nim hlásíme jakožto ke svým bratřím a sestrám, i nás dostali jako své bratry a sestry. I my s nimi tvoříme jednu duchovní rodinu, o to vroucněji, že někteří z nás mají dosud v paměti čas nesvobody v naší zemi. Myslíme dnes na disidenty na Kubě, kteří se vzdali pohodlného života těch, kteří byli konformní s mocí, myslíme na ty, v nichž hlas svědomí probudil odvahu a obdivuhodnou mravní sílu. Odvážili se říkat pravdu, odhodlali se říci bojácným, že život v pravdě je sice spojen s velkými riziky, avšak znamená vyjít z temnoty lži do světla. Řecký výraz pro pravdu – alétheia, neskrytost – napovídá, že pravda je osvětlený prostor, v němž se věci ukazují takové, jaké ve skutečnosti jsou.

„Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem,“ říká apoštol Pavel a dodává: „Když se však věci správně pojmenují, je jasné, oč jde. A kde se rozjasní, tam je světlo. Proto je řečeno: „Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.“

Kráčíme v tomto čase k Velikonocům, svátkům Kristova a našeho vzkříšení. Každoroční slavení Velikonoc je příležitostí rok po roce se hlouběji ponořit do tajemství vzkříšení a snad zas něco nového a dalšího pochopit z té nevyčerpatelné hloubky centrálního poselství evangelia, centrálního poselství naší víry. Citovaný text svatého Pavla činí zřejmým, že „vzkříšení“, jak ho chápe evangelium, není jen nějakou vzdálenou, zásvětnou, „záhrobní“ skutečností. Na Kristově vítězství nad smrtí a strachem máme účast už teď, v tomto životě. Odvaha říkat pravdu a věci správně pojmenovat vnáší do světa světlo velikonočního rána, před nímž prchají stíny noci a láme se moc lži. Pravda osvobozuje. Pravda probouzí. „Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.“

Křesťan je svědek Kristova vzkříšení, čteme v Písmu. Očitým svědkem Kristova vzkříšení nebyl nikdo. Být svědkem Kristova vzkříšení znamená od apoštolských dob až po dnešek ukazovat světu, že Kristus je živý. To znamená, že Ježíš Kristus není postavou dávné historie, ani osobností z galerie velkých zemřelých. Kristus je živý a přítomný – také skrze nás a naši víru.

Je přítomný v našem světě především skrze ty, kdo kráčejí jeho cestou, kdo vydávají svědectví pravdě, kdo nepřestávají žíznit po spravedlnosti – a to zejména na poušti nesvobodných společností, v žalářích národů. Svět potřebuje hlásání evangelia nejen slovy, ale především činy, životním svědectvím. V mateřštině Nového zákona slovo martyr znamená jak svědek, tak mučedník. Mučedníci jsou nejkrajnějšími svědky.

Dnešní doba, jak opakovaně připomíná světu římský biskup František, je dobou mučedníků – v naší době prolilo a prolévá krev více mučedníků víry, než tomu bylo při vlnách pronásledování v prvních staletích křesťanství. Dnes je pozornost světa strhována především ke krvavým událostem na Středním východě.

Ale ty otevřené rány, z nichž crčí krev často v přímém přenosu médií, by neměly úplně odvést naši pozornost od míst, kde je nyní třeba méně dramaticky a drasticky než dříve, ale přesto různými způsoby a formami dosud znásilňována svoboda. Na Kubě dodýchává jeden z posledních komunistických režimů. Radujeme se z každého kroku, jímž se totalita hroutí, jímž se otvírají žaláře a hranice, jímž se onen velký koncentrační tábor, kterému komunisti v duchu Orwellových románů přezdívali „ostrov svobody“, blíží ke skutečné svobodě a demokracii. Pevně doufáme, že přechod od komunismu k demokracii bude podobně jako před čtvrtstoletím v naší části světa probíhat pokojně a bez násilí. Chtěli bychom jak našimi modlitbami, tak i formou dialogu s kubánskými přáteli svobody a upřímnou výměnou zkušeností přispět k tomu, aby blížící se jaro Kuby bylo uchráněno od mnoha chyb, jimž jsme se nedokázali vyhnout v našich zemích.

