T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Kázání

24. března 2016

POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016

Stůl je prostřen, hostina je připravena. Jako v Ježíšových podobenstvích mnozí z těch, kteří byli pozváni, pozváním pohrdli, VIP mají své starosti. A tak vyšli služebníci do ulic a otevřeli svatební síň dokořán i těm, kteří nepatřili k váženým hostům. Tak se k slavnostní tabuli bez velkých zásluh dostali i docela obyčejní, ba i v mnohém ohledu velmi problematičtí lidí jako já a vy, jako my všichni. Církev – tedy ti svolaní k hostině – není elitním klubem zasloužilých ani společenstvím andělů.
Ale ani ten, kdo byl pozváním zaskočen, nemá ho brát jako samozřejmost. Má si vzít svatební šaty. Musí si nechat umýt nohy.

Ježíš udělal během Poslední večeře dvě významná gesta. Umyl učedníkům nohy a obřad lámání chleba a požehnání kalicha doprovodil slovy, která nikdo nečekal. To druhé – lámání chleba, požehnání kalicha – činí církev na jeho památku každodenně po všechny věky. To prvé, mytí nohou, jen na Zelený čtvrtek, a ještě zdaleka ne ve všech kostelech.
Letos doporučil papež František, aby kněží myli nohy nejen váženým členům církevní obce, ale také ženám a dětem – on sám umyl nohy vězňům a vězenkyním v římské věznici, mezi jinými také jedné muslimce. To je velmi symbolicky významný krok v chápání církve – a možná jeho skutečný význam lépe pochopili ti kněží a biskupové, kteří to odmítli udělat, než mnozí z těch, kteří to bez velkého přemýšlení přijali jako jedno z nařízení shora.
Pokorná služba, mytí nohou – v době Ježíšově práce otroků – platila nejen nejužšímu kruhu apoštolů. „Máte jeden druhému nohy umývat,“ řekl Ježíš. On v apoštolech sloužil celé církvi, která se neskládá jen z apoštolů a jejich nástupců, ani jen z mužů, ale také z žen a dětí – a dokonce i z těch, kteří nepatří k „viditelné církvi“. Vždyť církev, kterou vidíme, je jen symbol (svátostné znamení) jednoty celého lidstva v Kristu; té jednoty, k níž jsou povoláni všichni a která se zjeví až na konci věků. Ukáže se na konci věků, ale uskutečňuje se ve skrytu už teď. „Mnozí, kteří si myslí, že jsou uvnitř, jsou ve skutečnosti venku – a mnozí, kteří si myslí, že jsou venku, jsou ve skutečnosti uvnitř církve,“ učil svatý Augustin. Ano, i mnozí, o nichž si my myslíme, že jsou venku, jsou ve skutečnosti uvnitř; církev v očích Božích má zřejmě jiné rozměry než v našich očích. Boží vnímání církve se možná úplně nekryje s pojetím příslušnosti k církvi, jak ho definuje kanonické právo; církev není organizace, nýbrž organismus – a to organismus tajemný: mystické tělo Kristovo.
Rozhodnutí papeže Františka posouvá naše chápání církve od právnického k eschatologickému, mystickému: Už teď je třeba dát najevo, že církev je víc než organizace, že církev se děje za lidsky definovanými a zkonstruovanými hradbami, už teď je třeba dát najevo to, co kdysi řekl teolog Evdokimov: My víme, kde církev je, ale nevíme, kde není. My neznáme její skutečné hranice, hranice Božího pozvání a Boží lásky jsou mnohem širší, než jsou naše představy a naše definice. Zejména v tomto Roce milosrdenství se snažme pochopit církev jako dům, jehož dveře jsou otevřené dokořán a před nimi stojí otec s rozpaženou náručí i pro ty syny a dcery, které „starší syn“ (obraz farizejů v židovství i křesťanství) už odepsal nebo nikdy nepřijal.

Pojďme, hostina je připravena. Není to uzavřené zasedání elitního klubu. Je to slavnost radosti – i radosti z toho, že ti, kteří byli mrtví, žijí – a v těch, které jsme měli za cizí, rozpoznáváme naše bratry a sestry.

Církev není jen instituce, ale událost. Tam, kde se slaví eucharistie, tam se děje církev. Eucharistie objímá tři rozměry času: Vrací nás ve vzpomínce, anamnesis, zpřítomňující vzpomínce, k samým počátkům církve, k Ježíšovu pozemskému životu, který on sám symbolicky shrnul v tom velikém gestu rozlámání a vydávání chleba. Tak on se cele vydával v životě i ve smrti.
Eucharistie je zároveň něčím, co se děje v ten okamžik, kdy ji slavíme a kdy tento Boží dar – Boží chléb a Boží kalich – přijímáme. Kristus vstupuje do našeho života, do toho konkrétního okamžiku našeho života, nyní a teď, s našimi starostmi, radostmi a problémy, s našimi osobními starostmi, radostmi a problémy, i s našimi sdílenými starostmi, které se týkají světa kolem nás. Přijímáme Krista teď – a přijímáme tím také naše bratry a sestry, kteří s námi tvoří tělo Kristovo. V nás všech koluje Kristova krev, jsme pokrevní příbuzní, jsme bratřími a sestrami.
A eucharistie také objímá onen budoucnostní rozměr, té poslední budoucnosti, té hostiny v Božím království. Je to jakýsi závdavek té hostiny v Božím království, je to jakýsi paprsek oné věčnosti, která je pro nás budoucností a pro Boha je přítomností. Je to paprsek z onoho stolu na konci věků, který padá do našeho času.

Kéž tento paprsek, tento Boží dar, toto gesto Ježíšova sebevydání, tato událost, v níž se děje církev, a my s údivem rozpoznáváme, že je skrze Boží lásku větší a velkorysejší, než jsme si představovali, kéž tento okamžik přinese světlo a naději do všech temnot našich srdcí a našeho času. Amen.


K poslechu v audio archivu Akademické farnosti

Proslovy a kázání

19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SVATÝ TOMÁŠ (Litomyš)
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

Myšlenka na den

Pracuji-li s předpokladem, že jak víra, tak nevíra mají svůj kus pravdy, pak se nechci spokojit s lacině postmoderním heslem „každý má svou pravdu!“ Zajímá-li mne „pravda nevíry“, pak ne proto, abych ji blazeovaně „uznal“, nýbrž abych jejím promyšlením a protrpěním obohatil svou víru.