T. Halíkovi byla 13. března 2014 udělena Templetonova cena.

Kázání

25. října 2020

NEJVĚTŠÍ PŘIKÁZÁNÍ - 30. NEDĚLE V MEZIDOBÍ

Mojí milí, opět vás zdravím z pražské Akademické farnosti; nejprve několik slov k současné situaci a potom k nedělnímu evangeliu.

Bohužel je stále ve světě i u nás ještě hodně nezodpovědných lidí, kteří pandemii zlehčují, kteří chodí na demonstrace hlupáků proti rouškám a dávají tam prostor vandalům a agresivním kriminálním živlům. I to jedna z tváří naší společnosti. Naštěstí je mnohem více těch, kteří se snaží naopak šířit pokoj a naději, obětavě pomáhat všem postiženým a ohroženým a tím společnosti, která nyní jako celek prochází velkou mravní zkouškou. Minulý týden jsem slyšel, jak vedení krajů žádá o dobrovolnické služby studenty lékařství, zdravotnických oborů, psychologie – a zarazilo mě, že snad nikdo z těch lokálních politiků neoslovil studenty a studentky teologických fakult, kterých v naší zemi není málo a také mladé lidi v klášterech a různých náboženských institucích. Kdo může za to, že dnešní česká společnost tady už ani neočekává a nehledá důležitý pramen dobra pro všechny?

Vím, že mnozí z mladých křesťanů už dávno pomáhají s tichou samozřejmostí, a není to nic nového (pamatuji, jak jsme se v roce 1969 po vlně emigrace lékařů jako věřící studenti přihlásili k dobrovolnické práci v nemocnicích, sám jsem chvilku tenkrát dělal sanitáře v nemocnici Na Františku). Nyní jsem se však obrátil na vedení církví s prosbou, aby v ještě daleko větší míře umožnili a podporovali tuto službu, zejména u kandidátů kněžské služby. Nejen v nemocnicích, nýbrž na mnoha dalších místech je třeba osvědčit službu blízkosti, naslouchání, útěchy, naděje zejména starým lidem, kteří jsou ohroženi nejen virovým onemocněním, nýbrž zvláště v této době samotou, izolací a strachem. Kdo jiný má být v první linii této služby? Církve musí skutkem prokázat, že tady nejsou jen pro své členy, že se nestarají jen o zajištění bohoslužeb, ale že slouží, jak mohou, všem potřebným přes všechny názorové, sociální a politické hranice. Každý tedy pomáhejme tam, kde můžeme a jak můžeme. Mne by už dnes do nemocnice či domova pro seniory nevzali jako sanitáře (spíš možná jako klienta), tak se pokouším pomáhat tím, čím mohu, myslet a předávat myšlenky, kázat a učit. Mluvím teď k prázdným lavicím, ale zároveň vím, že tyto úvahy budou slyšet přemnozí, kteří by za normálních okolností na bohoslužby nepřišli a zdaleka by se ani do tohoto velkého kostela nevešli.

Tato zvláštní doba nás kromě jiného vede k tomu, chápat některé věci jinak, nově, hlouběji. Snad mnohým z nás dává i čas o řadě věcí více a hlouběji přemýšlet. Jednou z nich je odpověď na otázku, v čem spočívá identita křesťanství – co dělá křesťana křesťanem (kromě toho, že je majitelem křestního listu)? Nemálo lidí se domnívá, že křesťané jsou ti lidé, kteří chodí v neděli do kostela a kteří si myslí, že existuje Bůh. Nyní nemůžeme chodit do kostela – a to je velmi dobrý podnět k tomu, hledat ještě jiné, možná osobnější, někdy i hlubší prameny, které mohou sytit naši víru. Prostá náhrada bohoslužby v kostele mší na televizní obrazovce to asi opravdu není. A jak je to s naší představou o Boží existenci? V jedné své knize jsem napsal, že Boha nezajímá, zda v něj věříme. Přesněji řečeno: Nezajímá ho to, co si pod slovem víra mnoho lidí představuje, nezajímá ho, co si myslíme o jeho existenci. Zajímá ho něco jiného: zda ho milujeme. Nový zákon nenazývá věřícími ty, kteří uvěřili v Boží existenci, ale ty, kteří uvěřili v lásku. („My jsme uvěřili v lásku, kterou má k nám Bůh,“ říká evangelista Jan. 1Jan 4,16) A na námitku, že nejdřív musíme v Boha věřit, abychom ho mohli milovat, odpovídám ne: pouze ten, kdo miluje, kdo má zkušenost lásky, může vůbec porozumět tomu, co znamená slovo Bůh. „Kdo nemiluje,“ čteme v Bibli, „Boha nepoznal.“ (1Jan 4,8)

