T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Kázání

2. července 2000

UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY

Kázání na 13. neděli v mezidobí, cyklus B, evangelium: Mk 5,21-43

Kdybychom se chtěli s dnešním evangeliem vyrovnat velmi rychle, prvoplánově, řekli bychom: Dnes jsme slyšeli vyprávění o Ježíšových zázracích, které dokazují jeho božskou moc - a pak bychom udělali takový oblíbený kazatelnicový přemet a hovořili o tom, jak je důležité poslouchat Pána Ježíše a ty, kdo mluví jeho jménem. Ale my raději zůstaneme u toho textu samého. Je zajímavý už svou strukturou. Jsou to vlastně dvě vyprávění, jeden velkolepý zázrak oživení zemřelého a jakoby do závorky je doprostřed toho vyprávění vložen ještě jeden, "menší" zázrak uzdravení ženy trpící krvotokem. A právě ten malý, poněkud skrytý a zastíněný příběh obsahuje něco, nad čím bych se rád společně s vámi zamyslel. Dovolte, abych se tu trochu opřel i svou bývalou praxi klinického psychologa a o to, jak tento příběh vykládá jeden současný myslitel, který se zabývá dialogem mezi teologií a hlubinnou psychologií; na jeho interpretaci bych chtěl navázat a snad ji trochu společně s vámi ještě dotvořit a prohloubit.

Žena, o níž evangelijní příběh vypráví, trpěla krvácením dvanáct let. Dvanáct let, to je velmi dlouhá doba. Co je to vlastně za nemoc? Psychosomatická medicína nám říká, že podobné menstruační poruchy mívají často psychické pozadí, souvisejí nezřídka s psychickými zraněními v oblasti sexuality; a i když dnes už nevidíme sexualitu za vším jako starý Freud, zde bych tomuto výkladu důvěřoval. Ta žena je zraněna ve své intimní sféře, trpí v hloubce a svatyni svého ženství. A není to jen tělesné nebo duševně - tělesné strádání. Ona je tím silně poškozena v oblasti náboženské, duchovní a společenské zároveň: nezapomeňme, že žena, která krvácí, je podle izraelského zákona považována za rituálně nečistou, nesmí se nikoho dotknout a nikdo se nesmí dotknout jí. Každý, kdo se dotkne krve i ženy během krvácení nebo koho se dotkne ona, se stává rituálně nečistým a takový člověk je pak stejně vyloučen z náboženských obřadů, jako je vyloučena ona po dobu svého krvácení. Musí se obřadně očistit. Mohli bychom dlouze mluvit o tom, kde má tato zásada historické a možná i zcela praktické kořeny a příčiny, ale to by bylo dlouhé povídání a dostali bychom se jinam.

Choroba té ženy a tento stav vyloučení trvaly dvanáct let, celou tu dobu byla trvale považována za nečistou. Navíc, jak říká evangelium, hodně vytrpěla od různých lékařů, všechen její majetek byl tím spotřebován - a bylo jí stále hůř. Dovedete si představit, v jaké izolaci asi žila a jak strašně chtěla z ní vyjít ven, někoho se dotknout - a také aby se také někdo dotkl jí. Ale to měla právě přísně zapovězeno.

Přichází ke kazateli, o němž hodně slyšela - a udělá čin, který je pro toho, kdo nezná její situaci, zvláštní: dotkne se zezadu jeho roucha. Jakoby to už nemohla vydržet, jakoby ta touha po dotyku, po vyjití z té izolace už byla nezvladatelná. To, co udělala, bylo vlastně porušení Zákona. Ten čin by mohl by být hodnocen jako drzost, jako pověra, jako přestoupení zákona, jako hřích. Učinila Pána Ježíše, viděno očima Zákona, rituálně nečistým! Vidět to očima Ježíšových současníků, i kdybychom snad uměli přihlédnout k jejím motivům, zdálo se nám to asi jako přinejmenším ambivaletní, podivný, vnitřně rozporný skutek.

