T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Kázání

2. dubna 2020

CO JE DŮLEŽITÉ, JE OČÍM NEVIDITELNÉ (Pandemie jako spirituální úkol)

V době pandemie právem očekáváme první pomoc od lékařských věd. Co mohou nabídnout v této chvíli – a zejména pak v době, která bude následovat – obory jako hlubinná psychologie, teologie a filozofie? Měly by nám pomoci situaci, která je – a zejména tu, která teprve přijde – zvládat tím, že jí hlouběji porozumíme.

Už jen málo lidí čeká, že se po odeznění pandemie pomalu vrátíme k „normálu“, do světa, jaký tu byl předtím. Musíme se připravit na to, že se vrátíme do změněného světa, který vyžaduje nové porozumění, velké změny v přístupu ke světu a k životu. Nyní je čas k učení, čas přípravy na změny.

Obory vědění, jako je hlubinná psychologie, teologie a filozofie, nás mohou naučit jedné věci: vnímat události jako symboly. Vnímat to, co se nám jeví, jako poukaz k hlubšímu, skrytému smyslu. To předpokládá umění meditace, kontemplativní přístup a velkou intelektuální kázeň, abychom nepodlehli pokušení příliš rychlých odpovědí, které by byly jen projekcí našich osobních přání a strachů.

Co je důležité, je očím neviditelné,“ říká Malý princ v půvabné Exupéryho knížce. „Neviditelná ruka“ nepatrného viru uvedla do chaosu větší část naší planety než kterákoliv pohroma v dřívějších dějinách. Koronavirus je obrazem a symbolem planetární nákazy, která nezná a nerespektuje naše hranice mezi národy, kulturami a náboženstvími. Zdržme se pokušení ji rychle pojmenovat a najít jednoho viníka (často někoho z našich ideologických nepřátel či jevů, kterým jsme už předtím připisovali všechno zlo).

Papež František a generální tajemník OSN vyzvali politické vůdce národů, aby zastavili epidemie válek, násilí a nenávisti a společně usilovali o překonání současné krize. Jistě to učinili s nadějí, že zkušenost spolupráce přes politické hranice může alespoň trochu inspirovat i změny v morálním klimatu světa, až pandemie odezní.

Ano, čekáme na první pomoc v podobě účinného léku. Ale skutečně účinným lékem na nákazu, kterou současná pandemie symbolizuje, může být také cosi „očím neviditelného“, co se šíří „nákazou“ v mezilidské a mezikulturní komunikaci.

Jedním jménem tohoto léku může být solidarita a empatie. Jako teolog přemýšlím o několika jménech, která tomuto léku dala křesťanská tradice – ale skoro se je bojím vyslovit, aby v tom okamžiku moji posluchači nezareagovali podobně, jako to v určitém okamžiku udělali Athéňané na pahorku Areopag, když jim Pavel chtěl konečně říci něco bližšího o onom „neznámém bohu“, kterého oni uctívali „anonymně“, s respektem k jeho anonymitě.

Ano, dnes jsme my křesťané znovu v situaci apoštola Pavla na Areopagu, o které čteme ve Skutcích apoštolů. Mluvíme k lidem, kteří nesdílejí naši víru, nicméně i oni mají své bohy a mají snad i místo pro tajemství „neznámého boha“.

Bojím se vylovit těch několik jmen, jimiž křesťanská tradice označuje ono „jediné podstatné“ (unum necessarium), ze dvou důvodů. Obávám se, že jsme my křesťané s těmito slovy zacházeli tak, že jim lidé mimo naši komunitu, mimo naši „jazykovou hru“, už vůbec nerozumějí. Bojím se ale ještě více těch křesťanů, kteří tato slova běžně a příliš lehce používají – a proto často podléhají iluzi, že jim rozumějí.

Slova, jimž se musíme učit znovu porozumět, tedy objevit onen skrytý hlubší význam, který se za nimi skrývá – a který tato slova, podobně jako každý symbol, zároveň odkrývají a zakrývají – jsou různá, ale v podstatě ukazují k jednomu tajemství, tajemství hlubinného rozměru skutečnosti. Jsou to slova „víra, naděje a láska“, „milost“, „Boží království“, „Boží život v člověku“. Sotva je vyslovíme, můžeme čekat od našich pohanských posluchačů podobně ironická slova, která uslyšel Pavel od těch odcházejících Athéňanů: „Poslechneme si tě někdy později!“

V líčení této scény v Novém zákoně je poznámka o hrstce těch, kteří zůstali, aby poslouchali a přemýšleli dál – jeden z nich byl jistý Dionýsius. Mnohem pozdější legendy si ztotožnily tohoto Dionýsa s raně středověkým autorem mystických spisů, které se proto těšily téměř apoštolské autoritě. Ano, jsem přesvědčen, že i dnes, když se pokusíme znovu a hlouběji porozumět těmto základním pojmům křesťanské tradice, nám právě poklad křesťanské mystiky (tedy zkušenosti víry) v tom pomůže mnohem lépe než katechismy a učebnice školské teologie.