Všimněme si, že tomto případě dokonce není řeč o „lásce k Bohu“, nýbrž o lásce k lidem; opět citujme Písmo: „Kdo tvrdí, že miluje Boha, kterého neviděl, a nemiluje svého bratra, je lhář.“ (1Jan 4,20) Leon Bloy napsal: Jsou lidé, kteří protože nemilují nikoho, tak si myslí, že milují Boha. Poznal jsem ve svém životě nemálo takových smutných věřících.

O vztahu lásky k Bohu a lásky k člověku mluví jasně Ježíš v evangeliu této neděle. (Mt 22,34) V Ježíšově době učitelé Zákona, farizeové, předkládali lidem náboženství, spočívající v plnění velkého množství příkazů a zákazů. Ostatně i v křesťanském prostředí můžeme dodnes potkat řadu takových učitelů božího Zákona. Spor se tehdy vedl o to, zda všechny ty předpisy jsou stejně důležité (kdybys porušil jeden jediný, je to, jako bys porušil všechny) – anebo zda jsou některé důležitější než ostatní (dokonce zda existuje přikázání, na němž stojí a s nímž padá vše ostatní – když je splníš, splnil jsi všechna ostatní). Ježíš jasně zastává to druhé stanovisko. To stěžejní přikázání je přikázání lásky – a to lásky, neoddělitelně spojující lásku k Bohu s láskou k člověku.

Tady je třeba si uvědomit, že klíčové pojmy křesťanství – láska a víra – mají v Bibli jiný význam, než jaký jim obvykle připisujeme. Láska v Bibli není emoce a víra není přesvědčení. Proto jsem mohl provokativně říct, že Boha nezajímá, zda v něho věříme. To platí pouze o víře jakožto „názoru“ (belief), nikoliv o víře jakožto osobnímu vztahu (faith). Křesťanská víra nespočívá v tom, že věříme, tedy „myslíme si“ něco o Bohu, nýbrž v tom, že věříme Bohu. Teprve ve vztahu důvěry v tajemství, které nás přesahuje, můžeme tušit, co znamená slovo Bůh.

Abstraktní debaty o Boží existenci (její dokazování či vyvracení) jsou ztrátou času: Křesťan totiž nevěří v Boha, který by mohl neexistovat. Ještě jednou: křesťan nevěří v Boha, který by mohl neexistovat. Bůh, který by mohl neexistovat, opravdu neexistuje. Bůh, který by mohl neexistovat, by byl kontingentním, nahodilým jsoucnem mezi jsoucny, třeba i nejvyšším jsoucnem; ale považovat takové jsoucno za Boha by bylo modloslužbou, opakem naší víry. Pro ateisty máme potěšující zprávu: Bůh, jak si ho většinou představují a kterého existenci popírají, opravdu neexistuje. Bůh jako „nadpřirozená bytost“ kdesi za kulisami skutečnosti je opravdu jen projekce lidských přání.

Bůh, o němž hovoří Bible a solidní křesťanská teologie, není žádné jednotlivé jsoucno, ani nejvyšší jsoucno. Bůh, o němž hovoří Bible a solidní křesťanská teologie, je Bůh, který zahrnuje vše a toto vše zároveň nekonečně přesahuje. Filozoficky řečeno: spojuje imanenci s transcendencí. Bůh není prostý souhrn všeho (to by byl pohanský panteismus). Kromě toho, že zahrnuje celek všeho myslitelného, zůstává hlubinou nevyčerpatelného tajemství, které přesahuje kapacitu našeho myšlení (je tím, nad co nic vyššího si nemůžeme myslet, quo nihil maius cogitare potest, jak učil Anselm z Canterbury). Přesahuje tedy možnosti našeho jazyka a představ, a proto o něm můžeme mluvit jen symbolicky a analogicky.