A Ježíš, čteme-li evangelium pozorně, právě tento její skutek hodnotí jako čin víry. Ježíš rozpozná, že toto je dotyk touhy, důvěry a naděje. Proto do její nemoci a bezmoci, ale ještě více do její touhy, naděje a důvěry, s níž se mu otevřela, vkládá svou moc. "Dotkla se ho a přestalo jí krvácení" - tady by ten příběh mohl skončit.

Ale on nekončí, to pravé evangelium teprve začne. Ježíš se zeptá: "Kdo se mě to dotkl?" Apoštolové reagují poněkud neuctivě: Co je to za pošetilou otázku - všichni se tě dotýkají, všichni se na tebe tlačí. Jak se můžeš ptát, kdo se mě to dotkl?

Ale Ježíš ví, že není dotyk jako dotyk. Rozhlíží se, hledá očima tu ženu. Nechce, aby si svoje uzdravení vzala kradmo a zezadu, chce jí ho dát tváří v tvář, v prostoru osobního oslovení. Vyvolá ji z té anonymity zástupu, vyvede ji z její izolace a její úzkosti. Ta žena předstoupí, jde doprostřed "a vypoví celou pravdu".

Tím je uzdravena - tím, že vypoví celou pravdu. Víte, co to znamená? Člověka může uzdravit to, že jednou vypoví celou pravdu. Když část své životní pravdy zamlčujeme, vytěsňujeme nebo falšujeme, často naše tělo za nás začne hovořit. Tělo vypovídá skrze své bolesti o stavu duše; o tom jistě věděli mudrci a zkušení lékaři všech dob, soudobá psychosomatická medicina a hlubinná psychologie pro to v naší době však našly určitý teoretický a pojmový aparát a zaměřili na to systematickou odbornou pozornost. To skryté a potlačené v člověku mluví skrze bolesti těla, sténá, pláče a křičí v jazyce somatických příznaků, přednáší "tu celou pravdu", nebo alespoň ten vytěsněný kousek pravdy o nás, který my nejen před druhými, ale většinou ani sami sobě nechceme přiznat. Mnohé naše bolesti v zádech, tíhy v žaludku, bušení srdce, tato mnohotvárná mluva našeho těla vypovídá o jednotlivých bolavých sférách našeho "vnitřního člověka". Kde duše neví, nechce vědět či lže, tam se tělo ujímá slova a mluví jazykem bolesti a nemocí.

Ježíš dobře rozumí té ženě a tichému výkřiku křiku její nemoci. Žena, jím povzbuzená a oslovená, vypoví celou pravdu a tehdy je skutečně uzdravena. Nejenom zbavena symptomů své choroby, ale vyvedena z té izolace, z té nečistoty a ztracenosti, je vrácena do plného, celistvého života uprostřed lidí. Nyní je zřejmě teprve uzdraveno i to, co patrně stálo v základech jejího lidského poranění a promítlo se do její tělesné choroby. Teď teprve je opravdu uzdravena.

A Ježíš interpretuje onen její osudový dotyk způsobem, který partně i ji samu překvapuje a otvírá jí nové obzory: byl to dotyk víry. Ten dotyk, který veden nadějí a touhou překračuje i Zákon!

Ježíš jí říká:"Tvá víra tě uzdravila." Ta věta je často naprosto nepochopena lidmi, kteří chápou víru jako placebo a v této souvislosti si představují někoho, kdo podléhá autosugesci. "Ano, jeho víra ho uzdravila"- to pro ně znamená: on si to tak dlouho a tak silně namlouval, až to začalo fungovat. Tak to zde není! "Tvá víra tě uzdravila" - toto Ježíšovo slovo má úplně jiný a mnohem hlubší význam. "Tvá víra tě uzdravila", to neznamená: " ty ses uzdravila svou vlastní silou", ale zároveň to neznamená "já sám (bez tebe, čistě "zvnějšku") jsem tě uzdravil". To uzdravení, ta uzdravující víra, se udála mezi já a ty. Tam je ten udravující prostor víry. "Tvá víra tě uzdravila" - neboť se jako v důvěrném dotyku skrze ni a v ní otevřel důvěrný prostor setkání a lásky mezi člověkem a Bohem.