Věřím, že „svět po koronaviru“ bude změněný, ekonomicky chudší, sociálně ještě komplikovanější, ale snad lidsky zralejší. Věřím, že i my křesťané, až se zas vrátíme do kostelů, budeme lidsky a křesťansky zralejší – a že budeme schopni nejen křesťanům nabídnout spiritualitu, odpovídající na výzvy této doby.

Jeden precedens už tady je. Když se po hrůzách první světové války vrátili muži ze zákopů pod kazatelny svých kostelů, pochopili aspoň někteří kazatelé, že jim už nemohou nabízet sladké zbožné fráze o mocném a dobrotivém panovníkovi na nebi, ani tradiční (a původně pohanské) teorie o neměnné lidské přirozenosti. Oni zakusili hloubku Ježíšovy opuštěnosti Bohem na kříži a také viděli radikální krizi lidství – viděli na vlastní oči, jak mezní dějinné zkušenosti nutí hledat hlubší odpovědi na otázku, co činí člověka člověkem a jak se člověk, dosud chápaný jako rozumný živočich („animal rationale“), v peklech dějin radikálně proměňuje.

Na co nedokázala odpovědět ani protestantská liberální teologie, ani katolická novoscholastika, to nově tématizovala existenciální filozofie a literatura, to nově vyjadřovala hudba a výtvarné umění – a také nová teologie. Ze zkušenosti kněží, kteří na vlastní kůži zažili utrpení na válečné frontě, se zrodila například teologie Paula Tillicha či Teilharda de Chardin a později v dopisech z cely smrti za druhé světové války Dittricha Bonhoeffera. Zkušenost holokaustu prohloubila myšlení řady židovských náboženských filozofů. Nyní bude úkolem teologů v podobném duchu promýšlet duchovní výzvy té doby, která stojí před námi.

Je třeba promýšlet teologii a spiritualitu globálního světa, světa globální komunikace kultur, avšak zároveň světa globálně ohroženého a zranitelného. Ekonomická a politická globalizace bez globalizace soucitu a solidární lásky svět spíše ničí, než skutečně sjednocuje.

Nechovám naivní očekávání v masové morální či náboženské obrácení lidstva po koronavirové epidemii. Spousta lidí bude pochopitelně nejprve hledat materiální zdroje k zahlazení škod v hospodářství svého podniku a v ekonomii své rodiny. Doufejme, že vlna solidarity, kterou jsme zakusili ve světě i u nás, zase hned tak rychle neopadne. Víme přece, že už v době pandemie nemálo lidí (i politických režimů) se snažilo na tomto neštěstí vydělávat; budeme jistě svědky politických snah prodlužovat výjimečný stav a oklešťovat tím svobodu, demokracii a lidská práva. Zase jiní budou pod rouškou volání po svobodě znovu obnovovat nezodpovědné a nesolidární chování. Uvidíme, zda v církevním prostředí převáží snahy vrátit zase jednoduše všechno někam zpátky, nebo odvaha odpovědět s vírou a nadějí na výzvy změněného světa.

To, co jsme mohli pozorovat už dlouhou dobu, vidíme nyní zřetelněji: v globálním, globálně propojeném a globálně ohroženém světě padla hranice mezi „věřícími“ a „nevěřícími“. I věřící, je-li poctivý, musí vyjít z pohodlných jistot jednoduchých náboženských odpovědí na složité otázky složité doby. Ale i „nevěřící“, je-li poctivý, nemůže nehledat hlubší odpovědi a hlubší zdroje naděje ve světě, plném paradoxů, než mu nabízí „humanismus bez transcendentály“.

Jistě: mnozí budou toužit po jednoduchých odpovědích na složité otázky a to bude voda na mlýn jak náboženských fundamentalistů, tak cynického politického pragmatismu a populismu; ti i oni budou šířit své „konspirační teorie“.

Jistě, náš svět je navždy mnohonásobně propojený a šíří se v něm rychle všemi směry nejen zboží a informace, nýbrž i nakažlivé nemoci a s pandemií si neporadíme bez mezinárodní spolupráce a solidarity.

Nicméně odmítám fráze, že se máme sešikovat proti společnému nepříteli, zlému koronaviru. Virus není „nepřítel“, ani „zlý“, je součástí přírody, která je „mimo dobro a zlo“, příroda nemá mravní svědomí – tím jsme vybaveni jenom my, lidé. Jen v našich postojích a vztazích, mezilidských vztazích i vztazích k přírodě, v našich úmyslech a jednáních je dobro a zlo – a navíc mnohdy složitě promícháno.

