T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Proslovy

8. února 2002

POCTA KRÁLI KOMIKŮ

Promluva při uložení ostatků Vlasty Buriána na Vyšehradském hřbitově 8.2. 2002

V Rudolfinu bylo dnes řečeno mnoho o Vlastu Burianovi jako umělci a člověku a nemám, co bych k tomu dodal; proto mi dovolte věnovat tuto meditaci tomu, čemu on zasvětil celý život: humoru.

Vstoupíme-li do posvátného prostoru, nasazujeme obvykle vážnou tvář, pohřbíváme-li ostatky člověka - byť 40 let po jeho smrti - zdá se, že je na místě smutný tón, a pohřbíváme-li navíc krále, očekáváme řeči slavnostně truchlivé. Ale my pohřbíváme krále českého humoru - a tak ani v tuto chvíli nesmíme s ním pohřbít humor. Vzít Čechům humor, to by znamenalo kulturně a duchovně vykastrovat tento národ - z humoru bereme vláhu a sílu a právě tehdy, kdykoli jsme byli slabí a bezbranní , byl humor naší silou a zbraní - často jedinou zbraní - proti nadutosti, pokrytectví, aroganci moci, byl mocí bezmocných. Humor svlékal pyšné císaře z jejich fiktivních nových šatů, osvobodivě ukazoval nahou pravdu.

Humor je ze své podstaty na straně pravdy a svobody - proto se ho jistý typ lidí tolik bojí. Inkvizitorský mnich Jörg z Eccova románu Jméno růže se dopouští zločinů, aby se na světlo světa nedostal Aristotelův spis o smíchu a je přesvědčen, že Kristus se nikdy nesmál.

Osobně jsem přesvědčen o pravém opaku: považuji za podstatné, že Ježíš své učení nepředával v podobě katechismů a teologických traktátů, nýbrž převážně formou podobenství - krátkých příběhů ze života, které se svou strukturou náramně podobají židovským anekdotám; ne náhodou obojí uzrálo na stejném kmeni hebrejské moudrosti.

Když se Ježíše ptají, co je to Boží království, odpovídá: jeden člověk měl dva syny, ten mladší si nechal vyplatit dědictví, avšak propil ho s děvkami .. a tak dále, kdo nezná ten nádherný příběh marnotratném synu, ať se zastydí a doplní si vzdělání. Anebo v dnešním evangeliu: na otázku, co je to Boží milosrdenství, Ježíš neříká: nejdřív si musíme definovat Boha, pak jeho milosrdenství.. ale vypráví anekdotický příběh o ženě, která ztratila minci, a když ji nalezla, svolala své sousedky: Děvčata, našla jsem tu dvacku pod postelí, hned přijďte, to musíme spolu oslavit! A Ježíš dodává: právě tak oslaví Bůh každého hříšníka, který se zakutálel a znovu se našel - má z něj větší radost než z 99 spravedlivých, kteří pokání nepotřebují.

Ruský fyzik Nalimov napsal, že existují tři druhy osvícení, tři osvobozující průlomy k pravdě, každý je spojen s jiným citoslovcem: AHA - když rozumově pochopím jádro zapeklitého problému, Ó - když v posvátném úžasu zmlknu před vznešeným tajemstvím a HAHA - když pochopím vtip. Jsem přesvědčen, že při Ježíšových kázáních se ozývaly všechny tři tyto citoslovce - a že my budeme vpravdě Kristovými učedníky až tehdy, až se v našich kostelích a sborech budou také při hlásání víry ozývat všechny tři tyto citoslovce, včetně osvobodivého HAHA.

Kdyby se teď uprostřed pietního obřadu nad těmito urnami a našimi slavnostními obličeji rozlehl chrámovou prostorou bujaře a herojský chechot Vlasty Buriana a jeho věrné ženy Františky, Niny - řekl, že si ji vybral právě pro její stříbrný hrdliččí smích v hledišti - nebylo by to nic nenáležitého. Ba - byla by to možná nejadekvátnější forma jejich modlitby, kterou definujeme jako pozdvižení mysli k Bohu.

Svatý Augustin říká, že kdokoliv opravdu miluje - ať už je bezprostředním předmětem jeho lásky cokoliv - už tím je nezadržitelně na cestě Boží, protože Bůh je láska. A když člověk svobodně překročí sebe sama, osvobodí se od "ducha tíže" a pozvedne mysl v osvobodivém smíchu, nemíří tím jeho duše k tajemným výšinám, jimiž se svobodně rozléhá nádherný chorál Božího smíchu?

Bible na jednom místě mluví o Božím smíchu, v žalmu druhém. Píše se tam o Hospodinově smíchu nad modlami, které proti němu vztyčila pošetilá pýcha mocnářů. Podle mého hlubokého přesvědčení opakem víry není ateismus; mnohé z toho, co nazýváme ateismem, jen kriticky a prospěšně očišťuje víru od jejích karikatur a pokleslých forem. Opakem, protikladem a hlavním nepřítelem víry je pověra, modloslužba. Modloslužbě propadá ten, kdo bere příliš vážně něco, co si takovou vážnost nezasluhuje. Peníze, politika, sex, kariéra, moc - to všechno má jistě v životě svou váhu, ale kdo tomu propůjčuje vážnost poslední a nejvyšší - činí-li z toho boha, neboť podle Martina Luthera Bůh je pro nás to, čemu prostě přikládáme nejvyšší význam - jsme k tomu připoutáni, začíná nás to zotročovat. Umíme-li se tomu zasmát, jsme na cestě k prostoru svobody od model, kterému říkáme víra: důvěra v to, co tvoří základ a hlubinu života a co je důvěry, lásky a naděje skutečně hodné.

