T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Kázání

3. července 2016

SVATÝ TOMÁŠ (Litomyš)

Dnes je svátek apoštola Tomáše, nevěřícího Tomáše, o němž učitel církve sv. papež Řehoř Veliký napsal, že nevíra Tomášova nám pomohla více než víra všech ostatních učedníků.
Apoštola Tomáše Ježíš sám blahoslavil za jeho víru, zrozenou z nevíry a pročištěnou pochybnostmi a skepsí. Víra, která prošla nocí těžké pochybnosti, stínu kříže, byla možná hlubší a zralejší než rychlá a emocionální reakce okamžitého uvěření. Z Tomášovy vpravdě velikonoční víry, prošlé smrtí a vzkříšením, vzešla věta, která se stala jedním z pilířů křesťanského vyznání: Můj Pán a můj Bůh! Nikde jinde v evangeliích nenajdeme o Kristu takové přímé tvrzení.
Vyznání, že Ježíš je nejen pravý člověk, ale že se skrze něho a s ním a v něm setkáváme s pravým Bohem, můžeme snadno k nepochopitelnosti zkreslit, když je zcela odtrhneme od situace, v níž bylo řečeno: od Tomášova pohledu na Ježíšovy rány.
V Ježíšovi se nám neukazuje nějaký abstraktní pohanský bůh řecké metafyziky, neměnné, nad-dějinné, nepohnutelné božstvo, nýbrž ten, který nese rány, naše rány, rány světa.
A toho Boha, který se ukázal v Kristu, poznáme nejjistěji v pohledu na rány světa, našeho, současného světa, na lidi trpící, chudé, bez domova, na lidi společensky vyloučené a duchovně vykořeněné, odmítané farizeji, kteří mají monopol na pravdu, moc, morálku i náboženství. Když máme takovou potíž nalézt Boha, tam ho hledejme, tam ho najdeme – tam na nás čeká a tam nás překvapí. Nezastírejme si oči před ranami světa, nechme jimi promluvit Boha do svého svědomí a svědomí druhých. Jak je možné, že lidé, kteří mluví obecně a bez rozlišení o všech uprchlících v našem světě jako o sběři či řízené invazi nepřátel, mohou pak s klidným svědomím přistupovat ke stolu Kristovu – a ještě pak úzkostlivě u druhých kontrolovat kritéria, komu je a komu není určen „chléb poutníků“ (panis viatorum)?
Bůh přichází v potřebných a nejen v těch „našich“. To je ono pohoršlivé jádro kázání rabína z Nazaretu, jak ho dnes připomíná a káže papež František. Církev nemá být ozdobou moci tohoto světa (svět je mi ukřižován a já světu – slyšeli jsme od svatého Pavla), nýbrž „polní nemocnicí“ na hojení ran, a zvláště těch, které se ve světských nemocnicích neléčí, na které svět nezná léky. A jaká je ta víra, o níž Ježíš opakovaně svědčí, že nemocného vyléčila?
Věřím, že je to právě ta Tomášova víra, která neuvěří tak lehce, která se vystaví skepsi a pochybnosti, ale která se také dovede dívat na výzvu ran. Možná, že právě ateistická doba a ateistická země jsou pro ni tou nejúrodnější půdou.

Když Ježíš blahoslavil Tomášovu víru, vzkříšenou až při pohledu na jeho rány, blahoslavil ty, kteří uvěřili, ačkoliv neviděli – tedy i nás. Víra je odvaha vkročit do oblaku tajemství, do říše neviděného, nevyslovitelného a nepředstavitelného – do „království Božího“.
Kdo zůstává jen v rámci toho, co může vidět, ohmatat, zvážit, spočítat a dokázat, toho, co už bylo a co nyní jest, pomalu degeneruje. Člověk k plnému rozvinutí své existence potřebuje dýchat vzduch toho, co přijde – ducha Božího království, ducha svobody, lásky, milosrdenství – ducha, kterého Ježíš stále uděluje svým skutečným následovníkům, svobodně, velkoryse, i za hranicemi své církve, často i v skrytosti a anonymitě.
Apoštol Tomáš je patronem víry, která je odvážná, avšak není zbrklá, povrchní a lehkověrná, ví, že i pochybnost, skepse a zdrženlivost úsudku víru pročišťují a že idealistické a emocionální náboženství krasoduchů je třeba uzemnit a prověřit v setkání s ranami světa.

