T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Proslovy

3. března 2016

HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY

(Proslov k evropským biskupům na zasedání COMECE 3. 3. 2016)

Nejdůležitějším procesem naší doby je proces globalizace. Podstatnou součástí tohoto procesu je to, jak mu lidé rozumějí, jak ho interpretují a jak se k němu staví. Interpretace světa a jeho proměn patřila tradičně k hlavním úlohám náboženství a církve; dnes se této role ujímají spíše média, „veřejní intelektuálové“ a politici, ovšem církve se nesmějí vzdát tohoto prorockého poslání „číst znamení času“.

Přinese globalizace „střet civilizací“, anebo je možné proměnit proces globalizace v proces kulturní komunikace? Vyvolá globalizace vážnou veřejnou rozpravu o hodnotách, identitě a způsobech spolužití kultur, nebo spíš vyprovokuje reakci v podobě oživení nacionalismu, „kulturních válek“, etnických a náboženských nevraživostí? Zde bude mnoho záležet na reakci světových náboženství. Spokojí se náboženství s odsunem z veřejné sféry do privátní, čistě „spirituální“ oblasti a přenechají veškerou politickou aktivitu sekulárním elitám a interpretaci společenských proměn sekulárním médiím a sekularistickým ideologiím? Postaví se náboženství do zásadní opozice proti tomuto procesu, jako se kdysi nešťastně stavěly proti modernitě, stanou se dokonce nástrojem etnických a nacionalistických kontroverzí, promění se v politické ideologie? Anebo se pokusí sehrát aktivní roli při vytváření kultury komunikace?

Za konec moderny a počátek globalizace považuji období „druhého osvícenství“, kulturní revoluce 60. let. Ta byla patrně vrcholem procesu sekularizace. 70. léta přinesla opačný trend, konzervativní vlnu, jejíž součástí byla i transformace určitých skupin uvnitř světových náboženství v politické ideologie. Uvnitř islámu se zrodila opozice proti sekulárním diktátorům, jejímž prvním projevem byla Chomejního islámská revoluce v Iránu a druhou fází džihadistický terorismus. V protestantismu se přibližně v téže době radikalizovala „náboženská pravice“. V určitých katolických kruzích se objevil – zřejmě v reakci na sexuální revoluci – pokus proměnit křesťanství na politické hnutí za kriminalizaci potratů, kritériem pravověrnosti se stávalo odmítání homosexuálních vztahů, umělé antikoncepce a genderové teorie. Tyto věci – zejména obrana nenarozeného života – jsou důležité, ale nejsou tím jediným důležitým. Důraz na tuto oblast do značné míry zastínil v kázání a učení církve klíčová témata evangelia - lásku, solidaritu, milosrdenství, odpuštění a smíření, a také odpovědi na znamení doby, jako jsou odpovědnost za stvoření, mír, sociální spravedlnost, ekumenismus a porozumění mezi kulturami. Není divu, že okamžitou reakcí sekulárního světa bylo: Zameťte si nejprve před vlastním prahem – a následovala série odhalení případů sexuálního zneužívání dětí a mladistvých katolickými kněžími. Teprve v okamžiku, kdy papež František našel odvahu nazvat ono přehnané soustředění na jednu část morálního poselství neurotickou obsesí, ono tsunami skandálů v mediích, které značně poškodilo věrohodnost církve, se zklidnilo.


Zatímco počátky evropské integrace po porážce nacismu měly svůj duchovní obsah, daný zejména ideovou blízkostí otců zakladatelů, proces integrace nových členů po pádu komunismu už tento aspekt postrádal. Heslo „zpět do Evropy“ bylo mnoha lidmi v postkomunistických zemích chápáno jako rychlý a snadný přístup k bohatě prostřenému stolu materiálního blahobytu a nových možností cestování, studia a práce v zahraničí.

Nejčastěji užívaným slovem byla demokracie. Ale další vývoj přinesl brzy velké oslabení důvěry v demokracii. Ukázaly se obtíže: demokratické mechanismy, které fungují v rámci národních států, nelze jen mechanicky přenést na nadnárodní úroveň. Existence volného trhu a kapitalistického hospodářství nejsou tak silně propojeny s politickou svobodou a demokracií, jak se zdálo. Ukázalo se, že nelze spoléhat na „neviditelnou ruku trhu“, jak slibovali představitelé „marxismu naruby“, zvláště když v prostředí bez dostatečné právní kultury a respektu k etickým zásadám začala významně působit neviditelná ruka korupce.