Není náhoda, že lidé zdravé zbožnosti - na rozdíl od hořkého skepticismu nevěry a křečovitého fanatismu bigotnosti či pokryteckého a skuhravého pobožnůstkářství - byli vždy lidmi překypujícími humorem : od chasidských rabínů přes svatého Františka z Asissi, Filipa Neri či Tomáše Moora po Chestertona a Jana XXIII.

Když se někdy pokouším překonat předsudky lidí ve věcech náboženství, přirovnávám víru ke smyslu pro humor. Vycházím z jedné scifi-povídky o zemi, kde zakázali smích, protože humor údajně narušoval pořádek, zdržoval výrobu a ekonomický rozvoj. Ale protože vše zakázané budí - zvláště u mládeže - zájem, vypátrali někteří mladí kdesi ukrytého "mistra humoru" a prosili ho, aby je naučil smát se. Zahrnovali ho řadou praktických otázek: "Je třeba na konci vyprávění takzvaného vtipu zvýšit hlas, načež ten druhý roztáhne ústa, rozhýbá bránici, zčervená a začne hýkat? Máme nejdříve hýkat a pak rozhýbat bránici, nebo nejprve zkřivit tvář, zatímco břicho ještě zůstává nehybné - nebo naopak? Jak je to správně?" Starý mistr z nich byl dokonale nešťastný: "To všechno k tomu sice patří, ale v tom to není", opakoval posté, "to musíte nejdřív pochopit vtip a pak už to půjde všechno samo, jedno přes druhé!" Mnozí posluchači se od něj zklamaně odvrátili: "To je velmi podezřelá, nevědecká, okultní záležitost, tenhle humor, pokud se odvolává na jakési tajemno, které nelze vyjádřit v termínech behaviorálních operací - zřejmě je to jen babská pověra či podvod a opium lidu, ve skutečnosti nic takového neexistuje!" Některým však cestou zpět došly jeho vtipy a začali se spontánně řehtat, aniž by museli koordinovat pohyby úst a břicha.

Záleží víra v souhlasu s dogmaty? ptáte se mne. Ano, to k tomu patří: víra není bezobsažná, ale nelze ji redukovat na světonázor a dogmata. Spočívá víra v morálním jednání? Ano, víra se musí projevovat v praktickém životě a má svá etická pravidla, avšak víru nelze redukovat na morálku, zákazy a příkazy. Znamená zbožnost hlavně pravidelnou modlitbu a návštěvu kostela? Ovšemže živá víra se artikuluje v modlitbě soukromé i společné a je přirozené, že věřící lidé se spolu sdružují a scházejí, ale víra se nerovná členství v náboženské instituci a nespočívá jen ve vykonávání obřadů. To vše provází víru jako humor se vyjadřuje tělesnými a psychickými projevy smíchu, avšak základem je tajemná jiskra, která přeskočí mezi Bohem a duší a té říkáme milost - připodobnil bych jí smyslu pro humor.

Je teoreticky možné, že někdo pokládá za pravdivá všechna dogmata a navštěvuje pravidelně bohoslužby, ba pociťuje přitom ušlechtilé pohnutí mysli, ale není vůbec věřícím člověkem, nemá "milost víry" nebo milosti odpovídající "ctnost víry", prostě ta jiskra nepřeskočila, člověk se jí neotevřel nebo jí něco v jeho nitru uhasilo. Zpravidla to nejsou pochybnosti , nýbrž "světské starosti" a "pýcha života", jak praví Písmo.

Humor osvobozuje a uzdravuje, ve smyslu tělesném, duševním i duchovním; humor a lidé, kteří ho umějí rozdávat, jsou velkým projevem Boží štědrosti a lásky k nám. Prožijme i tuto chvíli u hrobu s myslí veselou. Když na venkovských pohřbech hraje dechovka smutné písně a na cestě domů hned za hřbitovní zdí naladí veselé tóny, není to projev necitlivosti a profesionálního cynismu; spíše jsem to vždy chápal jako přinejmenším implicitní víru ve vzkříšení: v to, že tragika a smutek, jakkoliv mají v našem životě své místo, nebudou a nesmějí mít poslední slovo. Smích a veselí, pokud jsou to upřímné a laskavé projevy svobodného srdce, jsou přikývnutím k životu a tím - alespoň implicitně - i k tomu, který nám ho s radostí dal. Do této ruky dárce a tvůrce světa teď s důvěrou a vděčností svěřujeme život těchto dvou šťastných lidí, kteří směli být i uprostřed životních těžkostí dárci radosti.

Proslovy a kázání

17. listopadu 2017 Proslovy
POSELSTVÍ K 17. LISTOPADU
.
19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SVATÝ TOMÁŠ (Litomyš)
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

Myšlenka na den

Víra je nadějí na osvobození z nejtěžšího žaláře, do nějž může být člověk uvržen, z žaláře vlastního já, posedlostí sebou a bezvýchodným kroužením kolem sebe.