Dovolte mi ještě chvíli pokračovat v této malé teologické rozcvičce, je čas od času zdravá pro naši víru a v běžném nedělním kázání si ji těžko můžeme dovolit. Bůh je ve všech věcech jako jejich bytí, učí už stará dobrá metafyzická teologie. Spor o existenci bytí nemá smysl; je ovšem legitimní se ptát, jaké povahy je tento celek – a pochopitelně vyvstává otázka, zda a jak je možné s takovým Bohem komunikovat a zda je možné jej milovat. Bůh, který není předmětem, nemůže být vlastně ani předmětem (objektem) naší lásky; je spíše subjektem, zdrojem vší lásky. Už na jaře jsme si řekli: Bůh je to, co je na lásce svaté. Proto sv. Augustin učí, že když člověk opravdově něco miluje, je tím už na cestě lásky, která vede k Bohu a v které je Bůh. (Důraz je na onom opravdově: v opravdové lásce, na rozdíl od sebelásky, se člověk překračuje, transcenduje – a tímto sebepřekročením se otevírá pro tajemství Boha.) Bůh zůstává i pro věřícího nevyčerpatelným tajemstvím: nemohu ho vlastnit, ba ani plně pochopit; si comprehendis, non est Deus – o čem si myslíš, žes to pochopil, o tom si buď jist, že to není Bůh, učí svatý Augustin. „Bůh je láska“, říká nám Písmo; láska není jednou z Božích vlastností, nýbrž je jeho podstatou. Vezmeme-li v úvahu Augustinovu definici lásky jako touhy, amo – volo, ut sis (miluji – to znamená: „chci, abys byl“), pak lze říci, že srdcem křesťanské víry v Boha je touha lásky. Ono „chci“ v tomto případě není panovačný rozkaz lidské vůle, nýbrž pokorné vyznání touhy, která vstupuje s nadějí i na půdu nejistoty, do oblaku tajemství. I tam, kde nemohu mít plnou jistotu (evidenci), mohu vstupovat s touhou. Touha je mízou víry. Touha, jak učí Jan od Kříže, je vnitřním světlem i v noci víry.

Kdo je tedy „autenticky věřící“? Ten, kdo touží a miluje. Protože Bůh je přítomen ve všem (a zároveň vše přesahuje), láska k Bohu zahrnuje vše, je to „láska bez hranic“. Lidská „láska k Bohu“ není jen exklusivním vztahem k nějaké „nadpřirozené bytosti“ za horizontem světa, nýbrž se má právě svou „bezhraničností“ a nepodmíněností podobat lásce Boha samého, který vše objímá a udržuje v bytí svou láskou, má se podobat Bohu, který je ve všem přítomen s láskou a jakožto láska. Je ovšem zřejmé, že toto přikázání lásky (neoddělitelné lásky k Bohu a bližnímu) je úkolem, s nímž v tomto světě a v tomto životě nikdy není možné být hotov, má – podobně jako víra – charakter pozvání na cestu, která je stále otevřená. Křesťan je vyzván podobat se Bohu, který ze své lásky nikoho nevylučuje. Nový zákon – jak jsme již vzpomněli – důtklivě spojuje lásku k Bohu a víru v Boha s láskou k bližním, a to tak, že „lásku k Bohu“, která by nebyla spojena s láskou k lidem, demaskuje jako pokrytectví, a naopak v činech lásky k bližním rozpoznává implicitní (chcete-li: anonymní) víru. Milost víry se tedy vlévá do života konkrétního člověka nikoliv primárně v okamžiku, kdy ten člověk dává rozumový souhlas článkům víry, „kdy si začíná myslet, že Bůh je“ – jak si mnoho lidí představuje konverzi – nýbrž tehdy, kdy dochází v jeho životě k transcendenci (sebepřekroční, překročení sobectví a sebezaujetí), tedy k tomu, co křesťanství míní slovem láska. „Přesvědčení víry“ (belief), názory o Bohu, jsou součástí aktu víry natolik, nakolik jejich kontextem je praxe lásky. Mimo tento kontext jsou chladnou „mrtvou vírou“. Nejvýrazněji pojednává o „implicitní víře“ Jakubova epištola: zatímco ten, kdo má plná ústa víry, ale jeho slova nejsou kryta žádnými činy lásky, je pokrytec, má mrtvou víru; jiný, který o Bohu nemluví, však může ukázat víru, která je implicite, anonymně, nevýslovně přítomná v jeho způsobu života, v jeho seberozdávání.