Po pádu sovětské říše se národy středovýchodní Evropy pochopitelně radovaly ze své suverenity. Mají-li však zejména menší evropské státy obstát na globálním trhu, je pro ně životně nutná co nejhlubší nejen hospodářská, ale i politická a administrativní integrace. Aby však občané skutečně pochopili a přijali nutnost delegovat část pravomocí národních institucí do Bruselu, to předpokládalo mnohem hlouběji v těchto společnostech kultivovat vědomí evropské identity, která umožňuje národní identitu hlouběji pochopit a prožít v širším kontextu. Aby „společný evropský dům“ byl skutečně domovem, bylo třeba v něm objevit něco víc, než jen poněkud nepřehlednou administrativní a ekonomickou strukturu. Evropská unie je definována jako „společenství hodnot“. Jakých hodnot?

Současná vlna imigrantů představuje velké problémy bezpečnostní a ekonomické. Ale obtíže řešit tyto problémy by neměly zastírat ještě závažnější problém, který tato krize obnažila: chybějící vědomí naší vlastní evropské a západní identity. Požadujeme, aby migranti respektovali a přijali naše hodnoty. Ale dokážeme na otázku, jaké jsou to hodnoty, odpovědět jinak, než banálními frázemi? A pokud mluvíme o oněch vznešených hodnotách naší civilizace - mohou se s nimi migranti opravdu setkat ve věrohodné podobě jakožto s hodnotami, jimiž opravdu žijeme?

Jsme svědky toho, že největší strach, panika, hysterie a projevy nenávisti vůči migrantům a také vůči islámu panuje v zemích, kde téměř žádní uprchlíci nejsou, kde žije nepatrná menšina muslimů, s nimiž nikdy žádné problémy nebyly, a kde většina lidí si pod pojmem islám nedovede představit nic jiného, než drastické záběry z vraždění zajatců teroristy IS. Populističtí politici zneužívají tyto nálady, rozdmychávají je nezodpovědnými výroky a v několika zemích se parazitováním na atmosféře strachu jim daří krok za krokem demontovat demokratické struktury a vytvářet autoritativní stát.

Nastal už nyní „střet civilizací“? Anebo tato temná vize se stala „sebenaplňujícím proroctvím“, které nás přivedlo na pokraj světové katastrofy?

Ve střet civilizací věří dvě skupiny lidí. Za prvé jsou to „džihadisté“, kteří si přejí válku mezi islámským světem a liberalismem Západu, apokalyptickou svatou válku mezi Dobrem a Zlem. Teroristické akce jsou jen prostředkem k jejich hlavnímu cíli: Chtějí do svého sporu se Západem vtáhnout celý arabský svět, chtějí ho přesvědčit, že Západ nebojuje vůči extrémistům, nýbrž že bojuje proti islámu, protože islám jako takový nenávidí. V tom džihadistům nejvíce pomáhají na Západě ti lidé, kteří fakticky sdílejí tuto ideologii střetu civilizací a kteří odmítají rozlišovat mezi islámem a politickým radikalismem. Paranoidní teorie o tom, že nynější vlna migrantů je součástí plánované invaze k islamizaci Evropy a rozdmychávaní nenávisti vůči imigrantům a vůči islámu jsou stejně nebezpečné, jako byly konspirační teorie antisemitů před 2.  světovou válkou.

Je smutné, že mezi šiřiteli islamofobie – podobně jako kdysi mezi šiřiteli antisemitismu – jsou i určité křesťanské kruhy a že nalézají podporu i mezi částí kléru a biskupů. Je ještě nebezpečnější, když církevní hierarchie podporuje ty síly, které odmítají otevřenou společnost a liberální demokracii. Na naivní koketérii s autoritativními režimy během 2. světové války církev tvrdě doplatila.

Společným rysem skupin, které využívají strachu z migrantů a z islámu, jsou útoky na Evropskou unii, případně přímé výzvy k vystoupení z EU. Někteří notoričtí odpůrci EU chtějí zneužít současné nálady a vyvolat národní referenda o vystoupení z EU. Kdyby se rozpadla EU, národní státy by nezískaly suverenitu, ale ocitly by se v nebezpečí chaosu a občanských válek. Kromě NATO by už neexistovala obrana zemí bývalého sovětského bloku před snahou nebezpečného Putinova režimu obnovit a pokud možno rozšířit bývalou sovětskou říši. Rusko věnuje neuvěřitelné sumy peněz a kapacitu svých nejlepších mozků na intenzivní propagandistickou válku proti Západu a EU. Tragickou úlohu zde hraje ruská pravoslavná církev. Mnozí její představitelé, zřejmě bývalí kolegové Putina z KGB, jsou nejen loutkami Putinova režimu, nýbrž aktivními šiřiteli ideologie, která není méně nebezpečná než islámský fundamentalismus. Je trestuhodné, že Západ je v této válce idejí zcela pasivní. Kde má EU centrum nejlepších mozků, které by dokázalo hájit hodnoty svobodné společnosti?