„Nosím Kristovy rány na svém těle,“ napsal apoštol Pavel. Nevíme, o čem mluvil. Měl snad na těle stigmata, ony fyzické projevy vnitřního ztotožnění s Ukřižovaným, jako později svatý František a mnoho dalších světců? Byly to stopy po kamenování a bičování, jako když Jan Pavel II. ukázal kardinálu Tomáškovi po atentátu své obvázané ruce a řekl „jsem stigmatizován“? Bylo onou stigmatizací to vyloučení ze synagogy, podobně jako mnozí věrní Kristovi následovníci zakoušeli podobnou stigmatizaci ze strany církevního prostředí své doby? Mínil Pavel oněmi ranami ten tajemný osten v těle, od něhož ho Pán přes vroucí prosby nevysvobodil, aby se Boží síla o to více ukázala v lidské slabosti? Nebo to bylo ještě něco jiného? Nevíme. Vypověděl však mnoho podstatného k teologii ran.

Slíbil jsem, že v této úvaze navážu na cyklus nočních úvah litomyšlských duchovních několika církví u příležitosti nejen koncertů Smetanovy Litomyšle, ale i podmanivé expozice v kryptě toho chrámu. Když jsem poprvé sestupoval do krypty, vytanula mi v mysli slova, která tak fascinovala Goethova Fausta: Dolů k matkám! Jak podivně to zní!
A vskutku: perlou té expozice je socha – patrně vůbec nejstarší socha na našem území – té, kterou křesťané od starověku nazývali Matkou Boží. Ta socha, jak se nám uchovala, je jedna zející rána: Matka s uťatou tváří.
Ta tvář byla zřejmě uťata záměrně v době náboženských válek. Zohavené mariánské ikony pak byly někdy neseny v čele vojsk křesťanů, kteří zapomněli Ježíšův zákaz odplaty a násilí. To je to první, k čemu nás ona socha v podzemí pod námi vyzývá: Myslete na oběti nábožensky motivovaného násilí v dávné minulosti i v našich dnech. Už nikdy nedopusťme spojování víry s násilím a s nenávistí vůči druhým, jinak věřícím. Jeden je váš Otec, vy všichni jste bratři. Papež František výslovně připomněl tuto větu v letošním setkání s představiteli muslimů v Africe.
Tento východočeský kraj byl v minulosti také dějištěm nevraživosti a intolerance mezi křesťany – připomínáme si to každoročně na Růžovém paloučku. Proto je zcela jistě Boží vůlí, že právě v tomto městě po dlouhou dobu kvete požehnaná a plodná ekumenická spolupráce. Když na nedávném ekumenickém setkání dostal papež František otázku, co dělat, když těsnější ekumenické spolupráci dosud překážejí nejrůznější církevní nařízení, papež odpověděl: Mějte odvahu to zkoušet!