Ve vyhraněných okamžicích dlouhého pochodu k svobodě mají zejména křesťané svou nezastupitelnou úlohu. Vzpomínám na nedostatečně naplněnou ekumenickou iniciativu Desetiletí duchovní obnovy naší země, která se zrodila z přesvědčení, že politická a hospodářská demokracie předpokládá uzdravování morálního klimatu společnosti, že skutečná svoboda a demokracie se nezrodí a nemůže plně obstát bez své nutné biosféry, kterou je sdílení základních morálních hodnot. Pád či dlouhodobý rozklad nesvobodných režimů přinese velké změny životního stylu společnosti. Ale aby ty změny byly skutečně pozitivní a dostatečně hluboké, musí je předcházet a doprovázet změna smýšlení, nové pořadí hodnot. Církve by se měly stát nejen školami víry, ale také školami občanské odpovědnosti. Svoboda bez odpovědnosti, animální svoboda – svoboda zvířete vypuštěného z klece – se rychle mění v chaos. Humánní svoboda, spojená s odpovědností, je náročný úkol. Mnozí lidé se tam, kde chybí duchovní biosféra svobody, jak nároků svobody, tak vzniklého chaosu pak zaleknou a demokracii odmítají, vracejí se mentálně zpátky, utíkají se k diktátorům a demagogům, starou ideologii komunismu nahrazují ideologií nacionalismu – jak to nyní názorně vidíme v Rusku se všemi tragickými a nebezpečnými důsledky. Ani další postkomunistické země včetně naší vlasti nemohou ignorovat nebezpečí podobného vývoje.

Církve a univerzity by měly být předními školami občanských ctností a dílnami, z nichž vycházejí inspirativní vize a osobnosti, které se mohou postavit vlnám barbarství, které se vždy při velkých společenských změnách zdvihnou jako kal ode dna. Jedním z velkých nebezpečí je také to, že i mnozí z těch, kteří nesli po desetiletí tíži společenských zápasů a statečně v nich obstáli, jsou pak zaskočeni svobodou a nedokážou žít bez nepřítele; stále si nové nepřátele vyrábějí a vymýšlejí a společnost se tříští a vniká do ní jed nepřátelství.

Mnozí první budou poslední a poslední první, slyšeli jsme dnes v evangeliu. Nicméně konečné roztřídění na dobré a zlé bychom měli vždy přenechat až konečnému Božímu soudu. Evangelium nás napomíná, abychom si nehráli na anděly Posledního soudu, jako to děli revolucionáři a inkvizitoři minulosti, neboť pak snadno vytrháme pšenici místo koukolu.

V radikálních chvílích společenského přechodu bychom měli najít rozumnou cestu mezi dvěma hrozícími extrémy. Jedním je duch pomsty, odplaty, násilí, „honů na čarodějnice“. Druhým extrémem je bagatelizace viny, nedostatek odvahy nazvat věci pravým jménem, plést si těžký úkol procesu smíření s nedostatkem trpělivosti při léčení ran. Společnost po komunismu a podobných režimech je vždy duchovně a morálně nemocná a nelze zanedbat období rekonvalescence. Lidem, kteří byli poškozeni a někdy touží po odplatě, je třeba ukazovat umění odpouštět. Lidem, kteří se zapletli s mocnostmi tmy, je třeba nabídnout šanci nového počátku – avšak ukázat jim, že nestačí „převléknutí kabátu“, nýbrž že je třeba poznání a vyznání viny, prosby o odpuštění a proces pokání a „nového zrození“; málokterý porod se obejde bez bolesti. Křesťané by měli být experty v umění smíření, a církev – podle slov papeže Františka – by měla být „polní nemocnicí“, připravenou obvazovat a léčit rány všude tam, kde je to třeba.

Za krátkou dobu opět vejdeme do velikonočního příběhu, zahledíme se do tohoto zrcadla, nastaveného našim životům. Vyznáme, že Ježíš je živý. Avšak spolu s ním žijí mezi námi a v nás i Petr a Jidáš, Pilát i Kaifáš, Šimon Cyrénský i Josef z Arimatie.

V evangeliu jsme dnes četli: Byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; byli zaraženi a ti, kteří šli za nimi, se báli. Ježíš před nimi neskrývá kříž, který ho čeká a kterému se nemohou vyhnout ani ti, kdo ho následují. Řekne však také: Nebojte se! Já jsem zvítězil nad světem.

Modleme se tento večer za všechny, kdo se na Kubě a kdekoliv na světě nebáli a nebojí. Modleme se, aby Kristus skrze svědectví svých učedníků zvítězil nad světem strachu a vnesl do všech temných koutů našich dějin světlo naděje. Amen.

Proslovy a kázání

17. listopadu 2017 Proslovy
POSELSTVÍ K 17. LISTOPADU
.
19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SVATÝ TOMÁŠ (Litomyš)
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

Myšlenka na den

Víra je nadějí na osvobození z nejtěžšího žaláře, do nějž může být člověk uvržen, z žaláře vlastního já, posedlostí sebou a bezvýchodným kroužením kolem sebe.