Vraťme se k tomu aktuálnímu, čím jsme dnešní úvahu začali: tento čas je zkouškou naší víry, lásky a naděje. Někteří se půjdou vyřvat a poprat do ulic, jiní budou poslouchat a šířit fake-news na sociálních sítích, budou šířit strach a nenávist, jiní budou opatrovat a šířit světlo, které žádná tma nemůže uhasit. Je snad zřejmé, kde je naše místo. Amen.


video: YouTube -- audio: AFP

Proslovy a kázání

23. listopadu 2019 Proslovy
PŘEVZETÍ MEDAILE SV. JIŘÍ (KRAKOW)
.
11. června 2019 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM MANIFESTACÍ ZA SVOBODU A DEMOKRACII
.
4. května 2019 Proslovy
KŘESŤANÉ V SRDCI EVROPY (Evropská pouť, Mariazell)
.
18. ledna 2019 Proslovy
ZAHÁJENÍ VÝSTAVY „SÍLA ČINU“ – KAMPA MUSEUM
.
17. listopadu 2018 Proslovy
VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ - XI. 2018
.
1. července 2018 Proslovy
RŮŽOVÝ PALOUČEK 2018
.
10. března 2018 Proslovy
K VÝROČÍ JANA MASARYKA
.
9. března 2018 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM DEMONSTRACE PŘED VELVYSLANECTVÍM SR
.
17. listopadu 2017 Proslovy
POSELSTVÍ K 17. LISTOPADU
.
19. listopadu 2016 Proslovy
PONTIFICI 2016
.
17. listopadu 2016 Proslovy
PEVNÝ NÁROD V PEVNÉ ZEMI
.
3. března 2016 Proslovy
HLEDÁNÍ EVROPSKÉ IDENTITY
.
5. prosince 2015 Proslovy
PAKT Z KATAKOMB
.
18. září 2015 Proslovy
REQUIEM ZA PROF. RADIMA PALOUŠE
.
28. března 2015 Proslovy
Pozdrav účastníkům shromáždění na podporu našeho členství v NATO
.
8. prosince 2014 Proslovy
PŘEDNÁŠKA NA UK PŘI TEMPLETON DAY
.
13. listopadu 2014 Proslovy
JEŽÍŠŮV PŘÍBĚH ZŮSTÁVÁ OTEVŘENÝ
.
6. listopadu 2014 Proslovy
EVROPA DNEŠKA A ZÍTŘKA POTŘEBUJE VELKÉ EVROPANY (oxfordská přednáška)
.
14. května 2014 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEVZETÍ TEMPLETONOVY CENY V LONDÝNĚ
.
13. března 2014 Proslovy
TEMPLETONOVA CENA
.
2. října 2013 Proslovy
VÍTĚZSTVÍ PRAVDY MEZI ILUZÍ A NADĚJÍ (Nedokončená revoluce Václava Havla)
.
23. dubna 2011 Proslovy
POZDRAV ÚČASTNÍKŮM BOHOSLUŽBY V KRUPCE
.
8. května 2010 Proslovy
PROSLOV PŘI PŘEDÁVÁNÍ CEN PAMĚTI NÁRODA
.
6. května 2010 Proslovy
PROJEV K ROZŠÍŘENÉMU ZASEDÁNÍ PŘEDSEDNICTVA
.
12. listopadu 2009 Proslovy
PROMLUVA V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE PŘI POŘADU K VÝROČÍ SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ
.
5. března 2009 Proslovy
REFERÁTY NA MEZINÁRODNÍM KŘESŤANSKO-ŽIDOVSKÉM SETKÁNÍ V KRAKOVĚ
.
25. prosince 2008 Proslovy
PROJEV O KARLU ČAPKOVI
.
10. ledna 2008 Proslovy
MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG MEZI VÝZVOU A REALITOU
.
1. listopadu 2007 Proslovy
ŽIDÉ, KŘESŤANÉ A KULTURA PAMĚTI
.
1. června 2007 Proslovy
CELOEVROPSKÁ KONFERENCE „ČLOVĚK – CESTA PRO EVROPU“
.
12. května 2007 Proslovy
PROSLOV PŘI PIETNÍM AKTU KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ ZA OBĚTI KOMUNISMU NA MOTOLSKÉM HŘBITOVĚ
.
4. listopadu 2005 Proslovy
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST EVROPY
.
16. září 2005 Proslovy
MODLITBA TOHOTO VEČERA
.
30. ledna 2003 Proslovy
POCTA VÁCLAVU HAVLOVI
.
8. února 2002 Proslovy
POCTA KRÁLI KOMIKŮ
.
16. října 2001 Proslovy
FORUM 2001
.
17. května 2001 Proslovy
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ROMŮ
.
27. června 2000 Proslovy
50. VÝROČÍ POPRAVY MILADY HORÁKOVÉ
.
12. října 1998 Proslovy
