T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Kázání

6. února 2022

TRADIČNÍ ZPOVĚĎ NEBO DUCHOVNÍ DOPROVÁZENÍ? – 5. NEDĚLE V MEZIDOBÍ

Řada farních, řeholních i jiných křesťanských společenství u nás utvořila „synodní kroužky“ v odpovědi na výzvu papeže Františka k hluboké reformě církve, k společné cestě hledání praktických odpovědí na Boží výzvy, obsažené ve znameních doby. Společné diskuse, provázené modlitbou, nesmějí skončit vyplněním dotazníků, které farnostem zaslaly diecézní úřady – už proto, že otázky a témata v těch dotaznících se většinou značně míjejí s životem a problémy křesťanů v našich zemích. Synodální cesta je dlouhodobý úkol, který postupně vyústí buď v příští reformní koncil, nebo v sérii plenárních synod na všech úrovních, které podobně jako např. reformní tridentský koncil přinesou i nezbytné inovace v oblasti doktrinální a disciplinární. Takové změny, jak správně upozornil novoroční pastýřský list kardinála Duky, nelze očekávat v rozpětí několika měsíců; je však nutné je zodpovědně promýšlet a připravovat už nyní.

Jedna oblast, která aktuálně vyžaduje reformu, je praxe pokání. V řadě zemí svátost smíření prakticky odumřela a i u nás mají mnozí věřící (ale i věřící kněží) s touto svátostí těžké problémy.

K úvahám o obnově praxe pokání mne inspirovala i tři biblická čtení v liturgii páté neděle v mezidobí; všechna hovoří o povolání. Ve všech třech případech povolaní lidé nereagují hrdostí na své vyvolení, nýbrž prožitkem své nehodnosti, nepatřičnosti, hříšnosti. Dar vyvolení je vede k pokoře, nikoliv k pýše. Pavel vyznává svou nehodnost, protože v minulosti křesťany pronásledoval; prorok Izaiáš se brání tím, že má nečisté rty, neboť bydlí mezi lidmi nečistých rtů, a Petr nic nevysvětluje ani nezdůvodňuje, pouze prosí: Pane, odejdi ode mne, neboť jsem člověk hříšný. Pán si však nevybírá dokonalé a bezchybné. Bůh si libuje v paradoxech, má jiná měřítka než my lidé. Pavla ujišťuje: stačí ti moje milost, protože Boží síla se tím zřejměji projevuje v lidské slabosti.

Všichni jsme povoláni

Když uvažujeme o Božím povolání a vyvolení, neomezujme se jen na „mimořádná“ povolání. Nebojme se si přiznat, že i my jsme Boží vyvolení. Každý z nás – nejen z nás křesťanů, nýbrž každý z lidí – je Bohem vyvolený. Každého člověka si Bůh povolal a vyvolil k životu, a to k jedinečnému, nezaměnitelnému životu.

První krok vyvolení spočívá v tom, že se člověk narodil a žije. Originalita jeho povolání je pak dána tím, že se narodil v určité době, v určitém prostředí a s určitou vnitřní výbavou. A smysl jeho života je v tom, aby svá obdarování rozpoznal a maximálně rozvinul a tím odpověděl na potřeby a výzvy doby a prostředí, v němž žije.
Nemá žádný smysl se porovnávat s druhými. Každému bylo dáno přesně tolik, kolik ke svému životnímu úkolu potřebuje – a každý bude jednou souzen podle toho, jak ten úkol naplnil. „Komu bylo více dáno, od toho bude více požadováno,“ říká jasně Bible. Čím větší obdarování, tím těžší úkol, tím větší odpovědnost.

Jsme-li křesťané, pak vezměme vážně další z aspektů našeho povolání: byli jsme povoláni ke křesťanskému způsobu života. Byli jsme povoláni jako ti prostí galilejští rybáři nebo jako učený farizej Šavel – následovat Krista jako jeho učedníci.