Socha Panny Marie je zde vystavena tak, že uťatou tvář zakrývá závoj z kovu, který tvoří zrcadlo. V jistém okamžiku přiblížení ta socha tak nese vaši tvář.
Podívej se na sebe, do svého srdce, do svého svědomí – vyzývá nás v jistém okamžiku eucharistická bohoslužba. Než budeš z toho chleba jíst a z toho kalicha pít, zkoumej sám sebe, píše Pavel. Kající sebezkoumání může někdy bolet. Právě proto je dobré si uvědomit, že zrcadlo nám nastavuje Matka, nese je místo své tváře, nese je – a tedy nese i nás, zrcadlené, na svém mateřském srdci. Možná někomu výchova zošklivila Boha v podobě přísně dozírajícího a trestajícího Otce. Avšak je něco, co by nedokázalo pochopit mateřské srdce? Mysleme na to – a nejen před touto sochou a nejen v letošním Svatém roce milosrdenství.
Matčina tvář je zastřena, aby nic nerozptylovalo pohled na dítě na jejím klíně. Možná barbarská rána utětí tváře v těch dávných válkách nemusela znamenat nenávist k Matce, jako spíš obavu z toho, aby tehdy opravdu přebujelý mariánský kult nezastíral centrální místo Krista v křesťanství. Dnes však úcta k Ježíšově matce, která byla drahá nejen společným otcům nerozdělené církve, ale i Husovi a Lutherovi, neznamená nebezpečí kultu náhradní bohyně, nýbrž vyjadřuje právě Marii, která celoživotně poukazuje ke Kristu, jako to činila v Káni Galilejské: Udělejte, co Vám řekne! Musíš být Marií a Boha zrodit v sobě, zpíval mystický básník Angelus Silesius. Křesťan má být jako matka, ustupující zcela do pozadí, aby vynikl syn, kterého nese. Jak to řekl Jan Předchůdce: On musí růst, já pak menšiti se.
Ve středověku byly na portálech katedrál dvě ženské postavy: žena se zakrytou tváří, symbolizující synagogu, židovskou zaslepenost a naproti triumfující paní církev. V kajícím pohledu do dějin bychom někdy měli ukázat i roušku na tváři církve, naši zaslepenost, která tolik zlého způsobila – ano, také právě Židům.
Matka se zakrytou tváří je obrazem církve, která se zbavuje vší vnějškovosti, aby skutečně odkrývala a nezakrývala Krista. Tak jak to učil František středověku i František naší doby.
A když uděláme dole v kryptě další krok k soše, nevidíme už v kovovém závoji svou tvář, ale zlatý třpyt nebe. Ale to jen tedy, když poklekneme nebo se hluboce skloníme.
Proč dnes už lidé nevidí Boha tak jako kdysi? ptali se jednoho chasidského mudrce jeho žáci. Odpověděl jim: Protože se dnes už nikdo nedovede sklonit tak hluboko.

Lidé se mne ptají, proč si myslím, že právě doba velké krize náboženství, jak jsme ho znali, je kairos, příhodnou dobou pro obnovu víry, nikoliv pro návrat k minulému tvaru, nýbrž příležitostí k prohloubení. To, na co jsme si zvykli, okolo čeho chodíme do omrzení, často přestáváme vidět, vůbec to už nevnímáme; až když to zmizí nebo je zakryto, můžeme se po tom znovu ptát a hledat. Kostely i galerie jsou plné madon s krásnými či méně krásnými tvářemi. Tolik jsme jich už viděli!
Ale madona bez tváře nutí k zamyšlení ještě hlubšímu, než líbezně usměvavé madony středověku.
Kdyby se vrátila tvář matky, jaká by byla? Jaké vrásky a jaké jizvy by přibyly za ta poslední staletí? A co bychom vyčetli z očí, zahleděných jak na nás a náš svět, tak do budoucnosti, kterou my ještě nevidíme, a do věčnosti, o níž my nic nevíme? Když jsem přijel letos do Litomyšle, měl jsem v srdci hodně bolesti a obav z našeho světa, i hodně jiných smutků a hořkosti. V kryptě tohoto kostela jsem našel pokoj: I skrze ty rány a těžkosti se na nás dívá Bůh – dívá se, jak se dívá Matka.

Proslovy a kázání

17. listopadu 2017 Proslovy
POSELSTVÍ K 17. LISTOPADU
.
19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SVATÝ TOMÁŠ (Litomyš)
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

Myšlenka na den

Víra je nadějí na osvobození z nejtěžšího žaláře, do nějž může být člověk uvržen, z žaláře vlastního já, posedlostí sebou a bezvýchodným kroužením kolem sebe.