Náboženští fundamentalisté a militantní ateisté, kteří sdílejí stejnou naivní představu o Bohu, Boha příliš snadno a rychle vtahují do přírodních pohrom: Jedni ho zneužívají ke strašení lidí Božími tresty, druzí pak vidí v pohromách důvod k popření jeho existence, protože „nefunguje“ podle jejich představ o dobru a zlu. Bůh, o němž mluví Bible, však přesahuje to, jak si my lidé dobro a zlo představujeme. Jeho myšlení není naše myšlení, říká žalmista, a kniha Jób, nejhlubší spis hebrejské Bible, zas hovoří o nepochopitelnosti utrpení, v němž se zračí neproniknutelně temná stránka tajemství Boha a jeho stvoření. To je velký společný omyl fundamentalistů i ateistů, že je možné tak lehce, povrchně a nezodpovědně mluvit o Bohu.

Víra není ideologie, jejím posláním není dávat jednoduché odpovědi, nýbrž dávat sílu vytrvat tváří v tvář paradoxům života.

Už dlouhá léta se snažím vylíčit tři „božské ctnosti“ – víru, naději a lásku – jako postoj trpělivosti tváří v tvář tajemství Boží skrytosti. Víra není „náboženské přesvědčení“, naděje není optimismus a láska není záležitostí hormonů a emocí.

Ony tři základní sloupy křesťanství, toto trojjediné srdce křesťanství, je otevřený prostor pro tajemství – prostor respektu, v němž necháváme Boha být Bohem a nepřitesáváme si ho do podoby bůžků, kteří mají uspokojovat naše náboženské, případně i materiální potřeby.

Je to prostor, v němž my sami rezignujeme na roli božstev (nebudeme si už hrát na bohy, kteří „poručí větru a dešti“, budou manipulovat přírodou a dějinami). Ve víře, lásce a naději rezignujeme na jakékoliv „vlastnění Boha“; je to cesta, na níž se učíme Boha neustále hledat. Otec západního mnišství a patron Evropy svatý Benedikt začíná svou řeholi biblickým citátem: Pojďte se učit hledat Hospodina. Hledat Boha ve všech věcech.

Velikonoce jsou nejsvětějším časem křesťanského roku. Dotýkáme se v něm nejintimněji samého srdce křesťanské víry. Letos prožijeme patrně nejpodivnější Velikonoce křesťanských dějin: největší křesťanské svátky s prázdnými, často zavřenými kostely – a to nyní na všech kontinentech naší planety.

Jsem hluboce přesvědčen, že pro českou společnost to nakonec mohou být křesťanštější Velikonoce, než které si kdokoliv z nás pamatuje. Jsem přesvědčen, že i mnozí z těch, kteří by do kostela nepřišli, jsou v tomto roce více než kdy jindy otevření velikonočnímu příběhu křesťanství.

Jen je třeba najít klíč, jímž je ho možné znovu otevřít a nově, hlouběji mu porozumět.

Velikonoce je příběh o smrti a Vzkříšení.

Obávám se, že jsme my křesťané v mnoha kázáních a zbožných knihách zvěst o vzkříšení natolik zbanalizovali, že pro mnohé ztratila jakoukoliv výpovědní hodnotu. Vzkříšení opravdu není resuscitace, oživení mrtvoly a její návrat do tohoto světa. Vzkříšení není návrat k něčemu, představuje něco radikálně nového. Křesťanský pojem „vzkříšení“ označuje radikální transformaci; proměnu, která začíná už ve smrti. Jsem přesvědčen, že velikonoční tajemství smrti a vzkříšení je zásadním kamenem křesťanství a kritériem k rozpoznávání křesťanskosti.

O těchto Velikonocích se opakovaně vracím ke svému trojímu přesvědčení:
Jsem přesvědčen, že jenom víra, která umírá a vstává z mrtvých, je skutečně křesťanská víra.
Jsem přesvědčen, že jenom církev, která umírá a vstává z mrtvých, je skutečně křesťanská církev.
Jsem přesvědčen, že jenom teologie, která umírá a vstává z mrtvých, je skutečně křesťanská teologie.

Čas zavřených a prázdných kostelů vnímám jako prorocké varování: takhle by mohla dopadnout církev, pokud by chtěla jen jako dosud pouze brzdit proces rozkladu jedné ze svých dějinných podob, procesu, který trvá už dlouho a jehož duchovnímu smyslu jsme zřejmě nedostatečně porozuměli.

Zkusme porozumět tomuto procesu skrze velikonoční příběh: mějme odvahu mnohé v naší církvi, víře a teologii nechat zemřít, projít zkušeností Velkého pátku a Bílé soboty – a buďme otevření pro překvapení velké proměny, začátku nového života.

