T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Proslovy

1. června 2007

CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“

Hnězdno červen 2007 - příspěvek do panelové diskuse na téma:

Člověk – cesta pro Evropu. Co máme dělat?

Dámy a pánové! Název této konference je víceznačný. V Evropě je jistě mnoho humanistů, kteří by řekli: člověk není cesta, člověk je cíl.

V jistém smyslu by větu, že „člověk je cesta“, podepsal Nietzsche: člověk je nic než přechod, je most k nadčlověku.

V jiném smyslu bychom myšlenku, že „člověk je nedokončený projekt“, našli u Teilharda de Chardin : dnešní lidstvo a dnešní křesťanství stojí podle něj před prahem dalšího vývoje, aby se více přiblížilo „bodu Omega“ , který je počátek i konec dějin lidstva i dějin celého kosmu. Teilhard byl bezesporu jedním z prvých proroků globalizace.

Proces sjednocení Evropy je součástí procesu globalizace, velké socio-kulturní revoluce, která v naší době vstoupila do nové, velmi intenzivní fáze.

Má-li Evropa obstát v hospodářské a politické soutěži, musí se sjednotit. Všechny pokusy brzdit tento vývoj anebo se mu stavět do cesty jsou odsouzeny k nezdaru a mohou jen škodit – nejvíce těm, kteří se o to pokoušejí.

Co můžeme dělat, je snažit se o to, humanizovat tento společný prostor, vytvářet z ekonomicko-administrativní konstrukce domov. Bezpečnost sjednocené Evropy není jen záležitostí vojenské techniky, nýbrž především kulturního dialogu: Evropa bude bezpečným domovem tehdy, když všichni, kteří do rodiny Evropy náležejí, budou mít svobodu uchovávat a rozvíjet svou vlastní identitu, své hodnoty a když budou mít zároveň vůli respektovat se navzájem a chápat odlišnost druhého spíše jako pramen možného obohacení než jako zdroj ohrožení. Co máme a můžeme dělat – my Evropané - ve chvíli, kdy se před našimi národy otvírá jedinečná možnost sjednotit se nikoliv z vůle nějakého diktátora, nýbrž svobodnou volbou občanů Evropy, je rozvíjet kulturu komunikace a sdílení hodnot.

Co máme a můžeme dělat jako evropští křesťané v této době?

Křesťanství nepochybně stojí před další „rekontextualizací“. Křesťanství několikrát během svých dějin vstupovalo do nového kulturního prostředí a pokaždé si překročení nového prahu

vyžádalo nové zásadní intelektuální a spirituální impulsy. Svatý Pavel stál při přechodu křesťanství z židovské sekty do podoby výzvy, určené celé tehdejší oikumene. Svatý Augustin psal De civitatae Dei v době pádu Říma a příchodu nových kmenů. Svatý Tomáš hledal ve své Summa contra gentiles bázi pro konfrontaci křesťanství s židovstvím a islámem, která probíhala v části tehdejší Evropy. Je otázka, zda pokus II. Vatikánského koncilu o „rekontextualizaci“ církve tváří v tvář sekulárnímu světu pozdní moderny a konfrontaci se světovými náboženstvími nepřišla trochu pozdě.

Jde vždy o úkol, vybrat – podle Ježíšových slov – „nova et vetera“, věci nové i staré. Jde také o to, nově promyslet a interpretovat vlastní tradici, to, co nám bylo svěřeno jako talent (hřivna), který nemá být zakopán, nýbrž zhodnocen.

Co můžeme dělat? To prvé, co mne napadá, je nově promyslet (a uvést do života) kulturní a politické důsledky toho, co vyznáváme, když recitujeme apoštolské vyznání víry. Mnoho křesťanů dnes odříkává vyznání víry tak, jako kdyby informovali Boha a bližní o svých náboženských názorech. Ale při vyznání víry nejde ani tak o naše „názory“ ( believes), jako o převzetí závazků.

Vyznávám-li jednoho Boha, beru na sebe závazek demytologizovat a desakralizovat všechny síly, které si v dnešním světě přivlastňují auru božské autority, odkazovat do patřičných mezí všechny, kdo by relativní hodnoty tohoto světa chtěli absolutizovat.

Věřím v Boha Otce - to znamená : zavazuji se přijímat všechny lidi jako své bratry a sestry, syny a dcery společného otce; chci relativizovat všechny hranice mezi lidmi a budu odmítat všechnu diskriminaci z důvodů národnosti, rasy, pohlaví či náboženství.

Věřím v Boha Stvořitele - tím říkám: zavazuji se chránit stvoření před ničivou mocí člověka.

Věřím v církev- to znamená: zavazuji se starat o to, aby církev byla – smím-li si vypůjčit výraz Petera Sloterdijka z jeho nedávné diskuse s kardinálem Kasperem – „institucí pro mírové využití náboženské energie“. Církev by měla nabídnout pozitivní alternativu, kontrastní zkušenost vůči tomu, co se dělo v minulosti a s čím se v různých částech světa setkáváme dnes: vůči „zneužívání náboženské energie“, vůči spojování náboženství s násilím, nacionalismem, politickou mocí. Zde platí slova Ježíšova: „U vás ať tomu tak není!“

Dnešní svět ohrožuje na jedné straně náboženský a nacionální fundamentalismus, na druhé straně podobně intolerantní radikální sekularismus, který ve jménu „politické korektnosti“ chce vytěsnit náboženství z veřejného prostoru a vnutit společnosti svá vlastní pravidla.

Co můžeme dělat? Usilovat o skutečně svobodnou a pluralistickou společnost, o otevřený veřejný prostor pro diskusi o zásadních otázkách, v níž bude křesťanství přítomno jako věrohodný a kompetentní partner. Idea „nové aliance víry a rozumu“, která ležela na srdci Janu Pavlu II. a která se zdá být „leitmotivem“ pontifikátu Benedikta XVI., se mi zdá opravdu velmi nosná a důležitá. Musí jít ovšem opravdu o novou alianci, která na rozdíl od té staré, založené na klasické metafyzice, nesmí nikdy sklouznout do podoby statické ideologie, nýbrž si musí zachovat tvar dynamického dialogu mezi vírou a rozumem.

Jsme „communio viatorum“, společenství poutníků. Kdybychom se nostalgicky ohlíželi zpátky, stihl by nás osud Lotovy ženy, stali bychom se solnými sloupy, nikoliv solí země. Kdybychom se dívali jen na sebe samé, začali bychom tonout v moři strachu, jako apoštol Petr, když se přestal dívat s důvěrou na Krista. Kdybychom se dívali jen nahoru do nebe, jako apoštolové po Kristově nanebevstoupení, i my bychom zasloužili výtku, kterou slyšeli oni: Muži galilejští, co tu stojíte, hledíce do nebe? Nemáme hledat Krista mezi mrtvými, ani jen kdesi za horizontem našeho světa.

On chce být přítomen ve světě – po všechny dny, v každé době – také skrze naši víru, naději a lásku. Pokud toto svědectví nabídneme Evropě dneška, stačí jen dodat: všichni jsou pozváni, ale nikdo není nucen.

Proslovy a kázání

17. listopadu 2017 Proslovy
POSELSTVÍ K 17. LISTOPADU
.
19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SVATÝ TOMÁŠ (Litomyš)
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

Myšlenka na den

Víra je nadějí na osvobození z nejtěžšího žaláře, do nějž může být člověk uvržen, z žaláře vlastního já, posedlostí sebou a bezvýchodným kroužením kolem sebe.