T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Kázání

5. července 2018

SVÁTEK CYRILA A METODĚJE - SMETANOVA LITOMYŠL 2018

V den památky dvou velkých osobností, které stály u pramenů křesťanské kultury v naší zemi, je třeba si položit otázku, jak je tomu s vírou v naší zemi dnes. Jsme všeobecně považováni za jednu z nejateističtějších zemí této planety. Lze přijmout toto tvrzení? Sleduji pozorně a kriticky empirické analýzy české religiozity. Podle posledních statistik víra – víra v Boha i víra v duchovní princip života – u nás v posledních letech stoupá (byť velmi mírným tempem), zatímco počet rozhodných ateistů je podobně malý jako ve většině evropských zemí. Největší počet je těch, kteří o své duchovní orientaci nejsou ochotni či schopni hovořit, nejsou ochotni či schopni se jasně zařadit. Ovšem trvale klesá počet lidí, kteří důvěřují církvím a ztotožňují se s nimi. Upřímně řečeno, ani se jim příliš nedivím. Mnozí lidé neodmítají víru, avšak odmítají její současnou církevní podobu, protože jim připadá nesrozumitelná a nevěrohodná. Upřímně řečeno, ani se jim příliš nedivím.
Vyvstává otázka, zda i mnozí z těch, kteří se k víře a církvi hlásí, ano, zda i dostatek těch, kteří byli posláni víru hlásat, skutečně sami dostatečně rozumějí tomu, co je jádrem křesťanské víry. Jsme v situaci podobné té, v níž byli Cyril a Metoděj na počátku své mise. Oni nepřišli „hlásat víru“, přišli k lidem již pokřtěným. Oni přišli učinit jim víru srozumitelnou.

Křesťanství je náboženství vtělení. Slovo se musí vtělit – víra nemůže zůstat v říši slov a myšlenek, „přesvědčení“, musí se vtělit. Vtělit se do kultury, tj. do způsobu myšlení a života lidí. Kultura – podle definice Jana Pavla II. – je způsob, jak lidé odpovídají na otázku smyslu života. Odpovídají tím, jaký mají žebříček hodnot, tím, čemu dávají přednost, co skutečně ztvárňuje jejich lidství, co dává tvar jejich myšlení a stylu života. Křesťansky věřit, přisvědčit evangeliu, neznamená pouze rozumový souhlas s články víry, nýbrž celoživotně stvrzované ano v konkrétních situacích našich životů – a v konkrétních situacích dějin, do nichž jsme postaveni. Víra nám dává světlo, abychom se mohli orientovat i v temných chvílích naší životů a našich dějin.

Takovou temnou chvíli prožíváme i dnes. Povrchnímu pohledu to zcela uniká, zdánlivě se nic neděje. Z materiálního hlediska se většina společnosti má tak dobře, jako se nikdy minulosti neměla. Máme nejmenší nezaměstnanost v Evropě. Jsme bezpečná země v nebezpečném světě, nikdo a nic nám viditelně a bezprostředně nehrozí. Máme prezidenta a politickou reprezentaci, kterou jsme si sami zvolili ve svobodných volbách. Dostali jsme svobodu politického rozhodování a to, co prožíváme, je výsledkem toho, jak většina lidí tuto volbu využila. Máme, co si zasloužíme. Máme, co jsme chtěli?