Opakuji myšlenku, která mne provází těmito zvláštními Velikonocemi: Při pohledu na prázdné kostely nemysleme jen na prázdný hrob v Jeruzalémě, ale také na poselství, které tu prázdnotu hrobu doprovázelo: Proč hledáte Živého mezi mrtvými? Není tady, vstal! Předejde Vás do Galileje, tam ho uvidíte!

Hledejme tedy onu Galileu dneška, kde se můžeme setkat s živým Kristem, slyšet jeho hlas a dotýkat se jeho ran. K tomu všemu se vrátíme v následujících dnech.


video: YouTube - audio: AFP

Proslovy a kázání

23. listopadu 2019 Proslovy
PŘEVZETÍ MEDAILE SV. JIŘÍ (KRAKOW)
.
11. června 2019 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM MANIFESTACÍ ZA SVOBODU A DEMOKRACII
.
4. května 2019 Proslovy
KŘESŤANÉ V SRDCI EVROPY (Evropská pouť, Mariazell)
.
18. ledna 2019 Proslovy
ZAHÁJENÍ VÝSTAVY „SÍLA ČINU“ – KAMPA MUSEUM
.
17. listopadu 2018 Proslovy
VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ - XI. 2018
.
1. července 2018 Proslovy
RŮŽOVÝ PALOUČEK 2018
.
10. března 2018 Proslovy
K VÝROČÍ JANA MASARYKA
.
9. března 2018 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM DEMONSTRACE PŘED VELVYSLANECTVÍM SR
.
17. listopadu 2017 Proslovy
POSELSTVÍ K 17. LISTOPADU
.
19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
24. května 2020 Kázání
NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ - 7. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
17. května 2020 Kázání
TŘETÍ OSOBA TROJICE - 6. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
10. května 2020 Kázání
GLOBALIZACE JAKO BOŽÍ VÝZVA - 5. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
3. května 2020 Kázání
NEDĚLE DOBRÉHO PASTÝŘE - 4. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
26. dubna 2020 Kázání
CESTA DO EMAUZ - 3. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
19. dubna 2020 Kázání
DOTKNI SE RAN - BÍLÁ NEDĚLE 2020
.
12. dubna 2020 Kázání
NEDĚLE VELIKONOČNÍ 2020
.
12. dubna 2020 Kázání
NEDĚLE VELIKONOČNÍ 2020 (ČRo VLTAVA)
.
11. dubna 2020 Kázání
BÍLÁ SOBOTA 2020
.
10. dubna 2020 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2020
.
9. dubna 2020 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK 2020
.
5. dubna 2020 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2020
.
2. dubna 2020 Kázání
CO JE DŮLEŽITÉ, JE OČÍM NEVIDITELNÉ (Pandemie jako spirituální úkol)
.
8. září 2019 Kázání
NÁSLEDOVÁNÍ (23. neděle v mezidobí - Lk 14,25)
.
1. září 2019 Kázání
POKORA, POKORA, POKORA (22. neděle v mezidobí - Lk 14,7)
.
25. srpna 2019 Kázání
JE MÁLO TĚCH, KDO BUDOU SPASENI? (21. neděle v mezidobí - Lk 13,22)
.
18. srpna 2019 Kázání
ROZDĚLENÍ (20. neděle v mezidobí - Lk 12,49)
.
30. června 2019 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2019: POVOLÁNÍ KE SVOBODĚ
.
12. května 2019 Kázání
NEDĚLE DOBRÉHO PASTÝŘE
.
25. prosince 2018 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ
.
18. listopadu 2018 Kázání
O PRAVÝCH A FALEŠNÝCH PROROCÍCH
.
29. července 2018 Kázání
BYL JSEM UPRCHLÍK, A NEUJALI JSTE SE MNE...
.
5. července 2018 Kázání
SVÁTEK CYRILA A METODĚJE - SMETANOVA LITOMYŠL 2018
.
3. června 2018 Kázání
PODĚKOVÁNÍ ZA 70 LET ŽIVOTA
.
31. března 2018 Kázání
VELKÁ NOC 2018
.
30. března 2018 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2018
.
29. března 2018 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2018
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SVATÝ TOMÁŠ (Litomyš)
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

blog Tomáše Halíka

Myšlenka na den

Dnes oblíbené tvrzení, že „všechna náboženství jsou stejně pravdivá“, je ve skutečnosti projevem arogantního a naivního nároku člověka na božskou pozici nad všemi náboženstvími. Mohu opravdu znát všechna náboženství natolik, abych toto mohl tvrdit; kdo vůbec jsem, abych mohl vynášet jakýkoliv (byť sebebenevolentnější) soud o všech náboženstvích?