Víra je tedy něco, co není záležistostí vnějšku, ale co zároveň nevychází ani jen "zvnitřku" - to jest z vlastních sil člověka. Víra se děje v setkání mezi člověkem a Bohem. V tomto prostoru uzdravujícího setkání tváří v tvář, kde člověk může s důvěrou vypovědět celou pravdu, tam se ukazuje, co je víra.

Často, když se řekne víra, tak si vzpomeneme na definici Tomáše Akvinského. víra je souhlas našeho rozumu s pravdami, které nám církev předkládá. Jistě to je také jeden aspekt věci, avšak víra v tom silném, původním biblickém smyslu slova nespočívá v tom, "že si někdo o něčem něco myslí", že s něčím souhlasí nebo ne, že se drží souboru nějakých vět a přesvědčení.

Viděno očima dnešního evangelia je víra právě toto dotknutí se s důvěrou a s nadějí, toto gesto vykročení a překročení své vlastní izolace, vstoupení do otevřeného prostoru, kde člověk stojí Ježíšovi - a skrze něho a v něm Bohu samému - tváří v tvář a může uzdravujícím způsobem vypovědět celou pravdu. Znovu opakuji: toto je ten uzdravující prostor víry, toto je víra, která uzdravuje.

Sestry a bratři, myslím v tuto chvíli na našeho bratra Mílu, kterého jsem na tomto místě před několika měsíci křtil, který tady ještě minulý týden přijímal Tělo Kristovo; po mši jsem spolu s ním a Kateřinou, která je teď mezi námi, hovořili o jejich chystané svatbě. Myslím na našeho bratra Mílu, který tu dnes s námi už není, protože si včera vzal život. Nápor choroby, která ho léta drásala a dusila, těžká endogenní deprese, byl včera silnější než jeho vůle žít. Kdo neví, co je to deprese, neměl by se snad k tomu vůbec vyjadřovat - a většina z nás to neví, protože lidé dnes slovo deprese užívají hlavně pro svou špatnou náladu, a to je tak trochu jakoby si člověk pletl rýmu s rakovinou.

Ano, taková smrt má jistě ambivalentní charakter, jako ostatně skoro každý lidský skutek; co je v našich životech jednobarevné, úplně temné nebo úplně bílé? Já však věřím, že ten, který třikrát padl pod křížem, dovede pozdvihnout toho, kdo padl pod svým křížem. Já věřím, že Ježíš vnímá tu jeho smrt jako dotyk, jako ten tápavý dotyk, jako tu zoufalou, bolestnou touhu dotknout se světa, kde už není bolest, kde už není tma, kde je světlo; ano, věřím, že Ježíš tomu právě takhle rozumí. Věřím, že Ježíš se dotýká jeho ran. Věřím, že Ježíš, který dovede zrelativizovat i bránu smrti a mluví o smrti jako spánku, tento vítěz nad smrtí, se dotýká jeho ran. Věřím, že Míla se dotýká jeho zraněného a milujícího srdce. V tomto duchu prosím, abyste se za něho modlili, abyste se modlili i za jeho nejbližší, kteří jsou mezi námi, aby dostali dar slz a dar síly projít tou cestou bolesti tam, kde už je pokoj, kde naděje nezhasíná. Prosme, aby se Ježíš dotkl jejich bolesti a dotkl se i naší bolesti, prosím vás, abychom v tuto chvíli byli skutečně uzdravujícím společenstvím církve, živým Tělem Kristovým. Byla nám dána veliká moc modlitby. Byla nám dána také proto, aby tady v tomto společenství mohli lidé, kteří to velmi potřebují, zakoušet ten uzdravující dotyk Kristův, aby se mohli dotýkat více než jen lemu jeho roucha. Amen.

Proslovy a kázání

17. listopadu 2017 Proslovy
POSELSTVÍ K 17. LISTOPADU
.
19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SVATÝ TOMÁŠ (Litomyš)
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

Myšlenka na den

Víra je nadějí na osvobození z nejtěžšího žaláře, do nějž může být člověk uvržen, z žaláře vlastního já, posedlostí sebou a bezvýchodným kroužením kolem sebe.