V tomto roce slavných i tragických jubileí se ohlížíme zpátky do dějin. V roce 1918 jsme chtěli samostatný a demokratický stát. Po dlouhé době, kdy demokracii zničil nacismus a komunismus, ho máme opět. Ale můžeme přehlédnout, že ideoví potomci totalitních ideologií, komunisté a neonacisté, u nás opět zdvihají hlavu?
V roce 1948 a pak v roce 1968 většina našich občanů uvěřila komunistům, když se vydávali za vlastence a demokraty – v prvém případě následoval teror padesátých let, ve druhém případě ruská okupace a tristní a blátivá doba „normalizace“, která na dlouhou dobu tragicky narušila morální integritu společnosti. Smíme přehlédnout, že dnes komunisté opět výrazně ovlivňují směřování naší země, že se spojují s bohatým oligarchou a s krajní pravicí a pomáhají hlavě státu nás připoutat k nedemokratickým říším divokého Východu? Což jsme zapomněli na varování Karla Čapka, že komunistům jde vždy o moc a nikoliv o pomoc?
V roce 1989 bylo naším heslem: Zpět do Evropy! Smíme přehlédnout, že dnešní politická reprezentace nás svým nemorálním, nesolidárním a nekřesťanským vztahem k obětem násilí a bídy pomalu vylučuje z evropského společenství hodnot? Což jsme zapomněli na velkorysost západních zemí, které velkoryse po srpnu 68 přijímali československé uprchlíky – a ruku na srdce, nebyli to lidé, prchající před válkou, hladem a perzekucí, nýbrž v naprosté většině lidé, kteří prostě využili vstřícnost Západu jako příležitost k životu v politicky i ekonomicky příjemnějším prostředí?
V roce 1989 mnozí lidé viděli v církvi, reprezentované kardinálem Tomáškem, nositele morální obnovy společnosti. Smíme přehlédnout to, že dnes mnozí představitelé církve se pohoršují nad jednou (navíc zřejmě nepochopenou) scénou divadelního představení a mlčí k tomu, jak s toto zemí nakládají představitelé moci? Nevztahuje se na ně slovo Kristovo: Cedíte komára, ignorujete velblouda?
Církev stojí před rozhodnutím, zda půjde východní, byzantskou cestou, stane se ornamentem státních slavností a bude za to očekávat přízeň moci jako v Rusku – anebo zda se chopí úkolu prorocko - kritické statečnosti a pastýřské zodpovědnosti, bude nazývat dobro dobrem a zlo zlem, padni komu padni, i když za to zaplatí nepřízní shora i zdola.
Tak, jak řekl prorok: slyším „mír, mír“ – ale není mír. Mocnost na Východě vede proti nám intenzívní hybridní válku falešných informací, šíří paniku a chaos, nedůvěru v tolik potřebný proces evropského sjednocení a podněcuje nejnebezpečnější duchovní nemoc naší doby – populismus, tuto třaskavou směs z toho nejnižšího, co je v lidských duších, osobní i národní sobectví, předsudky, strach a nenávist.
Populisté, jak vidíme dnes v Polsku a Maďarsku, ale i mnoha dalších zemích, se snaží zničit to, co je vzácným plodem kulturního vývoje Západu, liberální demokracii a právní stát, útočí na nezávislost veřejnoprávních médií a institucí, chránících právní kulturu země, jako je Ústavní soud či druhá komora parlamentu, stavějí proti parlamentní demokracii nebezpečnou chiméru „přímé demokracie“ referend, snadno zmanipulovatelných emotivními kampaněmi demagogů. Pod pokryteckým heslem „národní suverenity“ se snaží zajistit svou vlastní suverenitu nekontrolovatelné moci před možností odvolání k mezinárodním právním institucím, nakládají se státem jako se svou vlastní soukromou firmou.
Často se dnes snaží v úsilí proti svobodě a demokratické pluralitě zneužít křesťanské symboly – podobně, jako se v jiných zemích, například v dnešním Turecku, fundamentalisté snaží zneužít symboly islámu.
Církev a křesťané jsou dnes na křižovatce důležitého rozhodnutí: stanou se spojenci populistů, anebo se budou snažit posílit ohroženou liberální demokracii prohloubením jejích duchovních a mravních základů? Pomohou populistům a nacionalistům ničit proces evropského sjednocení, anebo – s respektem k svobodě svědomí a kulturní pluralitě, bez nostalgie po minulosti – se budou snažit vtělovat do rodící se kultury jednotné Evropy skutečné jádro křesťanství?
Aby křesťanství mohlo posílit to, co je v našem světě ohroženo populismem, musí být srozumitelné a věrohodné. Potřebujeme opět misionáře, kteří budou trpělivě, tvořivě a věrohodně vnášet ducha evangelijní svobody do naší kultury, kteří budou ono pouze formální a vyprázdněné náboženství, degradované na folklor či politickou ideologii, oživovat, kultivovat a kulturně rozvíjet a bránit ho před zneužitím.