K tomu je třeba dodat hned dvojí:
1) Tím samým nejsme o nic lepší než ti, kterým se toto specifické povolání nedostalo a které Bůh oslovuje jinak.
2) Existují – jak víme z dějin církve – statisíce různých způsobů, jak být křesťany, jak následovat Krista – vždy v určité době a určitém prostředí.

Každý z nás musí najít to své. Bůh chce originály, ne kopie. Povolání Boží je intimní oslovení, kterému se učíme rozumět v modlitebním dialogu, i když k němu můžeme čerpat podněty z různých událostí v našem životě, ze setkání a rozhovorů s lidmi nebo z četby (a nemusí to být nutně jen četba zbožných knih). Důležitou známkou pravosti povolání je to, že nás vede k zdráhání a vědomí nehodnosti, k pokoře. Bůh nemůže pracovat s pyšnými, protože pýcha oslepuje, ohlušuje a ohlupuje lidi, činí je necitlivými pro Boží volání. Možná se mnoho povolání ke křesťanství (to znamená především povolání k praxi lásky, ke službě druhým) obtížněji rozvíjí v dobách a v prostředích, které jsou proniknuty lidskou pýchou a sebestředností: to myslím platí i o naší současné civilizaci.

Jak může být člověk vůbec vinen?

Na počátku každé bohoslužby jsme vyzváni ke zpytování svědomí a vyznání hříchů a slabostí; církev nám rovněž nabízí svátost pokání. Pokorné sebepoznání totiž otvírá srdce a svědomí člověka pro Boží hlas.

Ty oba způsoby vyznání hříchů – na počátku a mše a ve svátosti smíření – se staly pro mnohé nesrozumitelnými a neschůdnými – patrně hlavně proto, že se také vinou určité teologie a náboženské výchovy naprosto zkreslil pojem hříchu. Když dnes čtu ona „zpovědní zrcadla“ se seznamem hříchů, opatřených výstražnými hvězdičkami, aby se zdůraznily těžké hříchy (zpravidla ty, které se týkají sexuality) – ta zpovědní zrcadla, podle nichž i já jsem se léta zpovídal – nedivím se, že se v těchto „zrcadlech“ už dnes lidé nepoznávají, nevidí tam svou tvář, pravdu o svém životě. V některých případech tyto sondy do života „cedí komára a přehlíží velblouda“ (řečeno slovy Bible). Obsesivně neurotické fixace na detaily sexuální nekázně často zakrývaly skutečně závažné chyby v existenciálním zaměření života, jako je například sobectví a sebestřednost či marnění času a energie.

Ano, rozumím tomu, proč v řadě zemí svátost smíření prakticky zanikla. Když se dnes setkávám při svátosti smíření s lidmi, naučenými ve chvilce před mší odříkat stereotypní seznam banalit, musím je přerušit: Promiňte, ale tohle už mohu sám doříkat za vás. Ale co z toho považujte opravdu za důležité, za to, co vás odděluje od Boha? Jak to souvisí s tím, čím reálně žijete, s tím, o co vám v životě jde, s tím, na čem stavíte svou víru a svůj duchovní život? V řadě jazyků výraz „hřích“ znamená dluh. Ptejme se, co dlužíme svému povolání a vyvolení.

Dříve, než jsem se dostal k dílům současné morální teologie – knihám autorů, jako byl např. Bernard Häring, který si ještě i po koncilu od určitých církevních autorit vytrpěl své – a k moudrým a zkušeným zpovědníkům, jako byli v naší době třeba pater Reinsberg, Bonaventura Bouše nebo Mons. Hermach – jsem prožil velký obrat v chápání hříchu při četbě jedné důležité a nesnadné knihy. Byl to Kafkův román Proces. Za klíčové místo v něm pokládám kapitolu Ve velechrámu a odpověď Josefa K. knězi: „Jak by člověk mohl být vůbec vinen? Všichni zde jsme přece lidé, jeden jako druhý.“

