T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Kázání

14. srpna 2016

O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA

Jeden kněz, pracující pro našeho čelného politika, dostal za úkol sepsat vše, co je možné říci proti islámu a muslimům z křesťanského hlediska. Byl to poměrně snadný úkol, ony odstrašující verše z muslimských pramenů včetně Koránu samého jsou do nekonečna nyní probírány především na protimuslimských (často zároveň proruských) sociálních sítích.

Kdyby někdo dostal za úkol shromáždit nenávistné a k nepřátelství vybízející citáty křesťanských klasiků i Bible samé, ani to by nedalo příliš mnoho práce. A nejde jen o jisté příšerné texty ze Starého Zákona. I v Novém Zákoně najdeme texty, které vytrženy z kontextu a s potřebnou dávkou neporozumění nebo zlé vůle mohou sloužit jako důkaz, že křesťanství – a to ve svých nejposvátnějších textech, evangeliích – je náboženství vybízející k válce a násilí a rozvrací rodiny.

K takovým textům patří i dnešní evangelium; Ježíš zde říká: Nepřišel jsem přinést pokoj, nýbrž meč. Ježíš přináší rozdělení rodin: Dcera bude proti matce, bratr proti bratru.

A k tomu si můžeme připočíst Ježíšova podobenství, kde král, který zjevně symbolizuje Boha, poroučí pozabíjet ty, kteří ho urazili. I tak velký teolog a světec jako Augustin větou „přinuť vejít“ (compelle intrare), týkající se těch, kteří měli na svatbě nahradit nepřítomné pozvané hosty, zdůvodňoval, že podle Písma je možné pohany nutit ke vstupu do církve násilím.

Ještě dříve, než se pokusíme pochopit text dnešního evangelia, řekněme si, co z toho, co jsem právě řekl, vyplývá.

Vyplývá z toho to, co nedávno řekl papež František: Ve všech náboženstvích, včetně křesťanství, jsou výroky, které je možné zneužít. A v dějinách křesťanství mnohé takové výroky byly skutečně zneužity.

Vyplývá z toho snad to, co nyní často slyšíme, že všechna náboženství jsou tedy potenciálně nebezpečná a že proto by bylo lépe se obejít úplně bez náboženství? Nikoliv – i společnosti, které zavrhly tradiční náboženství, se pokusily vytvořit své vlastní a to často způsobilo ještě mnohem víc násilí a krve než náboženství tradiční – vzpomeňme na teror za Velké francouzské revoluce, na miliony obětí nacismu a desítky milionů obětí komunismu.

Vyplývá z toho, že všechna náboženství mají stejnou hodnotu – výrok, který mi někteří lidé rádi připisují, i když se pokaždé od něj jasně distancuji? Nikoliv: Jen Bůh, žádný člověk, může skutečně porovnat hodnotu náboženství jako takových. My máme před očima jen množství konkrétních realizací jednotlivých náboženství – a ty jsou skutečně velmi rozdílné.

Neexistují dobrá a špatná náboženství (alespoň pokud tím míníme ta náboženství, prověřená staletími, a ne nějaké pseudonáboženské sekty moderní doby).

Neexistují dobrá a špatná náboženství; existují jen dobří a špatní věřící (a nejvíce je těch, v nichž se zlo a dobro prolíná).

Existují jen příznivé nebo nepříznivé historické, politické a kulturní podmínky, za nichž se utvářejí konkrétní podoby náboženství.

Džihadismus jako radikální odnož wahhábismu vznikl za určitých dějinných podmínek jako deviantní karikatura islámu.

Samozřejmě i karikatura musí mít s originálem, který karikuje, něco společného. Slyšíme teď s oblibou citovat Rémi Bragua (historika a filozofa, kterého osobně znám), že islamismus nelze vydělovat z islámu.

Ano, souhlasím, stejně jako hony na čarodějnice, pogromy na židy a zločiny křižáků nelze vydělovat z křesťanství. Všechno souvisí se vším.

Ale jako nelze rozumně tvrdit, že hony na čarodějnice, pogromy na židy a zločiny křižáků tvoří podstatu křesťanství (i když bychom v Bibli samotné našli výroky, jimiž se tyto činy zdůvodňovaly), tak nelze seriózně tvrdit, že džihadismus (nábožensky zdůvodňovaný terorismus) tvoří podstatu islámu. Ano, v islámu (v Koránu samém i v tradicích islámu) jsou zneužitelné věty. V jednom rozhlasovém pořadu mi svérázná moderátorka (Barbora Tachecí) tvrdila, že je přece rozpor mezi tím, když tvrdím, že v islámu jsou zneužitelné věty, a zároveň to, že se nemáme bát islámu jako takového. Nebyla schopna pochopit, že není rozpor mezi tvrzením, že auta v rukou opilých nebo nedisciplinovaných řidičů jsou nebezpečná a zároveň že se nemáme bát aut jako takových nebo demonstrovat, že auta u nás nechceme.

