T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Kázání

19. července 1998

PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU

Václavu Havlovi věnuje Tomáš Halík

Vzpomínáme při této mši zvláště na paní Olgu Havlovou. Někteří z nás jako na osobně blízkého a drahého člověka, ostatní jako na vzácnou osobnost veřejného života. Vzpomínáme na ni v době, kdy mnozí jsou naplněni starostmi o naši společnost. Zdá se nám, že se ve veřejném životě pohybuje příliš mnoho lidí, kterým natolik jde o moc, že jsou ochotni zlehčit své donedávna vyhlašované vlastní zásady. Je tedy užitečné si připomínat lidi, kteří se nikdy k moci nedrali, a když se přesto ocitli v její blízkosti, uplatnili všechen svůj vliv a svou energii na pomoc těm, kteří jsou bezmocní a nemocní. Dnes, v době, kdy jsou mnozí dezorientováni a znechuceni těmi lidmi, kteří se stále vyjadřovali v pojmech "napravo a nalevo", avšak - jak se ukazuje - mysleli pouze v kategoriích "nahoru a dolů", je dobré si připomenout člověka, který, když byl "nahoře", myslel především na ty, kteří v každé společnosti zůstávají dole a vzadu, protože jsou tělesně, duševně nebo sociálně handicapováni a odkázáni na pomoc druhých.

Paní Olga nebyla člověkem věřícím v obvyklém náboženském a církevním smyslu. Přesto jistě patřila k lidem, o nichž Písmo praví, že mohou ukázat svou víru ze svých skutků - a to není, jak vidíme z dnešního evangelia, nic zanedbatelného.

Dnešní evangelium ukazuje samotné jádro křesťanské zvěsti. Ježíš je dotazován na to, co je to vůbec nejdůležitější a odpovídá: láska. Láska k Bohu a bližnímu. To slovo se v ústech církve stalo často banální frází - je mu třeba vrátit onu ježíšovsky nezaměnitelnou chuť, ostrou chuť soli. Chceme-li, můžeme Ježíše vidět jako "velkého relativizátora." Zrelativizoval skoro všechno. V rozhovoru s Piltátem relativizuje politickou moc, ve sporu s farizeji relativizuje náboženské tradice a morální předpisy. Jen jedno jediné je pro něho absolutní, potřebnější než sůl: láska. Láska k Bohu a bližnímu.

Tato notoricky známá slova o dvojjediné lásce stojí za to, abychom se nad nimi blíž zamysleli. Bůh a člověk nejsou dva "předměty" lásky. Láska je spíše osvětlený prostor, v němž se teprve ukazuje, kdo je vůbec Bůh a kdo je člověk a jak se k sobě vzájemně mají. Bůh jakožto Bůh a člověk jakožto bližní nejsou objekty, předmětná jsoucna.

Velký židovský myslitel Martin Buber napsal, že svět je ustaven dvěma typy vztahu : Já - Ty a Já - Ono. O Bohu podle něj vůbec nemůžeme mluvit jaksi "objektivně a nezaujatě" jako o předmětu - řeč o něm má smysl jen v kategorii Ty. A hned dodejme: ani o člověku bychom neměli smýšlet jako o "onom", o čemsi, nýbrž jako o partnerovi, který spoluustavuje naše lidské já. Já bez Ty se nakonec totiž samo mění v objekt manipulace, stává se z něj věc mezi věcmi.

Když čteme pozorně evangelium, můžeme Buberovu vizi ještě radikalizovat: Křesťanství neguje všechny sladké a vznešené řeči o k Bohu, které by chtěly přeskočit realitu lásky k člověku. Evangelium říká, že ten, který se zapřísahá láskou k Bohu, kterého neviděl - a Boha nikdy nikdo neviděl, říká Písmo - a není schopen v lásce přijmout druhého, je pokrytec a jeho víra je prázdná. Vztah k Bohu, který ignoruje vztah k člověku, odporuje evangeliu: lze paradoxně říci, že takto "odlidštěný" pojem Boha je jen lidská projekce a sebeklam. A víc: v Novém Zákoně se můžeme dočíst, že praktická láska k člověku, spočívající v činech, ne slovech, dokonce zahrnuje vztah k Bohu a k Božímu Synu: vzpomeňme na slova "já ti mohu ukázat svou víru ze svých skutků" či podobenství o posledním soudu, kde se s Kristem setkali ti, kteří prokázali milosrdenství těm nejposlednějším.

Z toho však nevyplývá, že by bylo možné redukovat křesťanství na humanismus a dobročinnost, soustředit se jen na sociální oblast a ono náboženské, úctu k posvátnému odhalit jako pouhé poetické metafory a nakonec nejlépe odhodit jako zbytečnou přítěž - jak se domnívali mnozí pozdně novověcí myslitelé.

Tam, kde je láska k Bohu vytěsňována z lidského srdce a lidského života, tam se toto srdce stává těsnějším, chudším. Tam, kde lidem už "není nic svaté", je ohrožen sám základ lidských vztahů. Přijmout v lásce opravdu každého člověka je někdy velmi těžký úkol, který nesvedeme sebepřemáháním či sentimentálním idealismem, ale někdy jen s vědomím, že tohoto mého obtížného bližního miluje ten, který miluje přes všechnu moji obtížnost i mne a opravdu všechny lidi.

