T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Kázání

25. února 2009

KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA

Loni jsme zde hovořili o zvyku zakrývat v postu v kostele obrazy a hlubším významu onoho zakrývání a odkrývání, které je vlastně součástí každého symbolu. Symbol, jak víme, je základním prvkem vyjadřování v umění i v náboženství. Kýč, karikatura umění a fundamentalismus, karikatura víry, nechápou symbol jako symbol, nechápou hloubku tajemství, k níž symbol odkazuje, spokojují se s povrchním vnějškovým pohledem.

Posvátná hra liturgie tak symbolizuje proměny života – i v životě se něco musí skrýt, aby se něco jiného objevilo, anebo abychom to, na co jsme se dívali bezmyšlenkovitě, než to zmizelo z našich očí, teprve skutečně objevili a docenili.

Tak zřejmě v naší části světa muselo přijít období ateismu, náboženství muselo přestat být samozřejmým, aby se – jak to vidíme už dnes u řady vnímavých lidí – a také v umění – mohl znovu probouzet smysl pro posvátné a podstatné věci.

V našem kostele, jak jste si možná všimli, se dnes objevily dva nové předměty. Budou tu s námi po celý půst. Dosud stály v ateliéru svého tvůrce a ten je nazval prostě studna. Nyní stojí v kostele – a tento prostor i čas, kdy se tu ocitl, probouzí řadu nových asociací. Mohou nám připomínat křtitelnici či kropenku – a ty obě zas upomínají na křest, křestní pramen.

Půst je doba, rozklenutá od Popeleční středy k Velikonocům, od chvíle, kdy jsou naše čela pomazána popelem, až po chvíli, kdy jsou katechumeni, kteří o velikonocích přijímají křest, obmyti křestní vodou – a s nimi všichni, kdo o velikonocích své křestní závazky obnovují. Celá postní liturgie je vlastně katechezí, přípravou na křest, cestou k prameni.

A na začátku této cesty přiznáváme, že omytí potřebujeme, protože nejsme čistí a neposkvrnění. V evangeliu Zeleného čtvrtku čteme, že kdo si nenechá od Krista umýt nohy – ať už z přílišné pokory nebo z přílišné pýchy – nemůže s ním mít podíl nevelikonoční hostině.

Na začátku postní doby se můžeme podívat do studně, k níž budeme putovat a vidět v ní svou vlastní tvář. Ale nejde o zběžný, povrchní pohled, jímž se dáváme ráno do zrcadla. Ta studna se zrcadlem je tu k meditaci, k hlubšímu pohledu, který hledá to, co právě povrchnímu pohledu uniká.

Podobně jako to dělá umělecký portrét – jeho posláním není mechanický otisk vnější podoby, nýbrž pokus zviditelnit a interpretovat právě to, co je skryté. Podobně, jako když herec interpretuje postavu.

V centru křesťanství stojí muž, o němž naše víra říká mnohým nesrozumitelnou věc: že je pravý Bůh a pravý člověk. Můžeme to říci i jinak: je to muž, který svou osobou a svým příběhem interpretuje dvojí tajemství: Boha a člověka.

Věřit v Krista znamená důvěřovat, že tato interpretace je autentická.

Ale to není celé: věřit v Krista znamená sám vstoupit do hry. Následovat Krista znamená přebírat jeho roli, ovšem ne k mechanickému napodobování, které by skončilo kýčem, ale k tvůrčí interpretaci - na nové scéně s novými herci a novými diváky, v nové inscenaci, v nových kulisách. Jen režisér zůstává stále stejný – ale ten se objevuje zpravidla až na samém konci, až spadne opona.

Díváme-li se do hloubky a nechceme-li tam vidět jen sebe a líbit se jen sobě (to bychom utonuli jako bájný Narcis) – pak můžeme spatřit tvář Kristovu.

Podle Bible byl člověk stvořen jako obraz Boží, jako zplnomocňující pečeť s obrazem Boha-Stvořitele. Křtem a biřmováním je nám podle víry církve vtištěna nesmazatelná pečeť, znamení, že patříme ke Kristu navěky. Celý příběh našeho života je procesem, v němž se trojjediný Bůh vpečeťuje – kam? Do prachu a popela.

To je velký paradox biblického poselství o člověku. Biblické poselství o původu člověka je psáno v symbolickém jazyce mýtu, ale jeho poselství přesahuje mýtický svět.

Prach a popel je obraz nicoty, kterou my lidé vnímáme už jen jako špínu, odpad, který není už k ničemu dobrý, z něhož se nedá už nic vytvořit.

Avšak suverenita tvůrčí činnosti Boží – na rozdíl od práce člověka, která vždy už něco předpokládá – spočívá v tom, že Bůh tvoří z ničeho, činí věci absolutně nové.

Biblické vyprávění o stvoření není protokolem o jevech, jejichž vědecký popis spadá do kompetence přírodovědy. Je něčím zcela jiným: je hlubinou diagnózou lidské podstaty, lidského údělu.

Ukazuje, že v člověku se sváří nicota, symbolizovaná prachem a otevřenost vůči plnosti, symbolizovaná vdechnutím Božího dechu, ducha života.

Kdekoliv se lidský život otevírá boží inspiraci, vdechnutí Ducha, kdekoliv člověk tvůrčím způsobem ztvárňuje roli, kterou mu svěřil Bůh, tam prosvítá z jeho života Boží pečeť, tvář Kristova.

Kdekoliv se člověk uzavírá do svého sobectví, ztrácí sílu Ducha a obrací se v prach a špínu, v nicotu, z níž nemůže povstat svou vlastní silou – ale zas jen tvůrčím zásahem Božím, jeho odpuštěním – znovustvořením.

Popeleční středa je dnem pokání, dnem pokory, tj.: odvahy k pravdě. Je dnem, kdy se odvážíme zadívat do své tváře a vidět tam i stíny, které si často nedovedeme přiznat (spíš je promítáme na druhé). Počítáme se k lidem, kteří jsou zcela neposkvrnění, mají a vždy měli nejen čisté ruce, čistou minulost, neposkvrněné rty, ale také čisté srdce, nejčistší úmysly, ryzí víru a lásku, křišťálově průzračné smýšlení a vztahy? Pak zde – a zejména dnes – nemáme co dělat! To první komunistická strana světa se nazývala Svaz spravedlivých – církev je společenství hříšníků.

Kristus přišel pro hříšníky, ne pro spravedlivé, pro ty, kteří přiznávají, že nevidí, ne pro ty, kdo se pokládají za vidoucí, vědoucí, za majitele vší pravdy, držitele jistot, sloupy mravnosti.

Dáváme si pomazat čelo popelem, přiznáváme se ke svým pádům do prachu a do špíny našich slabostí a nevěrností, ale vyznáváme zároveň svou naději na odpuštění, svou žízeň a touhu po velikonoční očistě a duchovní obnově.

Člověk je sloučeninou popelu nicoty a ducha tvůrčí lásky Boží – dotýkáme-li se dnes onoho prachu v nás, můžeme se zde setkat s dlaní toho, který z prachu a popele tvoří své veliké dílo.

Proslovy a kázání

19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SVATÝ TOMÁŠ (Litomyš)
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

Myšlenka na den

Pracuji-li s předpokladem, že jak víra, tak nevíra mají svůj kus pravdy, pak se nechci spokojit s lacině postmoderním heslem „každý má svou pravdu!“ Zajímá-li mne „pravda nevíry“, pak ne proto, abych ji blazeovaně „uznal“, nýbrž abych jejím promyšlením a protrpěním obohatil svou víru.