FORUM 1998
.
1. října 1997 Proslovy
HOLOKAUST - POKUS O FILOZOFICKOU REFLEXI
.
1. prosince 1995 Proslovy
ADVENTNÍ PROMLUVA V PARLAMENTU (prosinec 1995)
.
25. října 2020 Kázání
NEJVĚTŠÍ PŘIKÁZÁNÍ - 30. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. října 2020 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ - 29. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
12. července 2020 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2020
.
24. května 2020 Kázání
NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ - 7. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
17. května 2020 Kázání
TŘETÍ OSOBA TROJICE - 6. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
10. května 2020 Kázání
GLOBALIZACE JAKO BOŽÍ VÝZVA - 5. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
3. května 2020 Kázání
NEDĚLE DOBRÉHO PASTÝŘE - 4. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
26. dubna 2020 Kázání
CESTA DO EMAUZ - 3. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
.
19. dubna 2020 Kázání
DOTKNI SE RAN - BÍLÁ NEDĚLE 2020
.
12. dubna 2020 Kázání
NEDĚLE VELIKONOČNÍ 2020 (ČRo VLTAVA)
.
12. dubna 2020 Kázání
NEDĚLE VELIKONOČNÍ 2020
.
11. dubna 2020 Kázání
BÍLÁ SOBOTA 2020
.
10. dubna 2020 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2020
.
9. dubna 2020 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK 2020
.
5. dubna 2020 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2020
.
2. dubna 2020 Kázání
CO JE DŮLEŽITÉ, JE OČÍM NEVIDITELNÉ (Pandemie jako spirituální úkol)
.
8. září 2019 Kázání
NÁSLEDOVÁNÍ (23. neděle v mezidobí - Lk 14,25)
.
1. září 2019 Kázání
POKORA, POKORA, POKORA (22. neděle v mezidobí - Lk 14,7)
.
25. srpna 2019 Kázání
JE MÁLO TĚCH, KDO BUDOU SPASENI? (21. neděle v mezidobí - Lk 13,22)
.
18. srpna 2019 Kázání
ROZDĚLENÍ (20. neděle v mezidobí - Lk 12,49)
.
30. června 2019 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2019: POVOLÁNÍ KE SVOBODĚ
.
12. května 2019 Kázání
NEDĚLE DOBRÉHO PASTÝŘE
.
25. prosince 2018 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ
.
18. listopadu 2018 Kázání
O PRAVÝCH A FALEŠNÝCH PROROCÍCH
.
29. července 2018 Kázání
BYL JSEM UPRCHLÍK, A NEUJALI JSTE SE MNE...
.
5. července 2018 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2018: SVÁTEK CYRILA A METODĚJE
.
3. června 2018 Kázání
PODĚKOVÁNÍ ZA 70 LET ŽIVOTA
.
31. března 2018 Kázání
VELKÁ NOC 2018
.
30. března 2018 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2018
.
29. března 2018 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2018
.
27. srpna 2017 Kázání
KÝM JSEM PRO VÁS?
.
2. července 2017 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2017
.
16. dubna 2017 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2017
.
15. dubna 2017 Kázání
VELKÁ NOC 2017
.
14. dubna 2017 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2017
.
13. dubna 2017 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2017
.
9. dubna 2017 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2017
.
4. října 2016 Kázání
ZAHÁJENÍ AKADEMICKÉHO ROKU 2016/2017
.
25. září 2016 Kázání
KÁZÁNÍ O NEBI A O PEKLE
.
4. září 2016 Kázání
KŘESŤANSTVÍ JAKO ŠKOLA SVOBODY
.
28. srpna 2016 Kázání
O VNITŘNÍM BOHU, VNITŘNÍM ČLOVĚKU A PŘEDNÍCH MÍSTECH NA HOSTINĚ