Teologie není projekcí antropologie, Bůh není projekcí, stínem člověka, jak se domníval Feuerbach a koneckonců Marx, Freud a Nietzsche. Teologie je spíše "ekologií antropologie": zbožnost ve smyslu úcty k posvátné dimenzi života je prostředím, které dodává neodmyslitelné živiny lidskému životu a lidské lásce k druhým.

xxx

Ale vraťme se k dnešnímu evangeliu: Když Ježíš vyslovil svůj zákon lásky k Bohu a bližnímu, přichází hned otázka: a kdo to je, ten můj bližní? Kdo všechno ještě patří do této kategorie: jsou to lidé mého národa, mého náboženství, mého politického názoru, mé barvy pleti - anebo snad i ti druzí? Kde jsou hranice této kategorie "bližní"?

Ježíš, jak má ve zvyku, neodpovídá definicí, nýbrž příběhem a otázkou. Ten příběh je v mnohém šokující - jeho hrdinou je Samařan, příslušník skupiny Židům nábožensky, národnostně i politicky nepřijatelné. Přeloženo do dnešní češtiny a českých poměrů: místo jeden Samařan by mohlo stát jeden Sudeťák, Róm či sudánský student.. Ti, kteří ubožáka minuli, kněz a levita, kteří spěchali do chrámu, jednali vlastně v souladu se Zákonem - vždyť dotykem s krví by se stali rituálně nečistými a vyloučenými z chrámové služby - nešlo tedy jen o to, jak to čtou dnešní křesťané, že by "ti pánové přišli pozdě do kostela"...

Nedůležitější je však Ježíšova závěrečná otázka: kdo z nich se stal bližním toho zraněného? Tedy: neptej se, kdo je tvůj bližní, nýbrž ty sám se učiň bližním! Starej se o to, abys ty byl blízko každému, zvláště tomu, kdo potřebuje pomoci!

xxx

Blízkost je vzácné zboží v našem světě. Snad proto, že to vůbec není zboží, není to věc, kterou lze koupit či vyrobit. Často si tu opakujeme větu Martina Heideggera: technika překonala všechny vzdálenosti, ale nevytvořila žádnou blízkost. Podívejme se na medicínu, která dovede báječné technické výkony, ale kde často lékař je skryt za hradbou přístrojů či stolem plným administrativní techniky a vůbec neukáže to, co nemocný potřebuje ještě víc: lidskou tvář. Podívejme se na svět komunikací, kde se někdy "komunikace" naprosto ztrácí.

Tato mše je přenášena internetem v přímém přenosu do celého svět - možná je to vůbec poprvé v historii. Může někdo pomocí internetu vstoupit do posvátného prostoru a sváteční chvíle? Nechci sugerovat negativní odpověď. Možná teď v srdci někoho, kdo nás teď sleduje na displeji svého komputeru, přeskočila jiskra porozumění a je mi blíž než někdo, kdo sedí v přední lavici a zavřené srdce.

Ano, mnohé věci jsou relativní. Jen láska, která se projevuje lidskou blízkostí, relativní není. Bůh je láska, říká Písmo. A svatý Augustin dodává: Bůh je blízkost sama, je nám bližší, než naše vlastní srdce. Bůh není žádné "naproti". Bůh je v hlubině každého poctivého vztahu.

xxx

Paní Olga, za kterou se modlíme, o Bohu nemluvila, přesto mu nebyla daleko. Sestře Elišce, která jí před smrtí ošetřovala řekla: ráda bych věřila, ale nemůžu. Ale až umřu, tak to se mnou udělejte tím Tvým - rozuměj: křesťanským - způsobem. Proto můžeme s klidnou myslí za ni obětovat tuto mši; byla blízká Bohu - a v Bohu, který je blízko, je blízká i přes příkop smrti také nám.

Začal jsem pohledem na naši současnou scénu a tím také skončím: jako soli je naší společnosti třeba lidí, kteří budou proměňovat veřejný život. Kteří budou mobilizovat, ale ne slovy, nýbrž příkladem. Kteří budou mobilizovat, ale ne strach a zášť, nýbrž morální sílu. Při loňských povodních a mnoha jiných příležitostech - tady lidé z Výboru dobré vůle by o tom mohli mnoho vypravovat - se ukázalo, že i v naší společnosti, která se zvnějšku někdy jeví jako cesta z Jeruzaléma do Jericha, plná loupežníků - je této síly dost. Ale je třeba ji vědomě probouzet a pěstovat. A k tomu je třeba lidí, kteří pochopili a přijali Ježíšovu odpověď na otázku, kdo je můj bližní. Kéž jsme mezi nimi i my. Amen.

Proslovy a kázání

19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SVATÝ TOMÁŠ (Litomyš)
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

Myšlenka na den

Pracuji-li s předpokladem, že jak víra, tak nevíra mají svůj kus pravdy, pak se nechci spokojit s lacině postmoderním heslem „každý má svou pravdu!“ Zajímá-li mne „pravda nevíry“, pak ne proto, abych ji blazeovaně „uznal“, nýbrž abych jejím promyšlením a protrpěním obohatil svou víru.