Bůh nám dal na tuto cestu a do této doby velkou prorockou osobnost – papeže Františka. Jeho poselství, stvrzené jeho životním svědectvím a jeho pastýřským stylem, oslovuje lidi přes hranice církví a náboženství. O tomto muži, tak hluboce spojeném s Kristem, platí slova evangelia: Každý, kdo je z pravdy, slyší ten hlas.
Ježíšův a Pavlův spor se zákoníky a farizeji, kteří staví literu Zákona proti Duchu, pokračuje i v naší době. Nikoliv náhodou papeže Františka populisté mezi našimi politiky a jejich spojenci v církvích nenávidí. V reakci na sexuální revoluci šedesátých let se mnozí lidé v církvi natolik soustředili zejména na otázky sexuální morálky, že na ně začala platit slova Kristova: Ukládáte lidem těžká břemena a sami se jich ani prstem nedotknete. Papež František měl odvahu nazvat tuto redukci křesťanské morálky pouze na jednu oblast pravým jménem: je to neurotická obsese.
Druhotné věci nesmějí zakrývat skutečné jádro křesťanství: tím je důraz na velkorysou lásku, milosrdenství a odpuštění, svobodu svědomí a osobní odpovědnost, na solidaritu s chudými a pronásledovanými, na odpovědnost za životní prostředí, na odvahu bořit hradby mezi lidmi, národy, kulturami a náboženstvími. Věrohodné a autentické křesťanství se musí stále osvobozovat od „kvasu farizejského“, od náboženství jako systému příkazů a zákazů, musí lidem přinášet svobodu a radost a inspirovat je k osobní odpovědnosti.

Hlásíme-li se k odkazu Cyrila a Metoděje, slibme si, že se sami nejprve budeme snažit pod krunýřem zvyků a formalismu objevit jádro křesťanství, nově a hlouběji mu porozumět a vzít ho vážně, abychom ho mohli učinit srozumitelným a věrohodným i lidem naší doby.

Proslovy a kázání

1. července 2018 Proslovy
RŮŽOVÝ PALOUČEK 2018
.
10. března 2018 Proslovy
K VÝROČÍ JANA MASARYKA
.
9. března 2018 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM DEMONSTRACE PŘED VELVYSLANECTVÍM SR
.
17. listopadu 2017 Proslovy
POSELSTVÍ K 17. LISTOPADU
.
19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
29. července 2018 Kázání
BYL JSEM UPRCHLÍK, A NEUJALI JSTE SE MNE...
.
5. července 2018 Kázání
SVÁTEK CYRILA A METODĚJE - SMETANOVA LITOMYŠL 2018
.
3. června 2018 Kázání
PODĚKOVÁNÍ ZA 70 LET ŽIVOTA
.
31. března 2018 Kázání
VELKÁ NOC 2018
.
30. března 2018 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2018
.
29. března 2018 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2018
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SVATÝ TOMÁŠ (Litomyš)
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

Myšlenka na den

Zaměřuji se více na způsob víry než na obsah víry, zajímá mne více to, jak člověk věří, než to, čemu věří. Psychologové náboženství si kladou otázku, zda se v různých systémech víry (believes) může vyskytovat obdobný typ víry (faith). Zdá se to být – zejména dnes, v době „prolínání světů“ a vzájemného ovlivnění různých náboženství – velmi pravděpodobné.