Tahle věta mi přinesla odpověď na nesnadnou otázku po smyslu tohoto pozoruhodného a mnohoznačného díla a odpověď na otázku, v čem spočívá vina Josefa K. – a vina člověka naší doby. Dnešní poznání biologických, genetických, kulturních a sociálních podmíněností lidského chování nám nabízí houštinu výmluv, jimiž můžeme zakrýt svou svobodu – a tudíž také svou odpovědnost. Vše můžeme vysvětlit, zdůvodnit a omluvit působením řady víceméně vnějších a málo ovlivnitelných okolností. „Jsme jeden jako druhý“ – ale možná právě to je naše veliká vina. Možná právě konformita a povrchnost života – to, že žijeme, jak se žije, jak je nám to určeno zvenku – je vinou, patrně těžší než mnohé z toho, co lidé šeptali či snad dosud šeptají v šeru zpovědnic.

Naše jedinečné já, k němuž nás Bůh povolává, se pak mění v neosobní „ono“, „ono se“ – tak se to přece dělá, tak se to říká, tak se dnes žije, to přece dělá „každý“. Onen neurčitý, neosobní každý, „ono se“ – das man, man lebt, man spricht – je podle filozofa Martina Heideggera charakteristikou neautentického života, života na povrchu.

Obrácení – které od nás vyžaduje Ježíš – není pouhé „polepšení“, nýbrž právě procitnutí a odvrácení od povrchního, neautentického života. Bůh nás nebude soudit podle oněch seznamů hříchů a pseudohříchů, nýbrž podle autenticity, pravdivosti či nepravdivosti našeho života, podle věrnosti našemu osobnímu povolání – podle toho, zda jsme se dost pečlivě ptali, proč nás Bůh poslal na svět, a snažili se tento nezaměnitelný úkol splnit.

Seznamy hříchů nebo duchovní doprovázení?

Možná není třeba naříkat nad tím, že mnohé zpovědnice osiřely. Patrně ona klasická – a přiznejme si, v mnoha případech zcela jalová – tradiční podoba zpovědí bude dále zanikat. Nemálo křesťanů přece ví, nebo alespoň tuší, že to, co je odděluje od Boha, jsou mnohem hlubší a zároveň subtilnější skutečnosti, než je to, co vyčíslují tradiční „zpovědní zrcadla“ – seznamy hříchů, na nichž jsou ty „smrtelné“ označeny hvězdičkou.

Během třiačtyřiceti let své kněžské služby jsem vyslechl desetitisíce zpovědí. Po mnoho let nabízíme v naší farnosti kromě svátosti pokání také duchovní rozhovory, které jsou obvykle delší a hlubší, než to dovoluje běžná podoba svátosti, a týkají se širšího kontextu života. Věřím v sílu milosti, kterou nabízí svátost smíření, avšak obávám se, že tuto sílu oslabuje přílišné spoléhání na „opus operatum“ svátosti, odtržené od dialogického pohledu na celý životní kontext věřícího, na jeho cestu zrání, kterou je možné vnímat jen v rámci dlouhodobého doprovázení.

Ano, to, co je velmi potřeba a co právem bude od služby církve stále více očekáváno a požadováno, bude kvalifikované, trpělivé a opravdu uzdravující duchovní doprovázení. Nikoliv „vedení“: žádné řízení zvnějšku a nahrazování vlastního svědomí a vlastní odpovědnosti člověka. Je třeba doprovázení – s porozuměním a respektem ke svobodě a odpovědnosti každého, povzbuzení a podpora na cestě k zralosti a odpovědnosti. Je třeba kvalifikované asistence při tomto největším úkolu duchovního života – umění rozeznávání, rozeznávání Boží vůle, rozeznávání Božího hlasu od projekcí našich přání a strachů a rozeznávání svého specifického povolání. Role zpovědníka jako soudce, který s pohledem do kodexu církevního práva nebo manuálů morální teologie uděluje příkazy a zákazy, patří do minulosti. „Zpovědnice není mučírna, nýbrž součást polní nemocnice, obvazující a léčící rány,“ říká opakovaně papež František.