V této době, kdy je Západ ochromen strachem z migrantů a v USA i v postkomunistickém světě sílí hlasy populistů typu Donalda Trumpa, je hlas papeže Františka jediným velkým signálem naděje. Možná, že určitý typ křesťanství v Evropě skutečně končí a s pontifikátem papeže Františka začíná nová kapitola dějin církve s novými důrazy.

Dokáže však církev Evropy, její episkopát a její teologové, skutečně podpořit prorocký hlas reformního papeže a tvořivě prohlubovat a šířit jeho poselství?


V debatách o identitě Evropy je třeba odmítnout dva nebezpečné extrémy: zaprvé extrémní sekularismus, který chce udělat z principu laicity netolerantní státní náboženství, a za druhé nostalgii některých křesťanů po premoderní Christianitas, resp. romantické představě o křesťanství před osvícenstvím.

Je zřejmé, že v zájmu evropské budoucnosti je třeba podporovat čestný dialog a překonávání vzájemných předsudků mezi křesťany a zastánci liberálního sekulárního humanismu. Papež Benedikt se na toto téma jasně vyjádřil během cesty do Portugalska: „V těchto staletích dialektiky mezi sekularismem a vírou vždy byly osoby, které chtěly stavět mosty a zahajovat dialog, ale bohužel dominovala tendence střetů a vzájemného vylučování. Dnes vidíme, že právě tato dialektika představuje šanci, že musíme nalézt syntézu a obsažný a do hlubin jdoucí dialog. V multikulturním prostředí, ve kterém se všichni nacházíme, vidíme, že čistě racionalistická evropská kultura bez transcendentní náboženské dimenze není s to vstoupit do dialogu s velkými kulturami lidstva, které všechny mají tuto transcendentní náboženskou dimenzi, která je dimenzí lidského bytí. (...) Proto bych chtěl říci, že přítomnost sekularismu je něčím normálním, ale rozluka, střet sekularismu a kultury víry je abnormální a musí být překonán. Velká výzva tohoto okamžiku je v tom, že oba musí jít spolu a na této cestě najít svou pravou identitu. To je poslání Evropy a potřeba lidstva v dějinách.“

Domnívám se, že v současné situaci mohou křesťané pro budoucnost Evropy (a nejen Evropy) udělat především tři věci.

  1. Nabídnout – nikoliv jen verbálně, proklamacemi, nýbrž prostřednictvím věrohodného životního příkladu – „alternativní životní styl“, který by spojoval především dvě hodnoty: spirituální hloubku a solidaritu (umění účinné blízkosti).

  2. Uvědomit si své místo mezi dvěma dnes silně znepřátelenými světy – na jedné straně svět tradičních náboženství (zejména islámu), na druhé liberálně-sekulární svět Západu. S oběma těmito světy má přece křesťanství mnoho společného: na jedné straně má s islámem společné kořeny v tzv. „abrahamovské ekumeně“, na druhé straně sekulární humanismus a liberalismus vzešel z lůna křesťanství a má s ním stále řadu společných hodnot. Domnívám se, že kdyby se křesťanům podařilo alespoň trochu zprostředkovat větší porozumění mezi těmi dvěma kulturními světy, splnili by ještě zásadnější dějinnou úlohu než kdysi, kdy církev po pádu Říma dovedla „barbarům“ zprostředkovat nejen křesťanskou víru, nýbrž i antickou kulturu, filozofii a právo.

  3. Rozvíjet ekumenické vztahy mezi křesťanskými církvemi takovým způsobem, aby byl dán příklad soužití, v němž je možný respekt k jinakosti druhého nikoliv na základě „laciné tolerance“, nýbrž vnímání odlišnosti jako toho, co neruší, nýbrž obohacuje mou vlastní identitu.

Teprve až z křesťanského prostředí bude vyzařovat alespoň poctivá snaha jít tímto trojím směrem, budeme moci nabídnout druhým skutečně věrohodně a přesvědčivě „pozvání k naději“.

Proslovy a kázání

17. listopadu 2017 Proslovy
POSELSTVÍ K 17. LISTOPADU
.
19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SVATÝ TOMÁŠ (Litomyš)
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

Myšlenka na den

Víra je nadějí na osvobození z nejtěžšího žaláře, do nějž může být člověk uvržen, z žaláře vlastního já, posedlostí sebou a bezvýchodným kroužením kolem sebe.