.
14. srpna 2016 Kázání
O MEČI, POSVÁTNÝCH TEXTECH A TAŠCE PAPEŽE FRANTIŠKA
.
3. července 2016 Kázání
SMETANOVA LITOMYŠL 2016: SVATÝ TOMÁŠ
.
29. března 2016 Kázání
MŠE ZA OBĚTI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČÍNĚ
.
27. března 2016 Kázání
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 2016
.
26. března 2016 Kázání
VELKÁ NOC 2016
.
25. března 2016 Kázání
VELKÝ PÁTEK 2016
.
24. března 2016 Kázání
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ 2016
.
20. března 2016 Kázání
KVĚTNÁ NEDĚLE 2016
.
14. června 2015 Kázání
REQUIEM ZA LUDVÍKA VACULÍKA
.
21. března 2015 Kázání
BŮH PŘEKVAPENÍ (kázání v Rožnově pod Radhoštěm)
.
18. března 2015 Kázání
DEN PRO KUBU (kázání v kostele sv. Martina ve zdi)
.
10. ledna 2012 Kázání
EKUMÉNA JE BOŽÍ HRA
.
20. prosince 2011 Kázání
VÍRA VÁCLAVA HAVLA
.
2. listopadu 2011 Kázání
PAMÁTKA VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH
.
16. října 2011 Kázání
NEDÁVEJTE CÍSAŘI, CO JE BOŽÍ
.
17. listopadu 2009 Kázání
KÁZÁNÍ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA PŘI SLAVNOSTNÍ BOHOSLUŽBĚ
.
28. května 2009 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU VÁCLAVA VAŠKO
.
25. února 2009 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI POPELCI UMĚLCŮ V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA
.
6. února 2008 Kázání
PROMLUVA NA POPELEČNÍ STŘEDU
.
1. března 2006 Kázání
POPELEC UMĚLCŮ U NEJSV. SALVÁTORA
.
27. června 2004 Kázání
SVOBODA - OLTÁŘ NEZNÁMÉHO BOHA
.
22. června 2003 Kázání
DVANÁCTÁ NEDĚLE V MEZIDOBÍ
.
18. dubna 2003 Kázání
VELKÝ PÁTEK
.
9. března 2003 Kázání
PRVNÍ NEDĚLE POSTNÍ
.
15. prosince 2002 Kázání
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
.
2. července 2000 Kázání
UZDRAVUJÍCÍ DOTYK VÍRY
.
1. června 1999 Kázání
KÁZÁNÍ NA POHŘBU ZDENKY K. A JEJÍCH DĚTÍ, ZABITÝCH PŘI SILNIČNÍM NEŠTĚSTÍ
.
7. dubna 1999 Kázání
KÁZÁNÍ PŘI REKVIEM ZA IVANA DIVIŠE
.
19. července 1998 Kázání
PROMLUVA PŘI MŠI ZA PANÍ OLGU HAVLOVOU
.
11. dubna 1998 Kázání
VELKÁ NOC VZKŘÍŠENÍ
.
9. dubna 1998 Kázání
ZELENÝ ČTVRTEK
.
29. května 1997 Kázání
SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ
.
25. prosince 1996 Kázání
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - VE DNE
.

Kontakt

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

profesor Univerzity Karlovy
ÚFaR FF UK, nám. Jana Palacha 2,
110 00 Praha 1

prezident České Křesťanské akademie
ČKA, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2
e-mail: tomas.halik(o)gmail.com

ČKA: Project Templeton
e-mail: projekt.templeton@gmail.com

farář Akademické farnosti Praha
(audio archiv kázání)
Křižovnické nám., 110 00 Praha 1
e-mail: halik(o)farnostsalvator.cz

předseda rady
Centra pro studium politické filozofie, etiky a náboženství
ÚFAR FF UK

předseda správní rady
Nadačního fondu Tomáše Halíka - NR

člen správní rady
Nadace The SEKYRA FOUNDATION

člen poradního výboru Evropské hodnoty

vicepresident
Council for Research in Values and Philosophy

blog Tomáše ...

Myšlenka na den

V tomto světě, tváří v tvář všemu, co nám sugeruje zcela cynické chápání života, má naše víra „jen“ podobu naděje. Je však možné k něčemu takovému, jako je naděje, přidat slůvko „jen“? Naděje je přece ta ohromná síla k onomu „a přece“, „ještě jednou“!