Člověk musí nakonec udělat svá rozhodnutí sám a nést za ně odpovědnost, avšak na křižovatkách rozhodování by neměl být sám: správná rozhodnutí zrají v dialogu. K praxi empatického, dialogického doprovázení, která je velmi potřebná a bude žádaná, by měla církev především vychovávat ty, kteří budou pověřeni pastorační službou. K službě duchovního doprovázení je třeba duchovních lidí, což ovšem zdaleka neznamená jen lidí s kněžským svěcením. K duchovnímu doprovázení není bezpodmínečně nutné kněžské svěcení, i když spojení kněžské svátostné služby s uměním duchovního doprovázení je velmi žádoucí – avšak charismata lidí jsou různá. Budeme potřebovat mnoho vhodných, teologicky i psychologicky kvalifikovaných lidí, kteří mohou do své pastorační služby vložit také mnoho i ze své vlastní manželské a rodičovské zkušenosti a zkušeností i ze svých profesí v necírkevním prostředí. Vzpomeňme na vzpomínky svatého papeže Jana Pavla II., jak ho léta duchovně doprovázel a formoval laik – a takových případů je mnoho.

Nemám vůbec na mysli nahrazení pastorace psychoterapií – věnoval jsem se oběma oborům a mohu vidět jejich podobnosti i rozdíly. Jistě, ten, kdo působí v pastoraci, by kromě teologického vzdělání měl mít určité vzdělání a praxi též v oblasti psychoterapie, přinejmenším natolik, aby dokázal rozeznat, které problémy už nespadají do jeho kompetence a kde je nutné odkázat na psychoterapii. Avšak duchovní doprovázení je víc než překonávání psychických obtíží nebo podpora osobního růstu.

Je třeba lidí, kteří budou umět rozvíjet podpůrnou a terapeutickou moc víry, svátostí a modlitby, duchovního života a podpory zdravých věřících společenství. Potřeštěné formy „zázračných uzdravování“, s nimiž se setkáváme v mnohých tzv. charismatických či letničních uskupeních sektářského typu, jsou jen patologické odpovědi na správně vycítěnou aktuální potřebu: Je třeba rozvinout léčivou moc víry a věřícího společenství. To se zpravidla neděje efektními rituály, zneužívajícími náboženská gesta k psychické manipulaci. Spíše jde o trpělivé naslouchání a tiché hledání v modlitbě.

To je naléhavé zejména v době, kdy strach a nejistoty vedou lidi k populistům, náboženským fundamentalistům, pověrám a k lehkověrnosti. V době mnoha nejrůznějších nabídek je třeba rozvinout umění duchovního rozlišování, kulturu kontemplativní modlitby a kontemplativního vztahu k životu. V době mnoha patologických náboženských i politických sekt, kde se lidé vzájemně utvrzují ve strachu a nenávisti vůči druhým, je třeba opatrovat místa usebrání a školy křesťanské moudrosti a zralosti.

Je třeba si vzájemně trpělivě naslouchat a společně naslouchat Bohu – opakovaně zdůrazňuje papež František v souvislosti se synodální reformou. Všichni jsme povolaní – vyvolení k svobodě, k pravdivému, šťastnému, autentickému životu ve vztazích lásky, ke službě druhým. Snažme se porozumět svému specifickému povolání a krok za krokem je naplňovat.

