Drahá mámo Zdenko, milý Pavlíku, milá Aničko, chtěl bych v této smutné chvíli oslovit nejprve Vás. Ne Vaše těla, která tu leží v rakvích před námi. Chtěl bych oslovit Vás - a to onou trojjedinou cestou, která zůstává schůdná i nyní, když nás oddělila vysoká a chladná zeď smrti. Zůstávají naděje, víra a láska - ty tvoří cestu, která nás spojuje. Nad nimi smrt žádnou moc nemá. Až přejde čas, až všechna bolest přebolí, až i mnohé vzpomínky vyblednou, tato cesta nezaroste ani se nezavře. Kdykoliv po ní půjdeme, ani smrt se nám nemůže postavit do cesty. Zůstáváte s námi ve společenství víry, kterou jsme na tomto místě tolikrát společně vyznávali, jste s námi v síle naděje, o kterou se dnes opíráme, aby nás nepřemohla bolest a zoufalství, budete stále s námi v lásce, o níž je psáno, že je silnější než smrt. A proto Vás smím oslovit i v tuto chvíli i přes zeď smrti a pokusit se vyjádřit, co cítíme v tuto chvíli.
Možná se při úderu události, která Vás vzala z dotyku našich smyslů, zachvěla naše víra. Teď znovu hledáme Boží tvář, která jakoby se skryla v té bolestné hodině Vašeho náhlého odchodu. To, co znáte a vidíte vy, kteří jste prošli oponou časnosti, my zde můžeme přijímat jen ve víře. Jestliže se naše víra opírala o dětskou představu Velkého Režiséra světa bez stínů a utrpení, pak ji tváří v tvář této události musíme odložit a stát se dospělými. Tento svět není bezchybným rájem, plně ovládaným z božského velínu. Je to místo, v němž se radost prolíná s bolestí, ctnost s vinou, světlo s temnotou, kde jsou stopy božské krásy, ale i tajemství, před nimiž nám nezbývá než zakrýt si ústa, jak to učinil na konci svého sporu s Bohem trpící spravedlivý Job. Víra Bible nám říká, že svět je tragicky vychýlen z rajské rovnováhy a Boží přítomnost v něm není tak zřejmá, jako bylo tehdy, když se Bůh procházel s Adamem po ráji jako přítel s přítelem.
V biblickém příběhu víry jsou popsány chvíle, kdy Bůh skrývá svou tvář, kdy jeho děti kráčí temnotou, ba kdy s ním vstupují do sporu a zápasu. Je tam popsána cesta, kterou se Bůh nejvíc přiblížil člověku a sjednotil se s ním, cesta Ježíše Nazaretského, Syna Božího. A tato cesta se nevyhýbá temným stránkám lidského údělu, vede úzkostí Getsemane a bolestí kříže, prochází branou lidské smrti. A přece nejdůležitějším poselstvím Bible je ujištění, že smrt nemá a nemůže mít poslední slovo. Opřen o tuto naději se ptá apoštol Pavel: Smrti, kde je tvé vítězství? Kde je tvůj osten?
V této chvíli ještě cítíme osten smrti, bolí nás v hloubi srdce. Kdybychom se nedovedli modlit, naše bolest by ve své nevýslovnosti byla ještě mnohem těžší. V modlitbě vyslovujeme naši bolest, nestydíme se za svůj smutek a své slzy. I náš Pán plakal na hrobě svého přítele Lazara, i když si byl jist tím, že Lazara vyrve z náručí smrti. V modlitbě ale vyslovujeme i naši naději. Oslovujeme s důvěrou toho, který má klíč od života i smrti. Oslovujeme toho, který jediný zná odpověď na naše bolestná Proč, na která my odpovědět nedokážeme. Oslovujeme toho, který je blízký všem, kdo mají zraněná srdce. Oslovujeme toho, který jediný může zcela zrelativizovat smrt, neboť před ním a v něm všechno všechno žije. On setře každou slzu z očí.On posílá útěšné slovo do srdce i hojivý čas, on je Láskou, v níž milujeme své blízké a smrt není důvodem, abychom v této lásce ustali. On nás ujistil, že z jeho lásky nevypadne nikdo, kdo se k ní sám neobrátí zády. Nikdo nevypadne z jeho ruky.
Je-li dnešek rozloučením s našimi drahými, pak jen potud, že je nenecháváme někde v minulosti ani jen v nejisté sféře naší věkem blednoucí paměti; odevzdáme je do Boží ruky s nadějí na shledání, až se naplní čas.
Drahý táto Oto, jsme s Tebou v těchto těžkých dnech. Díky za svědectví Tvé víry, ano i za to, že jsi neponechal těla svých nejbližších funebráckému průmyslu, ale přinesl je sem do domu modlitby. Zde není hodina rozloučení obtěžkána hořkostí beznaděje, zde se proměňuje ve slavnost díkuvzdání za všechno, co bylo v životech těchto našich blízkých krásné a dobré a také v čas smíření toho, co má být v jejich náhle ukončených životech i našich vztazích s nimi ještě smířeno, odpuštěno a uzdraveno. Liturgie jmenuje trojí rys místa, do něhož doprovázíme Zdenku a obě děti: je to místo občerstvení, světla a míru. Kéž světlo a mír přemohou nyní všechen náš smutek, abychom mohli opravdově slavit eucharistii - to jest: dobrořečení a díkůvzdání. Amen.