Ne, nikdy bych si nedovolil tvrdit, že všechna náboženství jako taková mají stejnou hodnotu. Tento soud náleží Bohu a jeho soudu a to až v poslední den, ne dříve, neboť náboženství se v dějinách velmi proměňují.

Pro toho, kdo poznal a vyznal Ježíše Krista jako Pravdu, Cestu a Život, je toto poznání závazné, nemá důvod pro sebe hledat jiné dveře k Otci a jiným jiné dveře nabízet. Kdybych nevěřil, že křesťanství je cesta pravdy, svlékl bych tento ornát a odevzdal klíče od kostela: Nejsem schopen hlásat něco, o čem nejsem přesvědčen celou svou myslí, celým svým srdcem a celou svou silou.

Ano, věřím z celého srdce a celé mysli, že Kristus je Pravda, že křesťanství je pravdivé. Ale je rozdíl mezi slovy: „my máme pravdu“ a „jenom my máme pravdu“.

Kristus je pravda, ale my nejsme Kristus, my jsme jen učedníci a následovníci Krista, jsme na cestě pravdy, ale nikoliv v cíli. Ano, Kristus je dveře k Otci. Ale kdo je Kristus? Kristus v podobenství o Posledním soudu mluví o všech potřebných, chudých a pronásledovaných: To jsem já.

My jsme zdaleka ještě neodkryli plnou podobu Kristova „Já“. Kristus není jen s těmi, kdo mu říkají: Pane, Pane.

Kristus je s těmi, kdo plní vůli Boží, i když Krista neznají a nevyznávají.

Spásná síla Krista a Boží milosrdenství jsou větší, než my můžeme pochopit a stanovit, varujme se toho, vydávat se za ty, kdo mohou určit jejich hranice. Kristus je dveře – a my nemáme právo tyto dveře přivírat na základě svého lidského, neúplného, dějinně a kulturně podmíněného poznání.


K dnešnímu evangeliu: Ježíš nevyzývá k válce a rozdělení, k násilí; meč rozdělení, který přinesl a o němž mluví, nemá co dělat s železem a krví. Ježíš pouze zcela realisticky vidí, že jeho výzva k lásce nebude většinou přijata (pravda v náboženství, filozofii, vědě i umění zpravidla začíná jako vysmívaný a pronásledovaný názor menšiny, která se staví proti většinovému mínění). Ježíš vidí, že je opravdu „znamením, jemuž se bude odporovat“, jak o něm řekl prorok Simeon; ví, že názor na něj rozdělí společnost i rodiny, ano i do srdce jeho blízkých, i jeho vlastní matky (znovu citujme proroctví Simeonovo) vnikne meč bolesti. „Blahoslavení pronásledovaní, blahoslavení jste, když vás budou lidé tupit a říkat o vás všechno špatné“ – copak to není poslední z Ježíšových blahoslavenství z kázání na hoře?

Ano, Ježíšova slova o rozdělení, které přináší, jsou opět velmi aktuální. Jsou chvíle tříbení v církvi i ve společnosti.

Doba je zlá – a pozor na ty, kteří se chtějí přiživit na vzedmutých vlnách strachu, předsudků a nenávisti. Jsme ve válce, ale není to válka náboženská, říká papež František, velký prorok naší doby. Je třeba nesmírně pečlivě rozlišovat islám a džihadismus, i když džihadismus patří k islámu jako jeho karikatura a stín, podobně jako katolický fundamentalismus, plod strachu a neznalosti, patří ke křesťanství jako jeho ostudná, ale dnes i u nás velmi živá karikatura a temný stín křesťanství.

Minulý týden jsem od jednoho ze známých českých katolíků dostal titul „podržtaška papeže Františka“. Cením si ho snad ještě více než dosavadních titulů čestný prelát Jeho Svatosti a čestný doktor Oxfordské univerzity. Čestný podržtaška Jeho Svatosti – to zní hrdě! Zvláště když je známo, že papež si svou aktovku zásadně drží sám, ve svých rukou, na svém srdci.

V tašce papeže Františka jsou texty plné myšlenek, kterým je třeba naslouchat, promeditovat je, přivlastnit si je. Odvážně reformní myšlenky papeže Františka znamenají cenné povzbuzení, jasnou orientaci v této tak spletité době, protože vycházejí z hloubky modlitby a z životní moudrosti, z otevřené mysli a srdce toho, který skutečně miluje Boha i lidi.

Můj nový čestný titul je mi závazkem, aby tyto jiskry naděje nevyhasly ani v temnu, s nímž se setkáváme v naší společnosti a bohužel i v církvi. Nezhášejte je, prosím, promodlete je, promyslete, neste je dál. Amen.

(kázání je též k poslechu v audioarchivu farnosti)

Proslovy a kázání

17. listopadu 2017 Proslovy
POSELSTVÍ K 17. LISTOPADU
.
19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SVATÝ TOMÁŠ (Litomyš)
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

Myšlenka na den

Víra je nadějí na osvobození z nejtěžšího žaláře, do nějž může být člověk uvržen, z žaláře vlastního já, posedlostí sebou a bezvýchodným kroužením kolem sebe.