Proslovy a kázání

12. března 2022 Proslovy
COMENIUSPRIJS - PŘEVZENÍ KOMENSKÉHO CENY (NAARDEN)
.
23. listopadu 2019 Proslovy
PŘEVZETÍ MEDAILE SV. JIŘÍ (KRAKOW)
.
11. června 2019 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM MANIFESTACÍ ZA SVOBODU A DEMOKRACII
.
4. května 2019 Proslovy
KŘESŤANÉ V SRDCI EVROPY (Evropská pouť, Mariazell)
.
18. ledna 2019 Proslovy
ZAHÁJENÍ VÝSTAVY „SÍLA ČINU“ – KAMPA MUSEUM
.
17. listopadu 2018 Proslovy
VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ - XI. 2018
.
1. července 2018 Proslovy
RŮŽOVÝ PALOUČEK 2018
.
10. března 2018 Proslovy
K VÝROČÍ JANA MASARYKA
.
9. března 2018 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM DEMONSTRACE PŘED VELVYSLANECTVÍM SR
.
17. listopadu 2017 Proslovy
POSELSTVÍ K 17. LISTOPADU
.
19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
14. dubna 2022 Kázání
ÚDOLÍM STÍNŮ K ODVAZE DŮVĚŘOVAT (Poslední večeře Páně)
.
13. února 2022 Kázání
BLAHOSLAVENSTVÍ – 6. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
6. února 2022 Kázání
TRADIČNÍ ZPOVĚĎ NEBO DUCHOVNÍ DOPROVÁZENÍ? – 5. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
30. ledna 2022 Kázání
CESTA K DOSPĚLOSTI VÍRY – 4. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
25. října 2020 Kázání
NEJVĚTŠÍ PŘIKÁZÁNÍ - 30. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. října 2020 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ - 29. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
12. července 2020 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2020
.
24. května 2020 Kázání
NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ - 7. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
17. května 2020 Kázání
TŘETÍ OSOBA TROJICE - 6. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
10. května 2020 Kázání
GLOBALIZACE JAKO BOŽÍ VÝZVA - 5. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
3. května 2020 Kázání
NEDĚLE DOBRÉHO PASTÝŘE - 4. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
26. dubna 2020 Kázání
CESTA DO EMAUZ - 3. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
19. dubna 2020 Kázání
DOTKNI SE RAN - BÍLÁ NEDĚLE 2020
.
12. dubna 2020 Kázání
NEDĚLE VELIKONOČNÍ 2020 (ČRo VLTAVA)
.
12. dubna 2020 Kázání
NEDĚLE VELIKONOČNÍ 2020
.
11. dubna 2020 Kázání
BÍLÁ SOBOTA 2020
.
10. dubna 2020 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2020
.
9. dubna 2020 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK 2020
.
5. dubna 2020 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2020
.
2. dubna 2020 Kázání
CO JE DŮLEŽITÉ, JE OČÍM NEVIDITELNÉ (Pandemie jako spirituální úkol)
.
8. září 2019 Kázání
NÁSLEDOVÁNÍ (23. neděle v mezidobí - Lk 14,25)
.
1. září 2019 Kázání
POKORA, POKORA, POKORA (22. neděle v mezidobí - Lk 14,7)
.
25. srpna 2019 Kázání
JE MÁLO TĚCH, KDO BUDOU SPASENI? (21. neděle v mezidobí - Lk 13,22)
.
18. srpna 2019 Kázání
ROZDĚLENÍ (20. neděle v mezidobí - Lk 12,49)
.
30. června 2019 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2019: POVOLÁNÍ KE SVOBODĚ
.
12. května 2019 Kázání
NEDĚLE DOBRÉHO PASTÝŘE
.
25. prosince 2018 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ
.
18. listopadu 2018 Kázání
O PRAVÝCH A FALEŠNÝCH PROROCÍCH
.
29. července 2018 Kázání
BYL JSEM UPRCHLÍK, A NEUJALI JSTE SE MNE...
.
5. července 2018 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2018: SVÁTEK CYRILA A METODĚJE
.
3. června 2018 Kázání
PODĚKOVÁNÍ ZA 70 LET ŽIVOTA
.
31. března 2018 Kázání
VELKÁ NOC 2018
.
30. března 2018 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2018
.
29. března 2018 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2018
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2016: SVATÝ TOMÁŠ
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

ČKA: Project Templeton
e-mail: projekt.templeton@gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

člen expertní rady Gymnázium Paměti národa

vicepresident
Council for Research ...

Myšlenka na den

Respektujme různost cest a stanovisek, avšak nezůstávejme u konstatování této rozdílnosti. Právě v dialogu, v konfrontaci různých stanovisek a duchovních zkušeností, se snažme společně překročit horizont toho, co jsme již poznali a nechme víc zazářit „světlo pravdy“ – byť jsme si vědomi, že na této zemi a uvnitř dějin nebudeme schopni toto světlo úplně poznat a cele obsáhnout, že se nikdy nemůžeme stát „majiteli pravdy“.